obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915777 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39712 příspěvků, 5825 autorů a 392906 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Vír ve větru ::

 autor Sider Orea publikováno: 09.05.2009, 9:58  
 

Jde po chodníku se sluchátky na uších a vůbec se nerozhlíží kolem sebe. Její asymetricky střižené vlasy hnědé barvy se trochu pohybují, když si s nimi jen tak pohrávám. Zpoza brýlí se skelným pohledem modrých očí dívá před sebe, ale je jasné, že myslí na něco úplně jiného. Chtěl bych ji celou obejmout, ale jen slyším její zrychlený dech. Přichází k přechodu a hned se ocitá mezi auty.
Až teď se rozhlíží.
Příliš pozdě.
Nestačila uskočit před rychle jedoucím autem, a zdá se, že ani nechtěla. Teď tu leží jen tak u cesty a já sbírám odvahu podívat se na ni.
Musí trpět.
Vidím, jak se zvedá a chystá se odejít. Snad jako by se ani nic nestalo, jen na lokti má trochu sedřenou kůži.
Leží a nehýbe se.
Sebral jsem odvahu a blížím se k ní. Ona tady leží, a přestože má zlomenou nohu, celý obličej zalitý krví a sedřený od asfaltu, připadá mi stále krásná a občas ji zlehka prohrábnu vlasy. Malá prsa se pod oranžovým tričkem plným krvavých skvrn nepravidelně zvedají a klesají, je mi jasné, že dýchání jí dělá problémy a asi má zlomená žebra. Lidé jen pozorují a nikdo jí nepomáhá, jen čekají na příjezd záchranky, kterou už v dálce slyším a myšlenkou se ji snažím popohnat.
Na konci ulice už jsou přes hlavy přihlížejících vidět světla sanitky, která i ve dne zlověstně svítí. Dav se pomalu rozestupuje, aby mohli záchranáři k dívce co nejblíže, přesto někteří pořád stojí a pozorují, takže blokují cestu.
Pořád se snažím být v její blízkosti a pozoruju, jak jí nasazují límec kolem krku a pomalu ji nakládají na nosítka.
Leží zabalená v igelitu a ničemu se nediví. Jen leží a oddechuje pomalu a nejistě. Ví, že se blíží něco velkého.
Začíná se dusit, ale je zabalená tak pevně, že nepohne rukama a nemůže se svíjet. Kolem úst se jí objevuje trochu bílé pěny. Křeče sílí a ona se dusí. Už se to musí zastavit. Křehké, bezvládné tělo padá na zem a tupým nárazem hlavy o asfalt ukončuje její trápení.
Vím, že nemůžu jet s ní, a tak se jen dívám, jak se zavírají zadní dveře auta a ona mizí čím dál rychleji v opět se uzavírajícím davu.
Přál bych si být někde úplně jinde, ale nejsem si jistý, jestli s ní nebo někde dalo, kde bych na to všechno zapomněl. Pomalu odcházím a prodírám se mezi lidmi, kteří stále ještě pozorují místo nehody, ale už také začínají zjišťovat, že nic zajímavého se už nestane.
Můžu být ve vteřině kdekoliv, přesto vím, že už ji nikdy nenajdu.
Mám chuť se jim všem pomstít, zpřelámat jim kosti v těle.
Rozvířit les a větvemi je přimáčknout až na zem.
Probodnout je šípy, tak aby žádný neminul.
Zvednout ze země roj sekyr a vrhat je kolem sebe nablýskaným ostřím vpřed, tak aby usekly, co jim do cesty přijde.
Nic z toho však nemohu, tenhle pocit mi vydrží dlouho. Tak dlouho, až se začnu sám sebe bát. Budu se snažit zavalit je tunami písku a kamení, za to co jsem viděl, nemohu jinak. Nic se tím nezmění.
V uších mi zní nějaká balkánská hudba, hraná zřejmě na harmoniku, i když píseň ubíhá v rychlém tempu, působí na mě smutně a depresivně. Slyším i ťukání klapek na těle akordeonu. Snažím se uniknout těm zvukům a rozbíhám se pryč.
Světlo.
Hluk.
Tma.
Nemůžu už dál a unik se nedaří. Povrch těla mám rozpálený a cítím, jak se mi začíná škvařit kůže na rukách. Ale nebolí to, jak bych čekal, je to skoro příjemná slast. Snad nějaká forma trestu za mé myšlenky a touhy, i když nevykonané.
Už jsou celé černé.
Vrtačky vibrují v mé hlavě a prodírají se ven skrz mou lebku. Jejich rytmický skřípot mě přivádí k šílenství a netuším, jak je zastavit. Čím dál vyšší tóny křižují uvnitř mé hlavy a rozechvívají i zbytek těla. Už slyším i praskání kostí pod tlakem točících se hrotů vrtáků. Začínám si uvědomovat bolest spálenin a rozvrtané lebky.
Konec všem křehkým představám o životě. Viděl jsem ji jen jednou, snad promluvit jsem si chtěl, ale nejde to. Už tu není.
Vrtáky zajíždějí s neskutečnou bolestí zpátky do lebky a dírami teď tryská ven celý můj dosavadní život. Už nemůžu vstát a pomalu začínám padat dolů. Dopadám na schodiště a praská mi jedna kost za druhou. Točité schody bez odpočívadel a zábradlí se zdají být nekonečné, poznávám to místo.
Bydlím tu, v posledním patře, chodím tam jen já. Všude po zdech visí pavučiny a tma pronikla už do každého koutu. Přesto nechávám vždy otevřené dveře.
Kovové údery při každém dopadu připomínají mlácení tyčí do radiátoru. Stále intenzivnější a hlasitější…
Bledá, prochází kolem, právě když se ocitám před dveřmi a nemůžu z ní spustit oči. Už vím, že aspoň chvíli půjdu s ní. Chci se dotýkat jejích vlasů a snad se i podívat skrz brýle. Nevnímá nic z okolí a chystá se přejít cestu.


 celkové hodnocení autora: 98.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 25 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Deni Štětinová 20.05.2009, 16:58:44 Odpovědět 
   je to opravdu hödně hezké.. ! Úplně jsem se do toho začetla !!
 Dev 14.05.2009, 19:56:48 Odpovědět 
   Líbí se mi emoce větru, jako bych je znala ... krásné ...
 janie 11.05.2009, 12:30:07 Odpovědět 
   až neuvěřitelně čtivě napsáno;) líbí, moc :)
v jednu chvíli jsem měla pocit, že píšeš o mně,taky takhle chodívám... popis tedy sedí;)
janie
 joehot 11.05.2009, 10:01:32 Odpovědět 
   Nevadí mi lyrika, ale tady mi to přišlo až moc.. Přesto je tento příspěvek velice pěkný :)
 Sider Orea 10.05.2009, 20:32:51 Odpovědět 
   Lyrie, nevím, jestli bych to měl jako autor prozradit, ale s hlavní postavou páš pravdu. Jinak díky za velmi příjemnou kritiku.
 Lyrie 10.05.2009, 16:45:00 Odpovědět 
   Na mě to působí, jako by byl hlavní postavou vítr. Je tam spousta indicií, které k tomu přímo ukazují, v téměř každé větě. Je to originální, čtivé, příběh samotný je velice křehký. Moc se mi líbil.
 čuk 09.05.2009, 9:57:35 Odpovědět 
   Velmi emotivně až drasticky napsaný příběh. Stal se vůbec? K tomu mě vedou určité nejasnosti, či "chyby" ve vnímání hrdiny (padání dívky s límcem kolem krku) Hrdina má zárodky vysoké emotivity až k prahu zešílení: možná, že opravdu upadl do duševní poruchy. Možná, že naopak vše se vytvořilo při jeho skutečném pádu (opět tady může jít o iluzi) a jemu se vrací zasutý příběh, pokud není již součástí dřívějšího vyšinutí. Přehrávání silně působících zážitků je reálný jev. Zajímavé a varující, smutné na obě strany.Dobře a se spádem psané.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Zábava bez alko...
Coren
Už tu se mnou n...
laneida
Nevěra
Visla
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr