|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303505 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Roztrhalo ho to zevnitř ::
| Omlouvám se za délku a asi i za text celkově. |
| |
|
|
„Kolik je hodin?“ ozval se dívčí hlas.
„Drž hubu a spi,“ okřikl ji Jerry a snažil se usnout.
„Víš, co je zajímavý,“ ozvala se protivná ženská znovu, chvíli čekala, jestli Jerry odpoví a když pochopila, že to neudělá, mluvila dál: „Já vždycky usnu až po tobě.“
„Buď zticha, za pár hodin mám šichtu a potřebuju se trochu vyspat.“
„Změnil ses, býval si dočista jinačí.“
„Zato ty seš pořád stejná kráva.“
„Ani nevíš, jak moc seš jinačí,“ řekla ona. Jerry ji nechal poslední slovo a snažil se usnout, ale věděl, že to nepůjde jenom tak. Selena se převalovala a postel při tom vydávala zvuky, který naháněly hrůzu.
V pokoji bylo hnusný zelený šero, protože přímo před oknem blikal starej neon, kterej vábil do blízkýho baru. Jerry už dávno přemýšlel nad tím, že okno zazdí a nechá místnost v preventivní tmě.
Nadzvednul se a koukl na digitálky na stolku, zbývaly tři hodiny do začátku směny. Očima přejel ten chlív. Všude se povalovaly flašky a cáry oblečení, igelitovej pytlík poletoval po místnosti a kolem zbytků oběda mašírovaly řady spokojených mravenců.
„Hele Seleno, nechtěla bys to tu trochu uklidit? Rád bych měl trochu klid, když přijdu z práce a ne takovej hnusnej svinčík. Jak v tom smradu vůbec můžeš bejt?“
„Nepruď,“ odpověděla ublíženě a pak předstírala, že spí. Jerry věděl, že to jenom dělá, vona totiž nikdy neusnula dřív než on, to pro něj nebyla žádná novinka. Pár minut počkal. Pak ji plácl po zadku a rozesmál se. Ona vyskočila, vyjeveně na něj koukala, ale nakonec se dala do smíchu taky. Řechtali se pěkně dlouho a nahlas, takže není divu, že jejich soused začal bušit na stěnu. „Spěte už vochmelkové!“ ozvalo se z vedlejšího bytu, což naši dvojici vůbec nevyvedlo z míry. Když se oba ztišili, zalehli a on se k ní ještě naklonil a dal ji jeden hezký upřímný polibek. Uběhlo pár minut a oba spali jak nemluvňata.
Za pár okamžiků se Jerry probral, byl čas jít do práce. Vykládal bedny z lodí, zrovna dělal pro jednoho dost divnýho chlápka. Platil dobře a práce u něj nebyla těžká, ale směna začínala brzo ráno, mnohem dřív než rozumní lidi vůbec stávaj. Jerry se zvednul, rozhýbal polámaný tělo a pak se překolébal do koupelny. Společná sprcha, záchod a kuchyň byla na konci chodby. Jerry měl to štěstí, že nikdo na patře nestával tak brzo jak on, aspoň měl na všechno klid, nemusel čekat, až se uvolní místo na hajzlu (pokud se tam teda zrovna nehoupalo mrtvý tělo zavěšený na prádelní šňůře nebo něco podobnýho, nebylo to tak dávno, kdy se na tom záchodě oběsil jeden chlápek, vypadal jak bizardní vánoční dekorace z umělýho smrčku).
To, že příslušenství bylo společný pro celý patro, mělo jednu velkou výhodu - nebylo nutný starat se o úklid. Jednou za týden přišla ženská, která to vyřešila za vás.
Jerry opláchl obličej nahnědlou vodou a pak se šel vysrat, čímž jeho hygiena více či méně končila.
Pak se vrátil se do dvoupokojovýho bytu, sebral klíče a chvilku hleděl na spící Selenu. Byla stočená v klubíčku, spokojená a nevinná, nic ji netrápilo. Plácl ji dlaní po zadku a ona vylítla a vykulila oči.
„Stávej potvoro!“
„Táhni!“ zakřičela ona a mrštila po něm nahnilý jablko, který se válelo na stolku. Dveře práskly a byl pryč.
Jerry šel do přístavu, míjel bar, ke kterýmu patřil ten roztomilej neon. Přesně tam poznal Selenu. Byl rád, že ji měl, už dávno by bez ní zešílel, i když ho občas vytáčelo, že nevystrčí nohu z baráku. Byla zalezlá doma, občas něco uvařila, občas uklidila, ale to bylo všechno co vod ní moh čekat, ale stejně ji měl rád.
Bylo to přibližně před třemi měsíci. Jerry se po práci stavil na pár piv v baru, seděl, popíjel a poslouchal nějakou přisprostlou lidovou píseň, která se valila z jukeboxu. Pak přišla Selena. Sedla si na stoličku přímo vedle něj. Okamžitě na ní moh oči nechat. Byla mladá, mohla mít kolem jednadvaceti, černý rozcuchaný vlasy, nedbalej zaprášenej vzhled. Zjevila se v tom pajzlu jak zářivej anděl. Okamžitě věděl, že si s ní bude mít, co říct (v tomhle se Jerry nikdy nemýlil, pocítil to zatím jenom párkrát, ale vždycky to byla trefa do černýho). Netrvalo dlouho a vona se chechtala jeho vtipům a průpovídkám. Když se mu svěřila, že nemá, kde bydlet, neváhal ani vteřinu. A dobře udělal, nikdy mu s nikým nebylo tak fajn. A nikomu se tolik neotevřel. Vždycky býval izolovanej od zbytku světa, ale ona mu nějakým zázračným způsobem rozuměla.
Jerryho čekalo pár vyčerpávajících hodin nošení beden, ale dalo se to snýst. Parťáka mu dělal Henry, starej velkej chlap, bývalej námořník, docela prima typ, jenom byl občas moc zvědavej, Jerry tušil, že to s ním jednou špatně skončí.
„Zajímalo by mě, co je v těch bednách. Celý je to nějaký divný. Ostatní lodě se vykládaj až tři čtyři hodiny po nás.“
„Myslím, že do toho nám nic není,“ řekl Jerry. „Platí dobře a to je všechno, co by nás mělo zajímat.“
„Bude to nějaká levota.“
Levota to byla docela jistě, už ten chlápek, pro kterýho makali, Morell se jmenoval, vypadal docela podezřele. Byla jenom otázkou času, kdy ho odvedou v řetízkách a Jerry s Henrym si budou moct hledat nový zaměstnání.
Po práci zapadli oba dva do nejbližší nálevny. Byla to klasická přístavní putyka, jakých bylo v okolí plno, na zdech byla plíseň, rezavá harpuna a pár obrázků plachetnic v kýčovitě romantickém provedení.
„Jak se ti žije s tou tvojí holkou?“
„Selena se jmenuje,“ informoval Jerry.
„Divný jméno.“
„Divná holka.“
„Klape vám domácnost?“
„Ani ne,“ řekl Jerry a upil z půllitru. „Většinu dne proleží v posteli nebo si něco čmárá do sešitu, občas kreslí. Některý věci jsou docela fajn. Má umělecký sklony a snad i nějaký křehký ambice. Podporuju ji v tom, je ještě ve věku, kdy se potřebuje nějak realizovat.“
„Hele Jerry, ty mluvíš jak starej fotr. Kolik ti vlastně je?“
„Mě? Pětadvacet, čtyřiadvacet… to není důležitý.“
„Mám mladšího bráchu, je malíř nebo tak něco. Moh by se na tu holku juknout, jestli v ní něco je. Von se odjakživa pohybuje v tomhle prostředí, určitě by poradil.“
„Henry, to ses nikdy nepochlubil, že máš bráchu umělce.“
„Nevím, jestli je, čím se chlubit, odjakživa jenom chlastá a slejzá se s podivínama. Nikdy jsme si moc nerozuměli, každej prostě šel vlastní cestou. Von asi ani není dovopravdovej umělec.“
„Kde bydlí?“
„V centru města. Napíšu ti jeho adresu, klidně tam zajděte a řekni mu, že ho pozdravuju, už sem ho neviděl hezkejch pár měsíců.“
„Dobře, možná tam zajdem, ale nejsem si jistej, jestli je to zrovna dobrej nápad.“
„Brácha se jmenuje Douglas, říkej mu Dougu, má to rád.“
„No uvidíme.“
Po pár pivech se Jerry vydal domů. Selena ležela na zemi, něco psala do sešitu a broukala si u toho vlezlou melodii, která zrovna kolovala éterem. Pokoj byl ve stejně zbídačelém stavu, jako když ho opouštěl.
„To jsi to tu nemohla dát trochu do pucu?“ začal Jerry peskovat svou milou.
„Nazdar Jerry, jak bylo v práci?“
„Bylo to osvěžující. Mám hlad.“
„Tak to máš z pekla štěstí, protože já dnes čirou náhodou vařila. Máš to na stole.“
„Jsi sladká!“
„To si myslíš ty,“ řekla ona, on přešel do místnosti se stolem a dal se do jídla. Selena vytvořila něco na způsob špaget s improvizovanou omáčkou a bylo to vynikající. Dívka nerušeně pokračovala ve své činnosti a znovu si spokojeně pohvizdovala.
„Víš, že se mi o tobě dneska v noci zdálo,“ křičel na Selenu zatímco měl pusu plnou studených špaget.
„Tomu nevěřím!“
„Měli jsme svatbu, ale já na ni nemoh, protože jsem měl něco jinýho na práci, takže se obřad musel obejít beze mě. Dorazil jsem až kolem půlnoci. Byla to velká svatba, škoda, že jsem ji neviděl. Fůra stolů, skleniček a prázdnejch talířů, ale skoro všichni lidi už odešli. Zůstalas tam jenom ty se dvěma kamarádkama. Vobě byly ošklivý a poďobaný. Hele, já nejsem příliš vybíravej, ale už dlouho jsem neviděl dvě holky, který se mi nelíbí, ne-li přímo hnusí, takhle vedle sebe. Tys měla krátký modrý vlasy a sukni, slušelo ti to.“
„Roztrhalo ho to zevnitř!“
„Cože?“
„Říkám, roztrhalo ho to zevnitř!“
„Koho? Co?“
„Ale to je věta, co se mi líbí. Už jsi ji někdy použil?“
„Bojím se tě, jsi divná.“
„Ó, ty jeden lichotníku! Už si někdy chodil s normální holkou?“
„Jednou,“ řekl Jerry zatímco dojídal poslední sousto. „Ale neklapalo to.“
„Jak je to možný?“
„Snažil jsem se tehdy zapadnout do běžný společnosti, pořád jsem tu holku bral na večírky a různý akce. Snažil se jak sem moh, ale k mý smůle jsme vždycky potkali pár starejch kamarádů, kteří mi udělali ostudu. No a nakonec to nevydržela. A já bych to s ní asi taky brzo vzdal.“
„Hele Jerry, koukni kolik je hodin!“
„No jo, za sedm hodin stávám. Radši bych měl spát,“ řekl Jerry a proměnil se v růžovou navoněnou kouli oblečenou do úboru ke spaní (šedý triko a trenky).
A za pár hodin ho probudil ten otravnej hlas. „Spíš?“
„Hele Seleno, já se potřebuju vyspat, proč mě budíš?“
„Jenom se ptám, jestli spíš.“
„Jak můžu spát, když na mě mluvíš?“
„Tak promiň.“
Natáhl ruku a zacpal ji pusu. „Drž hubu a spi,“ zašeptal a prackou surově přitlačil, takže se Selenina hlava zabořila do měkkého polštáře. Za chvilku se s jeho rukou začala mazlit. Jerry nakonec rezignoval, natočil se k dívčímu tělu a za chvíli se oba proměnili v jednu velkou úplně nahou růžovou kouli (koule je nejsousměrnější objekt na světě, protneme-li ji jakoukoliv rovinou, která prochází jejím středem, tak je podle této roviny souměrná, koule je úžasný vynález, jednou se mě jedna, ne zrovna štíhlá, holka zeptala, jestli mi nevadí, že je tak nesouměrná, já ji na to odpověděl, že je naprosto dokonale souměrná, vždyť jsi jak koule, řek sem jí doslova, urazila se a já nechápu proč).
Za pár hodin se Jerry vzbudil, proměnil se v pracovní kouli a odkutálel se do přístavu.
Večer Jerry seděl na posteli s lahví rumu, Selenou a balíčkem křupek (seřazeno podle důležitosti). Popíjeli (rum), zobali (křupky), a povídali si (spolu navzájem). Koukali na papíry plný veršů a kreseb, co Selena vyplodila. Další den měl Jerry volno, takže to mohli protáhnout.
„Včera jsem o tobě mluvil s Henrym.“
„Proč to děláš takový věci?“
„Jeho brácha prý takovejm věcem rozumí,“ řekl Jerry a kývl směrem k hromadě pomuchlaných listů. „Zítra za ním můžem zajít a zeptat se ho, co si o tom myslí.“
„Moc se mi to nelíbí.“
„Mě taky ne.“
„Takže tam pudem?“
„No, vypadá to tak.“
„Měl by sis najít lepší práci. Určitě by se našlo něco přijatelnějšího.“
„Už ti to říkám po stý. Já jsem spokojenej.“
„Nemůžeš bejt.“
Zhruba ve stejným okamžiku Henry proklouzl do malýho skladiště u přístavu a začal prozkoumávat obsah dřevěný bedny. Přes rameno měl přehozenej špinavej pytel na případnou kořist. Oblečenej do tmavejch hadrů, aby ho bylo ve tmě hůř vidět a kštici řídkejch vlasů měl schovanou pod plátěnou čepici s kšiltem.
Ani ne za dvě hodiny do Henryho vztekle bušilo několik negrů, barbarský výjev připomínající loveckou momentku ze šestnáctého století z povzdálí sledoval pan Morell.
„Hele Seleno, co je tohle?“ ptal se zvědavě Jerry. V ruce měl jeden z mnoha listů, na který psala svý básně a další texty. „Je tu jenom: ROZTRHALO HO TO ZEVNITŘ, co to znamená? Nechápu to.“
„Já to taky nechápu. To mě prostě napadlo. Líbí se mi to, nic víc v tom nehledej. Jsem divná.“
„A opilá.“
„A opilá. Divná a opilá.“
„Nazdar, posílá nás Henry, tvůj brácha.“
„Jo, pojďte dál. Kolik vás je?“
„Dva, proč?“
„Za chvíli tady začíná malá party a kapacita tohoto bytu je značně omezena.“
„Jestli se ti to nehodí, tak přijdeme jindy.“
„Ale ne, pojďte dál. Nic se neděje.“
Jerry se Selenou vešli dovnitř a usadili se na jednu z mnoha pastelových pohovek. Douglas byl hubenej asi čtyřicetiletej zrzek s brejlema a havajskou košilí, pod očima měl kruhy a přímo v nich měl unavenej nepřítomnej výraz. Byt to byl prostornej a barevnej, na stěnách visely plakáty klubovejch filmů a různý malby, v jednom koutu místnosti byla opřená kytara a malířskej stojan. Byl to hezkej byt.
Douglas se posadil vedle naší dvojice. „Co vás sem přivádí, přátelé? A jak se má vlastně Henry? Proč nepřišel s váma?“
„Já vlastně ani nevím. Asi má něco na práci,“ odpověděl Jerry. „Má se docela dobře, myslím. Dělá teď v přístavu.“
„A co vás sem přivádí?“
„Bylo nám řečeno, že jsi něco jako umělec. Tady Selena by se ráda pochlubila s několika svýma věcma a zajímal by nás tvůj názor,“ řekl Jerry a Selena mu podala tašku se svými výtvory, kterou dosud třímala v náručí.
„Rád se na to podívám,“ řekl Doug. Chystal se kouknout do papírů, ale zrovna se ozval zvonek. Začínali se scházet hosté. Místnost se pomalu zaplnila postavičkami v barevných oblečcích, s extravagantními klobouky a s kožešinami kolem tučných zátylků. „Tohle jsou moji přátelé Jerry a Selena,“ představil Doug naši dvojici třpytivému davu.
Vedlejší kanape obsadil člověk, kterej Jerrymu připomínal obrovskýho papouška. Žlutý zářivý sako, malej nazelenalej klobouček zkrášlenej několika modrými brky, rudě namalovaný rty a zářivý náušnice. Odněkud začala hrát hudba. Papuch si pohrával s nezvykle protáhlou sklenicí jejíž obsah Jerry nedokázal identifikovat a nohou podupával do pomalého rytmu písně.
Přiblížila se dvojice mladých kluků, jeden byl vysokej hromotluk a druhej byl malej a zaraženej. Prcek měl na vodítku malýho bílýho králíka, kterej cupital za ním. „Já jsem Robert a můj kolega se jmenuje Clement,“ představil se ten větší Jerrymu a Seleně. „Pozdrav naše přátele, Clemente.“
„Ahoj,“ špitl prcek po pár vteřinách nesměle. „Můj králík se jmenuje Boo. Až vyroste, tak ho sežeru.“
„Řekni našim přátelům ten vtip, Clemente. Clement umí bezvadně vyprávět jeden vtip.“
Clement se stydlivě koukal do země a Jerrymu připadalo, že se zmenšil o dalších pár centimetrů.
„Vypadá to, že dneska z Clementa nic nedostanem,“ řekl Robert a pak se vzdálil i se svým maličkým druhem. Odněkud se přimotala malá kulatá blondýna s obrovským tácem plným chlastu. Rozdala několik skleniček a pak se vzdálila neznámo kam.
„Je to tu divný, nelíbí se mi tu,“ řekla Selena Jerrymu.
„Mě taky ne.“
„Hele Dougu, koukneš se na ty věci?“ křičel Jerry na jejich hostitele, kterej procházel okolo.
„Jo jasně Jerry. Mrknu na to, moment.“
Papouch z vedlejšího gauče vstal a začal něco recitovat. (Jmenuje se to Hostina, přátelé. Mám rád svůj hrob, kolem je špína.) Patrně jeho vlastní tvorba. (Spím tu už rok, smradlavá hlína.) Domácí, načerno vypálená ve sklepě čirýho zoufalství. (Červy prolezlá, rozrytá.) Ostatní ztichli a poslouchali (A každý den hostina!), když dodeklamoval (Červi si žerou, hryžou.) propukli v bujarý jásot. (Divočina bolesti a věčnýho strachu.) Bylo to odporný.
Doug se posadil mezi naši ústřední dvojici a začal prohlížet Seleniny papíry. Po několika okamžicích však přišla malá blondýnka a sedla mu na klín. Doug ji vyhrnul upnutý propocený triko, faldíky se ji vesele přelévaly ze strany na stranu (bylo to odporný).
Znovu se objevil Robert s Clementem a začali se vášnivým způsobem líbat. Papouch si mezitím hrál s králíkem a lechtal ho brkem, který vyškubnul ze svýho klobouku (všecko to bylo strašně odporný).
Blondýnka se zbavila těsnýho trika úplně a Jerry i všichni okolo mohli obdivovat její špeky a neskutečně obrovský tvarohový kozy. Bylo to jak nějakej zvrhlej film.
Robert šmejdil Clementovi jazykem kolem bradavek a rukou mu přejížděl kolem vystouplého poklopce.
Pihatá blondýna se dostávala do varu, vzrušoval ji teď každý pohyb, každé chvění. Hekala a kvičela. Nemohla si pomoct.
„Pojďme pryč!“ řekla Selena a začala nervózně sbírat papíry, který byly poházený všude kolem.
„Tak jo,“ řekl Jerry. Oba dva se pak zvedli a odešli.
Za hodinku už spolu leželi ve svý starý posteli. Mlčeli a byli strašně blízko sebe, jejich údy byly navzájem propletený a těla k sobě prostě patřila, potřebovala se.
V místnosti bylo hnusný zelený šero, protože přímo před oknem blikalo neonový lákadlo.
„Spíš?“ zašeptal.
„Nemůžu usnout. Vždycky usínám až po tobě. A spi už, za pár hodin stáváš do práce“
Nadzvednul se a koukl na digitálky na stolku, zbývaly mu tři hodiny do začátku směny.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 19 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
