» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Manželství je památka na lásku."

H. Rowland

počet přístupů: 2141298

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303504 komentářů :: on-line: 8 ::

:: A tak ti plyne čas ::

Aldehyde	publikováno: 12.05.2009, 6:08

Zajímalo by mě, jaké to ve Vás vyvolalo pocity a jak se Vám líbí styl písma.


	Je teplo. Teple svítí slunce. Přes okno cvrdlikají ptáci. (Taky trochu teple). Mám to rád, když mi slunce ohřívá konečky prstů. Miluji ten voňavý vzduch jara. Šimrá mě to na srdci. Škoda, že přes okno toho nejde moc cítít. Ale je to pěkné. Pan chemik lobotomik otočil své oči zpět do knihy a nahlas začal číst. Byl první Máj, byl lásky čas, volavky klas ku lásce vyl… Bože, to je zase jednou nesmysl. Máj je opravdu radost, zvlášť pro alergiky na pyl. Já jsem alergik na pyl. Miluji vůňi Orchidejí. Škoda jen, že si to mohu dovolit jen jednou za čas a můj alergolog s mojí vášní nesympatizuje. Je divný. Celý den sedí v bílém plášti a nemá rád kytičky. Jednou jsem mu donesl Orchidej. (Tik, tak, tik, tak) Asi nepochopil, že mu měla udělat radost. (Tik, tak, tik, tak) Akorát mě pěkně zjebal, že se mu to do ordinace nehodí. (Tik, tak, tik, tak) Je to archetyp vola. Nemám ho rád. (Tik, tak, tik, tak) Je stereotypní. (Tik, tak, tik, tak) Zase ty zkurvený hodiny. Pořád jen tikají. Jsou všude. Tikají všude. Všude je slyším tikat. Nemám je rád. Každý ráno mě otravují. Budí mě. Jsou stejný stereotyp jako ten, do kterého probouzejí. Nic nechápou. Nic nedělají. Jen tikají. Pořád tikají. (Tik, tak, tik, tak) Jsem z nich paranoidní. Jsou šílené. Jsou symbol zla. Hodiny jsou zlo. Štěnice. Odpočítávají mi život. Dirigují mi život. Komandují mi život. Dělají pořád to samé. Bestie! (Tik) Pan chemik lobotomik vzal do svých rukou láhev. Nebyla to obyčejná láhev. Byla výjmečná. Obsahovala líh, Slivovicu. Tak jak je slivovice dobrá, tak taky dobře letěla do hodin. (tak) Láhev rozbila hodiny. Hodiny se zastavili. Kyvadlo se zastavilo. Zastavil se jejich exaktní život. Jejich stereotypní život. Panu chemiku lobotomikovi se ulevilo. Jemně se podrbal v nosní dírce. Měl tam zaschlý šušeň. Odcvrnkl ho pryč. Letěl balistickou křivkou a přistál na hodinách. Když byl tak rozpláclý, připomínal tvar trnové koruny. Trošičku… Tak, a zpátky do práce. Ještě zítra mám přednášku o možnostech využití radionuklidů při syntéze lipidů. Pěkně je zblbnu. Čas plyne. Při své práci zapomínám, jak plyne. Něco mi chybí. Něco mi zde nehraje.. … Je ticho. … Stále je ticho. … Zůstává ticho. Je to divné, když netikají. Je to moc divné. Kolik je hodin? Nemá mě kdo vzbouzet ráno. Každé ráno. Přesně to ráno, kdy vstávám do laboratoří a vyučovat na univerzitu. Práce, hospoda, postel. Kdo mi to bude organizovat? Není materie, která by mi odbíjela život. Není předmětu, který by mi organizoval můj řád. Ty hodiny…Jsou prokletím. Celou dobu na mě myslí. Zžírají mě. Chybí mi. Měl bych jít spát. Ne, nemůžu spát. Mám strach. Co když se neproberu? Pan chemik lobotomik vzal láhev, která rozbila hodiny.Smutně na ni pohlédl. Dotkl se svého svědomí, otevřel špunt a napil se. Nenapil se ale moc, asi jen půl lahve na odvahu. Měl trochu žízeň. Přestal vnímat svůj čas, aniž by si uvědomil, že je velmi pozdě v noci. Polehl na postel a v tom alkoholovém kolotoči rychle usnul. Až ranní paprsek ho probudil. Dnes nejdu do práce. Nevím, kolik je hodin. Nevím, kdy mám snídat. Jsem troska. Jsem vykolejen ze svého života. Bez organizace. Nemůžu existovat bez těch hodin. Jsou moje spása. Jsou můj život. Jsou mé alter já. Ne, ony jsou mé já. a já jsem v nich. Jsme jeden. Potřebuji jejich stereotyp. Neexistuji bez toho stereotypu. To je má chvíle. To je můj život. Má závislost. Má vášeň. Musím stoupnout. Musím se vzbudit, vzchopit. Jít bojovat. Jít existovat. Půjdu bojovat. Pan chemik lobotomik vstal z postele. Utřel si slinu. Utřel šušeň na hodinách. Vzal staré hodiny, krabičku cigaret a zbytek Slivovice vypil na ranní rozlepení očí. Odešel. Odešel k hodinářovi opravit hodiny. Možná si pan chemik lobotomik uvědomil, že přes všechno vzpírání nemůže zvítězit. Přijmul porážku a kompromis. Dnes už ví, že potřebuje, aby jeho život stejně jako jeho hodiny dělali Tik, tak, tik, tak.


celkové hodnocení autora: 88.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 18		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Rút	23.07.2009, 22:41:57

A mně se to líbilo, náhodou se to dobře četlo, tak nějak ratataratata.. :-)) Chvílemi to bylo úsměvné.. Jen nechápu, že ta láhev po tom hodu do hodin byla ještě láhví. A jinak pocity - no jo, je to tak a přemýšlet nad časem se nedá, jeden by z toho zešedivěl ještě dřív než tomu časem ten čas zavelí sám.. :-))

Panano Nymni	13.05.2009, 17:27:43

Tohle už jsem hodnotil na Shadoworldu ne? Každopádně se můj názor nezměnil :-D.

Amater	12.05.2009, 8:34:44

Ahoj, mám v tom guláš se ti přiznám. Ze začátku je to takové něžné milé a potom bác, jako by na člověka vychrstli kbelík ledové vody. Mám i zmatek v postavách. Alergik, chemik, hodiny...

amazonit	12.05.2009, 6:08:30

Poněkud chaotické, přeskakující mezi tématy, mezi postavami. Neumím to specifikovat, ale některé pasáže trochu vykukují, u některých spojení si jeden pomyslí - nehodí se sem. Do stylu, jakým je vyprávění vedeno, do stylu, jakým je psáno. Působí to odlidštěně, což není mínus, protože se tu objeví něco hlubšího, dřímajícího pod tím vším, mínusem je tu spíš používání - nadužívání - zájmen: to, toho... -Hodiny se zastavili. hodiny dělali - Y