» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."

Miguel de Cervantes y Saavedra

počet přístupů: 2141317

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303505 komentářů :: on-line: 10 ::

:: ROZDÍLNÝ POHLED ŽENY A MUŽE ::

Escape	publikováno: 26.05.2009, 7:55

Krátký příběh vystihijící odlišné vnímání příslušníků opačného pohlaví


	ROZDÍLNÝ POHLED ŽENY A MUŽE aneb Jak to vidíme my a jak naše protějšky Stalo se to jednu krásnou, slunnou sobotu, už nemám tušení bylo-li jaro či podzim, no prostě jednu slunnou sobotu, kdy přesně, na tom vcelku nesejde. Šlapu si to pokojným tempem směrem k poště, vyřídit nějakou tu korespondenci a takový ty potřebný věci, co se bez nich člověk jakoby neobejde, i když by se klidně obešel, ale musí dělat jako že ne, jako že to je děsně důležitý, to je jasný. Najednou uslyším z druhý strany náměstí šílenej křik. Takový děsný pištění, asi jako když přišlápnete nohu tchýni, takový nějaký. Tak tam kouknu a vidím dvě blondýnky, jak sledujou patnácticentimetrovýho pavouka za výlohou papírnictví. Gumovýho, pochopitelně. „Dyť to neni živý,“ zarazí se po chvíli jedna a významně pohlédne na svou přítelkyni. Následuje kratičká pauza s pokusem o zamyšlení; - neúspěšným, alespoň předpokládám. Po několika vteřinách ticha obě propuknou v hlasitý smích, či spíše všudyslyšitelný řehot a místy dokonce v dramatické zvýšení hlasové frekvence, blízce připomínající středeční zkoušku poplašných sirén. Nu, jak málo stačí ke štěstí. V příští chvíli se za jejich rozvibrovanými těly objeví jakási postava, svižným krokem valící se kupředu. Tolik spěchu, to nedělá dobře ani zprávám o zvýšení ceny ropy z Ruska, natožpak personám vzezření záhadného, učinivším za pomoci objemu své tělesné schránky v prostoru před nimi stav tlakové výše, říkám si; avšak v příští chvíli v onom záhadném stvoření poznávám svého známého, Josefa. Obrátím tedy směr své trajektorie k němu, abychom po delším čase ze slušnosti prohodili pár slov. “Čau Pepo, jak je?” povídám, “co Maruška, jak vám to klape?” “No řeknu ti, žádná sranda; teda někdy,” povzdychne si a protočí oči k obloze, jako by čekal přílet helikoptéry. “Třeba včera – přídu navečer ze společnosti, samozřejmě v dobrý náladě, otevřu dveře, čekám nějaký uvítání; ale ona nic, válí se v posteli a dělá snad že spí, nebo co. Kouknu na stůl a tam místo pořádný večere jen prázdnej talíř. Tak jsem si vzal jabko, abych jako neumřel hlady, no a nemělo ani cenu pokoušet se Máňu přimět k nějaký aktivitě a místo kvalitního sexu, na kterej jsem se těšil jak němečtí dealeři na otevření Schőngenu, jsem zalezl do postele vedle v obejváku, abych zas tejden neměl každej večer na talíři ‘Ty dobytku, proč musíš tak hrozně chrápat.” Ha ha, tak to máš teda blbý, řekla bych mu, ale pro jistotu jen přikývnu a pokusím se na tváři vykouzlit výraz chápavého zamyšlení. Ač podle mého mínění nepůsobí příliš přesvědčivě, Josef zdá se být s mou reakcí spokojen a po několika dalších větách se loučíme, prý už musí jít, snad zase někdy příště. *** Nicméně překvapení mě teprve čeká, a sice o pár dní později, kdy se - podle plánu - máme sejít s Marií v čajovně U Hrušky. Přišla přesně na pátou, jak bylo domluveno. Chvíli jen tak sedíme a probíráme co je novýho, jak jsou brambory letos drahý a jak nám zase zvedli nájem. Jakmile však přijde řeč na manžela, Marii projedou šedýma očima divoké blesky a spustí: „To už snad není možný. To, že tenhle pátek přišel zas ve dvě ráno, vožralej, že se nemoh trefit do dveří, táhlo z něj jak ze sudu s tejden shnilým vepřovým a na čele měl napsáno ‘JÁ SEM PEPA’, na to už jsem si zvykla. To, že vyžral půlku ledničky, pak vzal prázdnej talíř a s toužebným pohledem čtvrt hodiny opakoval ‘Knedlíčky mé, kam jste se to poděly...’, to bych ještě dokázala skousnout. Když si klekl před stojanem na bundy, vzal do dlaní rukáv mýho kabátu, vášnivě ho líbal a hučel do něj ‘Pojďte, slečno Alenko, rozdáme si to jako tenkrát, když byla ta moje na dovolený...’, tak to už mě docela rozhodilo. Ale když vzal ze stolu jabko, poslal ho po zemi ke mně a vesele mi řek ‘Pojďte pane, budeme si hrát...’, tak to už na mě bylo fakt trochu moc,” uzavře razantně svoji promluvu a dál rozhořčeně bubnuje prsty po čajovém lístku. Decentně skousnu spodní ret, avšak ani tak neubráním se úsměvu. Na Mariinu otázku, čemu že se to směju, vyhýbavě odpovím mrknutím směrem k vedlejšímu stolu, kde se štíhlý černovlasý mladík právě urputně snaží přesvědčit slečnu, pravděpodobně svou přítelkyni, znenadání si s vražedným výrazem ve tváři oblékajíc dlouhý kabát a chystajíc se k rychlému odchodu, ať "nikam nechodí, že to tak doopravdy nemyslel." Na Mariino vyprávění rozhodnu se projednou raději se zdržet komentáře.


celkové hodnocení autora: 92.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Escape	03.06.2009, 9:14:26

Ahoj, díky, díky za slova chvály :-)

Rút	26.05.2009, 15:04:47

Tak to jsem se teď opravdu od srdce zasmála.. :-)) to nemá chybu! Dávám za 1 a do oblíbených.

Latent_Fay	26.05.2009, 8:33:15

Hezké, hezké :o) vtipné a pravdivé, svižné a příjemně čtivé... 1

čuk	26.05.2009, 7:55:12

Buď vítána na saspi. Je to vtipné, psáno s nadhledem. Ženy mají někdy holt větší fantazii (či reaktivitu až k ukecanosti), kdežto muži často zapomenou, co žena nikdy ne. Dobře se četlo, i to dlouhé souvětí s přechodníky. Kombinace trochu pepického stylu s inteligentním humorem se mi líbí.I ten odstup.