obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392455 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Istrie: Poslední naděje - Prolog ::

 autor Trenz publikováno: 25.05.2009, 18:34  
Už je to delší doba, co jsem dopsala první díl a nyní se blížím už ke konci druhého dílu a s jeho uveřejňováním jsem počkala právě, až když ho mám takřka dopsaný, aby bylo jisté, že ho dokončím.
 

Prolog

V panelovém bytě v šestém patře zazvonil zvonek.
„Otevřu,“ zavolal Andy do kuchyně, kde jeho žena prostírala na večeři. Otevřel dveře a spatřil tam stát ženu s vlasy dlouhými až na lopatky, stažené z čela čelenkou. Chvilku mu trvalo, než poznal Sonyu. Měla na sobě jednoduché zelené šaty bez rukávů. Na 29. dubna bylo poměrně teplo, ale i tak měla přes ruku přehozené sako zelenkavé barvy. Na nohou měla zelené střevíce a s jemným líčením jí to ohromně slušelo.
„Ahoj,“ pozdravila ho Sonya a usmála se.
„Ahoj,“ oplatil jí Andy pozdrav a pozval ji dál.
„Nechala sis narůst vlasy,“ podotkl.
„Ano. Se zlodějstvím jsem sekla a otevřela si galerii v luxusní čtvrti Londýna, takže o peníze nemám nouzi.
„Nevěděl jsem, že maluješ.“
„Bylo to moje hobby už odmala, ale s mou profesí jsem na to neměla čas.“
„Někdy mě pozvi.“
„V kabelce budu mít vizitku.“
Andy přikývl a zavedl Sonyu do kuchyně, kde Sonya spatřila devětatřicetiletou ženu, jen o něco menší než byla ona sama, štíhlou s dlouhými vlnitými rusými vlasy a zelenýma očima, při kterých měla Sonya pocit, že by jí jejich majitelka viděla až do duše, kdyby se do nich podívala.
„Sonyo, tohle je Mac, moje žena. Mac, tohle je Sonya, má přítelkyně z Istrie.“
„Těší mě,“ potřásla jí Mac rukou.
„Nevadí, když si vašeho manžela na chvíli vypůjčím?“ otázala se Sonya.
„Nevadí,“ odvětila Mac a Sonya uchopila Andyho za paži a odtáhla ho do chodby.
„Tys jí o Istrii řekl?“
„Jistě. Je to má žena.“
„A nenechala tě zavřít na psychiatrii?“
Andy se zasmál.
„Je taky psycholožka. Tedy spíš parapsycholožka.“
„Takže se o takové věci zajímá?“
„Ano.“
„Proč jsem tady, Andy?“
„Až po večeři, Sonyo. Řeknu to, až tu budeme všichni.“
„Všichni? Chceš říct, žes pozval i Williamse?“
„Ano,“ odpověděl jí Andy a chtěl ještě něco dodat, když znovu zazvonil zvonek. Andy otevřel dveře a vpustil dál Alana.
„Vítej.“
„Andy. Sonyo?“ zaslechli v jeho hlase nepatrný otazník, jako by si nebyl jistý, jestli je to skutečně ona.
„Jsem to já, Alane. Jen jsem si nechala narůst vlasy. Pro mou nynější práci je to lepší.“
Alan přikývl. Nevyptával se. Některé věci se nemění. A ani vzhledově se příliš nezměnil. Postavu stále pevnou a pružnou, jen měl ve svých hnědých vlasech víc šedivých pramínků.
„Co teď děláš, Alane?“ zeptala se Sonya, zatímco si věšel bundu na věšák.
„Učitele.“
„Učitele? Tys odešel z armády?“
„Hned, jak jsme se vrátili.“
„Učíš jazyky?“ napadlo Andyho.
Alan přikývl a Andy ho zavedl do kuchyně, kde mu představil Mac. Sonya se pak Mac nabídla, že jí pomůže s prostíráním a Alan otevřel šampaňské, zatímco Andy pozval dál Seana. Ani Sean se příliš nezměnil. Na sobě měl drahý oblek od Armaniho a boty vyleštěné až do lesku.
„Už na tebe čekáme, Seane. Přidej se k nám.“
Tentokrát jim Mac vyšla naproti.
„Ahoj. Jsem Mac, Andyho žena.“
Sean povytáhl obočí.
„Tak ty ses, Wilkinsone, oženil? Gratuluju.“
„Díky. Pojď dál,“ řekl a zamířil s ním do kuchyně. Sean přimhouřil oči, když spatřil Sonyu.
„Zavolám policii.“
„Seane, počkej,“ zastavil ho Andy.
„Co? Okradla mě!“
„Už není zlodějka.“
„To nic nemění na tom, že mě okradla!“ odsekl mu Sean.
„Už jsou to dva roky, Williamsi. Kdybys chtěl, mohls na mě policii zavolat už dávno.“
Sean se ušklíbl, ale už nic neřekl.
„Večeře je na stole. Posaďte se,“ vyzvala je Mac. Během večeře si povídali. Mluvili o sobě, o své práci a Alan se zmínil o synovi, kterého měl s vílou.

Po večeři Mac sklízela ze stolu a Sean se zeptal: “Proč jsme tady, Wilkinsone? Určitě ses jen nechtěl pochlubit, jak si se za dva roky vyhrabal z hnoje.“
„Ne, kvůli tomu tu nejste. Jste tu kvůli…“
„…kvůli mně,“ doplnil Cirkis vycházející z obývacího pokoje Andyho větu. Ani on se za poslední dva roky moc nezměnil. Jen mu přibylo víc vrásek a obličej vypadal ztrhaněji a v jeho očích by se dal číst i strach.
„A proč ty jsi tady? V Istrii se ti už nelíbí? Šener je nekvalitní královna? To přece není překvapení.“
„Přišel jsem vás požádat o navrácení do Istrie.“
„Zapomeň,“ odmítl to okamžitě Sean a vstal od stolu.
„Alespoň si mě vyslechni,“ Cirkis mluvil pomalu a unaveně. Alan vstal a nabídl mu tak svoje místo. Cirkis s vděkem v očích se na židli posadil a pokračoval: „Nejsem tu kvůli Šener, ale kvůli Universe.“
„Co je s ní?“
„Hrozí jí, že ji pohltí zlo.“
„Je to dcera Argona. Nic šokujícího,“ ušklíbl se Sean.
„Maky ji neochrání?“ podivila se Sonya.
„Maky umírá.“
„Umírá? Velká nesmrtelná Maky?“ nemohl tomu uvěřit Sean.
„Už je tu dlouho a je den ode dne slabší. To ona mě požádala, abych za vámi zašel.“
„Já do toho půjdu,“ řekla Sonya takřka bez přemýšlení.
„No jistě. Když tam máš svou lásku tak se ti ani nedivím, že se tam ženeš,“ pronesl Sean uštěpačně.
„Jdu taky proto, že mi osud Istrie není lhostejný.“
„Samozřejmě. Jak jsem mohl zapomenout na tvé čisté úmysly?“ Seanův hlas přetékal sarkasmem.
„Půjdu taky,“ ozval se Alan.
„A co tvůj syn? Myslíš vůbec na něj?“ snažil se ho odradit Sean. Už tenkrát to byla šílenost. Teď, když věděli, jaké to tam je a co je může čekat, to byla čirá sebevražda.“
„O mého syna bude dobře postaráno. Nemusíš se strachovat.“
„Někdo musí, když vy vůbec nepřemýšlíte. Co ty, Wilkinsone? Opustíš svoji ženu?“
„My už jsme se rozhodli. Jdeme tam.“
„My? To jako že bereš s sebou i svou ženu? To, že chceš riskovat svůj život, je tvoje věc, ale chceš mít na svědomí i její?“
„Nejsem otrokyně, abych se neuměla rozhodnout sama, Seane. Jdu s Andym, protože ho miluju a nechci bez něj žít.“
Sean odmítavě zavrtěl hlavou.
„Ne. Všichni jste blázni. Dočista jste zešíleli! Já odcházím!“
„Seane!“ zavolal za ním Cirkis, ale Sean už se obouval.
„Seane! Potřebujeme tě!“ zkusil to ještě.
„Jediné, co potřebujete, je hodně dobrý psychiatr!“ odsekl mu Sean a byl pryč.
„A co teď? Můžeme tam jít bez něj?“ zeptala se Sonya tiše.
Cirkis unaveně zavrtěl hlavou.
„Ne. Potřebujeme ho. Potřebujeme jeho schopnost světla a tepla.“
„Proč?“
„Protože půjdeme temnou a chladnou krajinou, pokud si to teď nerozmyslíte.“
„Není co rozmýšlet. Já jsem pevně rozhodnutá.“
„My už máme i sbaleno.“
„A já svá rozhodnutí neměním, Gabrieli. To víš.“
Cirkis přikývl.
„Pak musíme Seana nějak přesvědčit. Něco mě napadlo,“ dodal a zmizel.

