obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915053 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38954 příspěvků, 5685 autorů a 387173 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Spravedlnost (2.díl) ::

 autor Petr Seth publikováno: 19.05.2009, 17:39  
Pokračování krimi
 

Schubert měl sídlo ve svém striptýzovém baru, který zároveň fungoval jako nevěstinec. Jan Zajíc, spolu s Johnem Smithem, přišly ke vchodovým dveřím, na nichž byl nápis RUDÁ KRÁSKA a hned pod nápisem červená silueta sedící ženy. Jan šel první. Hned jakmile vstoupil dovnitř, mu cestu zablokoval dvoumetrový vyhazovač.
Byl to pořádnej kus chlapa. Na první pohled bylo jasný, že se s nikým nepáře. Byl plešatý s bradkou, robustní postavy. Pod jeho černým trikem bylo vidět robustní tělo a svaly.
„Co tu chceš Zajíci?“ řekl tvrdým nekompromisním hlasem.
„Jdu za tvým šéfem.“ odpověděl Zajíc v klidu.
Vyhazovač jen trochu zamručel a dodal:
„Máš s ním schůzku?“
Zajíc se usmál a vytáhnul služební průkaz.
„Tohle je má propustka a zároveň pozvánka.“
Opět zamručel a pak kývnul na chlápka co stál bokem. Ten byl štíhlý, černovlasý. Snažil se vypadat drsně, ale moc mu to nešlo.
„Běžte za ním.“ řekl vyhazovač.
Jan s Johnem následovali druhého vyhazovače. Procházeli kolem stolů, kde seděli štamgasti a dychtivě sledovali dívky svlékající se a kroutící se u tyče. Vzduch byl prosycen tabákem a alkoholovými výpary. To všechno bylo osvětleno jen slabým světlem. Barman s motýlkem, mladík sotva kolem dvaceti let je sledoval jen po oku. Hosté si dvou policistů ani nevšimli. Kolem Johnyho prošla dívka, nahoře bez s táckem s nápoji na něm. Nemohl od ní odtrhnout oči. Tak pětadvacetiletá blondýna, s trojkami ňadry. Jan si toho všimnul a šťouchnul ho do žeber. John opět zpozorněl, obešli bar. U černých dveří se zastavily. Vyhazovač zaklepal a teprve pak otevřel.
U stolu seděl muž, kolem čtyřiceti let. Černovlasý, též robustní. Byl to Schubert. Kdysi byl boxer a to šlo poznat i teď po tak dlouhé době. Na klíně mu seděla zrzka oděná pouze v tangách.
„Co chceš?“ zeptal se překvapeně vyhazovače.
„Promiňte pane, že vás ruším. Přišla policie.“
Schubert zpozorněl.
„Co po mě ti parchanti zase chcou? Ať jdou sem!“ poslední slovo skoro vykřiknul.
Jan s Johnem vstoupily dovnitř, Vyhazovač odešel a zavřel za sebou dveře. Dívka chtěla odejít, ale Schubert ji zpražil pohledem tak, že raději zůstala.
„Co chceš, Zajíci?“ zeptal se nenávistně.
„Výjimečné jsem přišel, ne kvůli tomu abych tě zatknul.“ řekl Zajíc chladně
Schuberta to pobavilo a zasmál se
„Ty jsi mě nikdy nezatknul! A víš proč? Protože na mě nikdy nic nebudeš mít.“
„Jednoho dne dojde i na tebe.“ řekl klidně Zajíc aniž by na sobě dal vědět svůj hněv, že ho nemůže dostat za mříže.
Z toho chlapa se mu dělalo zle. Vždy, když už ho skoro měl za mřížemi, se mu povedlo vykroutit se.
„K věci. Co chceš?“ zeptal se již vážně a podíval se na Johnyho.
„A to je kdo?“
„John Smith, Interpol.“ Představil se Johny.
„Co jsem provedl, že mě tu otravuje Interpol?“ zeptal se překvapeně
„Ty nic, s čím si časem naše policie neporadí, tady jde o tvou bezpečnost.“ řekl Jan s klidem.
Schubert zpozorněl a poslal dívku pryč. Ta odběhla dveřmi na boku místnosti.
„Vyhrožuješ mi?“ zeptal se a pohledem div oba nezabil.
„Ne, chtějí vás zabít.“ řekl John Smith.
„Kdo? Konkurence je velká. To není nic nového.“
Zajíc se zhluboka nadechl a zeptal se ho zda znal první oběť.
„Toho zmrda? Toho zná každém! Ten je v lochu.“
„Je mrtev.“ řekl Johny
Schubert se narovnal na židli.
„A co s tím mám společného?“
„Vaše jméno měl vyřezané na zádech. Máme podezření, že jste na řadě.“ řekl Zajíc
„To ze mě chcete udělat návnadu?“
„Ne. Dát vám policejní ochranu.“ řekl Johny
„Neochránily jste toho zmrda ve vlastním vězení, a chcete mi dát ochranu? Kdo je vrah?“
„Vah je profík. Nevím kdo je to.“
„Ahá, měli by jste vypadnout. Já se o sebe postarám.“
Ačkoliv zněla jeho poslední věta namyšleně, bylo vidět že to myslí vážně a že ho nikdo nepřemluví. Oba tedy odešli z kanceláře a popošli opět tím stejným mračnem pachů tabáku a alkoholu. Zrovna začala hrát nějaká diskohudba, při níž se svlékala mladá dívka v bílém triku a bílé minisukni. Ten velký vyhazovač ve dveřích jim beze slova otevřel dveře a díval se jak odchází.

