» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."

Elbert Hubbard

počet přístupů: 2141317

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303505 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Okamžik před sebevraždou ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Okvětní lístky / Poezie

Zdeněk Kopřiva	publikováno: 26.05.2009, 7:31

Můj momentální stav...


	procitám i když ztrácím nabobtnalá slova v domnělé křeči básníka chci plakat ale křičím v ohlušení jako ryba kterou nikdo nepřekřičí ve vodě souš a na souši voda a svět ve své přirozenosti tak rozházený co mi zbývá ještě k pochopení snad jen průstřel do mého vlastního ohraničení


celkové hodnocení autora: 97.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 13		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 22		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 53		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Aini	18.04.2010, 11:45:13

Krásně napsáno. Uložím si ji s dovolením mezi svá oblíbená dílka. A děkuji. :-)


ze dne 18.04.2010, 12:17:17
Zdeněk Kopřiva: Děkuji rovněž za zastavení a za komentář. Dovolte mi říct paní, že jsem si oblíbil Vaše psaní, které jde do hloubky a z té hloubky lze vydolovat mnohé k pochopení. Děkuji:-)

kyklop	07.08.2009, 14:45:50

nelze říct nic jiného než, že to je krásné, nádherné, úchvatné. Taky mám někdy takové stavy, jen kdybych je dokázal vyjádřit jako ty...


ze dne 09.08.2009, 21:38:45
Zdeněk Kopřiva: Ahoj Kyklope, jsem rád, že Tě báseň oslovila. Lidé mívají podobné pocity i když každý je prožívá jinak. A co se týká vyjádření pocitů, jsem přesvědčený, že najdeš svůj vlastní způsob, jak vyjádřit co cítíš. Každý má svou cestu a Tvá cesta Ti už napoví, jaká slova použít. Díky za zastavení a za komentář. Měj se moc hezky.

Agibail	28.05.2009, 13:55:35

Tyto "stavy" bych nejraději vymazala ze života... a nejen svého. I když ... člověk by si pak možná méně vážil toho, že dokáže ( může) být i šťastný ... tak Ti nevím :-)) měj se už jen fan A.


ze dne 28.05.2009, 17:22:37
Zdeněk Kopřiva: Díky Agibail za zastavení a za Tvá slovíčka. No ano, nejsou to příjemné stavy, ale někdy si říkám, co by ze mě bylo, kdyby mi bylo stále jen dobře:-) Měj se krásně.

Ina	27.05.2009, 21:50:08

Odpověď na příspěvek od uživatele: Ina* ze dne 27.05.2009, 21:31:24* Báseň mě tak zaujala, že mi uteklo "n" ... připomněl! Omlouvám se, dobrou noc (už jsem utahaná, každý den publikuju, nejvíce na písmáku pod nickem "jjj" - pokud se budeš chtít podívat, budu ráda). Jiřina


ze dne 27.05.2009, 22:52:50
Zdeněk Kopřiva: To je v pohodě. Mně ve volné debatě také písmenka odskakují:-) A na Tvůj nick se určitě s radostí podívám a začtu se do Tvé tvorby. Už se moc těším. Zatím se měj a ještě jednou díky:-)

Ina	27.05.2009, 21:31:24

Připoměl jsi mi "prokleté básníky" - díky!


ze dne 27.05.2009, 21:38:38
Zdeněk Kopřiva: Díky Inka, to je pro mě obrovská pocta, protože prokletých básníků si moc vážím. Měj se krásně:-)

Kačís	27.05.2009, 9:22:46

Nechci tvůj momentální stav... Popsal jsi ho luxusně! K.


ze dne 27.05.2009, 21:12:26
Zdeněk Kopřiva: Díky Kačís za slova pohlazení:-) Měj hezký den.

debbi	26.05.2009, 13:07:25

Jo... každý znám ten pocit - "...toužím jak Hamlet... zemřít... spát..." Jinak - moc hezky řečeno, že se už konečně chci na všechno vykašlat...


ze dne 26.05.2009, 18:54:19
Zdeněk Kopřiva: Ahoj Debbi, ano, je to tak, tyto stavy zažíváme myslím čas od času všichni. Přesně jako ten Hamlet. A víš, že jsem dostal chuť si ho zase jednou přečíst? Dík za inspiraci:-) Krásný den a děkuji za zastavení.

VanillaSky	26.05.2009, 10:48:47

Smutné a zároveň krásne. Niekedy je to tak aj u mňa, teda dosť dlhú dobu bolo. Teraz je to lepšie ale sem-tam sa ešte predsa z toho niečo pripletie.


ze dne 26.05.2009, 18:52:00
Zdeněk Kopřiva: Ahoj Vivien, myslím, že tyto chvilky mívá občas asi každý. Jsou to takové zvláštní stavy, kdy se ptáme a hledáme odpovědi na nevyřčené otázky. Chceme, aby svět a život měl nějaký smysl, ale dostavují se pochybnosti a my jsme najednou plni nejistoty. Občas máme chuť umřít, i když se bojíme smrti. Mimochodem tyto okamžiky bývají většinou hodně opravdové. I my jsme opravdový, najednou všechno vnímáme velmi citlivě. V takovýchto chvílích by sme neměli zůstávat sami. Díky Vivien za komentář, přeji hezký den.

Dědek	26.05.2009, 9:43:12

Moc hezky jsi to napsal, líbí se mi.


ze dne 26.05.2009, 18:44:50
Zdeněk Kopřiva: Dědo, díky moc za zastavení a za koment. Jsem rád, že Tě to nějakým způsobem oslovilo, i když v této básni neopěvuji zrovna slavíky a nezpívám o lásce a dokonce ani nepoužívám vzletná a květnatá slova. Je to trochu smutnější téma, ale snažil jsem se, aby to nepůsobilo nějak depresivně. Tak snad se mi to aspoň trochulilililinku podařilo. Měj hezký den.

janie	26.05.2009, 8:34:00

bobtat, křičet, plakat, přitom ticho.. krásně popsaný ''šílený'' stav.. trošku mě mrzí, že to vidíme stejně :( janie


ze dne 26.05.2009, 18:41:28
Zdeněk Kopřiva: Ale Janie, to Tě vůbec nemusí mrzet, že to vidíme stejně. Tomu se říká souznění:-) A to je hezké, no né? Na druhé straně však, v rozmanitosti je krása a to také bývá hezké, že jo. Každopádně díky za zastavení a za komentář. Těším se.

čuk	26.05.2009, 7:30:23

Plně těm pocitům věřím, drsné paradoxy. Ten průstřel chápu spíš symbolicky, jaklo východisko, a ne konec, jak naznačuje název. Přes nepřirozenost situace působí text přirozeně, byť některá slova jsou ještě vybraného až intelektuálského typu (ona obecnější podstatná jména) Příklad: ohlušení - pochopení- ohraničení. Což by mohlo báseň vystihovat.


ze dne 26.05.2009, 18:37:41
Zdeněk Kopřiva: Ahoj Čuku, ten průstřel chápeš velmi dobře. Skutečně je myšlen symbolicky. I když mám ( a to myslím má asi každý ) občas slabé chvilky, kdy si říkám, jaký má náš život vlastně smysl. Cítím, že smysl má, ale někdy mívám pocit, že žádný smysl nemá a to je potom takové to pomalé umírání duše ( opět symbolicky řečeno. ) Neznamená to tedy doslova, že vezmu pistol a vpálím si to do gebeně. To vůbec ne! Tu je bojiště a my tu nejsme na procházce a kromě toho, já se nerad vzdávám! Někdy se cítím přesně tak, jak kdysi napsala Terezka Rudzanová ( Teruda ):Cituji: "...Neznám rozdíl mezi tím, co velké je, co malé. Já pouze černo, šedo, bílo znám. Ne, je to tak, já neznám v žití barvy, a to jsem malíř, co měl by barvy znát. Já jsem buď v pekle nebo někde v nebi, když ne je v šedě a já si mrtvá připadám. Nevím, kam mám utéct, ni před čím utíkám." ( konec citace ) Já také stále jen utíkám a občas si říkám, co by se stalo, kdybych se aspoň na malý okamžik zastavil. Má duše dokáže vzlétnout do obrovských výšek, ale stejným způsobem sebou dokáže i fláknout o zem a to potom hodně bolí. Ale ať je to jak je, důležité je nikdy se nevzdávat a dojít až do konce, splnit tak naši misi a být tím pádem tak trochu i masochista:-) Uff, ale jsem se rozepsal. Howg, domluvil jsem.