Sean se cestou zastavil ve fitness a celou hodinu vztekle bušil do boxovacího pytle. Poté unavený a zpocený zamířil domů a netoužil po ničem jiném, než si dát sprchu, zalézt do postele a na tenhle večer úplně zapomenout. Věděl, že Rick je na svatbě nějaké své vzdálené sestřenice, a protože si oba pamatovali, jak to posledně dopadlo, když tam byl Sean s ním, jel Rick sám. Proto teď Seana víc, než překvapilo, když viděl Ricka stát v hale.
„Co tu děláš?“
„Čekám na tebe.“
„To vidím. Neměls být teď na svatbě kdesi ve Skotsku?“
„To měl,“ souhlasil Rick.
„Tak proč tam nejsi? Svatba se nekonala? Zjistili, že se líbíš ženichovi?“
Rick přešel jeho poznámku bez komentáře.
„Vrať se do Istrie, Seane.“
„Jak o tom víš??!“ zeptal se Sean ostřeji, než původně zamýšlel.
„Jeden tvůj přítel, Cirkis, se tam objevil a řekl mi, že tě tam potřebují.“
„Já ho přetrhnu! Nevím, proč tě do toho tahá! Není to tvoje věc!“
„Půjdu tam s tebou.“
„Já tam nechci jít a už vůbec nechci, abys tam chodil ty!“ rozčílil se Sean.
„Oni tě ale potřebují.“
„To mě nezajímá!“
„Seane.“
„Ne!“
„Můžeš zachránit mnoho životů.“
„Nebo ztratit ten svůj! Děkuju pěkně, ale nechci. Nemám zájem!“
„Promluvme si o tom v klidu, Seane.“
„Ne! O tom se nedá mluvit klidně. Je to tam jako v pekle, Ricku! Víš jen to, co jsem ti řekl. Nechci se tam vrátit a ty tam taky nechceš jít.“
„Ale já tam půjdu. Ať už s tebou nebo bez tebe.“
„Nepokoušej se mě vydírat, Ricku. Víš, že tohle na mě neplatí!“
„To není vydírání, Seane. To jsou fakta. Buď půjdeš se mnou, nebo tu zůstaneš a budeš čekat na oznámení o mé smrti, protože jsi tam nebyl, abys mi pomohl.“
„Nebo tam půjdu s tebou a uvidím tě umřít! Nevím, co je horší.“
„Já už se rozhodl, Seane. Teď je to na tobě.“
„A co tvoje práce?“
„Jsem realitní makléř, Seane. Domy se nepřestanou prodávat, když tu nebudu.“
„Jsou chvíle, kdy tě opravdu nenávidím. Tohle je jedna z nich,“ potom odešel, aby se sbalil. Rick se za ním díval a v očích měl usazený takový zvláštní, skoro až bolestivý pohled.
„Já vím, Seane, ale ještě chci být užitečný,“ zašeptal, když slyšel Seana vztekle prásknout dveřmi.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 21 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Sakora 26.05.2009, 19:41:26 Odpovědět 
   První část jsem nečetla (ale nyní jsem se dívala na tvůj profil a napravím to). V osobách a jménech jsem se začala od poloviny kapitoly už orientovat, rozhovory a odkazy na minulý děj mě zaujaly, těším se na pokračování.
 Šíma 25.05.2009, 19:22:40 Odpovědět 
   Ahoj, pokud mohu říci, tak jsem se moc neztrácel a jména postav i jejich osudy mi problémy nedělaly a jsem rád, že příběh pokračuje, přestože si vše z první části také nepamatuju! Jo, je to už dávno, ale stálo to za to, doufám, že bude pokračování minimálně tak dobré jako předchozí část! Těším se! Jednička.
 taira 25.05.2009, 18:34:11 Odpovědět 
   Ahojka.
Jedním z velkých problémů druhých dílů je... otázka znalosti prvního dílu. Vzpomínám si, že první díl jsem kdysi dávno, dávno četla - a tak jsem zas až tak úplně netápala "kdo je kdo", "co to je Istrie", "jak se postavy k sobě vzájemně mají". Jenže i tak jsem měla občas problém se v těch jménech a faktech orientovat, byla vychrlená příliš rychle, bez řádnější rekapitulace... krajně matoucí. Čtenář není autor, pokud se do dalšího dílu nepustil hned po přečtení toho prvního, nemá všechno v hlavě. Dost těžko se chytá krok - a to je problém.
Což byla ta negativnější část komentáře.
Teď pozitivní - i přes tohle prolog chytne. Má tempo, rychlé, dobře postavené dialogy s gradací... zaujme a znamená víc než dostatečný příslib, aby čtenář zalistoval na další stránky a zajímalo ho pokračování. Uvidíme, co přinesou další kapitoly.:)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Cesta domů..
Pajo Zopo Zopka
Jarní úklid
Govrid
Slová milému
Beduín
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr