obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."
Ludovico Ariosto
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392455 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Istrie - Návrat ::

 autor Trenz publikováno: 08.06.2009, 8:41  
 

Kapitola první
Návrat

Alan se vrátil do svého bytu, kde viděl, jak si sedmadvacetiletá žena připravuje k večeři salát. Měla hnědé vlasy, na ježka ostříhané, a modrozelené oči. Na štíhlé postavě měla oblečené splývavé květované šaty. Pořád mu tolik připomínala Claire. Jako by ji úplně viděl před sebou.
„Jsi tu brzo,“ usmála se na něj.
„Musím se vydat na cestu.“
„Je to daleko?“
„Ano a není jisté, že se vrátím.“
„Myslela jsem, že jsi s armádou skončil.“
„To není pro armádu.“
„O co jde?“
„Bude lepší, když to nebudeš vědět.“
Odložila salátovou lžíci a podívala se mu do očí.
„Máš syna, Alane. Už nemůžeš riskovat tak jako kdysi. Měj trochu zodpovědnosti.“
„Mám, Liso, a proto jsem se domluvil s adopční agenturou, že ti dítě umožní adoptovat, i když nemáš přítele, ale přítelkyni.“
Lisa vypadala dost zaraženě. Ano. Starala se o Alanova syna Lea, ale nebyla si jistá, jestli je připravená plně se ujmout jeho výchovy. Věděla, že sama nikdy dítě mít nebude. Příčilo se jí jakékoliv spojení s mužem, včetně anonymního dárcovství spermie.
„Já…Nevím, co říct.“
„Že se mi o Lea s Lanou postaráte.“
„Uděláme, co budeme moct,“ slíbila mu a Alan obešel kuchyň, položil své dlaně na tváře Lisy a políbil ji na čelo.
„Claire by na tebe byla hrdá.“
Lisa se nejistě usmála a Alan ochutnal salát.
„Moc dobrý,“ pochválil jí ho.
Lisa se znovu usmála a tentokrát mnohem uvolněněji.

Sonya stála na balkóně svého apartmá a dívala se do dálky. Vlasy měla rozpuštěné, a tak jí vlály ve větru, který čím dál víc nabíral na síle, jak se blížila bouře. Když je Cirkis požádal, aby se vrátili do Istrie, neváhala ani zlomek sekundy. Tolik toužila znovu se setkat s Eris, že nehleděla na žádné nebezpečí, které jí tam čekalo, neviděla žádné překážky a ani nepřemýšlela nad tím, že Eris už může být mrtvá. Jen ji znovu chtěla vidět. Tolik jí toužila obejmout a políbit, až to bolelo, jak to nebylo možné.

Andy vešel do psychiatrie, kde už půl roku pracoval. Byl tu uznávaným lékařem, neboť před prášky dával přednost sezení s pacienty a snažil se pochopit jejich problém. Tohle nebyla obyčejná klinika. Sem patřili lidé, kteří tu byli víceméně od dětství, dospěli zde a neznali příliš okolní svět. Andy pořádal skupinové terapie, ve kterých pacientům líčil, jaký je svět venku. Mluvil o pěkných věcech, ale i o těch strašných, jako byla válka, hladomor, přírodní pohromy. Přinášel jim informace o tom, kdo je teď prezident, kdo získal Oscara za nejlepší hudbu, i které hollywoodské hvězdě se narodilo dítě. Většina z nich je ani neznala, ale bylo to spojení se světem, které si žádný z nich nemohl nechat ujít. Až na jednu dívku. Byla osamělá, s nikým moc nemluvila a pro Andyho bylo těžké získat si její důvěru, aby začala vyprávět svůj příběh. Viděl, jak je to pro ni bolestivé. Poznal, jak se bojí, ale nikdy na ni nepoužil svoji schopnost, aby ji přiměl mluvit. Nevěděl proč, ale u ní chtěl, aby mu všechno řekla sama od sebe.
Andy pozdravil sestru na příjmu a zeptal se: “Jak je dnes Lily?“
„Výjimečně spala klidně.“
„To je dobře. Chci ji vzít na výlet. Ukázat jí Londýn. Nebojte. Do večera bude zpátky.“
Sestra pokrčila rameny.
„Vy jste tady doktor.“
Andy přikývl a pokračoval. Došel k jejím dveřím a zastavil se. Vzpomněl si na jejich první setkání.

