obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."
Joseph Addison
obr
obr počet přístupů: 2915234 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39287 příspěvků, 5723 autorů a 389292 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Ysult: Touha versus láska ::

 autor brunnerka publikováno: 10.05.2009, 6:26  
Království Ysult (ochutnávka). Více na mém webu.
 

„Rychle pryč, Leyano, tady se něco chystá!“ špitla Bianca na svou přítelkyni. „Je tu moc lidí, nezdá se mi to. Poběž, rychle, ať jsme u řeky,“ vzala Leyanu za ruku a táhla ji ze středu města Ysultu k řece Tavě. Pádily úzkou uličkou, která vede z města ven, až se dostaly k zpustošenému poli, kde léta neroste vůbec nic, běžely podél něj. Poté proběhly okolo opuštěného kláštera a skrze lipovou alej. Na pravé straně aleje stojí několik polorozpadlých neobydlených stavení a na jejím úplném konci v blízkosti řeky dlouho nefungující hostinec. Nalevo od nich se rozprostírá jen holá pláň.

„Co to zase vyvádíš, Bianco. Raděj bys měla hrát na loutnu, abys vydělala nějaké peníze. Nestraš mě těmi svými pohádkami,“ řekla naštvaně zadýchaná Leyana. Stály před Železným mostem pojícím hlavní město království Ysult, které je podle něj pojmenované, s neméně významným městem Nalay. Levý břeh široké řeky Tavy je hranicí Ysultského království. Na tom pravém se rozléhá právě Nalay, hlavní město stejnojmenného království.

„Ticho! Otoč se a podívej se! Vidíš ten dým? Vidíš ho? Poslouchej ten povyk! Line se z města. Xayini posluhovači zasáhli,“ odpověděla Bianca, „rychle do Nalay, ať jsme v bezpečí!“

„Paní, odpoledne jsme odvedli patnáct povstalců do hladomorny a osm jich padlo už na náměstí,“ řekl vůdce stráží vládkyni Xaye. „Dobře jim tak, lidé si stejně nic jiného nezaslouží,“ odvětila s chladným výrazem ve tváři a sledovala ho, jak odchází dlouhou chodbou. Xaya sídlí na zámku, který je obklopen rozlehlým lesem, o němž se široko daleko vypráví, že je začarovaný od té doby, co Xaya násilím dobyla zámek. K červenému zámku, který má čtyři křídla tvořící kříž a s šedou kupolovitou střechu, vede pěšina, ale po té se moc lidí z města za dvě desítky let její nadvlády neprošlo.

„Mami, v Ysultu zase masakrují nebožáky!“ Leyana přišla domů a Bianca v závěsu za ní. „Cože? Tento měsíc už počtvrté! Co naplat. Děvčata, nechoďte do toho proklatého města! Nepřeju si to! Není to tam bezpečné.“

„Paní Sofie, Leyana se mnou šla do Ysultu zcela dobrovolně. Potřebuji sbírat příběhy, abych měla inspiraci pro psaní nových písní. Nalayští rádi poslouchají, co se děje mimo město. Potřebuji si něco vydělat, protože nechci být věčně závislá na tom, co mi dáte,“ řekla rozhodně Bianca.

„Bianco, ty jednou špatně dopadneš! Tobě nic zakazovat nemůžu, ale ty, Leyano, do Ysultu chodit nebudeš! Moc dobře vím, o čem mluvím!“

Leyana žije se svou matkou ve zděném domku na kraji města Nalay. Z jejich oken je možno zahlédnout plynoucí Tavu, která teče do dáli směrem na sever.

Na Nalayské straně je možno velmi často na břehu vídat nejen rybáře se sítěmi, ale i procházející se šťastné nalayské lidi. Protější břeh řeky je už douhá léta zarostlý vysokými křovisky. Ani po mostě spojujícím dvě království se moc lidí nepohybuje.

„Dělá, jako bych byla malý dítě!,“ řekla demonstrativně Leyana za zavřenými dveřmi svého maličkého pokoje a očekávala od Biancy odpověď, jež by ji podpořila.

„Leyano, ale tvá maminka má trochu pravdu. A naprosto chápu, že o tebe má strach.“

„Mlč!“

„Já raději půjdu, když vidím ten tvůj nasupený výraz.“

„Kam, proboha?“

„Do hostince, na přenocování peníze mám a nemíním se s tebou celý večer hádat,“ odpověděla Bianca. Vyšla z Leyaniného pokoje, rozloučila se s paní Sofií a ztratila ve tmě města Nalay...

„Marso, můžeš si za to sám. Stále nechápu, proč jsi mi to udělal. Ale ty mi stejně už nikdy neodpovíš. Měls kamenné srdce a teď jsi z kamene celý.“ Podobně rozmlouvá Xaya se sochou krále, jež se nachází v nitru hlubokého lesa, každý večer. Neodpustila mu nic z toho, co jí provedl, ale stále ji něco na toto místo táhne. Dennodenně za tmy tajně mizí z Ysultského zámku a navrací se zpět.

Ve stejnou dobu Bianca popíjela medovinu u dřevěného stolu uvnitř hostince. Přemýšlela nad Leyanou a její matkou Sofií. Něco jí tam nehraje. Vždyť její matce je šedesát osm let, přitom Leyana je stejně stará jako Bianca, které je dvacet let. A kdo je jejím otcem? Nikdy ho neviděla, a to se s Leyanou zná od útlého dětství.

„No nic,“ posteskne si pološeptem, vytáhne z brašny pergamen a brk z inkoustem. Začne psát novou píseň, protože jí zbyla jen trocha měďáků a kručí ji v břiše. Bianca ví o království Ysult z vyprávění nalayských starousedlíků mnohem, mnohem více, než si samotná Leyana myslí.

Temnotou opředené království, jež ovládla čarodějka Xaya, už celých dvacet let čeká na své osvobození. Většina lidu se jí bojí, neb pokaždé byli rebelující povstalci navždy umlčeni jejími proklatými strážemi. A tak nezbývalo lidem nic jiného, než čekat na změnu a doufat, že přijde brzy.

Před jedenadvaceti lety království Ysult jen vzkvétalo. Ysultští velmi často navštěvovali město na protější straně řeky a naopak Nalayští chodili přes Železný most do města Ysult. Hostinec pana Lubaie poblíž pravého břehu Tavy byl oblíbeným místem obchodníků. Konaly se zde nejen trhy, ale i různé tancovačky, kterých se účastnili lidé z obou království.

Ysultský král Marso i královna Irisa si s obyčejnými lidmi velice rozuměli a nebylo žádnou výjimečností, že je zvali na svůj zámek, pořádal pro ně bohaté hostiny. Lidé za pohostinnost měli královský pár velmi rádi. V království Nalay už v té době vládl král Michael s královnou Asané, tak je tomu až do dnešních dnů.

Lidé v Ysultu za vlády čestného krále Marsa a jeho laskavé paní Irisy žili v míru, svobodní a šťastni. Pole zlátla obilím, sady byly provoněné a bohaté na různé druhy ovoce, stáda koní se probíhala po lukách a na kraji lesa zpívali slavíci. Jednoho dne se to mělo změnit.

Do Ysultu se totiž zatoulala i mladičká Xaya, čarokrásná diva s plavými vlasy po pás, bělostnou pletí a blankytnýma očima. Ubytovala se v místním hostinci a nedala nikomu najevo, že není obyčejný člověk. Skrývala se před svým vlastním já, nenáviděla svou moc a přála si žít jako lidé. Snad chtěla poznat lidskou lásku.

Utekla od své vlastní rozvětvené rodiny mágů, která žije v horách, daleko od lidí. Její příbuzní opovrhovali obyčejnými lidmi z údolí, avšak nijak nezasahovali do jejich životů. Xaya byla jiná, lidé ji doslova fascinovali. Hodně o nich četla v knihách, které její rodina shromažďovala. Po týdenním putování narazila právě na město Ysult.

Žila zde půl roku, když se procházela po lese, který se rozprostírá kolem zámku. Už si celkem dobře osvojila lidské zvyky. Tou dobou se po lese bezcílně projížděl na koni i mladý král Marso. Jeho kůň tryskem letěl po lesní cestičce.

Křik, králův hnědák se vzepjal a shodil jezdce ze sedla. Byl v bezvědomí, když ho Xaya přenesla na slunnou mýtinku a králova koně uvázala ke stromu.

Marso se probral a první, co spatřil, byla tvář krásné čarodějky. Cítil bolest své hlavy, rozbil si ji nárazem o kámen. Xaya ošetřila a obvázala jeho zkrvavenou ránu na hlavě.

„Kdo jste?“ zeptal se král a přitom se utápěl v Xayiných modrých očích.

„Váš kůň se vzepjal a shodil vás, protože se mě lekl, když se se mnou střetl na cestě.“

„Ale neřekla jste mi, kdo jste.“ Z králova hlasu se neztrácela upřímná zvědavost.

„To byste měl říci nejprve vy,“ odvětila Xaya.

„Vy mě neznáte?“

„ Jsem cizinka a vás opravdu neznám, pane, protože v Ysultu žiji zde teprve krátkou dobu. Jmenuji se Xaya.“

Ani v nejmenším nepomýšlela na to, že se někdy potká se samotným králem, kterému se mimochodem velmi zalíbila. Nechtěl jí dát nic najevo. Vždyť má ženu, která čeká jeho dítě. Xayu však ubytoval na zámku a dal jí práci v zámecké zahradě. A to nejen za vděk.

Král na ní mohl i přes to všechno oči nechat. Pokaždé, když se potkali na zámku a dali se do řeči. Časem začala k tomu člověku začala cítit něco, co doposud neznala.

Irisa jednoho říjnového dne odjela za svými rodiči na jih do města Pray, oznámit jim tu novinu o svém očekávání. Marso toho šikovně využil.

Xaya ho stále více a více přitahovala. Pozval ji do svých komnat, pojedli a popili spolu, zavzpomínali na své seznámení, teď na sebe mají spoustu času poprvé od té doby.

Je tak blízko! Králova touha po Xaye teď byla silnější, než láska k vlastní ženě. Vrhl se na ni a začal ji vášnivě líbat a svlékat z ní šaty. Byla povolná, neboť do krále byla zamilovaná. Líhali spolu každý večer, dokud se královna Irisa nevrátila od rodičů. I po jejím návratu se čas od času potajmu scházeli a oddávali se té největší rozkoši, kterou člověk může zažít.

Xaya byla zcela zaslepená láskou a úplně přehlížela skutečnost, že je Marso ženatý a jeho paní je v očekávání. Nakonec to nebyla jenom Irisa, ale i Xaya, která čekala Marsova potomka.

Čím více se blížil Irisin čas porodu, tím víc se král začal Xaye vyhýbat. Nakonec jí raději vypověděl službu na zámku a nechal ji zaměstnat na statku sedláka Pansia. Nechtěl ji vídat, protože uvědomil závažnou chybu, které se dopustil...

Lidé byli potěšeni štěstím mladého královského páru. Velmi rádi si o novém přírustku do královské rodiny povídali při jakékoliv příležitosti a opěvovali krásu toho miminka.

Když královské dcerušce Anje byly dva měsíce, porodila v Marsovu dceru i nešťastná Xaya. Stalo se tak v měsíci srpnu. I s dítětem utekla z města Ysult směrem na jih do blízkého nezávislého města Ippaca. K rodině se vrátit nemohla, navíc s děckem člověka. V tu chvíli úplně bezmocná, sama, začala přemýšlet o pomstě...



 celkové hodnocení autora: 84.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 23 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 DaNdÝ 10.05.2009, 22:30:37 Odpovědět 
   musím říct, že první polovina mi přišla výrazně lepčí než druhá. A preoč? To pouhé vyprávění děje v druhé polovině nepůsobí dobře. Skutečně to vyzní jen jak nějaká anotace ke knížce, než jako samostatný děj. Je to jak taková inu... fantasy telenovela
 amazonit 10.05.2009, 6:25:54 Odpovědět 
   Příběh působí zajímavě, ale v tuhle chvíli trochu překotně, jen v popisování událostí, které změnily Xayu se trochu zpomalí. Těžko soudit celý příběh dle jednoho dílu, ale potenciál být zajímavým a čtivým rozhodně má, ale šlo by si s ním ještě trochu více pohrát...

-špitla Bianca na svou přítelkyni - špitla na je trochu divné spojení, špitla ke..., i když ono sloveso špitnout se k předložce moc nehodí

-kručí ji v břiše - jí

-Lidé za pohostinnost měli královský pár velmi rádi - trochu bych si pohrála se slovosledem

-že se někdy potká se samotným králem - někdy potká samotného krále, někdy se setká se samotným králem

-Časem začala k tomu člověku začala cítit něco - máš tu dvakrát začala

-přijde mi, že by to chtělo udělat jednotnější časy - v jednom odstavci je...
Ve stejnou dobu Bianca popíjela medovinu u dřevěného stolu uvnitř hostince
v dalším
posteskne si pološeptem, vytáhne z brašny pergamen
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Intelektuálové
triste.franceska
Posel smrti VI:...
Lukaskon
Zorie ze Střeko...
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr

Dvě vodrhovačky (v parku)
Křik
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr