» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Svolného osud vede, vzpurného vleče."

Seneca

počet přístupů: 2141317

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303505 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Jak za starejch časů, řekl Wally ::

dimitrij	publikováno: 26.05.2009, 7:08

Bylo mi řečeno, že na tomto textu jsem se fakt vyřádil a že je nechutný.


	Byla neděle večer a Barry neměl nic na práci. Přítelkyně mu utekla už před pár tejdnama a on teď bydlel sám. A byly chvilky, kdy mu teplej dotyk scházel jak nic jinýho. Rozhodl se, že si vyrazí ven. Potřeboval vypnout, jít mezi lidi, popovídat si, pošpásovat, popít, zatančit si, no prostě se rozhodl, že se začne nějakým způsobem bavit. Jedinej, komu moh zavolat v neděli večer, byl Wally. Nikdo jinej v úvahu prostě nepřipadal. Wally bydlí sám, nemá rád lidi a lidi nemaj rádi jeho. Wally je podivín a ztracená existence. A Barryho nejlepší kamarád. „Čau, to jsem já, Barry.“ „Ahoj, co potřebuješ.“ „Jsem nechutně střízlivý.“ „Lidi by neměli vidět svět střízlivýma očima.“ „No právě.“ „Hodláš s tím něco dělat?“ „To záleží částečně taky na tobě.“ „Za půl hodiny před barem Domino?“ „Domluveno.“ Cvak. A Barry položil telefon. Bar Domino bylo exkluzivně nechutný místo. Různí šílenci tady přednášeli vlastní poezii a další šílenci je doprovázeli na kytary a elektrický mandolíny. Lidi v rolácích a barevnejch svetrech, červenej absint a pach semena všude okolo. Perfektní místo na rozjezd. Barry se majestátně usadil na vysoký židličce a Wally zaujal místo po jeho pravici. Wally nezklamal, on totiž nikdy nezklamal. Vzal si stoletej díravej svetr, kalhoty do zvonu, zkroucený kulatý brejle a na hlavu si nasadil dlouhý mastný vlasy. Bylo to perfektní. Barry třímal svůj drink jako nějakej zkurvenej symbol moci, jako kdyby to bylo smaragdy posázený žezlo se zlatou rukojetí. Připadal si jak král, jak feudální šlechtic, hrabivej tyran, nenažranej a nemilosrdnej. A Wally byla jeho krásná choť. „Co novýho, Wally?“ „Nic novýho, Barry. Všecko je při starým.“ „Jak za starejch časů.“ „Jo jasně. Jenom ty a já. My dva.“ „Chtělo by to nějaký holky.“ „Myslíš?“ „Myslím, že jo.“ Situace v Dominu byla mizerná. Nejzženštilejším člověkem v místnosti byl teplej barman. Dneska to byl podnik leda tak pro buzny. Wally s Barrym přešli do podniku, kterej byl hned naproti. Původně to býval kostel, ale když v okolí vymřeli všichni věřící, tak pozemek odkoupil soukromej majitel a udělal z toho prvotřídní podnik. Barry zamířil přímo k oltáři pro pití. „Dvě decky mešního,“ zavelel barmanovi v bílým rouchu se zlatým lemováním a za okamžik dostal třpytivej kalich plnej rudýho vína. „Hraje dneska Dweight?“ zeptal se pak ještě tlustýho barmana. „Měl by přijít každou chvíli, synu,“ odpověděl línej tlusťoch masitým tenorem. Dweight byl hudebník, pouštěl různý samply a do toho hrál na obrovský varhany. Bylo to trochu ujetý, ale dalo se na to docela dobře tančit. Wally se procházel s pohárem v pravý ruce a s levou rukou zaraženou hluboko ve svým flekatým kabátu, kterej mu byl o pár čísel větší. Prohlížel si obrazy na zdech. Vedle Ježíše Krista padajícího pod vahou svýho dřevěnýho kříže byl pověšenej plakát z nějakýho pornočasopisu. Dwight dorazil. A přitáhl sebou několik děvčat. Zábava začínala. Ozval se zvuk varhan, holky tančily a předváděly se. Kroutily se jak prasečí střeva. Barry věděl, že ani jednu z nich dneska nedostane. Ony totiž přišly jenom proto, aby mohly provokovat, trápit chlapy a dělat z nich otroky zvrhlejch pudů. Nasoukaly se do svejch těsnej šatiček a barvičkama si přemalovaly ksichty na nějakej univerzální obličej, co byl ten víkend zrovna v módě. K baru přišla nová ženská, nepatřila k těm ostatním cácorkám. Byla jiná, přirozená, hravá, milá, příjemná, usměvavá, byla to ta pravá. „Jenom trochu vody, barmane,“ křikla. Barman ji upocenou prackou podal pohár s čirou svěcenou tekutinou. Ona se napila a docela nechutně se zakuckala. „Kde tady máte hajzly?“ křikla znova. Barman ukázal mastným ukazovákem a ženská se běžela vyzvracet do jedné ze zpovědnic. Možná, že to přece jenom nebyla ta pravá, napadlo Barryho. Wally se dal do řeči s opilým chlapíkem. „Dělal jsem tu ministranta. Je to víc jak deset roků nazad. Po každý mši jsem počítal s farářem vybraný peníze, zrovna tamhle vzadu v malý temný místnosti,“ řekl vrávorající člověk a nejistě ukázal do jednoho rohu. „Nikdy jsme moc nevybrali, lidí už tehdy chodívalo málo. Farář z toho býval smutnej a já ho vždycky musel rozveselit. Sednul jsem si mu na klín a objal ho. Bylo to jak objímat stoletej dub, byl velkej a mohutnej. Většinou mi pak vlepil pusu a začali jsme se líbat. Nikdy při líbání nezavíral oči.“ Wally chlapíka zhnuseně odstrčil a šel pryč. „Pak jsem, ale vyrostl a přestal jsem ho rajcovat. Brali ho jenom mladí kluci,“ pokračoval mužík. Wally našel Barryho. „Nelíbí se mi tu, pojďme jinam.“ Oba vylezli ven a našli jiný místo. Jiný místo se jmenovalo Basket. Byla to hnusná zaplivaná pivnice plná mšic, děravýho nábytku a moderních ultratenkých televizí, ze kterých se valil nepřerušovanej proud sportovních přenosů a utkání. Čepovalo se tu sto druhů piva, ale ve výsledku všechny chutnaly stejně, protože trubky byly starý, zrezlý a špinavý. Barry s Wallym se usadili u jednoho stolu, objednali si pivo a Barry se pomalu loučil s myšlenkou, že někoho ještě sbalí. Knajpa byla plná zrůd, který pozorovaly fotbalový zápasy, komentovaly dění na hřišti a zuřivě si přikyvovaly. Šel z toho strach. Všichni věděli, co říct, měli přehled a doma ženskou, která je měla z nějakýho důvodu ráda. Chlupy na nohou jim lezly skrz vybledlý džíny ven. Fotrové od rodin, mašiny na zabíjení, sex a mrzačení puberťáků, kupovali auta, porovnávali statistiky, rozebírali motory, sbírali pivní tácky, vzpomínali na svoje dávný milenky, zářili ve svým malinkatým světě a byli šťastní. Ne. Sem naše dvojice taky nepatřila. To bylo vidět na první pohled. „Co takhle zajít do bordelu?“ navrhl Barry znuděně. „Co takhle zajít do buzince?“ „Tohle je buzinec.“ Kluci se zvedli a zase vyšli ven. Rozhodli se, že dají šanci poslednímu podniku, chtěli zkusit něco na úrovni, něco nóbl. Kde není televize ani žádnej tupej sport. Žádný diskuse o ranním sraní a o tom, kdo vypije víc chlastu. Žádná politika a filmový novinky, drby, klepy, móda, styl a všecky ty píčoviny. Našli malej nenápadnej bar, kde se scházeli hlavně učitelé z blízký univerzity. Vypadalo to slibně. Kantoři tu zrovna měli nějakou slezinu a nenuceně se bavili. V rohu stálo piano, na který brnkal kudrnatej barokní anděl. Kouřil cigaretu na dlouhý stopce. Bylo to fajn. Jeden z učitelů se postavil. „Tohle je Ester pánové,“ řekl a dívka vedle něj se stydlivě usmála. „Dvakrát jsem ji vyhodil ze zkoušky. Má před sebou poslední pokus. Když znovu zklame, tak nepůjde ke státnicím a nejspíš se s nějakým titulem může úplně rozloučit. Prostě to pak může zabalit. Pro razítko do indexu udělá cokoliv.“ „Svlíkni si košili,“ řekl jeden z učitelů. A ta holka to udělala. „A usměj se trochu.“ „Rozpusť si ty vlasy.“ „Hlaď si zadek.“ „Povol si pásek.“ „Hele, sundej si ten pásek úplně a švihni s ním o stůl. Dělej.“ Zvířata vypuštěný ze řetězu se vrhli na bezbranný růžový masíčko. Nezbyla ani kůstka. Barry s Wallym šli domů, neměli na to žaludek. Bylo k nevíře, co se venku dělo v neděli večer, zatímco slušní lidi spali a do ticha jim bzučely barevný televize. „Nejdeš ještě ke mě? Mám tam nějaký nový desky,“ řekl Wally. „Ale jo.“ „Prolejzal jsem antikvariáty. Našel jsem pár opravdovejch lahůdek, budeš mrkat.“ Wally rozlil do sklenic trochu vína a zapnul hudbu. „Byl to hroznej večer.“ „Jo, byl to děs. Přesně jak za starejch časů.“ Wally se naklonil a vlepil Barrymu pusu na tvář. Ten si ho k sobě přitáhl a posadil si ho na klín. Vášnivě se objímali a šmejdili po sobě dlaněmi. Jejich klíny do sebe zapadly a začaly se třít. Kalhoty si první sundal Barry. Na spodním prádle měl mokrej flek od čerstvýho spermatu. Ještě to bylo teplý. Wally ho zuřivě kousal do spodního rtu, kůže praskla a objevilo se pár kapek krve. Oba se vyslýkli do naha a kroutili se jak dvě nadopovaný žížaly. Barry se předklonil a Wally mu strčil navlhlý péro do zadku. Příjemná tečka za nepříliš vydařeným večerem.


celkové hodnocení autora: 96.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 16		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	26.05.2009, 22:36:33

Dílko je to trochu "drsné", ale má inteligentní dialogy a přestože se naši hrdinové jen potulují po různých podnicích (hospodách, barech a pajzlech), není to špatné čtení a zdá se, že to má "hlavu i patu"! A co na tom, že se ti dva "mají rádi", pokud jim nejde jen o ten sex, ale to by si asi zase spolu nevyšli "jako za stara"... Nakonec je to jedno a nejde tam jen o ty dva... Jednička je tam, pane! ;-)

čuk	26.05.2009, 7:07:22

Dost ujetý, možná někoho urážející. Trochu "zvrhlý" pohled je docela vybroušený. Drsná ironie až k metafoře zpotvoření života, promrskal jsi odrůdy upadlýho sexu docela z gruntu. Äž v pointě si čtenář uvědomí, proč takový pohled. A ti dva buzíci jsou paradoxně, když se propracujeme skrz parádičky až k skryté realitě, docela sympatičtí, neboť neztratili nadhled. Ovšem čtení pro trochu otrlé, bez růžových brýlí.