» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Přítel všech - přítel nikoho."

Aristoteles

počet přístupů: 2141320

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303505 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Ze rtů ti číst neumím - Nová šance (1.kap.) ::

Viviana-Mori	publikováno: 08.06.2009, 8:32

Tuhle kapitolu jsem psala, když jsem byla krapet mimo a abych nezešílela, musela jsem něco začít dělat. Zvítězilo - jako obvykle - psaní. Má to svý mouchy, ale mám tuhle povídku moc ráda. Tohle je začátek, pak se to vyvíjí možná trochu jinak. Uvidíme. Samotnou mě překvapuje, že se to zde nestydím publikovat. Uvidíme.

Jestli tam jsou nějaké zásadní češtinářské chyby a i překlepy, tak to se omlouvám za svou nepozornost a nevzdělanost. :-)


	"... a že tvůj život bude jen samé štěstí a láska tě bude provázet každým krokem a všichni pochopí, že by byl hřích na tebe zapomenout..." "Už přestaň. Tohle se nestane, alespoň né mě." Povzdechla si a shodila jeho ruku ze svého ramene. Zabořila ji do saténové přikrývky. Vždycky se tak snažila potlačit slzy, to zoufalé nutkání smutku dostat se ven. Když cokoli mohla obemknout prsty, přinášelo ji to úlevu... Jako malá si ve školce neustále hrála se svými vlasy a šeptala si písničky, které ji v tu chvíli napadly. Museli si myslet, že je blázen... "Tak...už nechceš na nic vyložit?" Podíval se na ni a postřehl třpyt jejích slz. Posunul polštář, aby našel krabičku a postupně do ní naskládal všechny tarotové karty. "Dobře...chceš si povídat?" Zašeptal a přitočil se k ní čelem. Pravou ruku ji obtočil kolem pasu. Trhla sebou a nepatrným pohybem si pod tričkem začala povytahovat punčocháče až vysoko na břicho. Protočil oči v sloup. "Bože, já si nemyslím, že jsi tlustá ani nemáš špeky, tak buď v klidu...Mám tě rád takovou jaká jsi. Víš co? Vybereme nejlepší fotku z dnešního odpoledne, ano? Řekneš mi, která se ti zamlouvá nejvíc." Chvíli šmátral po stole a hledal kabel. Zapojil ho, chvíli netrpělivě ťukal prsty o desku stolu, jak se fotky ukládaly a nakonec se s tázavým úsměvem otočil. Zamračila se. "Vždyť jsou všechny skoro stejný. Co já vim, vyber si jakou chceš..." Nechtěla žádné obveselení. A i kdyby, rozhodně by ho nemohla najít ve fotkách, na kterých se sama sobě mohla těžko líbit. Na svůj věk vypadala stále velmi mladě, ovšem jejíma očima prosvítaly děsivé přízraky minulosti... V zrcadle je sotva viděla, ale fotooaparát je vždy zachytil tak zřejmé... Navíc nenáviděla svoje dolíčky ve tváři. Vypadám jak pokřivené malé dítě, říkala si vždycky. "Nechci se koukat na fotky... Radši bych přemýšlela. Víš, dneska mám jedno takový výročí." Významně se zahleděla do jeho očí a spatřila jeho zděšení. "Výročí? Já něco změškal? Ale já..." "Ne, tohle je jen moje osobní výročí. Tobě jsem o tom nikdy neřekla a ani se tě to netýká..." Jemně, skoro až nacvičeným gestem ho pohladila po čele. Přivřel oči a dál se neptal. Prozatím. Dlouho bylo ticho. Jí nevadilo. Někde kdysi četla, že člověk, který chce porozumět své duši a slyšet její hlas, musí umět být zticha. V okolí to určitě nikdo neuměl, protože křičeli až se jim prášilo od úst. Samé nadávky ze sousedství, v práci koketování a klevety. Ona nebyla jako ti ostatní. Mlčet ji vyhovovalo, ačkoliv si tak vysloužila spoustu urážek a podivných pohledů na svou adresu. On se bál. Neměl rád to její pověstné mlčení. Snad proto, že netušil, co se v ní odehrává. Bál se, že jednou ji v té hlavě znovu něco přeskočí a bude chtít skákat z mostu do studené vody, opít se až do němého stavu či zkoušet lehat na koleje. Dříve měl její bláznivé nápady rád. Později se začaly pozdávat jako zvrhlé, sadistické a občas sebevražedné. Ale měl ji rád a bylo spoustu chvílí, kdy se chovala jako normální mladá žena se svými potřebami. Stiskl ji ruku. "Bojím se." "Čeho? "Měl jsi někdy pocit, jako kdybys stál na hladkém povrchu skály a věděl, že za nějakou chvíli budeš zírat do prázdné černé propasti? A není ji jak obejít, ani neexistuje žádný most. Prostě jen víš, že buď do ní skočíš a zemřeš, nebo se vrátíš tam odkud si přišel a budeš žít věčně v zatracení a trpět...Nechci to tak, ale nemám na vybranou. Radovala bych se z toho co mohu mít doposud, jenže myšlenky na takovouhle budoucnost mě děsí a svírají. Moc to bolí." Povzedchl si a nešťastně nakrčil čelo. "Co je to za hloupost, lásko? Ty nebudeš věčně zatracená a určitě nic není tak temné jak se zdá..." "Všichna radost mě už opustila. Na tetiččině pohřbu jsem myslela, že jsem v rakvi já a né ona. Každý den si tak připadám, jako kdybych se nemohla hnout, zvednou hlavu... Nikde žádná skulinka. Nemám na to se tu s tebou snažit o smích a bezstarostně vybírat fotky." Bouchl pěstí do stolu. "Takhle už to trvá moc dlouho. Mám toho dost, Lily. Myslíš, že budu neustále jen tak sedět, poslouchat tvoje nářky a doufat, že pár pohlazení tě povzbudí? Ne, ty potřebuješ něco dělat, začít žít..." "No jo, pán je zase jednou bystrej! A co bych podle tebe měla začít dělat? Poslouchám..." "Víš, jak jsi před nějakou dobou měla období, kdy jsi zase začínala věřit... Říkala jsi, že bys mohla znovu začít tancovat...A já... já jsem tě přihlásil do jarního kurzu břišního tance..." Udělal omluvné psí oči a potom zvedl hlas o oktávu výš a prohodil: "Nebij mě za to prosím." Zamrkala. Pak se jí z úst vydralo pouhé uchechtnutí. "Cože? To je vtip?" "Ne, není. Podívej já nemám sílu se koukat, jak jsi čím dál tim více bez života. Nevím, myslel jsem, že se to lepší, ale nezlepšilo se nic. Chci ti znovu vrátit víru. Když se nějak zabavíš, půjde to lépe." Dýchala přerývaně. Věděla, že začne brzo zuřit. "Ani ses mě nezeptal! Nemůžeš rozhodovat v mém životě za mě!" "Chtěl jsem ti jen pomoct... Už jsem to zaplatil, ale tak třeba to půjde ještě zrušit..." Natahoval se pro svůj mobil a chtěl vytočit číslo, ale zachytila jeho ruku. "Tak počkej. Když už jsi to tak hezky vymyslel, dobrá. Budu tam tedy chodit. Ale mám takovou podmínku. Tys mě do toho navezl, tak tam budeš chodit se mnou." Ačkoliv seděl, zdálo se jí, že před ní couvá. "Ne!" Vydralo se mu z úst a kdyby ona předtím nebyla tak smutná, musela by se smát jeho vyjevenému pohledu. "Já jsem chlap! Budu absolutně k smíchu!" "Chceš mi vrátit sílu a radost? Tak se pro to zkus občas i trochu překonat a ponížit. A nejen mučit peněženku." Podrbala ho na bradě. Tak, to jsem tě dostala, pomyslela si. Mluvit do života mi chceš, ale sám neděláš nic, co by mě vyzdvyhlo doopravdy. Co by bylo užitečné pro nás pro oba. Pár společných zážitků nemůže uškodit. Považovala dnešní rozhovor za ukončený. Natáhla se na gauč a zlehka se dotkla jedné z prvních kapek, která sklouzávala po okenním skle. Budeme spolu chodit vrtět zadkem... Musela se té představě po dlouhé době upřímně zasmát. A již za chvíli k jeho údivu v klidu usnula.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 14		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 53		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Lizz	11.03.2010, 12:56:45

Ahoj, Vivi... :) Možná jsem ti k tomuhle už komenář psala na blogu - možná ne. Každopádně jsem to četla... A (nečekaně :P :D) se mi to líbilo... A moc... :) Docela by mě zajímalo, co se jí asi stalo dřív... Přece jenom člověk se takhle nechová pro nic za nic... A taky, co se bude dít na bříšních....:) No, jdu si přečíst další kapitolu a třeba se něco z toho dozvím... ;)

kulkul	14.06.2009, 9:49:22

Když Princezna POTÉ co ji políbili, probudili a zahrnuli láskou, se zase zavírá, trápí a nespolupracuje, tak to je vážně problém. Každý Princ asi zná to dilema: pohladit nebo nařezat? (Nebo se jít ztrapňovat břišnim tancem?) Autorka stojí spíš na straně dívky, ale druhé postavě také rozumí, tudíž obě vyšly živé a atmosféra toho milostného vydírání až nepříjemně reálná. Co mě, vzhledem k mladosti autorky, překvapuje a baví, že ač jde o intimní téměř erotickou scénu, tak Viviana vůbec neulpívá na tělesných projevech, jak to mladí autoři dělávají, nýbrž "zkušeně" sleduje psychiku postav. Viz např.vynikající okamžik s punčucháči. Jedině koho takto zajímají vlastnosti a povahy postav, ten smí za nimi "vlézt" do ložnice, jinak vyjde nevkus.


ze dne 14.06.2009, 15:12:13
Viviana-Mori: Páni. Díky. Jestli si opravdu tohle myslíš, pak mám další důvod navíc zkoušet psát... :-)

Amater	09.06.2009, 21:28:51

Trochu jsem z tech postav zmatena, uvidim dalsi dily, ale vypada to zajimave

Danuše	08.06.2009, 22:13:36

Odpověď na příspěvek od uživatele: Danuše* ze dne 08.06.2009, 21:58:23* Tak to buď v klidu, piš hlavně jak to cítíš ty, a já si z toho vezmu třeba to, co se mi bude hodit :-) Je fakt, že nás je takových víc, sice to házím na ségru, ale já do toho často nemívám daleko... Držím palce ať se ti daří.

Danuše	08.06.2009, 21:58:23

Tak konečně... slibovaná próza je tady a je to skvělé čtení. Neznáš náhodou moji sestru? Budu čekat na pokračování, třeba mi poradí co s ní... nějak se ve svém životě ztrácí a potápí do své samoty a nechce z ní ven. Umíš psát opravdu poutavě. Už teď jsem zvědavá na další kapitolu. Ahoj D.


ze dne 08.06.2009, 22:02:15
Viviana-Mori: Znám hodně takových žen, a znám sebe samu.... To občas stačí. Pokud ti čtení jakkoli pomůže, bude to skvělé, ale takovou víru do mě prosím nikdo nevkládejte, je to nad síly moje i vaše. Prozatím. Moc díky.

Adam Javorka	08.06.2009, 19:57:18

Odpověď na příspěvek od uživatele: Adam Javorka* ze dne 08.06.2009, 15:52:25* Vivi, trafila si presne... si zlatá!

Miss Rebeka	08.06.2009, 18:12:55

Moc by mě zajímalo, co se stane na kurzu i co se jí stalo v minulosti. Nemám ti co vytknout. Líbilo a těším se na pokračování.


ze dne 08.06.2009, 18:44:16
Viviana-Mori: Děkuju, snad nebudeš zklamaná, na kurzu to veme přecijen maličko jinší spád...

Adam Javorka	08.06.2009, 15:52:25

Vivi, no niečo pekné a úžasne, až žasnem nad tým a nad tebou-autorkou, máš bohovský talent.


ze dne 08.06.2009, 18:47:26
Viviana-Mori: Tušila jsem, že zrovna tahle kapitola se ti bude líbit :-)

taira	08.06.2009, 8:33:40

Zajímavé. Opravdu zajímavé. Čte se to dobře. Opravdu. Úvod připomíná banální nahlédnutí - s nebanálními náznaky věcí skrytých pod hladinou. Příměs hovorové češtiny, která ale při dalším čtení neruší, naopak tvoří určitou atmosféru. A náznak něčeho, co se může rozvinout tak trochu všelijak. Kdo ví, co přinese kurz břišních tanců. Chvílemi jsem měla pocit, že za textem zachycuji něco coelhoidního; byl to takový zákmit za zrcadlem, a pak se to znova ztratilo mezi písmenky. Možná vlčí mlha...? A možná taky ne. Uvidíme, co přinese další díl. Po formální stránce: - "Tohle se nestane, alespoň né mě." --> mně - "Mám tě rád takovou jaká jsi." ---> takovou, jaká jsi - změškal --> zmeškal - Mlčet ji vyhovovalo ---> jí - čím dál tim více bez života ---> tím - vyzdvyhlo ---> vyzdvihlo Zas až tak moc toho není. ;)


ze dne 08.06.2009, 18:48:32
Viviana-Mori: Moc dík za publikaci. Jsem na rozpacích, nečekala jsem takhle slušné hodnocení, nicméně nebudu usínat na vavřínech. Uvidíme, jak ta moke psací spontánnost dopadne. Ačkoliv musím vědět, jelikož tohle je život...