» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je sen bdícího."

Aristoteles

počet přístupů: 2141289

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303504 komentářů :: on-line: 5 ::

:: Červený, černě žíhaný kvítek jara ::

OH	publikováno: 03.05.2009, 9:32

Už jsem našel i diacriticu, za nedlouho z teho jara vystřízlivím docela a třeba ty mý písmenka půjdou i číst.
Jarní romance o ženě, mladém chlapci a dospělém muži, napsaná střídajícími se vhledy do
vnímání hlavních postav.
Děkuji za upozornění na pravopisné chyby.


	U okna. Nervozní těkání v tom paneláku, který se nyní zdá kusem masa prolezlým červy. Oči bloudící mezi vchodem do domu a parkovištěm, na něm malá holka opřená o koloběžku. Na mysli detaily tváře a doteku, který byl jistě o zlomek vteřiny delší, než aby byl prostý zájmu. Za pár chvil překotný pozdrav, tázavé a jak se mu vždy zdá i posměšné oči. Pohled vrhající o pár světů níže, kde to půjde snad jen s vírou v nevinnost. Chvatné braní tašky s nákupem z jejích rukou. Pracovní stůl, hotové i nehotové výrobky, pach továrny, sváření, rámus a kdesi uprostřed toho všeho jeho ruce. Vzdor vůči svému životu v těle i mysli. Šeď a prázdnota dnů oproti žáru těch obarvených vlasů, kostýmu a okamžikům, kdy ji nedovřenými dveřmi kanceláře pozoruje. Spolužačky ze školy, krásné a veselé, ale bez čehosi, čím ho poutají ty rudé vlasy. Podmračený výraz, chuť se za děvčaty rozeběhnout na volejbal, vědomí bezmoci vklíněné do představy odpoledne stráveného u okna. Hluboký nádech a výdech, který ho myšlenek na ni nezbavuje. Pocit nenávisti k shrbené matce u plotny, který přehluší jen spásný chtíč, v němž se on tak rád ztrácí. V jeho středu ona klidně stojící. Její klidná nadvláda, která ho plní zuřivostí a žádostí. Představuje si, jak ji bije, jak zkrvavená klečí před ním, ale pocit zadostiučení za pokoření, jež mu její sebevědomá krása působí, se nedostavuje. Třes z rozčilení a žádosti, její plný výstřih a prsty, které pomalu sjíždí po saku k minisukni, za níž na okamžik mizí. Pohled na ty posměšné oči, nyní na něho zkoumavě hledící. Její prsty, které se pomalu vynořují z pod sukně, aby skončily v ústech, které je přeochotně olizují. Pracovní nástroj na stole, tělo sevřené žádostí, pohled na její oči za nedovřenými dveřmi. Zžírající představa šéfa, jeho sekretářky, jejich spojení. Její na něho upřené oči kalící se vzrušením. Na stole prach, špína, šrouby a jeho v pěst sevřené ruce. Překotné kroky ke dveřím kanceláře, které se před ním ale zavírají. Závrať a její ruka, která ho tlačí do bytu, kde ho nutí si lehnout. Pach cizího žití, sešlapané boty na kusu párajícího se koberce, prázdné ticho. Kolena dopadající vahou celého těla, jeho poděšený vzlyk, křupnutí lámaného žebra, nehty zaryté, nehty nesmyslně drásající, oči, které poprvé nejsou posměšné, ale pouze nenávistné. Ruce ušpiněné, ruce upracované, ruce plné jizev. V nich bělostný papír s výpovědí. Zavřené dveře kanceláře, kleště odhozené na podlahu, zuby zaťaté křivdou a pocitem nevěry. Pocit zlomeného života, života výsměšně hozeného přes palubu krabičky prezervativů. Vidina chladné lahve a rudý pruh ze života, kterému se bude už jen vysmívat. Rudé vlasy v natáčkách, nezaplacená složenka na stole, čekání a záclony pomalu žloutnoucí cigaretovým kouřem. Myšlenky na matku, hemoroidy a víkend, který nevítán začíná.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 10		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.2		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 36		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 47		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Eva Glgan	22.05.2009, 14:17:06

a životem prodírá se skrze pruhy nenávisti spalován nátlakem budoucnosti nenávidí otevřenou prostitutku přítomnost ...


ze dne 22.05.2009, 18:50:58
OH: ...jo tak nějak... dík za zastavení a kom, Evi

Vanessa Kuzníková	13.05.2009, 23:50:52

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková* ze dne 05.05.2009, 17:52:22* No na co ty hned nemyslíš, šmudlo. Jakej tenkej led. Já MYSLELA hlavu.

