|

|
:: Na SASPI.cz je právě 39711 příspěvků, 5825 autorů a 392903 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
:: Jak se to mohlo takhle zvrtnout? ::
* |
|
|
|
Právě jsem kojila desetidenního synka Venouška za asistence našich dalších dvou dětí, když do kuchyně vpadl můj muž a položil přede mne droboučké koťátko - kocourka. Kočičího kojence!
"Auto mu přejelo mamku, zkus se o něj postarat," řekl stručně, letmo se na nás usmál a spěchal na dvorek. Měl tam pohovor s jakousi zuboženou fenkou, která k nám téhož rána zabloudila a umínila si zůstat. Zůstala. On můj muž vždycky toužil po velké rodině.
Zbloudilé fence jsem udělila jméno Bludička a kulícího se kočičího sirotečka pojmenovala Kulíšek. Můj muž zase slyší na Bivoj (jen já vím proč).
"Venoušku, koukni, narodil se ti kočičí bratříček," povykovaly starší (mrňavé) děti, Honzík a Madlenka, netajíce se zjištěním, že Kulíšek je o hodně hezčí.
"Ale kdež, popletové, i Venouškovi to moc sluší," přesvědčovala jsem tu svojí drobotinu a oči mi vlhly mateřskou pýchou.
Když jsem nakojila Venouška, vyrobila jsem si z lékovky a gumičky od očního kapátka miniaturní flaštičku (nápad synka Honzíka) a nasytila Kulíška. Venouška jsem přebalila a pochovala, Kulíškovi jsem promasírovala bříško a olízala mu kožíšek (houbičkou přece). To kočky dělají. Venouška jsem uložila do dětského kočárku, Kulíška do kočárku pro panenky (na návrh dcerky Madlenky).
Ale ouha ... jen jsem je vyvezla na dvorek, fenka Bludička zavětřila a v očích jí zasvitl zvláštní jas. A když nemluvňátka zavrněla, Bludička se vykašlala na Bivojovo věčné K NOZE! SEDNI! LEHNI! a zatoužila osvojit si dítě. Slušné chování odložila na dobu neurčitou a kula pikle, jak ty kočárky vytunelovat. Stačila chvilička nepozornosti, hned mi s dovedností protřelé kapsářky odcizila Kulíška a někam si ho ukryla. Pak s tváří neviňátka klidně přihlížela, jak celé hodiny prohledávám dvůr.Když začala pokukovat po Venouškovi, zavelela jsem rodině NÁSTUP! a vyhlásila pohotovost:
"Zvýšíme ostrahu! Rozestavíme hlídky!"
"Ale Apolenko, nebuď skoupá! Pochop, že Bludička to nevzdá. Nějaké dítě mít musí! Nech jí to kotě a bude pokoj!" domlouval mi Bivoj.
"Nikdy!!! Kulíšek je můj, ta fena na to nemá!" bránila jsem svoji adoptivní ratolest s prudkostí rozzuřené šelmy, poukazujíc na Bludiččinu plochou hruď.
"Jóóó, ať jí dá dítě jiná hodná mamka!" vykřikovaly svorně naše větší děti, podporujíce mě v lakotě.
Utekl rok, Bože, ten čas letí ... Venoušek odrostl z dupaček a z Kulíška je statný kocour.
Pravidelně teď Kulíška vyhlížím, pozorujíc hodiny ... nikdy není včas doma! V poslední době je panovačný, někdy až nesnesitelně drzý. Tolik jsem se snažila, ale nenaučil se ani pořádně mňoukat. A jak je vybíravý v jídle - hlodavců se přímo štítí a když mu nějaká myš omylem zkříží cestu, vyvřískne jako hysterická ženská a dá se na útěk. Ani hygienické návyky si ten klacek neosvojil - pořád má ušmudlané pracky a ani o srst nedbá. Mám mu snad věčně "oblizovat" kožíšek, aby nechodil jako špindíra? A jako by toho nebylo dost, s Bivojem se teď dennodenně zuřivě rve. Kvůli každé maličkosti!
Ááá, milostpán se konečně vrací domů ... polepený bodláky, jedno ucho roztržené. Ošetřuji Kulíškovi rány a zároveň mu domlouvám. Poslouchá mě jen na půl ucha, samozřejmě! Zato když ho polaskám po bříšku, ihned zpozorní, začne si mě celičkou nestydatě prohlížet a dělá na mě chlípný kukuč.
Závistivě pošilhávám po Bludičce ... jak ta jen to s tím Venouškem umí. Vždyť chodit jí začal dřív, než dovršil rok. Chytne se Bludičky za chlupy a capají po dvoře. Upadne-li, ona ho sebere a poctivě vyglancuje. Má to dítě čisťounké jako ze škatulky (trochu oslintané, ale co). A jak je starostlivá - ani na okamžik jej nespustí z očí. No není divu, že ji ten chlapec tolik miluje a poslouchá na slovo. Ještě nikdy se jí nezatoulal a ani nad jídlem se neošklíbá (ze všeho nejraději chodí do psí misky mlsat granule). Je ještě tak maličký a začal už i mluvit - včera hned pětkrát řekl HAF. Ta naše psí děvenka krásy moc nepobrala, ale na děti má úžasný vliv - nezanedbává ani Honzíka s Madlenkou. No jo, už zase všichni vykukují z boudy a pilně štěkají na vrata (pokročilí občas i zavrčí).
"Bludičko K NOZE!" ozve se mužný hlas ... aha, Bivoj zakotvil na dvoře (zas už se přišel pochlubit svými úspěchy ve výcviku psa?).
"Apolenko, sleduj, co všechno ten pes dovede!" řekne pyšně.
Pes Bludička svěsí uši, dá dětem rozchod a přiloudá se k pánovi.
"SEDNI!" zavelí Bivoj. Dřív než se fenka posadí, za mužovými zády něco žuchne ... to Venoušek dosedl na zadeček.
"Bludičko, LEHNI!" zahřímá psovod ... a naš malý klouček se poslušně rozplácne do bláta. Když zalehne i Bludička, Bivoj se rozzáří:
"Vidělas, Apolenko? Skvělá fena! Zítra začneme trénovat zadržení prchající osoby. Honzík s Madlenkou budou dělat figuranty!"
Ukázková produkce je u konce, zbývá jen závěrečný povel ZŮSTAŇ! Na ten se Bludička vymrští z místa (jako obvykle), počastuje páníčka vyčítavým pohledem a jde mi pomoct vytáhnout Venouška z bláta.
Uznale pokývám hlavou a pak se smutně zadívám na svého kočičího svěřence, jenž přikrčený za kamenem číhá na Bivoje, připraven si to s ním rozdat. Nedokáži se ubránit povzdechu.
Kdybych jen byla před rokem rozumnější a více důvěřovala té mateřsky smýšlející fence, byl by dnes z Kulíška úplně jiný člověk. Pardon, kocour! Nebo pes?
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
hodnotilo celkem autorů: 38 |
komentovat příspěvek
|
|
autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
počet komentářů: 88 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
počet shlédnutí od publikace: 266 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|