obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915323 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389997 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Pupínkový král 4.část ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Pupínkový král.
 autor Vanessa Kuzníková publikováno: 19.05.2009, 9:27  
Takže zde máme další pokračování o líném, nudícím se, mlsném, lakomém a strašně nemocném králi a pracovité, nudu neznající, nemlsné, nelakomé a naprosto zdravím kypící ženě Karle, která se svobodomyslně rozhodla vyléčit ho.
Naposledny jsme je oba zastihli na cestě, když přespasli u hospodského s knírem a v proužkovaném pyžamu.
 

4. U cíle
Bylo tak nějak brzké odpoledne, když se náhle v dálce objevily střechy domů a věže kostelů.
„Králi, vidíte, jak se tam v dáli blýskají kopule chrámů a červenají se střechy domů,“ upozornila Karla krále.
„Slečno Karlo, znamená to odpočinek a jídlo?“ reagoval bystře král.
„Ano,“ zazněla kladná odpověď.
Král radostně nadhodil kufr v ruce a šlápl do kroku tak rychle, až měla Karla obavu, aby nespadl na silnici prudčeji než obvykle a nerozbil si mimo kolene i obličej. Ale král si již na chození zvykl a padal méně.
Před městem stáhla Karla krále ze silnice na polní cestu.
„Proč nejdeme po rovné hladké silnici, ale po cestě plné kamenů o které se více zakopává a trávy, která klouže?“ zeptal se udiveně král, a když nedostal odpověď, dodal nakvašeně, „tak mi tedy aspoň řekněte, kdy už budeme tam, kam jdeme.“
„Jdeme tudy proto, že bydlím kousek u lesa a tam nevede silnice. A nebojte se, budeme tam, co by kamenem dohodil.“
Král se zarazil: „Ale slečno Karlo, já jsem ještě nikdy kamenem neházel. No a vůbec nevím, jestli bych dohodil dál než, než k támhle té chaloupce,“ ukázal prstem král k malebné chaloupce na úpatí zeleného lesa.
Karla se zasmála a řekla mu: „Jednou je vše poprvé,“ a hned dodala, „no a to dohození k té malé chaloupce by úplně stačilo, protože tam máme právě namířeno.“
Král se zastavil, udiveně se podíval na Karlu, pak na chaloupku a vyhrkl šokovaný: „Já jsem ještě nikdy v celém svém životě nejedl, ani nespal a natož žil v malé u lesa stojící chalupě a ještě ke všemu sám. Teda ne až tak sám, ale sám s vámi slečno Karlo, i když musím připustit, že ani to vlastně není pravda, že by to bylo poprvé, když nepočítám nocleh a jídlo v tom divném hostinci s hospodským v pruhovaném pyžamu a legračním obočím. A to mě připadá dost neslušné vzhledem k tomu, že ke králi by lidé v negližé vůbec neměli vstupovat natož ho vítat na veřejném místě. Ale já si již pomalu začínám zvykat na tyto podivnosti s ohledem na to, s kým jsem se octl na této podivné pouti.
Věřte mi, slečno Karlo, že kdybych nebyl tak zvědav a tak děsně unaven a hladoví, obrátil bych se čelem vzad a šel bych zpět domů. Ale když tak o tom přemýšlím, vlastně bych domů nemohl, protože bych tam ani netrefil. Takže mi nezbývá nic jiného, než teda zůstat s vámi v této malé, směšné chalupě, kde jak doufám, dostanu odpovědi na své otázky, dostanu najíst a odpočinu si.“
A za tohoto královského projevu došli k chalupě.
„Pane králi, nějak moc vám to mluví. A šetřete si síly,“ okomentovala Karla královu řeč, a byla na něj naštvaná, protože se celou cestu táhl jako smrad, ale najednou šlápl do kroku a k chalupě přímo doběhl, aniž jedinkrát zafuněl nebo upadl či upustil kufr a stačil u toho i mluvit.

Když se král chystal otevřít dveře, což už uměl, předešla ho nějaká osoba ze vnitř domku. Byla to Karlina maminka Běla.
„Od podomních obchodníků nic nekupujeme. Táhněte ke všem čertům!“ vpálila vztekle králi do obličeje a ten překvapeně zavrávoral. Pak se mu chystala neuctivě zavřít dveře před nosem, ale v tom jí zabránila Karla, která se mamince objevila v zorném poli.
„Jé, Karlička už je doma!“ vykřikla radostně maminka a vrhla se Karle kolem krku. Karla jí od sebe jemně odstrčila a rukou ukázala na ušlého krále s pupínky.
„Maminko, tohle je jeden pán ze sousední země a je velmi těžce nemocen. Určitě sis toho na první pohled všimla, když jsi ho nařkla jako podomního obchodníka. Ti také dvakrát ani na vzhledu ba ani na kráse nepobrali.“
„Ale Karličko…“ maminka měla několik připomínek, ale Karla jí hned tu první uťala v zárodku.
„Na zbytečné řeči není čas. Běž napustit do toho velkého hrnce vodu, ohřej ji, odestel postel a uvař bylinkový čaj.
Maminka se konečně dostala ke slovu a s pohledem na krále řekla: „To jsem teda žádostivá vědět, kdo je ten opupínkovaný pán. A nechápu, proč se budete koupat, když není sobota. A holčičko proboha, proč půjdete ve čtyři odpoledne spát, vždyť je krásně a ptáci řvou a lákají k romantické procházce po okolí. Jediné co ti holčičko, schvaluji je ten čaj.“
Za tohoto rozhovoru vtlačila Karla maminku do domečku a krále vtáhla za sebou. Odebrala mu kufr a řekla, aby se zul.
„Až bude, maminko vhodná chvíle, povím ti, kdo je ten pán. A já se koupat ani si lehnout nepůjdu to jen on, potřebuje to jako prase drbání a buď si jistá, že on teda určitě na nějakou romantiku nepomýšlí, protože stejně neví, o co jde. Jo a ten čaj ať je hodně dobrý a sladký jako med.“
A Karla i s maminkou a králem vešli do kuchyně, kde to krásně vonělo, na okně v kleci típal žlutý kanárek, v košíku na peci mňoukala koťata a kočka si krále ihned všimla a skočila mu, když si sedl, do klína. Ten se pěkně vylekal a řekl: „Fuj to jsem se lekl. Mě si ještě nikdy kočka do klína nesedla.“
„Jednou je všechno poprvé,“ řekly Karla s maminkou unisono.
Král jen vzdychl a dohodl se v duchu sám se sebou, že si bude dávat moc dobrý pozor, aby už nikdy nic poprvé nedělal.
„Pohlaďte ji, ona vám dá možná pokoj,“ sdělila mu Karla a odklusala připravit králi koupel.
Maminka šla vařit čaj a něco k jídlu, a protože byla velmi šikovná, měla to rychle, i když se trošku zdržela tajnými pohledy ke králi, který jí někoho strašně připomínal, ale nevěděla koho a bála se ho zeptat, kdo že je, protože Karle by se nelíbilo, jak je zvědavá.
Král se na židli u stolu uvolnil, spokojeně se rozhlížel po kuchyni, čichal krásné vůně, poslouchal tikání hodin mezi okny a s předoucí kočkou na klíně mu náhle bylo blaženě a hrozně se mu líbilo hladit jí její teplý a hladký kožíšek.


 celkové hodnocení autora: 97.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 19.05.2009, 13:49:04 Odpovědět 
   Hezké pokračování, dobré to bylo! ;-)
 ze dne 23.05.2009, 10:34:00  
   Vanessa Kuzníková: Jsem ráda, že jsem tě uspokojila.
 Apolenka 19.05.2009, 11:15:34 Odpovědět 
   Těšila jsem se a ono to opět nezklamalo. No jak by mohlo? Rozesmála mě už představa toho naivního krále s kufrem v ruce. A milým humorem je to protkané až do konce.
Ale Wanessko, nechápu, jak jsi přišla na to, že podomním obchodníkům to nesluší? To já znám jednoho ... no nebudu to rozebírat.
A ještě postřeh - používáš dlouhá souvětí, což je tvůj styl a dílku to prospívá, ale někde ti lítají čárky.
 ze dne 23.05.2009, 10:33:13  
   Vanessa Kuzníková: Děkuji za zastavení a připomínky. S těma čárkama je to těžké. Asi se začnu soustředit na krátké věty.
 čuk 19.05.2009, 9:26:26 Odpovědět 
   Moc hezky, vtipně psáno, nejen dějové, ale i jazykově.Připomíná mi trochu do pohádky- nepohádky posazenou donkichotiádu. Pöbavil jsem se plastickým obrazem i inteligentním ( a přitom trochu ušinutým) humorem.
hladoví? ze vnitř?
 ze dne 23.05.2009, 10:29:27  
   Vanessa Kuzníková: Jé tak moc děkuji za pochvalu. Rdím se i tam ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
černá nemůže bí...
Lord Mordvig
Burknini! Lekce...
markus
Devotus - 1. Dí...
Miro Sparkus
obr
obr obr obr
obr

PRIEPASŤ
Devona
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr