|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303505 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Společenstvo Elementálů:Poslední tažení 40-41 ::
| Válečné tažení proti Hyperionovi začalo... podaří se naším hrdinům dobít Prahu? |
| |
|
|
XXXX
Netrvalo dlouho a dorazily zprávy od našich bojových skupin. Podle toho, co jsme se dozvěděli, tak se setkali s prvními Hyperionovými klony a svedli s nimi boj – no a právě tohle byla informace, kterou když jsem se dozvěděl, tak jsem se bál, co bude dál. Otázka, jestli elementalisté budou dost dobrými protivníky pro černé démony, přestože je doprovázeli členové Společenstva, visela ve vzduchu jako Damoklův meč. Pak tu také bylo riziko, že Hyperion provede nějaké manévry, pomocí kterých by předsunuté jednotky například lehce přemnožil velkými počty svých klonů.
No... ne.
K mému velkému podivení bojové skupiny nejenom neobjevily očekávané desítky démonů, jak se původně čekalo, ale narazili jen na roztroušené jednotlivce. Aleš s Markem mi později řekli, že jich potkali zhruba pět a bratři také tak podobně.
Když jsem porovnal počet obyvatel Prahy s tím, co mi řekl Mr. Kdosi, na každou čtvrť mi tak málo Hyperionových klonů prostě nedávalo smysl.
Marek se rozhodl, že na sídlištích nechá nějaké stráže, aby ho případně informovali o postupu Hyperionovců – což bylo rozhodně opatření, které bylo potřeba.
A tak s naším prvním vítězstvím přišla i první oslava, která zcela nepochopitelně šla mimo mě.
Určitě bylo co slavit, ale nějak mě ty situace posledních dní vzaly. Objevil se Hyperion, mohl za to Kuba, odskákal to Michal, Pražané zmizeli a staly z nich Hyperionovy klony...
Nic z toho se nikdo nesmí dozvědět. Jakmile by si elementalisté uvědomili, že můžou v jednu chvíli bít třeba svoje vlastní příbuzné, dokážu si představit tu okamžitou změnu v chování. I když, na druhou stranu, nečekal bych to sám?
Ne...
Celé tohle bylo moc velké na to, abych dělal scény nad někým, kdo tu není. Byli jsme zachyceni ve víru událostí a měli jsme si vybojovat cestu ven. To bylo vše.
Dobrá otázka také byla, jestli Hyperionova moc ovlivnila celý svět, nebo jen Prahu. Spíš bych řekl, že to druhé, ale to by sem Hyperion už přenesl všechny svoje klony a měli bychom to spočítané.
Na druhou stranu, pokud je to jinak, jak to, že jsme neslyšeli zvenku zhola nic?
Záhada.
Věděl jsem, že tu jsou určité podivné věci mezi nebem a zemí, ale že by zmizely celé světadíly...
Co když?
Pozoroval jsem veselící se elementalisty pode mnou z lavičky v neosvětleném patře a váhal, jak dál.
A další den přišel – stejně jako nový útok. Dnes měla být naším cílem velká čtvrť Košíře na východ od Andělu a její zdeformované obyvatelstvo.
Obyvatelstvo. Takhle jsem se nad tím nikdy nepozastavoval – co my vlastně víme o Hyperionech? Pochybuju, že to jsou “zlý svině“, jak si představujeme záporné hrdiny, třeba to je něco jiného. Například mimozemšťané, nebo uměle vytvořený živočišný druh.
Třeba ty experimenty nechtěly vytvořit supervojáka, ale nějakou novou rasu. Nebo se Hyperioni také shlukovali v komunitách a komunikovali – nebylo by to nemožné...
A Společenstvo, stejně jako jejich elementalisté, útočili v přesilách a bezelstně je hubili, protože byli vetřelci v jejich hlavním městě, v Praze.
V Hyperionech jsem možná viděl nějaké zlé černé démony, ale ve skutečnosti byli složení z obyčejných mužů a žen, ne?
Lidstvo se odjakživa zabíjelo, lidi versus lidi.
Ne. Nesmysl. Hyperion byl pouze ztělesněním temného elementu a všeho, proti čemu Společenstvo kdy bojovalo. Hyperion byl duší všech našich protivníků, se kterými jsme se kdy setkali.
Jeho kloni nebyli žádná hodná rasa, co čekala, až je vykopeme ven z našich sídlišť. Ve jménu Hyperionu byly vykonané mnohé špatné činy a spousta našich přátel za to zaplatila životy.
Jo. Hyperion byl nepřítel.
A válečný tah začal znova.
A zase jsme zvítězili. Společenstvo a elementalisté dobili další čtvrť a dokonce nalezli skupinu elementalistů, kteří vedli jakýsi odboj proti Hyperionovým klonům.
Další krok vpřed. Další důvod k pocitu naplnění.
Nezastavovali jsme se. Z centra se bojovnost spojených sil elementalistů šířila jako záplava a ve skutečnosti nebylo nic, co by nám mohlo stát v cestě. Tak byla brzy volná cesta na Liboc, do Vršovic, nebo do Holyně. Praha byla pomalu osvobozována ze spárů černého démona.
Ale. Velké ale stálo na sever od naší pozice pod jménem Hradčany.
Útoky tam vyslané se pokaždé setkaly s neúspěchem. Jako první tam vyrazili Marek s Jirkou, když objevili vyrovnanou sílu, která proti nim stála. Nejenže jejich voj pražskou čtvrť nedobil, on se k ní ani nedostal.
Desítky Hyperionů strážily areál okolo Pražského Hradu a nic jiného. Proč a jak to bylo možné, nikdo nevěděl. Skoro jako by se všichni démoni stáhli do centra a na ostatních sídlištích nechali jen symbolickou stráž, nereagující na protiútoky z Nového Smíchova.
Když jsme o tom mluvili s Mr. Kdosi, i on to potvrdil. Mohli jsme se bát, že by se historie opakovala a Hyperion se z centra chystal použít další tvrdou zbraň, mohli jsme doufat, že místo pevnosti nepřítele je jen náhodné – ale to všechno bylo nejisté.
Nemusím dodávat, že to vrhlo další světlo na možný motiv Hyperiona, který byl...
Neznámý.
Ale i teď to vypadalo, že černý polobůh chystá něco víc. Jen nikdo nevěděl co, a jak – a to jsme se mohli dozvědět jen časem.
XXXXI
Netrvalo dlouho a Praha byla konečně, až na úplné okraje města a Hradčany, prostá všech Hyperionů. Elementalisté znovu slavili svou drtivou převahu, ale každý tušil, že právě na Pražském Hradě se opět něco chystá. Co to ale bylo, pro nás zůstávalo zahalené tajemstvím.
Právě včera byla dobita poslední Pražská čtvrť, kterou ještě okupovala hlídka Hyperionů. Byla to Velká Chuchle a naše válečné operace tak skončily. Tedy ještě ne, chyběla ta jedna poslední, ale o jejím spuštění jsme zatím neuvažovali.
Mr. Kdosi ten den jako by zmizel. Skoro jsme ho nepřistihli, jelikož byl stále pryč a okolo oběda jsme i přemýšleli, jestli ho náhodou opět nezajaly síly Hyperionu. To by bylo velice špatné, teď, když byla téměř celá Praha v našich rukou a jediné místo, co zbývalo dobít, byl hrad.
Zrovna jsem se jen tak bezcílně procházel po halách Nového Smíchova, když jsem slyšel, jak na mě někdo z patra pode mnou volá. Otočil jsem se za hlasem a zahlédl Marka.
„Mistr se objevil,“ prohlásil.
„Fakt?“ na to já. „A?“
„Řek mi, abych svolal sraz ve tři v garážích, takže tam budeš, kámo.“
„No tak fajn. A řek aspoň, proč byl pryč?“
Marek pokrčil rameny, upřel pohled na někoho jiného na patře a odběhl za svým cílem.
Takže jo, zase něco nového. Mr. Kdosi svolává poradu a já můžu jen přemýšlet, co to bude zač – a cosi mi říkalo, že se to bude týkat důvodu, proč byl celou dobu pryč.
Podíval jsem se na telefon, který mi ukazoval 14:33. Času bylo ještě dost.
Sledoval jsem plynoucí mraky skrz proražené okno a snažil se přijít na to, kvůli čemu si nás tvůrce Společenstva svolává.
Je fakt, že jsem si říkal, že mám ještě haldu času, ale to jsem nějak neodhadl a v za pět minut tři jsem si zděšeně uvědomil, že se vlastně koná onen sraz.
Těžce jsem se zvedl, rozvalený na lavičce u fastfoodů, a odtrmácel se pryč. Zanedlouho jsem už sjížděl po eskalátorech do polorozbořených garáží.
Není divu, že se Mr. Kdosi chtěl setkat zrovna tam. Už od té doby, kdy tam skončil kvůli meteoru, to byl takový domov tvůrce party.
Vešel jsem na parkoviště a společně s Mr. Kdosi tam postávali zatím jen Pepa a Jirka.
„To snad neni možný, kde je zbytek?“ prohlásil jsem naštvaně.
„Eště dorazej,“ na to Jirka, „je teprve za dvě celá. Podles vždycky dojde tak o půl hodiny pozdějš–“
„No tak to vůbec, Marek říkal, že tohle je důležitej sraz, a já žádný: “Sem myslel, že už čekat nebudu“ živit nechci,“ rozčertil jsem se.
A je to fakt. Doteď jsem kluky bral jako zodpovědné osoby, ale když ani nedorazí na setkání svolané Mr. Kdosi načas, tak je musím trochu popohnat.
Vzal jsem vysílačku a zvolal do ní otázku, kde se kluci flákají. Odpovědí mi sice byl jen šum, ale mezitím dorazili Marek s Alešem. Jakub se po další desetiminutě, ve které jsem nechtěl otravovat vzduch tím, že mu budu znovu volat, připlahočil na místo jako poslední.
„Vidím, že tu jste všichni,“ prohlásil Mr. Kdosi, „ušetříme se tedy formalit a dáme se do díla. Dávejte pozor.“
Členi Společenstva se narovnali a čekali na to, co se nám náš tvůrce chystá říct.
„Právě jsem se vrátil z hradu – obhlížel jsem Hyperionovy pozice a pokoušel se odhadnout, co má v plánu. To se mi skutečně podařilo a přestože to vypadalo, že jsme Hyperiona odrazili zpátky do jeho pevnosti na Pražském Hradě pomocí útoků na jednotlivé čtvrti, on se tam ve skutečnosti připravoval na jedno ze svých nejsilnějších kouzel, které měl přichystané.
Jistě si pamatujete, jak při vašem prvním nasazení Teror nechal zmizet občany Prahy, a nedivil bych se, kdybyste hloubali, co se stalo se zahraničními zeměmi, jako Německo, Francie, nebo Polsko, teď, když Hyperion spustil svůj plán.
Ač to zní neuvěřitelně, tehdy, před třemi lety, za to zaplatilo jen obyvatelstvo hlavního města. Dnes je to přesně tak, jak jsem vám říkal ještě v podobě Lukáše – jen z Pražského Hradu, z centra země, se mohla Hyperionova síla efektivně rozšířit po celé Evropě a dál. A to se také stalo – první fáze byla vypuštěna přes celý svět.“
S partou jsme se na sebe poohlédli. Všichni věděli, co to znamenalo – celá planeta byla vylidněna.
...
„To by pak dávalo smysl, proč jsme se zvenku nic nedozvěděli,“ prohlásil Pepa. „Došlo k tomu nejspíš okamžitě, je to tak?“
„Přesně tak,“ přikývl Mr. Kdosi, „jakmile se Hyperion objevil zde v Čechách, současně s tím vymizelo obyvatelstvo zbytku Země.“
Jako bych to...
„Velice mě mrzí, Společenstvo, že vás o to musím znova požádat, ale je nutné, aby byl Hyperion zničen, než spustí druhou fázi svého plánu – přeměnu chybějících obyvatel této planety na gigantickou armádu klonů.
Musíte vyrazit už zítra,“ řekl Mr. Kdosi se smutným podtónem v hlase, „jinak bude vše ohroženo. Proti jeho spojeným silám ze všech zemí bychom už neobstáli.“
„Už zas,“ zakroutil hlavou Jirka, „já nechápu, proč proti němu musíme furt bojovat, to se s ním fakt nedá nijak domluvit, nebo co?“
„Neexistuje domluva s Hyperionem,“ na to Mr. Kdosi. „On se živí lidským bytím.“
„Tak ty vole...,“ povzdychl si Jirka.
„Je mi to skutečně líto,“ dodal tvůrce, „teď už víte všechno, co já. Připravte své následovníky a zítra vyrazíme.“
„Takže máme čas do zejtřka?“ zeptal jsem se.
Mr. Kdosi přikývl.
Vyhrabali jsme se z garáží ven. Společenstvo bylo velice otrávené, že zase muselo dělat lov na Hyperiona – všichni už měli plné zuby téhle bezcílné války, pokud ovšem měly být věci dány do pořádku, porážka démona nebo Společenstva byla nevyhnutelná.
Viděl jsem své přátele, jak se tvářili. Nikdo z nich neměl radost z toho, že to musíme provést, nedivil bych se ani, kdyby proti Mr. Kdosi vystoupili a chtěli se s ním hádat.
Parťáky tu ztráceli přece i oni a nikoho by nebavil boj bez konce.
Mě tedy ne...
„Tak to je fajn,“ řekl jsem si pro sebe, „protože si ještě něco potřebuju zařídit.“
Přitočil jsem se k Alešovi.
„Poslyš... Nevíš, kdo měl na starost Hůrku, Stodůlky, a prostě tam, jak sme bydleli?“
„No jako takhle na Jižním městě sem byl já,“ odvětil, „a eště asi Marek. Kvůli čemu?“
„Je to tam čistý?“
„Řek bych že jo, no...“
„Oukej,“ přikývl jsem. „Tak doufám, že tam na mě ňákej Hyperion nevybafne, protože si tam potřebuju vyřídit eště pár věcí.“
„Mělo by to tam bejt čistý, no... A dej bacha.“
Vzal jsem Aleše za slovo. Teď už mi nic nebránilo vydat se zpátky na začátek a uskutečnit něco, co jsem už dlouho odkládal.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 11 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
