jak klikaté dráhy padajících hvězd
škrtají tajná jména
křehká jak papír z hedvábí
šeptaná pády bosých vzdechů
ostřejších rozednění
-
a sotva odeznělá
chodbami nedomovů jde vůně zítřka
zlomená v nedovřených dveřích
-
snad jsem tě měla objímat
pevně a dřív a doopravdy
přikrýt tě křikem příbojů
milovat letem racka
bdít v ostřicích
dopít svou porci asfaltové tmy
a aspoň jednou
naposled
neuhnout pohlazení
-
jazýček kouře tence oblízl
rty odchodů
a pak už bylo nebe
jenom modré