» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."

Rochefoucauld

počet přístupů: 2141294

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303504 komentářů :: on-line: 6 ::

:: Kreatinin – 4. Závodní lékařka ::

Jeňýk	publikováno: 03.05.2009, 21:00

V předchozích dílech hrdina absolvoval jakési lékařské vyšetření, které mu silně připomínalo popravu smrtící injekcí ve státě Texas. Diagnózu probral se svými spolupacienty v lázních a rozhodl se, že proti hrozícímu onemocnění bude bojovat dietou z lososových baget v restauraci rychlého občerstvení Boulevard. Tam se však s ním nikdo nebavil, protože vyhlížel jako příslušník jisté sociální skupiny. No to se nám ten děj telenovely pěkně zamotává :-) Zde je její čtvrtá a závěrečná část. (Pro odborníky: hrdina povídky se mýlí. Kreatinin se zjišťuje pacientům v krvi. Ale kdo se v té lékařské vědě má sakra vyznat :-))


	KREATININ 4. Závodní lékařka Jak už jsem v souvislosti s lázněmi a paní Jitkou uvedl, jsem povaha lidem přející. Nerad ostatní zarmucuji špatnými zprávami, rád působím svým bližním radost a snažím se vždy na ně působit příznivým dojmem. Namítnete ale, že to není nic zvláštního, že takto se snaží chovat téměř každý člověk. U mne však, jak se někdy domnívám, ta láska k bližním hypertrofovala až do obludných rozměrů. Avšak druhou stranou mince této mé jistě bohulibé vlastnosti je téměř obsedantní potřeba být za to, co dělám, ostatními chválen. Proč si myslíte, že už tolik týdnů píšu a neustále vylepšuji tuto povídku? Myslíte si, že mě to baví? Ale ne. Je to proto, že až povídka konečně bude hotova, uložím ji na jistý literární server, kde mi ji čtenáři pochválí a, jak doufám, pošlou mi za ni „jedničku“. Potřeba pochvaly od mých bližních je mi totiž už od dětství něčím jako drogou. Takže jsem vlastně na pochybách, zda se u mne jedná více o lásku k bližním, či spíše o chladnou, vypočítavou a pokryteckou strategii, jak se k té své droze dostat. Marně ale vzpomínám, kde jsem k této své vlastnosti přišel. Pravděpodobně ji mám už od narození. Ne nadarmo se v pohádkách píše o sudičkách, které právě v okamžiku zrození, či těsně po něm, novému a zatím nic zlého netušícímu obyvateli naší planety „vtisknou“ určité vlastnosti a předurčí jeho „osud“. A to bez jakéhokoliv jeho svolení! Že s touto zlovolnou praxí nemohu souhlasit je nabíledni. Ani ty nejodpornější zločiny pedofilů nezanechávají tak osudové stopy v psychice jejich obětí v porovnání s praktikami, kterými do našich životů neblaze zasahují ty tak zvané sudičky. Ale usvědčit tyto poťouchlé ženštiny z jejich zločinů se nikdy nepodaří, protože příroda to zařídila s námi tak, že si nikdo na okamžik svého narození nepamatuje. Probírám-li se svými nejstaršími vzpomínkami, vidím před sebou rozlehlou místnost spoře osvětlenou jedinou šedesátiwatovou žárovkou. Zářivky tehdy ještě nebyly běžné a můj otec byl velmi šetrný člověk. Sám pak sedím na dutém válcovém předmětu s oblými hranami, který mě nepříjemně studí do zadnice. Okolo mne se pohybují tři velcí lidé s velkýma nohama a malou hlavou kdesi u vysokého stropu a k něčemu mě naléhavě pobízejí. Pravý význam slova otec, matka a starší brácha jsem pochopil až později, ale už v té chvíli mi došlo, co si vlastně přejí a co ode mne žádají, a udělal jsem to. A právě tehdy, při jejich projevovaném nadšení, jsem poprvé zažil ten nádherný pocit hrdosti z dobře vykonaného díla, ten slastný pocit z pochvaly a z toho, že jsem platnou součástí tohoto světa a stojím (či spíše sedím) v něm přesně na tom místě, kam patřím, všem pro radost. Touha tento pocit stále znovu zažívat, mě pak v životě už nikdy neopustila. Právě díky tomuto neustálému hladu po pochvale jsem později jako premiant absolvoval základní i střední školu, vystudoval s vyznamenáním dvě školy vysoké a úspěšně složil doktorát. A teď už dvě hodiny sedím mezi kašlajícími a kýchajícími lidmi v čekárně a těším se, až se pochlubím paní doktorce se svou novou zdravou životosprávou. Ke své závodní lékařce chodím už celá léta. Kromě běžných lejster, telefonu a soupravy na měření krevního tlaku na jejím stole nikdy nechybí talířek s nakrájeným jablkem. Některé kousky mají už dužninu mírně zhnědlou oxidací, ale v každém je nabodnuté párátko, takže nakrájené jablko tvoří na talířku soubor jakýchsi jednohubek. Zajímavé ale je, že jsem ji nikdy neviděl, jak tyto jednohubky jí. Pravděpodobně se na ně lačně vrhá jen v těch krátkých chvílích, kdy předchozí pacient ordinaci již opustil, ale následující do ní zatím ještě nevkročil. Na svoji novou zdravou životosprávu se mi podařilo stočit hovor velmi brzy. – Vy byste měl jíst víc zeleniny, pane inženýre. Jestlipak si dáváte v závodní jídelně také salát. – uvědomil jsem si, že jsem ji kdysi v naší závodní jídelně několikrát potkal, ale se salátem jsem si jí dosud nespojil. – Já do závodní jídelny nechodím. – odpověděl jsem – Jsou tam velké fronty a nechutná mi to tam. – souhlasně přikývla, což jsem považoval za dobrý začátek. – A kam chodíte na oběd? – zabrala. – Do té nové bageterie na náměstí. Na bagety. – prohlásil jsem hrdě. – Na bagety? Ale vždyť je v nich ta majonéza! – zdálo se mi, že se poněkud otřásla jakoby odporem, a pochopil jsem, že to asi nebudu mít jednoduché. Rozhodl jsem se proto ihned vynést trumf. – Já si ale dávám lososové a v lososovém mase je nejméně těch … – proč jenom vždycky, když o něco jde, mě zradí ta paměť! – … no přece těch látek, co zvyšují kreatinin. – – Purinů? – hodila mi záchranný kruh. – Ano, purinů, a tak jsem myslel… – to, jak jsem si nemohl vzpomenout na puriny, mě úplně rozhodilo a začal jsem ztrácet iniciativu. – Řekněte mi, a jsou ty bagety nějak tepelně upravované? – přerušila mě lstivě. – Ne, to se jí studené. – odpověděl jsem popravdě. – Pak je tedy to lososové maso uzené! A uzené, to znamená slané! – při slově „slané“ se zatvářila způsobem, jakoby právě velký krystal soli cucala a převracela v puse. – A uzené také znamená v podstatě karcinogenní. – uzavřela triumfálně. Člověk by měl vždy rozpoznat, kdy prohrál, a svoji porážku uznat. Já jsem ale v té chvíli ztratil veškerou soudnost. – Ale, paní doktorko, to je kvalitní podnik. Zkuste se tam někdy podívat. Tam chodí samí mladí a zdraví lidé, podnikatelé a manažeři. A jídlo je tam čerstvé a kvalitní. Vždyť jedna bageta s čajem tam stojí více než sto korun! – v té chvíli jsem se ale ulekl, aby si nemyslela, že jsem nějaký marnotratník. Jaký asi plat může mít taková obyčejná doktorka v závodní ordinaci, která proti chřipce předepisuje aspirin a posílá lidi na vyšetření ke specialistům? A kolik si může za svůj plat dopřát stokorunových baget? V novinách jsem kdysi četl, jak jim pojišťovny neustále snižují platby za ty jejich body. Proto jsem rychle dodal. – Ale nemyslete si, taková bageta nahradí celý oběd. Je asi takhle dlouhá. – a mezi dlaněmi jsem vymezil prostor v šířce asi čtyřiceti centimetrů. – No to je strašný! – zašeptala doktorka a zbledla. Z ordinace závodní lékařky jsem zamířil přímo do bufetu. Drštkovou polévku právě neměli, ale nalévali zabijačkovou. Tak zvanou prdelačku. Abych se uklidnil, koupil jsem si hned dvojitou porci. Kuchařka za pultem něco pochvalně poznamenala o dobrých strávnících. Tentokrát jsem ale měl opravdu štěstí. Navzdory zvýšeným hladinám kreatininu se onemocnění ledvin radiologickým vyšetřením nepotvrdilo a samy hladiny kreatininu se mi brzy opět ustálily v povolených mezích. Zatím.


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 18		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kitty	06.05.2009, 3:32:25

To je vlastně takový ironický pohled na to, jak se lidi nechají zblbnout televizí, novinami a bůhví čím dalším. Jak jsou vlastně lidem vnucované návody na to, co je pro ně dobré a co by měli dělat, a přitom jsou to často úplné nesmysly :-)


ze dne 06.05.2009, 11:12:07
Jeňýk: Děkuju. Vlastně jsem ani žádné cílové sdělení ani pointu neměl. Psal jsem to "jen tak". Nakonec to ale tak, jak říkáš, asi působí. Ono vlastně je to o tom, jak každý má jinou představu o pojmech (v daném případě "zdravá dieta"). Někdy nechápu, jak vlastně s tak rozdílnými představami a "hodnotovými žebříky" můžeme spolu žít a ještě vytvářet tak složité struktury, jako jsou státy, církve atp. :-)

Apolenka	05.05.2009, 1:54:03

Milý Jeňýku, přijmi ode mne jednu předpisovou jedničku a nůši hypertrofních pochval. Věř, že k naplnění tvojí obsedantní potřeby bych tě těmi jedničkami moc ráda celého zasypala, ale není mi to tu umožněno. Tak alespoň takhle: 111111111111111111111111111111111111111111111111 Udělala jsem ti radost? Jestli ano, tak jsme si fifty fifty, protože mně zase potěšila tvoje povídka.


ze dne 05.05.2009, 7:15:44
Jeňýk: děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji a děkuji i za tu jedničku čtyřicátou osmou v autorském hodnocení :-)

First Girl	03.05.2009, 23:24:43

Tvoje veci se pekne ctou, clovek Te pak tak hezky zna. Jsem si nedavno procitala basnicku, co od Tebe mam. :) Doufam, ze budes ziv a zdrav jeste hodne dlouho ;)


ze dne 04.05.2009, 7:53:45
Jeňýk: Plánuji, že budu živ a zdráv ještě hodně dlouho, a v tomto smyslu ti děkuji za přání, i když vím, že za každým takovým přáním je skryta i pochybnost, kterou ostatně také mám. Děkuji za pochvalu a jsem rád, že se básnička stále líbí. Tahle povídka má v sobě jistě hodně autobiografie. Kdyby se mi to nestalo, těžko bych takové zápletky vymýšlel. Přesto je třeba mezi hrdinou a autorem rozlišovat. Já například mám jen jednu vysokou, nemám staršího bratra a na svoje sezení na nočníku si nepamatuji. Je to freudovská fikce, jak správně poznala endless. Děkuji za přečtení i za to, že se ti to líbilo. Budu se těšit na případné další návštěvy. J.

Šíma	03.05.2009, 21:23:53

Hm, takže žádná vzpoura? Když jednomu chutná... Prdelačka? Taky bych si dal! Jinak mám v těch lékařských tentononc také pěkný bordel. Co dodat víc? Není to špatné, přestože by to mohlo být i lepší... Ale jak zpívá jistý romský umělec: "Vole, dokonalej není nikdo..." (jen jej cituji), tak musím říci, že málokterý textík se blíží k dokonalosti (včetně těch mých) a proto přivírám oči a doufám, že se ještě s hrdinou někdy setkám, přestože je v Perexu uvedeno, že jde o poslední část! ;-) P.S. Mezi námi, co je vlastně tou zdravou stravou? Kdyby se měl jeden držet jen toho, co je tělu prospěšné, asi by se moc nenajedl a kdo ví, zda-li by mu to chutnalo!


ze dne 04.05.2009, 7:42:25
Jeňýk: Děkuji za návštěvu, přečtení i hodnocení. Na tvou otázku mohu posloužit citátem Marka Twaina: Patrně jediný způsob, jak si zachovat zdraví, je jíst, co ti nechutná, pít, co se ti oškliví, a dělat, co se ti nechce.

endless	03.05.2009, 20:59:40

…na člověka, jenž vystudoval dvě vysoké školy, má Tvůj hrdina docela hokej v biochemii ,-D…ale budiž mu to přáno, třeba se zabýval geometrií nebo kvantovou mechanikou. Z popisu nočníkové motivace by Freud jásal, stylisticky by to chtělo ale ještě zkrátit a vybousit, dost možná bych to posunula až na úplný počátek této kapitoly, příběh by tím snad mohl získat větší spád. Mimo to ho dosti brzdí předlouhá souvětí (už jsem Ti je vyčítala posledně, ale rejpnu si znova). Začínáš poměrně často větu spojkou podřadící (avšak, ale pod., což je častý nešvar… ne že by to bylo zakázané, ale většinou to z věty udělá takového neohrabance…. Zkus to schválně zkusmo přeházet a uvidíš sám!) Napadlo mě taky, že by možná název Prdelačka seděl líp než Kreatinin. Pointa mi připadá trochu nedotažená. Je sice jasné, že hrdina, jenž rád dělá radost jiným lidem a sebe sama definuje coby sběratele jedniček, nebude asi velkým rebelem, přesto jsem nabyla dojmu, že se vzdává až mooooc snadno. A v tom bufetu se taky mohlo semlít něco výživnějšího. Co třeba doktorka s hamburgerem ,-))) ? Nebo aspoň s párkem v rohlíku. K textu: Namítnete ale, - Namítnete asi (nebo bych spojku „ale“ vůbec vypustila, zbytek textu díky ní působí tak nějak neobratně…) stejně pak: Avšak druhou stranou – Druhou stranou….. Nadbytečné opakování přivl. zájmen - jak se k té své droze dostat., kde jsem k této své vlastnosti přišel Interpunkce: nemohu souhlasit je nabíledni - nemohu souhlasit, je nabíledni jakoby právě velký krystal soli cucala – jako by


ze dne 04.05.2009, 7:36:51
Jeňýk: Nedostal jsem jedničku :-(, což je poslední nechtěné deja vu této povídky :-) Hokej nejen v biochemii, ale i v kvantové mechanice, má nejen hrdina, ale i autor. Rady týkající se dlouhých souvětí a podřadících spojek jsou pro mne cenné a budu se nadále snažit k nim přihlížet, či dokonce jich dbát. Budu si ale muset druhy spojek zopakovat, neb hokej je i tam. Název Kreatinin zachovám. Prdelačka to sice všechno je, ale ve významu polévky toto slovo stojí skutečně na okraji děje. Děkuji za publikaci a (domnívám se) kvalitní korekturu. J.