Pan Petr	10.05.2009, 12:10:03

To je parádní. texty podobného ražení mě moc neberou, ztrácim se v nich. Ale tohle? Přečetl jsem to hodněkrát. Proč? V tom je přece tajemství psaní


ze dne 10.05.2009, 17:32:57
OH: Zdar PP, to mě moc těší, že líbilo a děkuji za zastavení a kom.

lucinda	06.05.2009, 11:43:53

Uf, tak mě napadá jediné slovo "hustý". Upozorňuji, že jsem ho použila poprvé, páč ho nemám ráda, ale sem se prostě hodí a jiné mi nejde na jazyk. L.


ze dne 06.05.2009, 12:53:09
OH: Díjky, Luci, za a za, sběrný surovosti, tak nějak to je, ať sa vede přeju.

paryba	05.05.2009, 20:03:49

Čau Ondro. Tohle je super. Tenhle styl Ti sedí. Fakt bezvadný.


ze dne 06.05.2009, 7:23:31
OH: Parybičko, to jsem rád, že jsi se zastavila a díky za koment a zastavení, nějakou pěknou vodu pro tvý ploutvičky přeju.

Guardianes	05.05.2009, 19:49:19

Oči upřený na monitor, mozek šrotující jako turbína, tlak mimo stupnici tonometru a zatracená otázka, na kterou se ani nesnažím odpovídat si. Kursor myši okupující jedničku, levý myšítko drcený zpoceným ukazovákem pravý ruky...


ze dne 06.05.2009, 7:27:12
OH: Hele, G, tvuj ukazováček snajpra a v takovýmhle chaosu? Na to bacha, čéče, ještě by jsi mohl z dlouhý chvíle ustřelit kebulku někomu jinýmu. Díky za zastavení a kom, ať se daří. /né nemyslim střílet do hlaviček/

Vanessa Kuzníková	05.05.2009, 17:52:22

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková* ze dne 04.05.2009, 20:08:21* Nesnáším, když mi na ní někdo sahá, mám z toho husí kůži. Mě se rozbuší srdce a pak jsem děsně nas.ná, ale na koho.


ze dne 05.05.2009, 19:05:42
OH: ...když mi na ní někdo sahá... Vendulinko, to je už fakt tenkej led tady takovýhle vzkazy, v každým případě jako tó i onó, a měj se co nej... howgh

Apolenka	05.05.2009, 13:18:05

To byla makačka! Poprvé jsem to přečetla už včera v noci, vlastně ráno. Počáteční nadšení z toho, že se Ondra navrátil k interpunkci, mě záhy přešla a udělalo se mi přetěžko. Dnes jsem si předem vypila nervový čaj, ale můj přetížený mozek stejně odmítá poslušnost a poroučí ruce, aby ti napsala něco peprného ve smyslu "Nevybočuj z řady a sniž se k lidské průměrnosti!". Já se však tomu přízemnímu mozku vzepřu a dovolím si napsat: Drť si a namáhej můj líný mozek - nic jiného si ten prevít nezaslouží! Ruka dává jedna.


ze dne 05.05.2009, 14:02:58
OH: Teda, Apolenko, snad ti čtení mejch písmenek nedělá takový zle jak píšeš, to to radši nečti, ale ono se to zase dá do kupy krok by krok, díky mocinky za zastavení a kom.

Vanessa Kuzníková	04.05.2009, 20:08:21

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková* ze dne 04.05.2009, 19:22:16* Víš co mě po této tvé zprávě napadlo? Že bych chtěla aby mi někdo vlažnou barvou a tlustým jemným štětcem pomaloval tělo od krku až po paty. Qvasíka nevídám a jsem tomu ráda, protože mě to vždycky děsně rozhodí.


ze dne 04.05.2009, 20:15:11
OH: to budou nostalgický vzpomínky na plodovou vodu, jó tak to bude, jen mi nehraje ta hlava, to jako že by už byla venku?... uff Nó, tys prostě napůl cesty k nesmrtelnosti, tj. jistý, mě potkávání mých exdam nerozhazuje, já prostě dostávám strach a mizim s hlubokými nádechy a pomalými výdechy...

Vanessa Kuzníková	04.05.2009, 19:22:16

Zajímavá jakoby báseň. Smutnáa taková trošku jako morbidní. Jsi někdy děsně popisný. Líbilo.


ze dne 04.05.2009, 19:46:43
OH: Děkuju Viendulilono, děsně popisný, hmm, někdy ty mý hl.postavičky vidim skoro před sebou a chci je těma písmenkama skoro popsat po těle, aby to bolo na čtenáře jak nejblíž to bejt může, jéé sou zas kecy, ahojky a pozdravuj qvasíka, jestli ho ještě vídáš, idol mýmu srdci blízkej

amazonit	04.05.2009, 19:20:50

četla, líbilo...


ze dne 04.05.2009, 19:43:07
OH: Děkuju, Am a nečetla poprvý, vím a ich som něbol schopnej ani opravit to Z/Sžírající...

Hanulka222	03.05.2009, 19:52:53

Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222* ze dne 03.05.2009, 10:32:59* No tak, jen do ní, klidně mi dej i známku, já se tě nebojím :o) Dobře si uvědomuju, že každá tvoje další povídka je úplně odlišná od té předchozí, jen jsem se pokoušela varovat, pokud ještě někdy napíšeš něco bez přímé věci s hodně lidma, že jsou určitá místa, na která se čtenář automaticky upne a pak odhaluje všechny vady a krásy textu. Takže je pak na tobě potlačit vady :o) Jinak jsem ti to samozřejmě nechtěla nějak roztrhat, jsem ráda, že jsi to nějak v pohodě vzal.


ze dne 04.05.2009, 14:26:58
OH: Ale Hanulko od tebe beru vše jako tu největší potěchu, opravdu mi chybí myslet na text jako na liter útvar, to ze sebe bliju krz ty písmenka a kdybych byl na světě sám mý texty by vypadaly stejně, no díky že jsi mi připomněla u psaní i jiný věci než "to nějak napsat."

Sapfó	03.05.2009, 19:14:00

fuj, to bylo psycho.


ze dne 04.05.2009, 14:23:30
OH: Ok, aorto, děnka za zastavení.

Amater	03.05.2009, 14:31:32

Zdravím, musím říct, že mi to dalo dost práce zpracovat to do souvislého textu. Mám raději plynulost, než krátké věty, které zdánlivě na sebe nenavazuji. Číst jsme to musela několikrát. Nic lehkého k čtení to není. Dojem? Takový pesimistický, frustrujícíí aspoň na mně. Nevím možná se mýlím. Kvůli čtení 2 kvůli obsahu a nucení pořádně vnímat text 1. tak si vyber.


ze dne 03.05.2009, 15:28:47
OH: Ahojky, Kat, díky za zastavení a komentář. Jo, je to jaksi nablitý... Ale ve výsledku jsem to nezamýšlel jako frustrující a deprimující, je to všecko na to jedno há, ale chtěl jsem tam položit tu jednu nitku ala život je takovej a tak ho měj rád.

Šíma	03.05.2009, 10:48:02

Jo... Tak mě napadá, jako by byl sám život mlýnkem na maso a tím jeho obsahem, které projde šnekem, noži a procedí se tím pomyslným ocelovým sítkem... A výsledkem je pěkný "maglajz"! Po druhém přečtení si říkám, že jsme všichni řízení pudy a popudy (tedy nejen city a pocity) a že jsme všichni dost složitými "mašinami", aby to šlo nějak zjednodušovat... Jinak si říkám, že tohle je docela jiný OH-san s docela jiným stylem a zajímavým formátováním textu, jako by ti ty věty a souvětí někdo rozstříhal velkýma nužkama, ale třeba jde o práci některého ze skřítků Překlepníčků! ;-) Nemůžu říci, že se mi toto dílko líbí, ale také nemůžu říci, že se mi nelíbí, protože za slovy a větami je zřejmě ukryto i něco jiného (jaksi mezi řádky)... Třeba jsme my lidé jen taková "lepší zvířata", kteří jí, spí a páří se (stejně jako zvířata), ale narozdíl od nich jsme si vymysleli práci a umění! P.S. Jo a neber mě vážně! Dneska mám nějaký přemýšlecí den... Hihi! ;-)


ze dne 03.05.2009, 12:02:17
OH: Zdar, bin Šímane, fakt mě dostala tvá poslední věta Dneska mám nějaký přemejšlecí den - mi řekni, kdy tyhle hlášky ke komentúm nepřipojuješ, ale samože díky Ti za ně a zastavení. Myslím že jsme trochu chytřejší, ne lepší zvířátka, o umění nic nevim a práci má tutově na krku každej, od bacilů po toho trotla obamu. /konečně jsem napsal pořádnej šímovskometafyzickej koment/ tak ať se daří

Hanulka222	03.05.2009, 10:33:37

Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222* ze dne 03.05.2009, 10:32:59* Ta spleť znaků měla být šipka znamenající z toho vyplývá...


ze dne 03.05.2009, 12:18:09
OH: Ta změt je uplně ze všeho nejlepší...

Hanulka222	03.05.2009, 10:32:59

Když chyby, tak chyby. Za pár chvil překotný pozdrav, tázavé a jak se mu vždy zdá i posměšné oči. Myslím, že "a jak se mu vždy zdá" je pouhým dovětkem, vsuvkou, tudíž to musíš oddělit čárkami, popřípadě aspoň pomlčkami nebo závorkami. → ...tázavé, a jak se mu vždy zdá, i posměšné oči. Další výtka spíš směřuje k užívání slov. Když máš text bez přímě řeči, beze jmen a převedený hlavně do detailů, je těžké to všechno uhlídat, ale v jedné pasáži máš místo, kde máš moc zájmen. Přivlastňovací, osobní... Nechci si rýpat, ale když jich budeš užívat míň, dostaneš o další krůček výš. Další věc, co mi nejde tak úplně do hlavy, je tvůj způsob dělení vět. Jednou je odsekneš za čárkou, jindy necháš dojít až do konce. Má to nějaký význam? Přijde mi to trošku chaotické, což je v textu, kde se člověk musí soustředit na to, kdo je kdo, docela přitěžující okolnost. Co se týče textu samotného, občas by nebylo na škodu některé pasáže o něco málo více rozvést. Neříkám o moc, ale o pár detailů, které spolehlivě dovedou čtenáře k tomu, kdo v daném úseku vystupuje. Příliš velké skákání jako tady je vážně makačka na bednu. Já neříkám, že je to špatný text. Jen myslím, že pokud chceš pokračovat v tomto stylu, máš ještě rezervy. Známka tentokrát nebude, protože ji nedokážu vymyslet. Krásný den!


ze dne 03.05.2009, 12:17:29
OH: Áhojky, Hanulinko, tyjo čárky před á... má noční můra spolu s výplatou tedy asi takhle: tj jako když padáš z okna a ty co se na tě dívaj z oken kolem kterejch letíš ti říkaj, abys volal o pomoc spisovně, že se to takhle nedá poslouchat nechci bejt nějakej patetickej, jaro je divnej čas, "ono se to samo takhle nasekalo" asi píšu napůl automaticky a podvědomě, bo co. MOC ti děkuju za ty pravopis hlášky, probudila jsi mi v paměti dávný školní pojmy jako vsuvka ap. A nechci pokračovat v nijakým stylu, pokaždý začínám psát jako by to bylo poprvý, bohužel a bohudík, si žádnej styl nebuduju, trochu se mi zvedá kufr z budování stylu a rezerv a stupínků a krůčků a umění, což je poděkování pro tvou jasnou osobu, měl bych o tom dumat Tvou vyšlou básňu ti bogužel zase neokomentuji, si netroufám. Tak ahoj a ještě jednou děnka moc!

OH	03.05.2009, 10:01:39

Téda, děkuju mocinky za publ a komentář. Já a jaro, radši no comment, ale ok. Taky se mi to te´d zdá pesimismem přeplněný a s odstupem mi to připadá jako vobyč pitomost. To jste asi myslel zpsychologizovanou, teda tu neorealitu bez příkras, ačkoliv tomu pojmu moc nerozumim, jsem na to fakt hrdej. Zní to trochu delírkově.

čuk	03.05.2009, 9:32:25

Chvíli mi trvalo, než jsem se orientoval, kdo je kdo. Přechod ke stručnému stylu se mi líbí. Jsou to spíš výkřiky, snad jako ty vykřikuješ o těch zveličených nehezkých projevech života. Ale je asi v tobě dost velký kotlík zhnusenosti a nenávisti. Ale lze to pochopit, a tady se morbidita pohybuje v únosných mezích a naopak se obrací k určitému pochopení či dokonce soucitu.Já tvůj text považuji za dobrý, byť je přeplněn pesimismem a jakousi zpychologizovanou neorealitou bez příkras.


ze dne 03.05.2009, 10:02:12
OH: Omluva, jsem odpověděl výše.