obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915447 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39655 příspěvků, 5754 autorů a 391057 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: L+L (6) - Komplikace ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: L+L
 autor An!tta publikováno: 01.06.2009, 5:13  
Život je někdy hrozně těžkej. Vrátit se domů nebo odjet za tátou? Odjet za tátou nebo se vrátit domů? Ani jedno z nabídky se mi v tuhle chvíli vůbec nezamlouvalo.
 

6. Komplikace

Ráno mě probudí ostré paprsky slunečního světla. Všude kolem mě je ticho, jenom se sem tam ozve zpěv ptáků. Vyčerpaně se zvednu ze země. To je poprvé v životě, kdy jsem usnula venku v New Yorku v opuštěném parku. Musím vypadat příšerně.
Ještě pořád v polospánku si to rázuji ulicí směrem ke knihovně. Všude na sloupech jsou vylepeny obrovské plakáty s nápisem:“Hledá se dcera módní návrhářky Lindsay Laneové“. Trochu to ve mně hrkne, ale snažím se na to nemyslet. Jsem už v půli cesty, nemůžu toho jen tak nechat. Jestli mě zastihne policie, skončím doma u mámy a druhý den se o tom dozví celý svět. A co pak teprve ve škole. Spolužáci si mě užijí dosyta. Už vidím ten jejich nadšený výraz, když zase po pár dnech vstoupím do třídy. Richie by mi bez milosti zase jednu vrazil a Jessica by mi vysypala batoh z okna se slovy, že na nový věci má určitě maminka peněz dost. Odjakživa mi záviděli. Hlavně Jessica a Richie. Nebýt mě, jsou tyhle dvojčata nejbohatšími žáky naší školy. Každý den to bylo stejný. Vždycky si našli něco, kvůli čemu by ve třídě mohli vyvolat rozruch. A to něco, se pokaždé týkalo jen a jen mě. Jednou to bylo moje obočí, podruhé pleť, pak zase postava… Když jsem se vrátila domů, začala mě srážet ke dnu moje vlastní matka. Ne, nechci se vrátit a opakuji to už asi nejmíň po desátý. Odjedu na Nový Zéland a tam si začnu vydělávat.
Hned po deváté ráno, co otevřou knihovnu, se nahrnu dovnitř k počítači. Zkontroluji svou e-mailovou schránku. Mám šest set dva nových e-mailů. Typické u dcery slavné módní návrhářky. Přesněji a lépe řečeno dcery nejslavnější módní návrhářky. Zadržím napjatě dech zavřu oči. Pak je zase nedočkavě otevřu. Pečlivě kontroluju každou adresu. Spousta malých děcek žadoní o autogram, lidé mi posílají všelijaké nabídky. Až teprve po pěti stech e-mailech se dostanu k tátově adrese. Mezi těmi všemi ostatními je taková nenápadná, ale já ji zpozoruju hned. Otevřu e-mail a dychtivě se dám do čtení.



Předmět: RE:Brigáda
Komu: Ross.Lane124@hotmail.com
Od: mr_lane_mail@hotmail.com


Rossie,
Nemůžu uvěřit, že ses mi ozvala! Copak ti máma nezakázala si se mnou psát? A mimochodem… jak se má naše návrhářka? Už dlouho jsem s ní nemluvil. Děje se u vás něco zajímavého? Četl jsem v novinách rozhovor s tebou a tvou matkou. Hned ten upoutávací nápis mě dostal: „Chtěla bych žít v Kolumbii s tátou a mít tam normální život. A móda mě nezajímá“
Ross je to s tebou a mamkou všechno v pořádku?
Mimochodem… rád bych o té brigádě věděl víc. Jsem tvůj táta, říct mi můžeš všechno.
Napiš brzy…

No tohle snad není možný! On ten formulář poslal zpátky prázdný! Rychle se dám do psaní zprávy.

Předmět: RE:Brigáda
Komu: mr_lane_mail@hotmail.com
Od: Ross.Lane124@hotmail.com


Tati, potřebuju RYCHLE podepsat ten formulář. Mám se fajn, mezi mnou a mámou jsou sice častý konflikty, ale to je normální.
A copak neznáš bulvární tisk? Proboha, vždyť jsou to kecy. Móda mě sice nezajímá, ale většinu z toho, co v tom rozhovoru píší, si někdo vymyslel!
Neboj se o mě, potřebuju si akorát vydělat.
Díky,
Ross.