Venku se oba zastavily. John Smith si neodpustil poznámku.
„Té dívce mohlo být tak sedmnáct let.“
„Jo to mohlo. Ten hajzl využívá mladý holky pro své kšefty.“ řekl Zajíc zhnuseně.
„Nepřipadalo mi, že je to mezi vámi, jako mezi poldou a zločincem. Je v tom víc, že ano?“
Zajíc se zhluboka nadechl a podíval se mu do očí.
„Viděl jsem ty dívky a to co s nimi dělal. Musel jsem jít za rodiči jedné šestnáctileté dívky, a říct jim, že je mrtvá. Víte jak to nasere když víte, kdo za to může, ale zákon vám svazuje ruce?“
„Vím až moc dobře.“
„Skoro jsem ho měl!“
řekl téměř neslyšeně a kopnul do plechovky od piva co ležela na zemi.
„No padla. Jdeme na pivo?“zeptal se Zajíc Smitha.
Neřekl a odpověď a šel přímo za nosem.
„Co Schubert?“
zeptal se Smith.
„Má ochranku, tak ať mu tu jeho prdel ochrání. Když ho zabijí, komu bude vadit?“ zeptal se a podíval se přitom na Smitha. Jeho zaražený pohled mluvil za sebe.
„Dám ho sledovat.“ řekl Zajíc a zavolal na ústřednu.

Schubert se snažil zůstat v klidu, ale moc mu to nešlo. Nemohl překousnout zároveň uvěřit tomu, že polda, který ho málem dostal do basy, se ho teď snažil varovat. Ale bylo to varování? Ne, nebylo! To bylo vyhrožování! Určitě! Chce ho dostat za každou cenu a čeká až udělá chybu. Takové myšlenky mu pořád kroužily hlavou. Začal být nervní. Zvedl telefon a zavolal si odvoz. Rozhodl se jet na své nejbezpečnější místo. Do svého tajného domu, o kterém nikdo nevěděl. Nikdo kromě osobního řidiče, ochranky a jeho. Ze zásuvky stolu si vytáhnul beretu. Na světle kancelářského osvětlení se náramně lekla hlaveň. Hned na to vytáhnul zásobník a zkontroloval náboje. Zbraň byla pečlivě opatrována, čištěna a ještě se z ní moc nestřílelo. Opět zásobník zastrčil dovnitř a zbraň si dal za opasek. Poté zavolal ještě svou ochranku domu mobilem jenž nejde vysledovat. Do pěti minut byl vůz na místě a čekal na něj. Vyšel zadním vchodem a cestou se k němu přidaly dvě gorily. Oba chlapi, jak hory. Jeden černoch s pleší v černém obleku, druhý běloch s připláclým nosem. Též v černém obleku.
Řidič čekal u auta. Nebyl tak robustní, ale naopak štíhlý, vyhublý v obličeji. Automaticky otevřel svému šéfovi dveře. Ten se v nich zastavil a podíval se na ty dva z ochranky.
„Pokud se ještě objeví poldové, tak nejsem k sehnání. Jasné?“
Oba přikývli.
„Fajn.“ řekl a nastoupil do auta.
To se za chvíli rozjelo černou nocí. Policie o tom všem neměla zdání. Hlídali přední vchod. Ale byl tu někdo jiný kdo to vše sledoval ze střechy vedlejší budovy ..

Jan s Johnym si dávali první pivo. Celou dobu toho moc nenapovídali.
„Máš rodinu, Johny?“ řekl Jan s vážností v hlase.
„Nemám.“ řek Johny po chvilce přemýšlení.
„Proč ta pauza před odpovědí?“
„Měl jsem rodinu, ale to už je dávno.“
„Aha. Promiň“
„Iťs ok.“ řekl Johny.
„Česky sakra.“
„Promiň. A ty máš rodinu?“
„Ne. Rozvod.“
Náhle se ozvala znělka seriálu Kobra 11. Byl to mobil Zajíce. Hned ho zvednul.
„Jo?“
chvíli poslouchal.
„Jak to myslíte že vám zdrhnul zadním vchodem?“
zase chvíli naslouchal.
„Amatéři.“ řekl a mobil tipnul.
„Stalo se něco?“ zeptal se Smith.
„Schubert jim zmizel.“
„A co teď?“
Zajíc se zvedl a zvedl prst na hospodského. Větší kníratý, muž s pivním mozolem.
„Arnošte zaplatíme.“
Arnošt s úsměvem přišel za těmi dvěma a vzal si peníze.
„Dnes jste se tumor dlouho nezdrželi.“
„To víš. Práce volá.“ řekl Jan a za chvíli oba stáli před hospodou.
„Tak co tedy?“
Jan v klidu prohodil větu:
„Bude ve svém tajném domě. Myslí si, že nevím kde je, ale já to vím.“
„Tak jedeme.“ řekl Smith.
„No pod vlivem jednoho piva to snad půjde.“ řekl Zajíc a šli pro auto.


 celkové hodnocení autora: 82.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 34 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 janie 20.05.2009, 7:42:39 Odpovědět 
   Ahoj Petře :)
pro jistotu jsem předtím skoukla v letu první díl a musím přiznat, že je to celkem posun. Jediné, co by vadí, je ten odstup. Přece jen, kdyby ti zabili dceru, nebo kdyby jsi byl v kůži toho Honzíka, vypadal by stly tvého vypravování jinak. Přidej, prosím, trošku zaujetí, nadchni se pro věc, uvidíš, že ti potom psaní půjde samo, protože to budeš psát tak trošku automaticky. Zkus se trošku vžít do role všech postav. Uvidíš, že rozdíl půjde vidět (cítít).
:)janie
 ze dne 20.05.2009, 9:08:07  
   Petr Seth: Ahoj, Janie :o)
Ok zkusím se do toihoi trochu víc vžít trojka snad bude teda víc procítěná ... alespon se pokusím
 Amater 19.05.2009, 21:54:55 Odpovědět 
   Ahoj, takže asi bych přitvrdila v tom klubu. Do perexu bych popsala co bylo v předchozím díle, pomůže to orientací, ale za to jsem zvědava jestli Schuberta dostanou nebo ne. A hlavně kdo je tajemnej vrah.
 ze dne 20.05.2009, 9:07:08  
   Petr Seth: ok beru radu k srdci:o)
 Ekyelka 19.05.2009, 17:39:27 Odpovědět 
   Zdravím.
Stále ty samé chyby v gramatice i uvozování přímé řeči a jejím zakončování. Asi si pořídím nějakou zchromlou Dulcinellu a mluvícího papouška místo Sancho Panzy...
Příběhově se mi tenhle díl zdál plochý - vzatý přes kopírák z Kobry 11 nebo nějaké laciné detektivky. Nejspíš je to tím, že chyběla atmosféra, napětí mezi postavami. Interakce mezi Zajícem a Schubertem je učebnicové "kecání o ničem" v podání hodný polda - zlý, ale zatím nepostihnutelný zločinec. Emoce, napětí, myšlenky a pohledy, kterými by se třeba častovali, charakterové rysy postav - detaily vytvářejí rozdíl mezi průměrným a skvělým textem.
Chápu, že tě předešlé řádky právě nadzvedly ze židle a adrenalin ti zabušil na spánky. Stane se, ovšem takový už je život.
 ze dne 20.05.2009, 9:09:43  
   Petr Seth: Ahoj
No čekal jsem, že zase zkritizuješ gramatiku, ale co už no. Tak dík za upřímnost, zkusím to napravit v pokračováních
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Peter Lacey
(22.1.2019, 19:24)
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
obr
obr obr obr
obr
Naladěno na roz...
Marek
HRDINOVÉ
Janir Killman
Říká mi spoluby...
SneZhulak
obr
obr obr obr
obr

Obskurníci aneb z Nových pověs...
čuk
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr