» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."

Elbert Hubbard

počet přístupů: 2915777

obr

:: Na SASPI.cz je právě 39711 příspěvků, 5825 autorů a 392903 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Jak se to mohlo takhle zvrtnout? ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Domove líbezný

Apolenka	publikováno: 05.06.2009, 11:13


	Právě jsem kojila desetidenního synka Venouška za asistence našich dalších dvou dětí, když do kuchyně vpadl můj muž a položil přede mne droboučké koťátko - kocourka. Kočičího kojence! "Auto mu přejelo mamku, zkus se o něj postarat," řekl stručně, letmo se na nás usmál a spěchal na dvorek. Měl tam pohovor s jakousi zuboženou fenkou, která k nám téhož rána zabloudila a umínila si zůstat. Zůstala. On můj muž vždycky toužil po velké rodině. Zbloudilé fence jsem udělila jméno Bludička a kulícího se kočičího sirotečka pojmenovala Kulíšek. Můj muž zase slyší na Bivoj (jen já vím proč). "Venoušku, koukni, narodil se ti kočičí bratříček," povykovaly starší (mrňavé) děti, Honzík a Madlenka, netajíce se zjištěním, že Kulíšek je o hodně hezčí. "Ale kdež, popletové, i Venouškovi to moc sluší," přesvědčovala jsem tu svojí drobotinu a oči mi vlhly mateřskou pýchou. Když jsem nakojila Venouška, vyrobila jsem si z lékovky a gumičky od očního kapátka miniaturní flaštičku (nápad synka Honzíka) a nasytila Kulíška. Venouška jsem přebalila a pochovala, Kulíškovi jsem promasírovala bříško a olízala mu kožíšek (houbičkou přece). To kočky dělají. Venouška jsem uložila do dětského kočárku, Kulíška do kočárku pro panenky (na návrh dcerky Madlenky). Ale ouha ... jen jsem je vyvezla na dvorek, fenka Bludička zavětřila a v očích jí zasvitl zvláštní jas. A když nemluvňátka zavrněla, Bludička se vykašlala na Bivojovo věčné K NOZE! SEDNI! LEHNI! a zatoužila osvojit si dítě. Slušné chování odložila na dobu neurčitou a kula pikle, jak ty kočárky vytunelovat. Stačila chvilička nepozornosti, hned mi s dovedností protřelé kapsářky odcizila Kulíška a někam si ho ukryla. Pak s tváří neviňátka klidně přihlížela, jak celé hodiny prohledávám dvůr.Když začala pokukovat po Venouškovi, zavelela jsem rodině NÁSTUP! a vyhlásila pohotovost: "Zvýšíme ostrahu! Rozestavíme hlídky!" "Ale Apolenko, nebuď skoupá! Pochop, že Bludička to nevzdá. Nějaké dítě mít musí! Nech jí to kotě a bude pokoj!" domlouval mi Bivoj. "Nikdy!!! Kulíšek je můj, ta fena na to nemá!" bránila jsem svoji adoptivní ratolest s prudkostí rozzuřené šelmy, poukazujíc na Bludiččinu plochou hruď. "Jóóó, ať jí dá dítě jiná hodná mamka!" vykřikovaly svorně naše větší děti, podporujíce mě v lakotě. Utekl rok, Bože, ten čas letí ... Venoušek odrostl z dupaček a z Kulíška je statný kocour. Pravidelně teď Kulíška vyhlížím, pozorujíc hodiny ... nikdy není včas doma! V poslední době je panovačný, někdy až nesnesitelně drzý. Tolik jsem se snažila, ale nenaučil se ani pořádně mňoukat. A jak je vybíravý v jídle - hlodavců se přímo štítí a když mu nějaká myš omylem zkříží cestu, vyvřískne jako hysterická ženská a dá se na útěk. Ani hygienické návyky si ten klacek neosvojil - pořád má ušmudlané pracky a ani o srst nedbá. Mám mu snad věčně "oblizovat" kožíšek, aby nechodil jako špindíra? A jako by toho nebylo dost, s Bivojem se teď dennodenně zuřivě rve. Kvůli každé maličkosti! Ááá, milostpán se konečně vrací domů ... polepený bodláky, jedno ucho roztržené. Ošetřuji Kulíškovi rány a zároveň mu domlouvám. Poslouchá mě jen na půl ucha, samozřejmě! Zato když ho polaskám po bříšku, ihned zpozorní, začne si mě celičkou nestydatě prohlížet a dělá na mě chlípný kukuč. Závistivě pošilhávám po Bludičce ... jak ta jen to s tím Venouškem umí. Vždyť chodit jí začal dřív, než dovršil rok. Chytne se Bludičky za chlupy a capají po dvoře. Upadne-li, ona ho sebere a poctivě vyglancuje. Má to dítě čisťounké jako ze škatulky (trochu oslintané, ale co). A jak je starostlivá - ani na okamžik jej nespustí z očí. No není divu, že ji ten chlapec tolik miluje a poslouchá na slovo. Ještě nikdy se jí nezatoulal a ani nad jídlem se neošklíbá (ze všeho nejraději chodí do psí misky mlsat granule). Je ještě tak maličký a začal už i mluvit - včera hned pětkrát řekl HAF. Ta naše psí děvenka krásy moc nepobrala, ale na děti má úžasný vliv - nezanedbává ani Honzíka s Madlenkou. No jo, už zase všichni vykukují z boudy a pilně štěkají na vrata (pokročilí občas i zavrčí). "Bludičko K NOZE!" ozve se mužný hlas ... aha, Bivoj zakotvil na dvoře (zas už se přišel pochlubit svými úspěchy ve výcviku psa?). "Apolenko, sleduj, co všechno ten pes dovede!" řekne pyšně. Pes Bludička svěsí uši, dá dětem rozchod a přiloudá se k pánovi. "SEDNI!" zavelí Bivoj. Dřív než se fenka posadí, za mužovými zády něco žuchne ... to Venoušek dosedl na zadeček. "Bludičko, LEHNI!" zahřímá psovod ... a naš malý klouček se poslušně rozplácne do bláta. Když zalehne i Bludička, Bivoj se rozzáří: "Vidělas, Apolenko? Skvělá fena! Zítra začneme trénovat zadržení prchající osoby. Honzík s Madlenkou budou dělat figuranty!" Ukázková produkce je u konce, zbývá jen závěrečný povel ZŮSTAŇ! Na ten se Bludička vymrští z místa (jako obvykle), počastuje páníčka vyčítavým pohledem a jde mi pomoct vytáhnout Venouška z bláta. Uznale pokývám hlavou a pak se smutně zadívám na svého kočičího svěřence, jenž přikrčený za kamenem číhá na Bivoje, připraven si to s ním rozdat. Nedokáži se ubránit povzdechu. Kdybych jen byla před rokem rozumnější a více důvěřovala té mateřsky smýšlející fence, byl by dnes z Kulíška úplně jiný člověk. Pardon, kocour! Nebo pes?


celkové hodnocení autora: 99.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 38		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 88		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 266		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Tvořitelka	17.06.2019, 16:41:06

Moc povedené. Má to pěkný děj i akci.

Svetla	29.11.2014, 17:22:36

I já se těším převelice na ty Tvé. A doufám, že se brzy nějakého textíku dočkám. A jasně, že mám pravdu :)


ze dne 30.11.2014, 8:45:04
Apolenka: Máš. :)

Svetla	28.11.2014, 23:44:49

Tak tady jsem nebyla. Moc se mi to líbilo, obzvláště starání se o malého kocourka. A bude někdy nějaké vyprávění o Honzíkovi a Madlence? A taky by mě zajímala nějaká ta story o psychiatrovi, který se stal kamarádem. Jsem hrozně, hrozně zvědavá.


ze dne 29.11.2014, 6:58:24
Apolenka: Jsi ty ale náročná, ale máš pravdu, o Madlence, Honzíkovi a Venouškovi bych napsat měla, možná i o tom psychiatrovi. Převelice děkuji za kompletní přečtení mých dílek... budu se těšit i na tvé další texty.

Cyrano	08.09.2014, 3:46:54

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 02.09.2014, 17:59:40* Vím, jak bujnou máš fantazii, (vždyť stejnou oplývám i já!) však věř, není nad empirii! Ten mourek je mé druhé Já... ;-*


ze dne 12.09.2014, 7:51:12
Apolenka: Neprovokuj, kocoure!

Cyrano	02.09.2014, 17:59:40

Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano* ze dne 23.08.2014, 19:30:45* A hele! Tak Bivoj má natržený ucho? To už teď asi nikdo Kulíškovi hřívu nestříhá?! No, ten můj mourek by Ti tak akorát zasekl pomyslný drápek do srdíčka! Ten je Ti tak roztomilej, že ho musí mít každá kočka ráda, ať běhá po dvou či po čtyřech. A jak se umí mazlit!;-)


ze dne 06.09.2014, 20:16:22
Apolenka: Skoro si to umím představit. Je-li ten mourek po tobě... :)))

Cyrano	23.08.2014, 19:30:45

Ahojík! Po delším čase si opět znovu pročítám Tvá dílka, abych se zase s chutí zasmál, potěšil či si trochu pobečel, prostě poskytl svému okoralému a kornatějícímu srdci citový průplach. Tak se mi zas oči nějak orosili a rád bych se zeptal, zda bys ke Kulíškovi případně nechtěla adoptovat ještě jednoho již dospělého mourka. Věděl bych o jednom! ;-*


ze dne 01.09.2014, 18:58:42
Apolenka: Chtěla... když bude poslušný! Vždyť Kulíšek v poslední době stále víc a více zlobí (panovačný zlotřilec). I Bivoj už chodí s roztrženým uchem.

La beauté laideronne	31.01.2010, 22:10:29

NO to je nádhera... to je prostě úžasné... Mi to úplně připomíná našeho psa a našeho kocoura... my sme toho Mňoukala skutečně psovi svěřili, ale nějak moc dobře nám ho taky nevychoval... Tak nevím... :-D


ze dne 02.02.2010, 16:57:36
Apolenka: To je milá návštěva... ráda tě poznávám a věř, že mě tvůj komentík moc potěšil. Děkuji ti, milá nová Dani.

Šimon Pecháček	21.01.2010, 16:30:48

Opět si Apolenko dokázala, že mě dokázeš krásně rozesmát :) představa kocourka a štěňátka v kočárku je úžasná :D Nic jiného než 1 si nezasloužíš ;))


ze dne 26.01.2010, 7:43:50
Apolenka: A ty si, Šimone, zasloužíš mé obrovské poděkování.

Adriana Bártová	12.01.2010, 14:19:17

Tak to v životě chodí, když se člověk plete kam nemá. Příjemné čtení, oddychové a řekla bych lehce ze života


ze dne 13.01.2010, 14:21:13
Apolenka: Věř či nevěř, Adrianko, ale náměty všech svých povídek čerpám z vlastního života. Jde jen o to, hodit to začerstva na papír. Děkuji za milý komentík a jedničku. Tvoje návštěva mě opravdu moc potěšila.

Alasea	04.10.2009, 14:12:28

V bytovce nebydlíme, máme domeček, ale mamka přesto jinám zvířatům než šnekům nepřeje. :-)


ze dne 04.10.2009, 15:14:03
Apolenka: Jistě k tomu má nějaký vážný důvod. Ale tobě přeje určitě... a to není málo.

Alasea	01.10.2009, 19:25:45

Taky bych si přála takového pejska. :-( Mamka mi ale dovolila jenom tropické šneky. Nikdy by tomu člověk nevěřil, ale i ti jsou zábavní. :-)


ze dne 04.10.2009, 10:41:41
Apolenka: Každé zvířátko dovede potěšit. Bydlíte-li v bytovce, jak se domnívám, je tvá maminka moc hodná, že ti ty šneky dovolila. Musím ti říct, Barborko, že jsem z tebe úplně naměkko... tolik jedniček a ještě nejsem u konce. Mnohokrát ti děkuji za přečtení, za trpělivost, za miloučká slova...

Dawnie	23.08.2009, 13:24:03

Jak jsou si ti kocouři podobní:)... Taky jednoho máme doma, jen škoda, že maminka pejsčice tu chbí;-)


ze dne 23.08.2009, 23:22:41
Apolenka: Není přece všem dnům konec, Kristýnko, co není dnes, může být zítra... třeba k vám nějaká psí nožička taky zabloudí. Moc mě těší, že jsi přišla a přečetla.

mistrovamarketka	18.07.2009, 19:52:00

Laskavé a milé. Díky.


ze dne 13.08.2009, 4:40:16
Apolenka: Jsem to já, kdo tady musí poděkovat. To ty jsi laskavá a milá, marketko.

marianka	01.07.2009, 20:58:19

Ahoj Apolenko, tvojí novou povídečku jsem hodnotila dříve, ale řeknu ti, že tahle mi připadá lepší. Mám ráda dobrou náladu a úsměv ve tváři. U tvojich povídeček neváhám, ale u téhle ti dávám tu jedničku raději, něž u velkého dnu. Proč? To už jsem tu visvětlovala. Děkuji za hezké počtení, těším se příště nashledanou. marianka


ze dne 13.08.2009, 4:38:07
Apolenka: Souhlasím s tebou, marianko, i mně připadá tahle povídka lepší. A děkuji za ta upřímná slova.

dascha	18.06.2009, 20:18:16

Alenko, Apolenko - máš dobré srdce a vztah ke svému okolí a obojí umíš dobře prezentovat, upřímně a bez příkras, prostě tak normálně a fajn. 1


ze dne 19.06.2009, 20:14:55
Apolenka: Nápodobně, Dášenko, nápodobně. To cos mi tady napsala, přesně pasuje na tebe - a ještě mnohem víc. Jsem ti za tvoje vlídná slova moc vděčná.

Lyrie	18.06.2009, 14:03:33

Je vidět, že je to psané s obrovskou láskou, všeobjímající něžností a nadhledem, který mi v Tvých povídkách naprosto učaroval. Píšeš tak lehce a přitom je v tom tolik... tolik všeho. Nějak nemám slova, která by vyjádřila, jak moc se mi Tvé popisování rodinného života líbí. Takže to vyjádřím tím nejjednodušším způsobem. Za jedna.


ze dne 18.06.2009, 15:22:00
Apolenka: To je moc milá návštěva, Petruško, stejně už jsem tě chtěla poznat. Tvoje hodnocení mě velice těší, ale budu se muset ještě hodně snažit, aby ta pochvalná slůvka odpovídala skutečnosti. Moc děkuji.

Latent_Fay	17.06.2009, 12:35:42

Voní to láskou a domovem, co víc si přát? :o) Krásný.


ze dne 18.06.2009, 1:58:06
Apolenka: Děkuji ti, milá Jani, že ses u mne zastavila, přečetla a ještě tak mile okomentovala.

amazonit	17.06.2009, 11:58:50

Tvé příběhy jsou velmi čtivé, nenarazila jsem na nějaký, který by nebyl. Jsou prostě ,,normální", životní, přirozené a na nic si nehrající:-)


ze dne 18.06.2009, 1:52:52
Apolenka: Milá Drážo, tvoje slova mě moc těší. Popravdě jsem vůbec nepočítala s tím, že by tak obyčejné příběhy mohly někoho zajímat. Tvého hodnocení si vělice vážím a děkuji za tak milou návštěvu.

kulkul	17.06.2009, 11:18:48

Autorčino dobré srdce zřejmě odměnil osud šťastným rodinným životem a ona správně, jelikož je to její celý svět, těží přímo z něj. Ty okamžiky jsou, přes občasné nesnáze a pády, vždycky hezké a bezděčně vyzývají, pozitivně navádějí člověka, aby byl právě tak jednoduše "skromně" šťastný. Vždyť je to snadné. Stačí 2 milující se lidí a kolem nich "Velká" rodina bez hranic. Láska se ráda dělí... Z literárního hlediska je třeba podotknout: netlačit tolik, nedělat ty příhody úsměvnější než jsou, nepřehánět. Volit spíše obyčejné vyjádření. Např.místo "povykovaly" zkusit dát prostě "volaly" atp. Pokud se autorce podaří ve vyjadřování poodstoupit, neprosazovat sama sebe ve prospěch zachycení skutečných charakterů ostatních postav, bude blízko literatury (a pravý humor zde jistě vytryskne).


ze dne 18.06.2009, 2:28:30
Apolenka: Ahoj kulkule, děkuji, že ses u mě zastavil a napsal mi pár slov. Správně usuzuješ, že rodina pro mě hodně znamená. Skutečně je na prvním místě, ale není to jediný můj svět - mám trochu širší záběr. Pokud jde o hodnocení literární stránky, rozhodně se nad tvými slovy zamyslím. Ale už teď ti mohu říci, že ve výrazu "povykovaly", který jsem použila v souvislosti s dětmi, žádné přehánění nevidím. Děti (alespoň ty moje) opravdu rády povykují. A pokud český jazyk ve svém bohatství takový výraz má, tak proč ho nepoužít? Poslední tvoji větu musím ještě zvažovat - zatím jí moc nerozumím. Každopádně ti děkuji a snad se ještě potkáme.

Meluzína	12.06.2009, 21:39:24

Moje děti mě naprosto uchvacují tím, jak nedělají rozdíly mezi jakýmikoliv živými bytostmi a všechny mají rády svým hezkým dětským způsobem a jak koukám, není to jen u nás.


ze dne 16.06.2009, 10:26:41
Apolenka: Ahoj Lenko, děkuji za zastavení, přečtení a tvoje milá slova.

monito	09.06.2009, 21:55:04

naprosto originalni :) ... skvele!


ze dne 10.06.2009, 0:08:14
Apolenka: Děkuji a tetelím se z té přehnané chvály.

zrcadlo	09.06.2009, 11:46:04

1 - za umění psát a pobavit "prózou všedního dne"


ze dne 10.06.2009, 0:03:55
Apolenka: Děkuji. Překvapená Apolenka

Agibail	08.06.2009, 14:43:28

Ahoj Alenko, další roztomilý příběh. který polechtal mou bránici :-)) Díky Tvému vyprávění jsem se vrátila o několik let zpátky. Na místě Venouška jsem viděla svou malou dcerku, jak sedí u stolu a hezky papá ... vidličku s napíchnutým soustem šup do pusinky a druhou pejskovi... :-)) měj se krásně pa Ivana


ze dne 08.06.2009, 20:02:01
Apolenka: Ty dětičky jsou si zkrátka ve všem podobné. Jak jen to dělají? Moc ráda se s tebou, Ivanko, potkávám. Děkuji, že sis zase udělala čas, přečetla a potěšila mě dobrým slovem.

Kitty	08.06.2009, 11:37:19

Je to krásně pohodově napsané, tak obyčejně, lidsky. Moc se mně ta povídka líbí. To krmení Kulíška očním kapátkem mi připomnělo, jak jsem jako malá holka krmila u dědy malé králíčky, když jim uhynula samice.


ze dne 08.06.2009, 19:47:31
Apolenka: Velice ti, Kitty, děkuji. A nejen za tato hezká slova. Přeji ti samé krásné dny a ať se daří. Alena

Ina	08.06.2009, 9:31:35

Odpověď na příspěvek od uživatele: Ina* ze dne 07.06.2009, 8:46:23* Milá Apolenko, tvoje povídka se mi skutečně moc líbila a ve w. by určitě uspěla... Můj soutěžní příspěvek jsem jako dosud NEPUBLIKOVANÝ nabídla k filmovému zpracování. O to větší byl můj šok, když jsem ho objevila zveřejněný (bez mého souhlasu) na www. lordgraa.sweb.cz. Z toho vyplynula má reakce v diskuzi na Fóru ohledně serióznosti a důvěryhodnosti servru saspi. Měj se hezky a hodně piš, tvé povídky jsou lepší, než antidepresiva - měly by se vydávat na recept! Jiřina


ze dne 08.06.2009, 20:18:27
Apolenka: Jiřinko, to je opravdu mrzuté. Zkusím doufat, že to neblahé zveřejnění nezmařilo další postup v té věci. Budu moc držet palce, aby tvé dílko bez nehody došlo k cíli a přeji ti velký úspěch.

Vanessa Kuzníková	07.06.2009, 12:58:27

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková* ze dne 07.06.2009, 10:43:03* Sháním si pesjka, mám ho konedčně dovolenýho. Tak už vidím ten denodenní boj. Je krásné když se mají lidi i zvířátka "radi" :-)))


ze dne 07.06.2009, 13:26:52
Apolenka: Se zvířátky je život plnější, to je bez debat. Člověk si přidělá práci, ale stojí to za to. Zvířátek není nikdy dost ... Pokud jde o zvířátka a děti, nejsem troškař.

Vanessa Kuzníková	07.06.2009, 10:43:03

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková* ze dne 05.06.2009, 23:20:06* Já to věděla, že se poperou a ty čumáky si rozbijou... chudáci klíšťata.


ze dne 07.06.2009, 11:31:50
Apolenka: Jo jo, čumáčky si rozbili, ale pořád jim to sluší ... oběma.

Ina	07.06.2009, 8:46:23

Tak mě napadlo, Apolenko, že tenhle příspěvek měl zvítězit ve workshopu... Měj se moc hezky! J.


ze dne 07.06.2009, 11:40:41
Apolenka: Děkuji ti, Jiřinko, tvoje slova sice potěší, ale příšerně přeháníš. Tenhle příběh ze života jsem sice chtěla použít jako námět do soutěže WS, ale zpracovat to do podoby fejetonu se mi nedařilo. Své možnosti znám. Moc se těším, že si přečtu tvojí soutěžní práci. Určitě nezklame. Můžu tedy doufat, že ji brzy zveřejníš? Sledovala jsem i besedu na fóru - jsem zcela na tvojí straně.

janie	06.06.2009, 17:52:38

Odpověď na příspěvek od uživatele: janie* ze dne 06.06.2009, 0:03:07* spát? kolem druhé. neboj se ;) dobrovolně, nikdo mě nenutí. V noci se mi líp soustředí :) tak se snažím učit na příjmačky, protože přes den mám jiné starosti :) Dneska se podívám na další povídky :) ten tvůj Bivoj mě začíná zajímat :) Bivoj, stavitel a muž činů :) chicht, jako s tím jezírkem... no nic. páček :)


ze dne 06.06.2009, 18:21:28
Apolenka: Přeji ti moc a moc štěstí k příjimačkám, milá janie.

Dani	06.06.2009, 15:36:48

Opět krásné čtení, Apolenko. Úplně si představuji ty dvě rozdílné výchovy kotěte a Venouška :-) Když Venoušek začal říkat HAF, nezačal Kulíšek říkat TÁTA nebo MÁMA? Bezva, bezva, těším se na další...


ze dne 06.06.2009, 17:39:41
Apolenka: Nic už s tím nenadělám, Kulíškovi to tak nejde - Venoušek je přece jen bystřejší. Aspoň kdyby se mi tak nerval ... Děkuji, Dani, za návštěvu a hezká slova. A co ty? Není už na cestě další Bambulka?

janie	06.06.2009, 0:03:07

moc fajn počtení k večeru :)


ze dne 06.06.2009, 17:25:37
Apolenka: "moc fajn počtení k večeru" ??? Bylo 0:03 hodin ... proboha, janie, v kolik hodin to vlastně chodíš spát? Mnohokrát děkuji za tak milou pozdní návštěvu a věř, že si toho moc považuji.

Vanessa Kuzníková	05.06.2009, 23:20:06

Hezký, hezký, hezký, ale já chci nutně vědět jak se Kulíšek rve s Bivojem... tos nějak vynechala.


ze dne 06.06.2009, 21:52:49
Apolenka: Prokristapána, Vanessko, nebuď tak zvídavá!!! Neumíš být skromnější a spokojit se s náznakem? To musíš mermomocí vidět krev??? Tak ať má tvoje sadistická dušička pokoj, tady to máš: Poslední bitka vyšla na remízu, trvala 15 minut, z toho 10 minut zastrašování, 5 minut boj (Bivoj vsadil na sílu, Kulíšek na drápy). Poté jsem 10 minut obvazovala krvácející rany (na Bivojovi), 5 minut nahazovala vypadlé rameno (Kulíškovo) a 30 minut jsem na Bivojově těle dohledávala klíšťata, která během bitky změnila hostitele, což má Bivoj ze všeho nejradši (neváhá kvůli tomu hrotit do stále dalších konfliktů). Ježiši, zase celá hodina ... Jinak, Vendulko, díky za návštěvu, moc moc díky.

salvator	05.06.2009, 22:55:21

Co může být lepšího, než milý a zábavný příběh ze života, který jednomu naleje do duše trochu toho klidu a oprostění se od běžného svého. Díky.


ze dne 06.06.2009, 17:09:19
Apolenka: Oprava na druhou: otevři červené


ze dne 06.06.2009, 17:06:57
Apolenka: Opravavuji - na oplátku


ze dne 06.06.2009, 17:05:19
Apolenka: To já znám ještě něco lepšího, Dalimile - milé návštěvy čtenářů a jejich upřímná slova. A jestli jsem ti přilila něco do tvé dobré duše, jsem za to moc a moc ráda. Ale teď už nemeškej a naoplátku otevři červenené ... ve chvilce jsem u tebe.

AnetkaAne	05.06.2009, 22:38:17

Milá Apolenko :-), trochu jsem se odmlčela, ale nezapoměla! Nějak jsem marodila, ale dávám se dohromady a na Bivojovu rodinku mám nachystáno. Barvičky a začnu jak jsem slíbila. Tvé dílko je zase moc nádherné, přečetla jsem ho jedním dechem, zlepšila jsi mi náladu a je mi hned trošku líp. Měj se moc krásně, pozdravuj Bivojata a těšte se na obrázky :-) Bety


ze dne 06.06.2009, 22:16:33
Apolenka: Betynko, tys mi taky zlepšila náladu. Doufám, že už jsi zdravá a těším se na obrázky, ale s barvičkami radši nespěchej - opatruj se, opatruj se, opatruj se!!!

Danuše	05.06.2009, 22:17:01

Dlouho jsem se tak nepobavila. Píšeš krásně, četlo se to jedním dechem. Ahojky


ze dne 06.06.2009, 22:30:33
Apolenka: Danuško, ty lichotnice, šetři tou chválou, sic prasknu! Moc ti děkuji za tak příjemná slovíčka a věř, že se moc těším na tvoje nevšední dílka.

Petr Kraus	05.06.2009, 20:18:19

Marně si lámu hlavu a ptám se sám sebe..."jak to, že nemám Apolenku v oblíbených?" Jako obvykle ... moc hezké :o)


ze dne 06.06.2009, 22:22:24
Apolenka: Marně si lámu hlavu a ptám se sama sebe, čím jsem si to zasloužila, Petře Ivane? Moc si toho vážím - mnohokrát děkuji, budu se snažit.

paryba	05.06.2009, 18:05:43

Ahoj Apolenko. Musím Ti poděkovat. Tvoje příběhy mě vždycky uklidní a oprostí od (zbytečných?) starostí, tedy alespoň na chvíli... Všude okolo je jakési přílišné napětí, emoce tryskají nahoru i dolů, je jich až moc, štěstí i neštěstí. Ale ve Tvých příbězích je všeho akorát, jsou mírné a milé. Po přečtení mám pocit, jako bych za sebou měla příjemnou masáž nebo šálek dobré kávy (se zmrzlinou:-). Díky.


ze dne 06.06.2009, 22:04:18
Apolenka: Ach, parybko, ty mě dojímáš. V poslední době jsem stále víc naměkko a když čtu tvoje laskavá slova, mám pocit, že si tu kávu se zmrzlinou dávám s tebou. Né ty, ale já děkuji - za zastavení, přečtení, za známku a za tu tvoji dobrotu.

Kaileen	05.06.2009, 16:40:55

Náš pes ve výchově vlastního syna moc neuspěl, aspoň tady se to povedlo :-) Líbilo, známka frčí na své místo.


ze dne 06.06.2009, 19:09:50
Apolenka: No ano, tady se to povedlo, ale teď jde ještě o to, kdo je na tom líp. Děkuji, Maruško, za milou návštěvu a hezká slova.

Sakora	05.06.2009, 14:53:17

Odpověď na příspěvek od uživatele: Sakora* ze dne 05.06.2009, 11:52:23* Ech, dnes se mi ta písmenka nějak pletou ... můj komentář byl samozřejmě pro Apolenku a ne pro Čuka, díky!


ze dne 06.06.2009, 17:50:29
Apolenka: Ty máš pod svetrem ještě slepé kočičí mrně? Tak to ho jistě taky krmíš flaštičkou. Pozor na gumičky od kapátek ... Kulíšek mi hned dvě vcucnul!!! Děkuji ti, Vendy, za návštěvu, za komentík, za hodnocení a hlavně za to kotě pod svetrem.

ciko	05.06.2009, 13:56:17

Už se těším jak si to večer přečtu celý a v klidu...


ze dne 06.06.2009, 18:38:38
Apolenka: A já se zase těším, Františku, z každé tvé milé návštěvy.

OH	05.06.2009, 13:43:33

Ahojky Apolenko, na rovinu jsem teď zmaten, jestli rodíš a kojíš štěnata bo koťata, či polopsy a pololidi, co se spolu mrouskaj v psí boudě. Jako vždy moc moc líbilo, ich na hezounký moc nevěřim a tak to dočítám dycky hrozně rychle a napjatě, a řikám si snad se to netento před koncem, a pak ůůff netento, hepyend se dostavil aspoň tady jo kur- řikám si, heriot hadr řikám si, jsi hvězda všech malejch stvořátek. Ave navrch.


ze dne 06.06.2009, 18:15:41
Apolenka: Tedy, Ondro, teď jsi mě pořádně zaskočil - i já jsem zmatená. Mňouká to, štěká to, brečí to .... Ježiši, co jsem to vlastně odkojila? Moc děkuji za návštěvu - zase originál. Moc jsi mě pobavil.

Šíma	05.06.2009, 11:52:47

Pěkný a milý textík, který pobaví a nabídne zamyšlení nad láskou nejen k těm chlupatým (čtyřnohým) stvořením! Líbilo se mi ono: jen já vím proč - které se vztahovalo k Bivojovi, no, možná Ti přinesl nějakého toho kance na zádech, kterého sám skolil! ;-))) Jednička.


ze dne 06.06.2009, 18:05:42
Apolenka: Ahoj Šímo, ty mě vždycky moc potěšíš. A navíc jsi i taktní, když se jen dohaduješ, avšak nevyzvídáš, co mi to vlastně ten můj Bivoj přinesl na zádech ... radši se ani neptej. Děkuji moc za všechno.

Sakora	05.06.2009, 11:52:23

Odpověď na příspěvek od uživatele: čuk* ze dne 05.06.2009, 11:12:24* Čtu nyní tvůj příběh přímo "stylově", na břiše nosím od včerejška v dece zakuklené kočičí mrně s ještě neotevřenýma očima. Sousedka se mě ráno ptala, v jakém jsem měsíci ... Tvé vyprávění se čte samo a vyvolává hned dobrou náladu.

čuk	05.06.2009, 11:12:24

Milé o zvířátkách a dětech, šišlám jako dement a jako cynik si říkám: některé kojitelky mají schopnost přenášet určité génové vlastnosti. Aneb, když je láska upřímná na biologickém druhu nezáleží. A naznačuje-li se, že Bivoj přinesl živého kance, pak bych rád znal charakteristiky i dalších dětí. V poslední sloce přímo čtu místo důvěřovala slovo nedůvěřovala. Ale ta vše prosycující láska dojme.


ze dne 06.06.2009, 16:36:33
Apolenka: Děkuji ti, milý čuku, mnohokrát. Ani nevíš, jak jsou mi tvoje komentíky milé. A tento obzvlášť. A že bys rád poznal charakteristiky mých dalších dětí (v té souvislosti, že Bivoj přinesl domů živého kance)? Nezklamu tě ... jsou to fakt "čuňátka".