Jestli tohle nezabere, budu si ten formulář muset podepsat hned. Jenže s mým písmem to bude docela obtížné. Zbývá mi jen doufat, že to pro mě táta udělá. Jestli to nestihnu do večera, bude po mně. Máma si zřejmě vymyslí další hlídky, které mě budou hledat ještě pozorněji a nakonec mě někde zastihnou.
Znovu se z okna zahledím na plakáty s výzvou, kdo najde Rossie Laneovou, získá vysokou peněžní částku a půl roční vstup do všech obchodů L+L se slevou 50%. Podle mých zrzavých vlasů mě pozná každý. Zezadu hrozně připomínám mámu, až na detail, že máma je hubenější a vypadá jako anorektička.
Možná, že bych měla prostě zaskočit ke kadeřníkovi a říct si o jinou barvu. Všichni počítají s tím, že mám zrzavé, takové zvláštní vlasy. Možná bych na Novém Zélandu měla tvrdit, že nejsem Rossie. Možná bych se o tom ani slovem neměla zmiňovat. Možná bych se měla vydávat za úplně jinou holku…
Odešlu e-mail a opustím knihovnu. Večer se tam ještě stavím. Ale to už bude naposledy. Jestli se táta rozhodne, že mi formulář nepodepíše, podepíšu si ho sama.
Nejbližší kadeřnictví jsou tu rovnou dvě. Zajdu do toho luxusnějšího, potřebuju vážně dokonalou proměnu. Dívka s blond vlasy mi navrhne i nový trendy sestřih, a pak mi půjčí jakýsi katalog účesů. Rovnou ji požádám o přebarvení vlasů.
„Taky jsem kdysi byla zrzka,“ povídá.
„Páni, vypadáte jako přírodní blondýnka,“ žasnu.
„V patnácti jsem si nechala přebarvit vlasy. Byla jsem taky ošklivá,“ vypráví.
Taky ošklivá? Nejspíš poznala, že jsem Rossie Laneová. Teď mě nahlásí určitě policii. Nebo nic nepoznala, ale musela mi to prostě říct. Ani se mi nepodívala do obličeje a už tvrdí, že jsem ošklivá.
„Už jste si vybrala sestřih, slečno?“ chystá se přiložit ruku k dílu.
„Myslím, že už jeden mám,“ ukážu nesměle na fotografii tmavovlasé dívky.
„Dobrá, takže sestříhám vlasy kolem obličeje, potom je přebarvím na kaštanovou barvu a nakonec použiju kulmu, abych jednotlivé prameny trochu víc zvlnila. K vašemu obličeji sedí spíš objemnější účesy, ne takové ty ulízlé rovné vlasy,“ usoudí a dá se do toho.
Až na to, že mi řekla, jak hrozně jsem ošklivá, byla docela milá. Půjčila mi asi deset čísel Cosmo Girl, kde jsem se při barvení vlasů dočetla o správném nanášení make-upu. Já osobně make-up nanášet nějak zvášť neumím. Vždycky si ho rozmažu všude kolem a vypadám jako holka, která si to právě míří jako výpomocnice do cirkusu. A to radši nemluvím o nanášení zdravíčka.
Zrovna, když jsem byla začtená do jednoho rozhovoru s Britney Spears, vyrušila mě kadeřnice se slovy, že teď už zbývá jenom vlasy trochu zvlnit. Když byla se vším hotová, přistrčila mě blíž k zrcadlu.
„Barva dokáže divy,“ poučuje mě.
A měla pravdu. Naprostou pravdu. Tohle nebyla Rossie Laneova.
Připadala jsem si, jako někdo úplně nový.


Předmět: RE:Brigáda
Komu: Ross.Lane124@hotmail.com
Od: mr_lane_mail@hotmail.com


Ross,
Mluvil jsem s mámou, říkala, že jsi večer nebyla doma. Neví vůbec, kde jsi. Všude se po tobě pátrá! Ross, nedělej to mámě ještě těžší. Chováš se jako dítě.
Prozatím u ní prý bydlí Katharine, kvůli nějakému naléhavému focení katalogu plavek na tohle léto.

Okamžitě se vrať domů, rozumíš?

Na zlomek vteřiny vzteky přímo zrudnu. Samozřejmě, že folmurář nepodepsal. Je pro něj hlavní, abych se vrátila k matce. Dobře, když to jinak nejde, podepíšu si formulář sama a bude to. A vůbec. Tátovi jsem se o tom neměla zmiňovat. Možná se fakt bojí, že se mámě po mě stýská Nebo má prostě svojí rodinu, kde se mluví španělsky a žije se v Kolumbii. Chápu ho, že prostě k nim nepatřím. Život je někdy hrozně těžkej. Vrátit se domů nebo odjet za tátou? Odjet za tátou nebo se vrátit domů? Ani jedno z nabídky se mi v tuhle chvíli vůbec nezamlouvalo. Táta má možná opravdu rád svojí rodinu, ale mě… mě prostě považuje pouze za dceru, která patří spíš víc ke své matce. Prostě táta má svoji rodinu, svoji novou manželku, svoje děti. Je fakt, že nikdy jsem si s tátou moc nepovídala, nikdy jsme k sobě neměli moc velký vztah, protože věčně nebyl doma. S mámou to nemohl vydržet, navíc ho pořád otravovali novináři. Teď si v klidu žije v Kolumbii a už dlouhou dobu má od novinářů pokoj. Jenže když do jejich rodiny vstoupí někdo, jako dcera nejslavnější módní návrhářky na světě, nejspíš bude po klidu.
Když se vrátím k matce, noviny budou plné našich fotek a článků o mém útěku. Máma se zase zhroutí a bude mě dál komandovat.
Už se víc nerozmýšlím. Podepíšu formulář a zamířím ven z knihovny.
„Nepotřebujete s něčím pomoct slečno? Vypadáte ustaraně,“ přispěchá mi na pomoc mladá knihovnice.
„To je v pořádku, nepotřebuju,“ odmítnu její nabídku a rázným krokem vyjdu ven. Jednou rukou svírám formulář, druhou vyťukávám číslo na Nový Zéland.
Odteďka už nebudu žádná Rossie. Rossie už neexistuje.


 celkové hodnocení autora: 91.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 48 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Pavel D. F. 01.06.2009, 5:12:25 Odpovědět 
   Rossie dochází k závažnému rozhodnutí – bere osud do svých rukou. Myslím, že docela chápu touhu mladých být sebou samými, rozhodovat o sobě. Koneckonců i naše generace měla podobné problémy, i když za socialismu bylo mnohem méně možností. Jet na Nový Zéland bylo pro nás skoro stejné jako letět na Měsíc...
K textu víceméně nemám připomínky, je napsán svěžím stylem, zvládáš přítomný čas, občasné sklouznutí do času minulého se dá povětšinou respektovat vzhledem k časové poloze popisovaných událostí.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Eretea II - 15....
Garathea
Kruté Vánoce ja...
Thaddeus Colman
Strýček Věrek X...
Oskar
obr
obr obr obr
obr

- Té mezi jmény marii
jindra
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr