|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303505 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Neocortext8 ::
| Tudy: tentokrát delší než předchozí |
| |
|
|
Domnívat se, že Nepřítel vymizel z plánů Města, že se oslepnutím vytěsnil, znamená mýlit se. Ztratil sice některé obrysové čáry, možná se ze slovníku vypařila mnohá slova, vzlétla, aby je někdo jiný chytil a znásilňoval, ale jako takový, esence vzdoru, zůstal. Když ti dva spali přikrytí novinami, kdesi schouleni za ranních mrazíků, ti ostatní, neutahatelní neustálou snahou zrcadlit druhé, proudili kolem, řetězová reakce úsměvů, úšklebků, smrtelných křečí se klikatila celičkým davem jako elektrický impuls, ano, pulsovalo to výrazem. Na společných trasách – šeptej mi do ucha, potom skousni, abych věděl, aneb: rady, kudy se vydat, kam zahnout, kdy zvolnit tempo, jak si počínat na pouti. Takové bylo putování. Dvojník klopýtající – Madonna šeptajíc kousající, protože každou ztišenou větu umocňovala stiskem ve stylu zuby-lalůček, zuby-krk, zuby-hřbet ruky. A objímala Ho. Po drahách Města prožívali sčetná dobrodružství, jejichž kontinuitu mi bude ctí zde, v dalších odstavcích zobrazit.
Onen den bylo úplné bezvětří. Lístky na stromech, na stolech neboli jídelní, na travách aneb spadlé ze stromů, se ani nehnuly. Nepohybem schly, chřadly, bortily se do sebe – nakonec zbyl na větvích, v travinách, mezi zapomenutými sklenicemi jen černý prach nebo snad sněť, a v té načernalé hmotě šli ti dva, brouzdali v mrtvolách, neboť se nacházeli ve sladkém nevědomí.
Už to nemohu vydržet: Krví Města jsou nepochybně takřečení sběrači. Každé ráno se vydávají na sběr, doslova obrací Město naruby, aby našli to, co hledají. Prolézají každou skulinu, každý kout, nahlížejí pod podrážky chodců, kteří v pohybech ustrnuli, ať už smrtí nebo nemocí před ní, automechanicky se se svítilnami uchylují pod vozidla, aby si každičkou informaci poznamenali do sešitků – včetně neplánovaných odjezdů, kdy prsty svírají nápravu, obsahy odpadkových košů si staví do řad podle velikostí, objemů, špinavosti, a nevědomky tak nacházejí známky Nepřítelovy přítomnosti, že tudy a tam prošel došel a kupříkladu odhodil obal od laskominy. Vyrážejí v rojích – včelím bzukotem dorážejí na blizny, i když často falešné, kapsy a řádky si plní pylem slov, protože ti nejlépe vědí, že ve slovech dříme síla. Jaká však (zda je vskutku medová) – to vědí jen ti nahoře: taková je ironie děje, ti, co sbírají informace, jsou informací nedotčeni.
Nevydržel jsem z toho důvodu, že jeden z pohledů na klikatění ulic je přeplněnost sběrači, v té sraženině lhostejná Dvojice, nohy, tedy jejich víření, dusaly po mrtvých listech, ne však této knihy, tedy rozdmýchávalo černý prach – ten se zakuklí v plicích a květy mohou vyrazit trubicemi vzhůru. Sběrači se chovají s elegancí lokajů, opatrně nadzvedávají Madonninu sukni, a při každém zlém pohledu se omlouvají a prosí o odpuštění, které se jim dostává, neboť Ona ví o svém těle, o všech funkcích, vůlí ovládá imunitní systém, hromadění krve, kdyby Jí po těle lezlo klíště, věděla by o něm, ba sledovala by jeho trasu k tříslům, přihlížela zakousnutí a bezděčně ťala Dvojníkovi do nosu, věděla o každé indicii, která by se snad choulila na zadní straně ucha, v kořínku vlasu, za nehtem, je schovívavá k nevědění ostatních, jde dál, vyhýbá se končetinám, pohledům, pomocným prstům, které mohou každou chvíli zdivočet. Vede Dvojče záplavou hledačů, vždyť Ona sama hledá cíl, musí, jelikož Její milovaný věří, nic jiného nezbývá, víra odchází samojediná, poslední.
Šlo o úkryt. Spočinout na místě, kde čas proudí tak, jak sami chceme. Tento časově architektonický ráj lze nazvat domovem, je mou svatou povinností popsat, jak se Dvojice domů dostala (avšak nejprve nutno vyložit, co slovo domov pro Dvojníka znamená – popravdě, v Jeho hlavě je nepotištěná stránka, tak, jako v myslích každého z nás, ale v Mém by ta pasáž byla vyhrazena domovu a všemu, co k němu patří, tedy vlastnímu rodu, pokolení, které bude přetvářet tento svět, když už dojdou síly): Proděr davem, odstrky, několik slepých nadávek, vklouznutí do dveří. Na chodbě to bylo jiné, červivá prašnost ulic naráz nahrazena podloudným mokrochladem, který se dere skrz chloupky v nose, chvěje sliznicí a nutí ke kýchnutí. Schodiště, oněmělá žula připravená prýštit do podkroví, se studeně podvoluje krokům – ty jsou jisté i vrávoravé, totiž zmrzačeného zvířete, jež se vleče k díře zajít, po čtyřech do hrobu, ale pozor: na jednotlivých schodech, odpočivadlech, ve výklencích živé stroje, omráčené Drogou, ani nevnímají pohyb kolem, kdy se kradmostí nešikovně sunou dvě těla, v šeru se zdá, že jedno nestvůrné, obouhlavé cosi, srostlé vnitřnostmi a klubky šlach. Přístroje bez klíčů v zádech zřejmě osiřely, bylo na ně s gustem zapomenuto, byl by na ně žalostný pohled, jak je napadá rez ze všech měřitelných úhlů, rozpadají se v tom korozním pekle bez jediné kapky oleje.
Konečně řady dveří, jako kdyby zvaly dál, s tichem v zádech stanula – stanul i On. Byl čas výběru nebo slepého nahmatávání, nebo naopak rázná chůze. Osvětlení oknem na konci. Tunel, řekl by si Dvojník, ale to by musely oči chtít lapat po tom světle. Nic nevidět bývá výhodou, tak se nedívejte, šmátrejte jako bez psa, vypusťte z hlavy Madonnu, zřekněte se Jí! No tak bude to? Pusťte hůl, poklekněte! Máte víčka srostlá klihem, naučte se ten pohyb tmou.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