Vešel do pokoje a přímo před sebou spatřil na posteli sedět dívku. Měla bílé dlouhé kalhoty, jejichž délka jí zakrývala i chodidla, momentálně skrytá v tureckém sedu a bílé tričko, pod kterým se rýsovala její štíhlá postavy. Na krku se jí houpal stříbrný přívěšek, který mohl působit i jako amulet. Byla to kruh se sedmi otvory ve tvaru malých kaménků, ale kameny chyběly. Dlouhé blonďaté vlasy měla vyčesané do drdolu sepnutého postříbřeným skřipcem. Jen jeden neposlušný pramen jí visel přes čelo, ale dívka, jako by si toho ani nevšimla. Byla začtená do jakési knížky, až bylo Andymu líto ji vyrušit, ale museli začít.
„Ahoj,“ pozdravil ji a dívka zvedla hlavu. Měla tmavě hnědé oči. Neskutečně tmavé na přírodní blondýnku. Obočí měla světlé, zřejmě nikdy si ho nebarvila. Tvář symetrickou, bez jediné vady. Nos trochu menší. Horní ret měla úzký, ale ten dolní plný, přímo vyzývající k políbení. Mohlo jí být tak dvacet, maximálně dvaadvacet, ale v jejím pohledu bylo něco zvláštního. Něco, co se dalo charakterizovat jako moudrost získaná zestárnutím, ale to v jejím případě nebylo možné. Než za ní Andy přišel, bedlivě studoval její kartu. V péči lékařů byla už od svých pěti let, kdy to všechno začalo děsivými nočními můrami o tisících mrtvých na planině, o zemi zalité krví, o nebesích, jež prolévaly slzy nad ztracenými životy. Nepomáhaly žádné prášky na spaní, a čím byla starší, tím byly sny hrozivější. Později, to jí bylo devět, začala být agresivní. Po probuzení byla nevrlá a celý den jako by ve špatné náladě. Nakonec to došlo tak daleko, že začala fyzicky napadat své okolí a v jedenácti skončila na psychiatrii pro dospívající, odkud byla v patnácti přemístěna do speciální kliniky, kde vyrůstala a svou rodinu už nikdy nespatřila. Měli z ní strach a Andy se jim ani moc nedivil, ačkoliv nesouhlasil s tím, aby matka nadobro opustila svoje dítě.
„Ahoj,“ oplatila mu pozdrav a odložila knížku. Věděla, že bude následovat rozhovor a možná i chtěla, aby její nový doktor věděl, co čte. A Andy samozřejmě neodolal a přečetl název a autora Jim Butcher, Bouřková fronta.
„Je to zajímavá kniha?“ otázal se, neboť neteř jeho ženy o ní básnila v jednou kuse, a tak zvažoval, jestli si ji nepřečte.
„Velmi napínavá. O soukromém detektivovi, co je zároveň čaroděj se v mnoha knížkách nedočtete. Místy je to i vtipné, ale vy jste si nepřišel povídat o knihách.“
„Můžeme si povídat o čemkoliv.“
„Četl jste můj spis?“
„Samozřejmě.“
„Pak o mně víte všechno.“
„Lily…“
„Ano?“ podívala se na něj těma svýma hnědýma očima a Andy měl pocit, že zírá do propasti. Odvrátil pohled, a proto neviděl Liliin smutný výraz. Nikdo se jí nedokázal dívat do očí příliš dlouho. To měla společného s hlavním hrdinou knížky, kterou teď četla. Andymu se točila hlava a obracel žaludek.
„Promiň,“ řekl jen a vypotácel se ven. Na záchod už nestihl. Vyzvracel svou snídani na chodbu.
„To nic, doktore. To se stane každému, kdo se s ní prvně setká,“ chlácholila ho sestra a zavolala uklízečku. Andy přikývl a okénkem ve dveřích se na Lily podíval. Opět byla skloněná nad knihou a hltala každé slovo.

„Lily,“ promluvil na ni, když vstoupil dovnitř. Lily zvedla hlavu a oči se jí rozzářily.
„Andy,“ usmála. Opravdu ráda ho viděla. Od jejích pěti let byl první člověk, který ji nepovažoval za blázna. První člověk, který se opravdu zajímal o její noční můry.
„Co bys řekla tomu, kdybych tě vzal na výlet?“
„Jela bych kamkoliv,“ odpověděla mu dychtivě.
„I do země, o které se ti zdá?“ zeptal se Andy tiše a pozorně sledoval její reakci.
„To by ale byla cesta na víc, než jeden den,“ odvětila mu stejně tiše a Andy poznal, jak se bojí opustit tenhle komplex na víc, než pár hodin. Bojí se toho, co se stane, když nebude spát zavřená ve svém pokoji. Mohla ublížit komukoliv.
„Postarám se o tebe.“
„A postaráš se i o ostatní?“
„Mělas sen?“
Lily přikývla a sklopila hlavu. Andy k ní přešel a posadil se na postel vedle ní.
„Půjdeme s přáteli. S přáteli, kteří taky mají dar.“
„U mě to není dar,“ zašeptala a v jejím hlase zaznívala zlost. Tenhle pocit byl u ní tak vzácný, že to Andyho překvapilo.
„Já vím. Odpusť. Přinesl jsem ti oblečení. Převleč se a přijď na recepci. Budu tě tam čekat.“
Znovu přikývla. Andy jí pohladil po tváři, ale do očí se jí nepodíval. Dobře si pamatoval, co se stalo posledně a pořád na to nebyl připraven. Snad se někdy najde někdo, kdo to dokáže.

Sean a Rick dorazili na místo určení jako první. Opět to byl Hyde Park. Opět 30. dubna.
„Stejný místo a stejný čas. Proč tady jsem? Jsem opravdu takový blázen?“ zeptal se Sean Ricka.
„Nejsi blázen. Jen chceš pomoct,“ zkusil ho Rick utěšit, ale Sean, jako by ho ani neposlouchal: „Celé je to jedna velká obrovská chyba. Mám tady všechno. Nechápu, proč bych se měl o nějakou Istrii starat. Nic kromě špatných zážitků mi nedala.“
„Nicméně jsi její součástí, Seane, a já jsem rád, že ses rozhodl přijít,“ ozval se Cirkis přicházejíc s Alanem.
„Hlavně, ať už jsme tam nebo si to rozmyslím!“ zavrčel Sean.
„Už čekáme jen na Sonyu a Andyho s Mac.“
„Jsme tady,“ došel k nim Andy s Mac a Lily. Ta na sobě měla modré tričko, modré džíny a hnědé botasky. Vlasy spletené v copu a volné pramínky spjaté několika sponkami. Přívěšek měla schovaný pod tričkem.
„Koho to sem zase taháš, Wilkinsone? Tvoje žena ti nestačí?“ zeptal se Sean naštvaně.
„Tohle je Lily. Jde s námi.“
„Další přítěž nepotřebujeme. K čemu by nám byla?!“
„Má sny o Istrii. Trpí jimi a já doufám, že se jí tam podaří najít odpověď proč.“
„Jediné, co tam najde, je smrt, Wilkinsone!“
„A můžu vám být užitečná,“ ozvala se Lily nesměle.
„Jo a jak?“ ušklíbl se Sean.
„Myslím, že ve snech vidím i budoucnost.“
„No to nám teda chybělo,“ obrátil Sean oči v sloup. Alan k Lily přistoupil.
„Alane,“ zkusil ho varovat Andy, ale Alan se Lily podíval do očí. Díval se a viděl mrtvé, které ona vídala ve svých snech, ale nehnul ani brvou. Díval se do propasti a zůstával klidným. Lily se překvapením rozšířily oči. Byl první, kterému to nevyvolalo rozbouřený žaludek.
„Půjde s námi,“ řekl nakonec a Sean otevřel ústa, aby protestoval, ale Rick mu zlehka položil ruku na paži.
„Nech to být. Nesnaž se mermomocí vyhrát.“
„Jak chceš, ale ty jsi za ní zodpovědný, Icemane. Jestli se dostaneme do nebezpečí a jakože se dostaneme, budeš to ty, kdo bude nucen se o ni postarat, protože ona to nezvládne.“
„A jak to můžeš vědět?“ otázala se přicházející Sonya. Vlasy měla spletené do copu, krátkou sukni v barvě lesa a top stejné barvy těsně pod prsa.
„Chystáš se na maškarní?“
„Jen jsem připravená. Pro tentokrát.“
„A není to taky proto, že doufáš, že narazíš na svou lásku a chceš se jí líbit?“
„I kdyby ano, co je ti potom?!“ odsekla mu Sonya a otočila se na Cirkise: „Vezmi nás tam dřív, než tohohle nabubřelce zabiju.“
„Mimochodem. Jsem Rick,“ ozval se Rick, který jejich přestřelku sledoval s úsměvem.
„Jo. Ahoj. Jsem Sonya a tohle Alan, Andy, jeho žena Mac, Cirkis, ale asi ti Williams o nás vyprávěl.“
„Samé hezké věci,“ usmál se na ni Rick a Sonye byl sympatický už od pohledu. Rick byl vysoký a štíhlý. Měl slušně vypracovanou postavu a nádherné modrošedé oči. Světle hnědé vlasy měl nakrátko ostříhané, a kdyby nemilovala Eris, určitě by se snažila dostat ho do postele.
„Jste připraveni?“ zeptal se Cirkis.
„Můžeš,“ přikývl Alan.
Cirkis se podíval na ostatní. V Seanově tváři se zračil nesouhlas, ale už nic neříkal. Cirkis něco zamumlal a obklopila je mlha. Když se rozplynula, nestačili se divit, kde se to nachází. Byli uprostřed hřbitova a přímo před nimi byl náhrobek, na němž bylo napsáno:
Tak skončí všichni,
kteří se postaví
královně Istrie



 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 23 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Sakora 08.06.2009, 18:22:39 Odpovědět 
   Dnes jsem dočetla kapitoly prvního dílu (jsem na saspi teprve krátce), opravdu se těším na další pokračování (ikdyž jsem pořád nějak nešťastná z Isabeliny smrti).
Začátek dalšího dílu je svižně napsaný, přehledný, objevily se zajímavé nové postavy, prostě ... za 1.
 Šíma 08.06.2009, 11:01:36 Odpovědět 
   Zdravím!

Jo, jo, pěkně se to rozjíždí! Začetl jsem se a těším se na další dobrodružství našich hrdinů! Pokračuje to dobře, takže známka je tam a na viděnou u další části! ;-)
 taira 08.06.2009, 8:41:14 Odpovědět 
   Tak se to rozjíždí.
Nové postavy, nové obzory... a lze se jen dohadovat, jak tyto karty ovlivní celkovou situaci ve hře. Oproti první části se začínám doopravdy chytat; a netrpělivě očekávat další porci vyprávění :). Zajímalo by mě hlavně, jak se povede Lily, ta holka působí opravdu zajímavým dojmem. Jako jsem si v prvním díle oblíbila Alana, teď to dopadlo zase na tuhle osůbku.
Jinak předpokládám, že úvodní pasáže již skončily a v další kapitole se strhne samotný příběh v Istrii.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Láska zavolá v ...
Vanessa Vane
Kapitola 1
Marks
XII. Sto osmačt...
Quenťoš
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr