| ... |
| |
|
|
Kolotoč věcí zmatených,
točí se, nejde zastavit,
natáhnout ruku,
chci, dotknout se tě,
ty jsi ve svém světě,
uzavřený asi na věky zůstane..
Ve tmě tápe,
holčička nejistá,
dávno už není tak nevinná,
jak se snad všem zdá,
mnoho věcí chápe,
cestu svou nachází,
když slunce dopadá na její tváře,
stačí si jen přát,
že starosti ji nikdy nezasáhnou,
neuvrhnou v žalář.
V noci slzy kapou na polštář,
nestačíš je utírat,
sny, které snad stále máš,
se pomalu ztrácí,
v prázdnotě, co mě tíží,
tak sama cítit se mám,
lži tvé odkrývat
a čekat, až jednou snad...
slunce vysvitne za mraky,
všechno bude zas jako dřív..
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 3.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 38 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
