» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"

Joseph Rudyard Kipling

počet přístupů: 2141307

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303505 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Byl jednou jeden muž a... ::

Křupající štoudev	publikováno: 19.05.2009, 13:18


	Byl jednou jeden muž a zemřel. Měl mimochodem rodiče a ti zemřeli taky. Stejně tak i rodiče těch rodičů. Ale ten muž měl manželku a ta je stále naživu, i když se s manželovou smrtí dodnes těžce smiřuje. A taky měl dceru. Ta je taky stále naživu. Je jí osmnáct let a je docela hezká. Sedí právě ve vlaku a vykládá o tom muži, o svém otci, jednomu chlapci. Je mu taky osmnáct let. Stejně jako u všeho vždycky lidi nejvíce zajímají čísla. Takže když o někom slyšíte, že zemřel, zajímá vás, kolik mu bylo let. Chlapce taky zajímalo, kolik mu bylo let. Bylo mu třicet čtyři let, když zemřel. Když o někom slyšíte, že zemřel v tak mladém věku, docela vás to vzruší. Zajímá vás, jaká tragická okolnost způsobila, že ten člověk zemřel tak mlád. Chlapce taky zajímalo, jaká tragický okolnost způsobila, že otec dívky zemřel tak mlád. A odpověď zněla, že žádná. Muž se prostě opil, vylezl na střechu, aby předvedl korouhev – a pak se zřítil a zemřel. Chlapec si ale myslel, že je to hodně zajímavé. Každý vždycky nejvíc touží po tom, aby na něj po smrti hodně lidí vzpomínalo. Takováhle smrt je jednou z nejsnazších cest. Když někdo umře hrozně mladý, je to tragické hlavně kvůli tomu, že si lidé myslí, že ještě toho měl světu hodně co sdělit. Kurt Cobain zemřel ve dvaceti sedmi letech. Opil se a pak se ufetoval heroinem. V posledních letech hrál pořád stejnou muziku, ale lidé na něj stále vzpomínají. Myslí si, že ještě chtěl něco světu sdělit. Li Po se opil a pak spadl do rybníka, snaže se chytit měsíc. John Bonham se opil a udusil. Měli světu ještě co říct? Nebo neměli? Nebyla jejich smrt to poslední, co chtěli svým blízkým sdělit? Chlapec se rozhodl, že taky tak zemře. Dal si limit čtyřicet let, plus mínus dva tři roky. To by mělo stačit. Dřív ne, na to je život zatím moc krásný. Musí nejdřív si vybudovat široký okruh lidí. Nemusí nutně být až tak slavný – i když nějaké cédéčko by nahrát mohl. Ale musí objet svět. Vidět co nejvíc zajímavých lidí. Zahrát si na koncertě s U2. A taky sbalit nějako supr holku. Třeba zrovna tu, co sedí zrovna před ním – ale mohla by mít trochu větší prsa, ale tak co. A mít s ní pár dětí. A pak prostě půjde zemřít. Mohl by se opít a pak odjet na Antarktidu a zmrznout. To je prý příjemná smrt. A nechat za sebou nějakou nedokončenou větu. Něco, podle čeho si budou všichni myslet, že ještě chtěl něco sdělit. Chce to, aby to byla opravdu skvělá věta. Nejdřív ze všeho ho napadlo „Byl jednou jeden muž a…“. Není to špatné. Ale není to možná dostatečně průrazné. Ještě si tu větu musí důkladně promyslet. Má na to čas. Celý život.


celkové hodnocení autora: 87.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 14		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Miss Rebeka	11.06.2009, 15:01:46

Text je dost nepřehledný a celkově mi připadá takový neslaný nemastný, zvlášť první polovina. Pokládáš v něm ale zajímavé otázky, které jednou napadnou každého z nás a závěr už byl docela dobrý.

janie	20.05.2009, 7:55:20

Ahoj Lukáši :) přiznám se, že jsem trochu na rozpacích. Buď jsi začal dobře, ale pak se ti to zvrtlo, a nebo jsi špatně začal a pak se ti to zhouplo k dobré úvaze. tak jako tak je to dvojka. Zkus se příště udržet u jednoho stylu, nepřeskakovat mezi vyprávěním a úvahou, mezi krátkými větami a stylem dlouhých vět. Vážně je to poznat a dělá to (zrovna tenhle text je nádherný příklad) poněkud rozporuplný. janie :)

Sakora	19.05.2009, 19:17:39

Začátek textu mě moc nebral (nepřišla jsem na chuť neustálému opakování stejných slovních spojení) , ale tak někdy od Kurta Cobaina mě to zaujalo. Úvaha o tom, zda má člověk světu co říct, mi přišla zajímavá.

Bereniké	19.05.2009, 13:24:03

nuž, trochu hůř se mi to četlo, ale to je asi mýma očima a ne textem.)) první polovina mi silně připomněla Daniila Charmse. toho mám ráda.))) je to můj oblíbený styl. myslím, že z mého pohledu je to ocenitelnější, než nějaký dlouhatánský blábol na totéž téma, ale bez ochucovadel. eh. nu jak to říct. mně se to prostě líbí, protože tam toho není víc, než je třeba.

m2m	19.05.2009, 13:17:43

Zdravím! Přiznám se, že nevím, jestli pod rouškou jednoho dlouhého odstavce s drobnými stylistickými nepřesnostmi hledat něco vtipného nebo něco mírně hořkého. Cítím v textu jemný nádech ironie a sarkasmu, ale nejsem si jist, jestli to není mnou, pač já osobně na smrt nahlížím ironicky ·.) Co se těch nepřesností týče, občas je zbytečně zamotávající guláš v osobách, dva muži, o obou mluvíš často v nevyjádřeném podmětu, a občas to pak zadrhává. Osobně bych taky nějak zvýraznil samotnou členitost textu, nejde ani tak o odstavce, jako spíš o samotnou hlavní myšlenku, protože text působí jakoby plivaně, jako kdybys na počátku nevěděl, jak skončíš. Co se týče mé známky, nechám ji na orientační dvojce, protože na textu se mi něco zamlouvá, nejspíš ten podtón, ale osobně bych ještě něco vypiloval. (Ale to už by možná vzniklo jiné těsto.) Necháme to tedy na čtenářích.