» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Sen je sůl bez chleba."

Ramón Gómez de la Serna

počet přístupů: 2141293

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303504 komentářů :: on-line: 6 ::

:: Hádes - Strýček Carlos/2/ ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Hádes

Amater	publikováno: 03.05.2009, 19:18

Jednooký Carlos - duch lodě hledá kapitána a posádku.


	Strýček Carlos Co je to za podivnou loď? Pomyslí si Daniel a smutně si přihladí krátké vlasy. Ten mizera mu nejen sebral jeho klobouk, meč, ale ještě se bavil tím, že mu ostříhal vlasy. Dorostou. Vstane a vstoupí bosou nohou na palubu. Rozhlédne se kolem sebe. Loď o jaké sní každý pirát. Malá, rychlá s dostatkem děl, které dokážou rozmetat cokoliv. Nic nechybí, kromě posádky. Mohl by si ji zabrat pro sebe. Mezitím, co se Daniel rozkoukává, Carlos tancuje divošský tanec. Konečně jméno při kterém se otřesou všechna moře světa. To jméno zní pekelně. „Je tu někdo?“ zaslechne a zarazí se. Pomalu se otočí na toho vetřelce. Musí zmizet. Na jeho palubu vkročí jedině kapitán, posádka, zajatci a lepé slečny, za které budou požadovat tučné výkupné. Samozřejmě je dodají rodičům už trochu poškozené, ale to je výsada vítězů. A pak aspoň poznají, co je mít solidního chlapa v náručí. Nejlepší z nich byl Divoký Jack. Ten když měl ženskou v náručí… Co má povídat. Ať byla jakákoliv, blahem vrněla, když si ji všiml a ta světlovlasá, jak se jenom jmenovala… Blanka. Málem se ze žalu utopila, když ji předával spokojeným rodičům. Na rozdíl od nich moc spokojená nebyla, dle jejího uslzeného obličeje. Ale potom přišla Mary. Černovlasá osůbka s pádnou rukou. Vsadil by se, že rodiče si s ní nevěděli rady a poslali ji schválně s tak slabým doprovodem. Divoký Jack se změnil v krotkého Jacka. To byly časy, kdy na palubě se sušilo ženské prádlo a oni se museli pravidelně koupat. „Je tu někdo? Halo! Čí je to loď?“ „Moje ty blbečku,“ ucedí. „Koho asi by byla? Strašidla?“ Sleduje ho při prozkoumavání jeho lodě. „Tak to ne, to je moje kaujta! Ne tvoje!“ Stejně je mu povědomý, ale ty krátké vlasy. Vypadá jako nějaký voják. Jen to ne. Brr - nesnáší je. „Kde jsou ostatní?“ Daniel s úsměvem pozoruje podivnou postavu v krátkých kalhotách, bílé košili potřisněné krví a s mačetou za pasem. Jedině, co ten úbor drží pohromadě, je provaz. Obličej zarostlý s jedním okem a těch jizev. Malý plán k pokladu. Carlos se rozhlédne ke komu to mluví. On se na něho dívá. „Kde jsou ostatní a děkuji za vysvobození. Málem jsem tam pod těmi oštěpy lehl. Jasně deseti bych se nebál. Přemohl bych je jednou rukou. Ale třicet, bylo za moc,“ přizná neochotně. Tohle je kajuta Pana kapitána. Zajímalo by ho kdo má takovou krásku v držení. Možná hledá nějakého piráta navíc. Přece jen při bojích jich dost podlehne a takový pirát se stává nedostatkovým materiál. Carlos dojde k výsledku, že mluví s ním. „Ty mě vidíš?“ Daniel si ho prohlédne. Zřejmě pirát mdlého rozumu. „Ano. Proč bych tě neměl vidět?“ „Protože, protože…“ Má mu říct, že je duch? Ani náhodou. „Jsem duch!“ Daniel sebou škubne a potom se nezřízeně rozesměje. „Ty jsi takový duch, co já ženská.“ „Nedělej si ze mně psinu, ty holobrádku. Ještě ti teče po bradě mléko! Jsem duch!“ „Jaký holobrádek, ty stařešino. Málem, že ti zuby nelezou ze zadku!“ Carlos vytasí mačetu a vycení zuby. Boj. Konečně. Už dlouhou nikoho nepodřízl, nezapichl, nepořezal, nezabil. A teď konečně může. Proč na to nepřišel dříve? Daniel se rozhlédne kolem sebe a popadne nůž ze stolu. „Ty jdeš na mně s nožíkem?“ zachechtá se. „Jasňačka. Můj tatík povídal, že vše ostré se dá použít jako zbraň!“ Najednou švihne rukou, vypustí nůž a nic. Zamrká. Nůž se elegantně chvěje ve stěně. „Jupí, starej Jednookej Carlos, konečně se navečeří! Něco mně štíplo.“ Daniel ztuhne, rozevře náruč a rozeběhne se. „Strýčku Carlosi, to jsem já, Daniel!“ „Strýčku?“ Carlos se zastaví a jen trhne, když Daniel proletí jeho tělem a zastaví se o zeď. „Strýčku?“ „Krev?!“ Daniel nevěřícně hledí na krev z rozbitého nosu. Sesune se. Carlos se nad nim sehne. Strčí do těla a noha mu projde rukou. Dřepne si a zkoumá jeho rysy. „Strýčku?“ Kruci, kdo kde kdy mu říkal strýčku kromě toho kluka na palubě Jednorožce, který se utopil při chytání ryb? Někoho mu připomíná a to omdlení. No ne? Snad? To není… S rozpaky se poškrába ve vlasech. Jestli má pravdu, potom… bude se ho muset zeptat. Posadí se a pozoruje omdlelého mladíka. Člověka, který sebou sekne při pohledu na krev, na palubě nepotřebuje. Dokonce se ani nehodí za kuchaře. Prostě ho předhodí rybám, aby měly co žrát, ale až poté, co se dozví, proč mu říká strýčku. Teď jenom, aby se probudil a nesekl sebou při tom, že vidí krev. Vstane a posadí se do křesla. Zadumá se. Je to škoda, že nemůže se dotýkat lidi a bojovat. Počkat. Proč ho tady vidí a na palubě ne? Pakliže je to tak, pak v kajutě ho může kapitán vidět. To vede k důsledku, že šmírování kapitánky, jak si to rozdává s nějakým svým podřízeným padá. Sotva by ho uviděla… No jedině vybrat takovou, které by nevadil jednooký bezzubý přihližející pirát, co slintá. Ale jak poznal ženské… Rovnou by si mohl hodit provaz a doplavat k Staviteli. Dokonce odpadá i kapitán a ženská. Jeho dny se stanou pochmurnými hodinami naplněnými koukáním na zarostlá individua, co nahoře mají hlupatý hrudník a klejí. Pravda, může se dívat na oceán, ale to je stejný pohled, jako na zarostlé piráty hrající pořád dokola karty, dokud je kapitán bičem nenažene k rozumnější práci. Daniel zasténá. Už zase. Zvedne se a posadí. Nosu se raději nedotýká. „Jste tu ještě, strýčku Carlosi?“ „Jasně, že jsem ty mlíčňáku a teď vybal odkud znáš moje jméno.“ Daniel se radostně zvedne a obrátí se ke Carlosovi. „Ty jsi vážně Jednooký Carlos? Já jsem Daniel. Můj taťka mi o tobě hodně povídal a dokonce prý jsi byl u mého narození a držel mně v náručí!“ „Já? Hloupost. Nesnáším děcka. Ty jsou vhodné tak…“ Sotva to vypustí z úst vzpomene si. „Neříkej, že jsi…“ vstane z křesla a důkladně si Daniela prohliží. „Jo jsem!“ radostně přisvědčí Daniel. „Svatý Klementýne, patrone všech námořníků. Pojď na mou hruď! Ať tě obejmu. Bože to je nádhera!“ Daniel se rozeběhne a vyhekne. „A safra!“ zakleje Carlos a rozhodí rukama. „Už zase!“ když jim Daniel projde. Nakloní se k němu. „Jsi v pořádku?“ „Moc ne!“ lapá po dechu Daniel. Zvedne se. Právě skončil v sloupku u velké postele do, které by se vešly tři osoby a Carlos chvilku přemýšlel o hrátkách – velitelka, někdo z posádky a on. Může si nechat zajít veškeré chutě. „To bude dobrý! Tvůj otec Divoký Jack to taky nesnášel. Ale vždy mu zpravila náladu cizí krev.“ „To ano. Pamatuji si jeho vyprávění o vás a o těch dnech na moři. Můžeš mně říct, proč nejsi průhledný?“ „A jak já to mám u všech ďasu vědět? Jsem jen pirát, co se vyzná v lodích, ne nějaký učený, co se hrabe v knihách.“ „Jsi mrtvý. Co se stalo?“ Daniel sedí na modrém koberci s překrásným vzorem vínových květin. „Uff. Co na to říct. Jo, jsem mrtvý. Skapal jsem při poslední bitce. Krásný plán to byl. Obchodní loď naložena až po okraj exotickým zbožím. Menší přepadení. Už jsme je měli na háku, když výstřel a objevila se ta fregata. Nedali nám žádnou šanci a v té chvílí se to stalo. Kapitán nařidíl regulérní útěk. Nedával jsem pozor a jen jsem zmerčil v poslední záblesku svého života zuby na palubě. Chtěl jsem se pro ně natáhnout, sebrat a pak nic. Stál jsem před nějakým šaškem v bílém a měl ho oslovovat Ctihodnosti. Raději jsem poslechl a přitom jsem takhle neoslovil ani svého soudce, co mně odsoudil na doživotí do kamenolomu. No a že prý potřebuji námořníka, co umí řidít loď. Vím víc, než všichni kapitáni dohromady kromě tvého otce. To byl panečku námořník. Jeho nos citíl bouři dřív než přišla. Pravda někdy to bylo o dny, ale cítil. Přijal jsem nabídku. Přece nejsem praštěný kýlem, abych odmítl. Zapomněli maličkost.“ „Jakou?“ dychtivě se optá Daniel. „Že já budu lodi.“ „To byl podraz!“ soucitně řekne Daniel. „Nešlo to nějak reklamovat?“ „Nešlo a potom jsem zjistil hrůznou věc.“ „Co může být horšího?“ „Na přidí mám místo mořské panny s velkými ňadry, chlapa s velkým…“ decentně a smutně se podívá do svého klína. „U Neptuna! To chci vidět!“ „C… Cože?“ „Jdeme!“ Daniel se zvedne a zamiří si to na palubu. „Není nic vidět,“ řekne zklamaně. „Hele, nějaká celta. Ale je hezká.“ „Jo to ano, ale není to ženská. K čemu se mám jako tulit, když je noc a mně je smutno? K chlapovi, co ho má většího, než já? To bych si chodil raději větev. Zvlášť, že nemusím.“ „No jo a co kapitán?“ „Hledám ho a mám na to necelé tři měsíce, jinak opět stojím před otravnou Ctihodnosti. Představ si je to tam celé bílé…Hele, co to děláš?“ „Sundávám to!“ vyhekne Daniel a akrobaticky se dostává k intimním partiím sochy. „Auu!“ trochu zaskučí Carlos, když se odtrhnou hřebíky od trupu. Plachta letí do moře. „No ne? Kdo tohle proboha dělal?“ „Stavitel, skrček mrňavý. Nejraději bych ho poslal k Hádovi. Jen mi řekni, který kapitán by tohle chtěl mít na své lodi? Jedině blázen!“ Daniel se vyhrabe na palubu a klesne na ní. „To byla fuška.“ Vstane a vykoukne na sochu. Mlaskne. „Taková socha může vést jedině k bitkám.“ „Ano. Přesně, ale ten chechot. Původně se jmenovala Lucinda. Smáli by se ještě víc.“ „Chápu a co tedy ten kapitán? Už máš nějakého vytipovaného?“ „Měl bych, pokud by ti prašivci nepráchnivěli na mořském dně, na šibenici nebo neměli vlastní lodě. Ty, nevíš o nějakém?“ „Nevím. Taťka pověsil řemeslo na háček a já mám v tom poktračovat. Koupili si hospodu a mamka místo posádky, mlátí hosty pánvi. Jde ji to od ruky, i když většina posádky u nich zůstala.“ „To byly zlaté časy. Myslím s tvým otcem. Dobře si vzpomínám, když zajal tvoji mamku. Mysleli jsme si, jo to bude stejné, jako s těmi ostatními! Jenže nebylo.“ „Tomu rozumím. Má pádnou ruku. Vidíš, nemohl bys mně dovézt do nějakého přístavu? Dostal jsem se do prékérní situace a musím získat zpět otcův meč a matčin klobouk. Boty byly moje.“ „Tys je ztratil? Proboha, zůstane z tebe grilovaný plátek, který se rozdělí mezi posádku!“ „Ale ne. Kapitán Modré Laguny si myslel, že mě prodá na trhu.“ Odfrkne si. „Místo toho mě vysadil na pustém ostrově. Právě uvažuji, co s ním provedu. Co takhle ho nechat vysušit na stěžní, i když vychrtlý je dost.“ „Co protáhnout pod kýlem, nebo zbičovat devítioocasou kočkou anebo ho shodit k žralokům s kýblem krvavého masa. Mohli bychom se sázet, za jak dlouho se objeví první žralok!“ „Dobrý nápad. Můj otec vždy tvrdil, že máš bujnou fantazii na mučení, ale já udělám něco jiného!“ „A co?“ Carlos se zvědavě optá. „Já ho vysadím k těm lidojedkám s oštěpy.“ „Jasně!“ Oba se rozchechtají. „A budu se dívat, jak ho spoutají a uvaří nebo co dělají domorodci. Nebo grilují?“ „To nevím, ale jdu do toho s tebou.“ Oba se rozřechtají. „Oko za oko. Zub za zub!“ „Poslouchej Danieli, ty jsi se už plavil.“ „Ano. Na Najádě. Sladký život, jenže znáš to, začal jsem moc kecat do obchodů Divokého Jacka a vyhodil mně, ať si hledám jinou loď. Vše, co umím, umím od rodičů.“ „Víš, je to hloupé, ale nechtěl bys mně za loď. Já chápu, že ta socha a k tomu užvaněný duch není žádná výhra, ehm…Jak to, že mně slyšíš?“ „A jak já to mám vědět? Ty jsi lodi. Máš to vědět.“ „Mám to. Už to vím. Budeš mým kapitánem?!“ „Zbláznil ses? Tu sochu abych schovával pokaždé, když přijedu do přístavu a v boji ji nemohu schovávat. Platí. Jsem pro!“ „Jupí, ty prašivý trpasláků! Mám kapitána a ty Ctihodností se můžeš vycpat a pověsit na ráhno!“ vyplázne jazyk. „Danieli, jsem nadšen a k tomu syn kapitána Divokého Jacka a Mary Pádné Ruky. Nesnilo se mi o tom mít kapitána takových rodičů. Zvažoval jsem i ženskou, ale ty jsi lepší a pak houpal jsem tě v náručí, když jsi byl malý. Pravda musím se vzdát ženské na palubě, ale nemohu chtít vše. A končí skoro lhůta.“ „Ty Carlosi, kde tu máte kuchyni? Kde je na těchle kráskách nemám ponětí. Loď vypadá trochu divně, ale je nádherná.“ A celičká moje! „Víš, popravdě ani nevím, kde co je.“ Poškrábá se v dlouhých hustých šedivých vlasech s pramínky bývalé černé barvy. „Je škoda, že tě nemohu vidět. Je to dost blbý mluvit sám k sobě.“ „Já vím. To je kuchyň.“ „Doprčic!“ zakleje Daniel a sesune se na podlahu. Civí na kuchyň. „Co se stalo? Je parádní, ne. Takovou jsem na žádné lodi neviděl. Je tu všechno k vaření a nové. Nemusíme se bát, že dostaneme nějakou nemoc, tedy pokud kuchař nedá do jídla shnilé potraviny. Je ti něco, Danieli? Jsi ňák bledý.“ „To ano. Je tu vše, až na kuchaře a jídlo a já mám velký hlad. Čím ses proboha živil?“ „Ničím. Jsem duch!“ lakonický odpoví Carlos a v tom Danielův žaludek mohutně zakručí dávajíc najevo, že by potřeboval baštit.


celkové hodnocení autora: 95.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 12		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 20		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	06.08.2009, 16:06:48

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 06.08.2009, 16:05:14* P.S. Tedy, myslel jsem, jak vypadají postavy příběhu a popřípadě i to, co si myslí a tak! ;-)


ze dne 06.08.2009, 19:23:12
Amater: Jasně, tohle je pokus, kdy zkouším právě jen dát akci. A já nerada popisy, přiznávám se ke své hanbě. Děkuji.

Šíma	06.08.2009, 16:05:14

Ahoooooooooj! ;-) Tak a jak začít? Je to legrace a sranda, ne, že ne... Ale je to také trochu dost ukecané a jak už mnozí podotkli, trochu více detailů v popisech by nezaškodilo, přestože bych Ti to jako ukecaný šíma neměl předhazovat, který také balancuje na oné hraně mezi hromadou dialogů a popisů (tak 50 na 50)... Kecám, občas vyhrajou dialogy! ;-))) Chybí tu co kdo při tom mluvení dělá, jak vypadají a jak vypadá prostředí, ve kterém se nacházejí. Co mě však dostalo, byla ona socha na přídi, tedy namísto ženské s velkýma... Ehm, však víš, tam byl chlap s velkým, však víš! ;-))) Pěkné, minule jsem ubral, tak dneska trochu přidám a bude to slabší Jednička, čili za Jedna. Dobrý vítr přeji!

Pan Petr	10.05.2009, 12:12:17

Já myslim, že je to hodně kvalitní. Jeidný, co bych vytkl je moc přímý řeči, trošku víc popisu, ale příběh je perfektní.


ze dne 10.05.2009, 12:22:03
Amater: Ahoj, děkuji moc a jsem ráda, že se ti povídka libila. Pokusím se vpašovat trochu víc popisu.

DaNdÝ	05.05.2009, 15:08:13

no a já ač nerad tu taky musím docela souhlasit a je to skorem těžké co poradit. Nevím, jak dlouho píšeš a esli ti můžu říkat, že si to chce eště ten styl trochu vypsat a vypilovat, na druhou stranu ten humor a svým způsobem i děj je docela na vysoký úrovni. jedna věc co ěm trkla - do prologu zlehka myslím popsat předchozí děj, dyž je to věc na pokračování. třebas já věděl, že jsemčetl předchozí, ale už mi nebylo přesně jasný co tam bylo. No a pak ta srozumitelnost - no je to tak no, nejvíc jsem měl problm v záčátku, pak jsem se do toho dostal, nebo nevím. Jedna věc by myslím bodla - obě postavy mají jména, takžeje vhodný víc je využívat. Ne moc okatě, ale prostě jak to jde - místo "on" tam dát daniel, ať je jasno. Kurzíva moc nevyřeší. A možná řeknu - ještě o něco více si to pro sebe přečst, nahlas a tak, vím že je to trochu kýčovitá rada. Ale poslouží k tomu - zamyslet se nad tím, co a jak na sebe pasuje a taky nad tím esli tam všechno musí bejt a něco nejde vyškrtnout. Třebas, možná jen mě osobně, ale připadali mi ty zmínky o kapitánce a tak, trochu nadbytečný, páč do toho vtípku tam s tou kajutou a tak úplně nesednout a podle mě to zbytečně komplikujou. prostě je tam dosti věcí k dolazování, skorem bych dal trojku, ale ne, nedám, páč ono ten vtip toho a fantazie, jistá originalita jak je popisován děj a zároveň ty vzpomínky na minulost, je to zvláštní, dobrá kompozice. Dám dvojku no. a ten závěr.. urhhh, ne tohle opravdu není moc dobrý závěr budící napětí a nedočkavost po dalším díle, ale už nebudu rýpat, a rozhodně nechci brát nějak nadšení proto - je to rpostě dobrá věc, která potřebuje poladit.


ze dne 05.05.2009, 19:12:41
Amater: Ahojky, miluji tě. Dobře tak trochu uberu. K těm jménům máš naprosto pravdu a budu to dělat. Tady jsem si vůbec neuvědomila, že píšu za dvě osoby, tak mi to přišlo někdy až zbytečné. Jinak letos na jaře je to tři roky co píšu. Za prolog děkuji. Nějak mně to nenapadlo. Příště to tam dám. Číst po sobě není to kýčovite, problém je a to, že v očích autora je text vždy dokonalej. Tohle by už chtělo někoho kdo ti to jemně omlátí o hlavu a řekne uber. Do povídky popisy nehodlám vkládat a když tak malé. Závěr. Ono je to trochu těžké. Osobně si myslím, že když nechytne text pak sebelepší závěr je k ničemu. Když se bude to libit, pak myslím mám naději, že se čtenář bude chtít dozvědět, co udělá Daniel s prázdným žaludkem. Trojku jsi mi klidně dát mohl. Styl stejně nebudu měnit. Jsem zvědava, co dokážu vymyslet. Někdy když jsme unavená normálním psaním mně popadne chuť napsat něco takového. V podobném stylu píšu už podruhé. tady jde spíš o jedno. Bude tě to bavit nebo nebude. Ten text je přímo pro tohle určen. nevím jestli se mi to daří, ale za jedno ti musím poděkovat, za konkrétní věcí, které mohu použít v psaní. určitě využiji všechno.

honzoch	03.05.2009, 21:30:22

Přečetl jsem a tentokrát jen lacině kývnu k tomu, co napsala Ekyelka, alespoň co se týče přehlednosti textu (obzlášť v dialozích), občas jsem si připadal zavalený písmenky. Tvůj humor se mi líbí, jen občas se nějaký vtípek nepovede, ale to se snadno ztratí.


ze dne 03.05.2009, 21:41:26
Amater: Děkuji za komentář. Budu se snažit, aby to bylo přehlednější.

Ekyelka	03.05.2009, 19:15:18

Zdravím. Silným kladem příběhu je jeho nenáročnost a zábava. Je to příjemné odpočinkové čtení, nepostrádající vtip - ideální pro nostalgické vzpomínání na naše vlastní námořní bitvy s kachničkama a parníkama večer ve vaně. Zpracování už je horší. Popisy mezi dialogy téměř chybí (ve smyslu dotvoření atmosféry), navíc i samotné dialogy (nebo snad jeden mohutný dialog na celý díl?) jsou místy zmatené, není jasné, kdo co právě říká, případně si to pouze myslí. Zpomal. Měj neustále na paměti, že čtenář vidí pouze to, co je napsané - takže se snaž dodržovat posloupnost v dialogu, dej si víc práce se samotným psaním. Především začátek tohoto dílu je chaotický: obě postavy mluví a vyprávějí příběh po svém, což zhoršuje orientaci v textu, kdo je vlastně vypravěčem. Předchozí díl, kde určitý úsek textu popisoval děj vždy z pohledu jiné postavy, byl zpracovaný mnohem lépe: nepřeskakoval jsi, chaosu bylo v textu mnohem méně, měl atmosféru. Podle mne by bylo vhodnější se k tomu vrátit.


ze dne 04.05.2009, 19:46:29
Ekyelka: „Je tu někdo? Halo! Čí je to loď?“ „Moje ty blbečku,“ ucedí. „Koho asi by byla? Strašidla?“ Sleduje ho při prozkoumavání jeho lodě. „Tak to ne, to je moje kaujta! Ne tvoje!“ Stejně je mu povědomý, ale ty krátké vlasy. Vypadá jako nějaký voják. Jen to ne. Brr - nesnáší je. Kdo kdy mluví? Jde o rovnováhu - dialog má plynout, ale ne až takhle krkolomně, kdy se v něm čtenář zcela ztrácí jako v peřejích. Přitom takových míst máš v textu vícero. Plus pozor na střídání časů - zdá se mi jejich střídání trochu zbytečné. Proč přítomný čas pro situaci, kdy není nutný? Ale to jen postřeh na okraj.


ze dne 03.05.2009, 20:00:19
Amater: Zdravím, děkuji za komentář, ale musím se přiznat, že už nevím co udělat, aby byly dialogy srozumitelnější. Mám dát za každou větou kdo, co mluví? Musím se přiznat, že jsem z toho zmatená. Popisy schválně vynechávám, protože to píšu opravdu jako jeden dialog s menšími monolgy. Popisy by zas zbrzdily tempo. Myšlenky mám u sebe zdůrazněné kurzívou, ale tady se s tím, červenám se, mi moc patlat nechce. Pomohlo by to, kdybych zdůrazňovala myšlenky monology kurzívou? Budu ráda za radu.