|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303505 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Obrazy tepla ::
 Amater |
publikováno: 08.06.2009, 6:13
|
| TEPLO. Každému se při představě tepla vybaví něco jiného. Oheň, topení, horký čaj... . Krátké úryvky z jedné ulice nazvané Konečná. |
| |
|
|
Obrazy tepla
Definice tepla: Teplo (též tepelná energie)je část vnitřní energie, kterou těleso přijme nebo odevzdá při tepelné výměně druhému tělesu. Je třeba rozlišovat dvě různé veličiny:teplota, která vyjadřuje stav tělesa, a teplo, které vyjadřuje změnu stavu tělesa.
Podle kinetické teorie je teplo celkovou kinetickou energii neuspořádaného pohybu částic, z nichž se látka skládá. Přeměna mechanické práce na teplo je kinetickou teorii vysvětlována jako přeměna energie uspořádaného pohybu na kinetickou energii neuspořádaného pohybu částic.
Wikipedie
„Myslíš, že přijdou?“ optá se Bryan svého partnera a dokončí na počítači úpravu tmavomodré pozvánky s dnešním večerním datem. „Není to moc narychlo?“
„Narychlo?“ vzhlédne k němu Thomas. „Je pátek večer a většina z nich, myslím nic nemá v plánu. Je to tichá ulice a jídlo bude zadarmo. To mi připomíná, že musím jít a dohlédnout na sporák. Pomaličku to bude, necítíš tu báječnou vůní?“
Bryan se usměje. Cítí ji už nějakou dobu, ale nechce mu to říkat. Chybí jen vytištění a bude to hotové.
„A pak moje jídlo je proslavené a dostanou je zadarmo, aniž by museli platit ty hříšné ceny, co jsou u mne v restauraci!“ trochu cynicky se sebe pochválí Thomas.
„Ale no tak!“
„Tím chceš říct, že moje výtvory ti nechutnají?“
„Chutnají až moc, Tome a dobře to víš. Jsem rád, že sis dnes vzal volno a uvolil se nám smrtelníkům udělat a ukázat něco ze svého božského umění vaření.“
„Dej pokoj!“ na hlavu Bryana přiletí polštář. Ten se smíchem ho nechá dopadnout a uloží pozvánku na disk. Na ploše obrazovky se objeví jejích fotografie. Usmívají se. Odsune židli a vstane. Přejde k němu a obkročmo se mu posadí na stehna. Přitáhne si ho za triko blíž a políbí.
„Jsi ďábel!“
„A co ty, satane!“ klidně mu odvětí Thomas, ale jeho ruce ho obejmou kolem pasu. „Budeme mít krásné počasí.“ Oba pohlédnou k oknu, za kterým je krásný sluneční den.
„Myslíš, že přijdou ke dvěma chlapům, kteří spolu bydlí?“
„Jestli ne, sníme to všechno sami. A pak mi je to jedno, jestli jim to vadí nebo ne. Víš, že záleží mi jen na tobě. Nebýt tebe…“ nedokončí, ale v myšlenkách se vrátí o tři roky dozadu.
Vyučil se kuchařem. Vždy miloval jídlo a mamka i babička byly skvělé kuchařky, které mu nebránily ve vaření, ale spíš podporovaly. Otce nikdy nepoznal a možná to tak bylo lepší. Rozhodně mu to nikdy nevadilo a nikdy ho nehledal, i když matka by mu řekla, kdo to byl. Potom ty nejlepší školy a cestování po světě za uměním ostatních, ale to co se naučil v mládí od nich obou, bylo vždy, co nejvíc použil. Jenže před třemi roky byl na dně. Nevěřil umění, které mu předaly, a nevěřil sám sobě. Začal pít a začalo se to projevovat na jídle, které připravoval. Ztrácel chuť a ztratil svoji múzu.
Tehdy potkal Bryana.
Byl obyčejným úředníkem v nějaké zaplivané špeluňce a on po něm chtěl peníze na další láhev levné vodky. Když si na tu dobu vzpomene, je mu špatně.
Vytáhl ho z pití i z deprese.
Pomalu začal opět věřit sám sobě i svému umění. Začal v malé restauraci s názvem Chrysantena, kterou dali dohromady. Teď patří k nejznámější v celém městě. Kdo se chce dobře najíst, jde k nim. Bryan dál pracoval jako úředník a mezi tím vytvořili skvělé manželství. Skvělé snad ani tolik ne, protože mají problémy. On s pitím. Sklouzl k tomu ještě jednou, až se musel léčit. Bryan ho odvezl do sanatoria a zaplatil léčení. Čekal na něho po celou dobu a věřil mu. Múzu se má hýčkat a milovat, říkával, a on to udělal.
Vlastně neví, kdy spolu začali žít. Ze začátku to bylo jen přátelství bez sexu a pak se něco zlomilo a oni začali spolu žít. Když se seznámili, řekl mu, že je na muže, ale Bryan pokrčil rameny a řekl, že on není. Co se tehdy změnilo, neví, ale jednou snad najde odvahu a zeptá se, proč změnil názor a začal s ním spát.
Dnes už jsou na tom velmi dobře. Postavili si spolu dům v uličce jménem Konečná. Proč tady, nikdo z nich neví. Jejich dům je poslední v této malé ulici a kromě nich tu žije i pět dalších rodin. Před týdnem jim sem dovezli poslední kus nábytku a v nich pomalu uzrálo rozhodnutí uspořádat párty a seznámit se sousedy.
„Nad čím uvažuješ, že mně ignoruješ? Omrzel jsem se ti?“
„Ty, ne. Jen jsem si vzpomněl na minulé roky.“
„Pff, zbytečné myšlenky. Vytisknu a rozneseme nebo roznesu? A mám si na to vzít auto nebo ne?“
„Ulička má půl kilometrů snad déle ne. Na co auto, ty hlupáčku?“
„Pro dojem, mistře. Co bude sladkého?“
„Ztloustneš a nech se překvapit a slez z mých nohou. Ne, že bys mi vadil, ale nejsi zrovna pápěře.“
„Dobře, za polibek!“ ale nečeká na nic a začne ho líbat sám. Povalí ho na pohovku ještě vonící novosti a začne se svlékat, když Thomas zaječí a odstrčí ho. Vylítne z pohovky a Bryan s úsměvem ho nechá jít. Ve vzduchu je té vůně víc než dost. Raději vytiskne pozvánky. Přejde k počítači a otevře svoji práci. Je to pěkné, ohodnotí pokývnutím hlavy, a do tiskárny vloží připravený papír.
Print.
Vezme první vytištěnou pozvánku. Perfektní. Pět obálek s jemným potiskem. Vloží dovnitř vytištěné pozvánky. Na chodbě zaváhá, jestli nemá zajít za Tomem do kuchyně. Raději ne. Jestli bude rozzuřený, je schopen po něm hodit nůž a pokud ne, jen ho zdrží od vaření těch dobrot. Vyjde ven a rozhlédne se po domech ukrytých v zeleni.
Jejich nový dům. Dlouho se rozhodovali kde bydlet, až on tiše navrhl klidné místo a dům. Tom váhal a Bryan věděl proč. Bude mít to daleko k restauraci a na rozdíl od něho, nikdy na venkově neboli v domě nežil. Udělal to kvůli němu a on si to celou dobu uvědomuje. Vymlouval mu to, ale nakonec to spáchali. Postavili nevelký, ale krásný dům v uličce Konečná. Museli si oba vzít hypotéku, ale dali jim a Tom vydělává víc než slušně a on…
První schránka se jménem. Bayer. Manželé bez dětí, se psem velkým jako kráva a s malým jako krysa. Jednou ji chytnul doma. Byla k neudržení a povídala, povídala… nejspíš se trochu nudí. Tak první je pryč a zbývají čtyři stejné.
Datum, místo, pozvání, hodina, od koho to je a nic víc.
On nevydělává. Tom ho donutil, aby práci hodil za hlavu. Popravdě neměl ji nikdy rád, a kdyby mu neplatila účty, už dávno by ji pustil k vodě.
Má rád příběhy a začal psát. Nepíše moc dlouho. Do jedné chvíle si příběhy jen fantazíroval v mysli a vymýšlel jiné konce jiných příběhů, ale jednoho dne si dal pseudonym a začal psát. Netušil jaká to je dřina a jaké budou začátky. I jak budou lidé zlí a jak málo odezev se dočká. Kritici, kteří nepomohou začínajícímu autorovi a spíš se ho snaží deprimovat. Jako by zapomněli, že někdo musí nějak začít, že nikdo z nebe nespadl… ech škoda na to řeči i byť jedné jediné myšlenky. Tom ho vždy podporoval a ujišťoval, že má talent, že to psaní k něčemu je. Nejvěrnější čtenář jakého mohl najít. Nechápe tomu, že Tom, který knihy nemusí, zrovna on mu pomáhá.
Druhá schránka. Má ji tam vhodit? Starší manželé se jmenovkou A. a B. Shale. Jeho vidí věčně na zahradě. Je nejkrásnější z celé ulice. Vloží ji do otvoru a pustí. Další obálka z jeho ruky zmizí.
Nikdy mu nevyčítal, že nepřináší peníze. Říká, že jednou bude slavný a bude mít peníze, a že peníze jsou k ničemu. V tomhle je nezodpovědný, ale kdyby se něco stalo, půjde opět do nějakého kanclu a bude vydělávat. Občas si najde příležitostnou práci. Nechce být úplně závislý na Tomovi, i když ví, že mu to nevadí.
Než poznal Toma, chodil s dívkami, ale nedá se říct, že by se mu muži nelíbili, ale nevyhledával je. Chodil s ženami, protože to okolí očekávalo a rodiče taky. Když jim představil Toma jako partnera, přestali s ním mluvit. Možná proto, že jsou hluboce věřící a jeho se snažili vychovat ve stejném duchu.
Třetí schránka s jedním jménem. Filipa Jelev. Zvláštní jméno a u jejích dveří často parkují cizí auta. Jemu je jedno, kdo co dělá, ale má dlouhé plavé vlasy, prsa nejméně pětky a svůdné zelené oči. Co dělá, snad ví jenom ona a bůh.
Dvě poslední pozvánky patřící k domům u ústí silnice nijak frekventované. Ne nadarmo jejich ulice je nazvaná Konečná a platí to ve všech směrech.
Víra byla k ničemu a on se jednoduše zamiloval, protože neví, proč by všechno to pro něho dělal a možná v jeho čokoládových očích s jasnějšími skvrnkami viděl něco, co chtělo pomoci a on chtěl někomu pomoci. Byl blázen, ale konečně má pocit, že žije a to díky jednomu setkání s opilcem, který po něm chtěl peníze na další alkohol. Koupil mu tehdy láhev a poslouchal celou noc jeho opilecké řeči o tom jak je slavný. Druhý den mu v jeho bytě udělal snídaní.
V tom jediném momentu, v tom jediném polknutí sousta toho jídla, mu uvěřil. Naprosto a bezvýhradně.
Čtvrtá pozvánka patří do velké schránky se jménem Loch. Rodina. Muž, žena, tři děti, kočka a pes. Nejklasičtější rodina na světě. Možná nebudou chtít přijít. Uvidí. Otočí se a hned vedle té první schránky je další. Jméno Dennis Rhebock a Rebecca Ludolphy. Sympatický pár. Rebecca jim donesla jednoho dne koláč na seznámení, a když se dozvěděla o Thomasovi, její oči dostaly velikost talířů. Nadšeně zapištěla. Zdá se, že je to milovnice jídla a na její postavě je to trochu vidět.
Dnes se snad se sousedy poznají víc. Nechce tu žít anonymně jako ve městě.
Od Lochových se vyřítí se štěkotem pes a začne se k němu spíš lísat než výstražně štěkat. Nebýt tady toho plotu, o který se mohutně tře, asi by po něm nadšením skočil. Otočí se k poslednímu domu v ulici, zářícímu novotou. Jejich dům. Jeho a Thomase. Neví, proč mu ta roznáška trvala tak dlouho.
Rychle vykročí k domu s očima upřenýma na oblohu. Sluníčko svítí a obloha je vymetená.
„Jsem doma!“ zvolá a teprve teď uvěří, že je to pravda. Domov - zní to nádherně. Teple a útulně.
Zvonek „Zzzzzzzzzzzzzzzz!“
„Dobrý den!“ Slyší Thomas a Bryan dnes už popáté. Přišli všichni a oba jsou nadšeni. Vzadu za domem mají zahradu s bazénkem dovedně ukrytým před jakýmkoliv zrakem. Je tam malý gril a stoly obložené jídlem. U jednoho stolu vidí diskutující Rebeccu s talířem plným jídla. Vedle ní postává malý hubený muž. Její druh Dennis. Ona je grafička a on dělá v reklamě u téže firmy. Když zaslechli, že Bryan je spisovatel, tak je ihned zajímalo, co píše a kde a kdy se to vydá. Hned na to řekli, že milují knihy a to je dalo dohromady.
Byli přerušeni Filipou Jelev. Její prsa buď povyrostla, nebo se dala na umělou plastiku. Ovšem její tvář je dokonala, stejně jako její doprovod. Na talíři na rozdíl od doprovodu moc toho nemá, ale baví se právě s Rebeccou. Dělá modeling, fotografie a zřejmě pár dalších věcí, o kterých dle něho pomlčela stejně jako její partner. Filipa pokukuje po Thomasovi dost nestydatě.
No, to klidně může, ale Tom je jeho. Tedy jsou spolu. Někdy se zapomene a přivlastňuje si ho. Thomas, říká, že mu to nevadí, ale jemu ano. Není věc, jako například váza a může kdykoliv odejít, ale on doufá, že to nikdy neudělá.
Za nimi se přiřítila rodinka i s dětmi. Děti jsou v bazénku a plundrují ho. Naštěstí nebudou tu moc dlouho. Tedy ty děti. Jeremy Loch povídal, že se jejich chůva zdržela na ucpané silnici, kdy se každý snaží vypadnout z města a oni si chtějí užít chvilku klidu a přitom mít ratolesti na očích. Pak odešli ke stolům a jen zaslechli nadšený výkřik Jeremyho.
Poznámka od Toma možná byla neslušná, ale pravdivá, že ho manželka zřejmě krmí polotovary. Dívají se na ten chaos a uvědomí si, že chybí už jen ten postarší pár Shaleovi a nejbližší sousedi Bayerovi. Když to už skoro vzdali, přišli Shaleovi s přikrytou miskou. Thomas to odkryl a už se vyptával, co to je a podobně. Starý recept na sladké palačinky ho zaujal a na chvilku odvlekl Barbaru Shale z dosahu manžela. Zůstal sám a tak se začal vyptávat na zahradu.
Získal pár zkušenosti v oboru pěstování květin a stromů a váhavou nabídku, že by mohl s jejich zahradou něco udělat, pokud by chtěli. Nadšeně souhlasil. Ten starší muž byl očividně rád. Viděl to na něm a tak odešel k stolům také. Teď se nejspíš baví o zahradě s Lochovými.
Dlouhé Zzzzzzz ohlásilo Bayerovy. Stáli uštvaní za dveřmi s kytkou v květináči. Buď jeli z práce, nebo se doma pohádali. Přijal zelenou rostlinu s dlouhými listy a zavřel dveře. Šli ihned k baru se skleničkami a pitím. Manželovo mohutné nalití a vypití a další naliti, jí zřejmě nevzrušilo.
„Děkujeme, že jste přišli a pro tuto chvílí je náš dům vaším. Prosím bavte se, a kdyby někdo něco chtěl, prosím obraťte se na nás.“ Krátký potlesk.
„Povedlo se to, co myslíš!“ zašeptá Bryan Tomovi a stiskne mu ruku. Ten mu ji vezme do ruky a políbí.
„Rozhodně ano.“ Měl strach kvůli Bryanovi, jak se večírek povede, ale úspěch je zřejmý.
„Dívá se po tobě jako štika na lovu. Nesnáším ji.“
„Pak má slečna Filipe smůlu. Zajímáš mně jenom ty.“ Vejde do domu a pustí lehkou muziku. Na terase vzniknou páry a Tom si ho přitáhne do náruče. Po chvilce si zvyknou na rozpačité i úsměvné pohledy svých sousedů.
„Vypadá to, že máme dobré sousedy.“
„Taky si myslím anebo to udělalo jídlo. Stoly jsou vymetené.“
„A Rebecca se do tebe zamilovala.“
„Má ráda jídlo!“ udělá otočku s Bryanem. „Do mne ne, ale do těch nadívaných fíků se slaninou.“
Bryan se od něho odtáhne a jde rozsvítit barvené světla. Potlesk. Ten starší pár sedí u dřevěného stolu a povídají si. Thomas k nim přistoupí.
„Líbí se vám tu?“
„Jídlo je výborné mladíku, ale zahrada může být nádhernější. Barbaro nebude ti vadit, když těm hodným mladíkům pomohu?“
„Rozhodně ne, Adame. Víte, celý život se živil jako zahradní architekt. Odešel kvůli mně z venkova a začal projektovat a dělat zahrady bohatým. Na stará kolena jsme odešli sem. Je to kompromis mezi městem a venkovem. Víte, až teď jsem… Neměla jsem mu dovolit odejít z místa, kde se narodil.“
„Blázníš, chtěl jsem to.“ Thomas se trochu rozpačitě usměje, když vidí jejích spojené ruce a dívají se na sebe laskavým pohledem. Zadívá se na Bryana… ach bože už zase.
„Bryane přestaň snít!“ zašeptá. „Omlouvám se, ale občas se zapomene a vymýšlí příběh.“
„Píšete příběhy nebo se o to snažíte?“
„Spíš pokouším se. Je to tvrdá dřina, ale snažím se. Musím se vypracovat, což tady Tom chápe. Víte, samotný talent nikdy nestačí, člověk musí psát a psát a pomalu objevuje chyby i to, co vlastně chce psát. Začne například horrory, ale ty mu nesednou a například dobrodružné mu sednou víc. Začátky nejsou lehké nikdy. Dělám chyby, ale pomalu myslím to zvládnu, jak jazykově tak i slohově. Tom mi moc věří a já se snažím. Trochu píšu na internetu a jde mi to, ale prý mám na víc. Poslední rukopis mi vrátili, že musím pár věcí předělat. Uvidíme, jak to dopadne. Asi mluvím trochu zmateně, že.“ Bryan obejme kolem pasu Toma. Ten se rozpačitě usmívá.
„Jsi hlupák. Máš velký talent a jen si nevěříš, ale uvidíš, že ti utrhnou ruku s tím novým románem!“ v hlase mu zní pýcha a přesvědčení, že je to tak. „A Bryan má pravdu. Víte, kolik mi dalo práce, než jsem správně umíchal těsto na dort? Talent samotný bohužel nestačí. Musí se pilovat. Nikdo nezačal vařit bez zkušenosti jako bůh. Mně to učila maminka a babička a učil jsem se odmala, ale ty talent máš. Jen se musíš ještě naučit ty další věcí kolem.“
„Máte pravdu, ale takhle je to se vším, co děláte. I se zahradou. Trpělivost, cvik, ale i znalosti, která rostlinka potřebuje co.“ Všichni se odmlčí, když Barbara zamne rukama.
„Je ti něco?“
„Zima. Adame myslím, že změna počasí je tu. Celý den mně bolí noha, ale není možné, tady?“ Jenže to už cítí všichni, že teplota prudce letí dolu.
„Nashledanou!“ loučí se překotně jeden za druhým a drkotají zuby. Jsou oblečení nalehko, protože je léto a večery jsou teplé.
„Občas se něco tady takového stane,“ řekne Dennis a Rebecca přikývne. „Víte, to už je podruhé v létě a v zimě občas naopak. Jdeme. Bože je zima, že mně snad umrznou… sorry!“ Všichni vypadnou.
„Kolik je stupňů?“ zadrkotá zuby Bryan.
„Mínus pět!“ oba na sebe pohlédnou. Zima venku a doma zima. Opuštěnou zahradou zaduje ledový vítr.
„Zima, Adame!“ řekne Barbara.
„Mně taky. Sedneme si k něčemu teplému. Za chvilku se zahřeješ.“ Dojdou co nejrychleji k domu. Mají pocit, že už neudělají další krok. V myšlenkách mají jen jediné - zahřát se.
Zapnou topení, ale vědí, že se než místností zahřejí, bude to chvilku trvat.
„Sedni si!“ řekne Adam a přikryje ji tlustou pokrývkou, která je na pohovce celý rok. Z kbelíku u krbu vezme dřevo, sirku a papír na podpal. Dýchne na ruce a pokusí se zapálit papír. Nic. Zima jako tehdy v tom šedesátém pátém. Když si Barbaru bral, slíbil ji, že se o ní bude starat v dobrém i zlém a to dodrží, dokud tu bude a bude moci.
„Adame, zima!“ slyší zajektání Barbary. Zatne zuby a škrtne sirkou. Okouzleně se dívá na plamínek tepla, který se objevil. Zrcadlí se mu v očích a on ho přiloží k novinám. Okouzleně zírá na plamínky ohně, které pohlcují papír a dotknou se dřeva. Už jen z toho pohledu je mu tepleji.
Upraví oheň a přejde k pohovce. Barbara odhrne pokrývku a oba se dívají na oheň, který se zakusuje do dřeva a pomaličku otepluje vzduch.
„Bože, psa by nevyhnal. Mrznou mi koule!“
„Copak tobě koule, ale mně nohy a kozy!“ řekne unaveně Melanie Bayer. Vlečou se k domu, který je nejblíže od jejich nových sousedů.
„Něco teplého. Něco ohnivého!“ zavrčí opět. Nemají na nic chuť a tak zapadnou do domu s myšlenkou zahřát se jakýmkoliv způsobem.
„Na!“ vrazí ji do ruky skleničku pití.
„Nemyslí, že budu ten tvůj hnusný patok pít a ty taky ne. Moc piješ, Peter! Doktor povídal…“ a odloží skleničku. Jenže je ji zima. Tak velká zima.
„Je zima a je mi jedno, co doktor povídal!“ řekne unaveně Peter. Je mu to jedno, a co, pití je dobré. „Kdybys nechtěla tamto a tamto nepil bych!“
„Teď se nechci hádat, dej to sem!“ vytrhne mu skleničku a do očí ji vyhrknou slzy z toho, jak jí projede alkohol. „Další!“ Peter pokrčí rameny a nalije ji štědrou dávku.
„Máš pravdu, je teplo!“ po chvilce řekne a kýchne. Rozesměje se. Peter zachmuřeně si nalije. Je mu teplo, jenže nebýt Melanie, nikdy by se k tomu nedostal. Je asi na čase s tím něco udělat.
„Chci rozvod!“
„Proč?“ vykřikne Melanie a posadí se na pohovku. „Je to kvůli tomu, že příliš nakupují nebo proto, že nemohu mít dětí?“
„Ne, protože se nemůžeš smířit s tím, že je nemůžeš mít. Mohli bychom nějaké dítě adoptovat!“ vyrazí ze sebe. „Jsem unavený ježděním po doktorech, tím, že jsi po tom mrzutější a mrzutější. Kdy ses usmála, kdy jsme někde byli a pořád mluvíš jen o dětech! Je to tak důležité, aby bylo naše krve?“ Melanie se opře o pohovku a zvrátí hlavu. Je to opravdu tak důležité? Neví.
„Kruci, proč jsem tam šla? Mohla jsme být doma pod peřinou,“ jektá zuby Filipa a jde schoulená pod lehkým sáčkem svého partnera do domu. Nejdřív, ale mu ho musela sebrat a i tak ji sotva ochrání a nohy jí mrznou, všechno jí mrzne. To chce horkou koupel. Hned jak ucítila zimu, ví přesně, co chce. Koupel v koupelně, kam si bude přidávat tuny horké vody.
„Vodička!“ si zanotuje zmrzlým jazykem. Vedle sebe si jen matně uvědomuje svého kamaráda z agentury, s kterým flirtuje, protože nikoho zrovna nemá. Je dokonalý stejně jako ona a ví stejně jako ona co chce.
Někoho bohatého, kdo ji zajistí. Dům a penízky nestačí na to, co by chtěla. Luxusní jachtu a jezdit na nákupy do Londýna, Paříže a jíst v L. A. a New Yorku. Mít dva byty, dům na pobřeží a limuzínu s pěkným řidičem.
Alex chce totéž a oba jdou za tím jako buldoci.
„První!“ zavrčí na sebe a vrazí do jejího domu, který je jejím jen napůl. Zatím. Oba se prodrou dveřmi a vrhnou se ke dveřím vedoucím do místnosti s velkou vanou.
„Koupel!“ a Filipe už ze sebe stahuje věci s vidinou horké vody.
„Koupel, je moje!“
„Můj dům a vypadni!“ zavrčí, Filipe a polonahá se mu postaví před dveře s vysněnou vodou.
„Napůl, sama jsi to říkala. Nech mně jít do koupelny!“
„Ani náhodou ty bastarde. Vypadni z mého domu!“ odsune ho a rychle za sebou zavře. Pustí vodu, vleze do ní a vydechne blahem, když jí tělo obejme horká voda. Zaslechne vzteklé bouchnutí na dveře. Možná neměla k němu být tak krutá. Pche je to jedno. Ona tu koupel potřebuje víc. Uvelebí se v teploučku a zapomene na zimu, na Alexe i na párty. Zívne si a přidá do koupele citrusovou pěnu.
„Tady miláčku!“ podá mu tlustý svetr a teplé kalhoty. Sama pro sebe shodí z horní poličky v skříni teplé věci. Má pocit, že tu zimu déle nevydrží.
„Děkuji, Bec!“ unaveně řekne Dennis a začne na sebe navlékat teplé ponožky, košili a tlustý svetr. Pomaličku se zahřívá. „Jdu udělat kotel horkého čaje!“
„Jasně, hned přijdu a pak pusť topení.“ První na co pomyslela na párty, byl velký hřejivý svetr.
„Jistě udělám to ještě dřív. Za chvilku budeme mít teplíčko jako v tropech!“ Rebecca na něho pohlédne a usměje se. Začne na sebe navlékat teplé věci, o kterých snila cestou sem. Dali se dohromady v jejich agentuře, pro kterou oba pracuji. Nikdo jim nedával ani týden. Jenže oba milují knihy a jídlo, i když na Dennisovi, na rozdíl od ní, to není vidět. Jsou spolu už deset let a ona začíná pomalu přemýšlet o dětech. Zatím to jen lehce Dennisovi nadhodila a on nijak nereagoval. Ví, že musí být trpělivá. Ale udělala se psí zima. Naposled byli doma, tak tolik nepromrzli.
„Co myslíš, okouzlující mladíci, že.“
„Jsou v našem věku!“ zabručí Dennis a nalije do velkých hrnků horký čaj. Místnosti se rozlije vůně čaje a Rebecca ho popadne do dlaní. Napije se a slabě si povzdechne, když se jí horko rozlije tělem. To je přesně co potřebuje.
„Zapomínám, promiň. Pro mě jako bychom se viděli před hodinou. Nalij ještě,“ když zjistila, že to vypila. Dennis ji dolije a zbytek do konvičky. „Je mi lépe.“
„To ano. Ten Thomas je výborný kuchař. Víš, napadlo mě, když jsem viděl ty uličníky od Lochových, nechceš taky jedno?“ odvrátí od ní tvář. „Vezmeš si mně!“ vyhrkne z něho a zaúpí. Už celý měsíc plánuje, že jí to řekne u svíček v restauraci Chrysantena a on to takhle zkazí
„Auuu!“ uslyší vyjeknutí a ruku na rtech Becy.
„Stalo se něco?“ a hned odloží hrnek. Vezme ji za ruku.
„Jen jsme se opařila. Ano a ano a ano!“ vyjekne šťastná a obejme ho kolem krku.
K čemu patřilo asi to třetí ano? Mihne se mu hlavou, ale dál nad tím neuvažuje.
Souhlasila.
„Jen, aby děti byly v pořádku!“ strachuje se Sylvina Loch.
„Neboj, Andrea se o ně postará, uvidíš.“
„Já vím, ale co když? Jsou ještě malé.“
„Moc se o ně staráš. Měla bys jim trochu povolit.“
„Doba je nebezpečná!“ zadrkotá zuby.
„To i přecházení ulice, miláčku. Neboj, budou v pořádku. Všechny tři a Andrea určitě zatopila.“ Dojdou k domu a vejdou dovnitř. Jeremy vpustí manželku a ta se vrhne k dětským pokojům.
„Jsou v pořádku, pane Loch, ale nečekala jsem takovou zimu. Váš nejstarší Jeremy mi ukázal, kde pustit topení, tak je všechno v pořádku. Jaká byla oslava?“
„Parádní. Výborné jídlo. Můžete jet teď nebo až potom. Samozřejmě zaplatíme celou dobu hlídání.“ Měli být tam déle a vyhřáté místností jsou příjemné.
„Děkuji moc.“
„Jsou v pořádku.“
„Omlouvám se, ale dovolila jsem si vzít něco teplého z vašeho šatníku.“
„Nevadí. Jsem ráda, že jsou v pořádku. Spí. Díky, Andreo.“
„Není zač a pojedu. Mám přítele a bude rád, když se ukážu u něho dřív. Kdyby něco, zavolejte.“
„Není špatná!“ zabručí, když odejde.
„Ani na to nemyslí, Jeremy!“
Ten se zakření. Jeho žena byla taky chůva, než si ji vzal, takže ví, jak to chodí. Je fakt, že se mu Andrea líbí. Prostě ho nějak chůvy berou. Ani pořádně neví proč.
„Tak dobře, vždyť je to hubené vyžle!“ přejde k baru a nalije si whisky. Už je mu teplo, ale celou cestu do domu myslel jen na panáka, který ho zahřeje. Stejně to vyžle je moc pěkné a ty nohy…
„Povedla se ta párty, Bryane.“
„To ano, ale je mi šílená zima. Víš co, jdu do vany.“
„Pak se přidám a jdu zapnout topení. Ten úklid venku počká.“ Thomas jde do koupelny a natočí vanu plné horké vody. Ještě ji společně nevyzkoušeli. Shodí ze sebe svršky, když ucítí závan studeného vzduchu a studenou ruku na pozadí. Vyjekne.
„Nemám na to pomyšlení. Zřejmě by se mi nepostavil ani za nic.“
„Za chvilku ano!“ pošeptá mu Bryan do ucha a vklouzne do vody. Slastně zafuní. Na opačnou stranu vany vklouzne do vody Thomas a přivře oči. Je fakt, že teď co je mu tepleji, tak by mohl se trochu zahřát milováním.
„Vidíš, už máš chutě!“
„Jak jsi to poznal?“
„Zřejmě tou nohou v mém klíně,“ zasměje se Bryan. Vytáhne ji a zalechtá na chodidle. Thomas zapiští. Sakra, proč objevil, že je tam lechtivý. Za chvilku vody značně ubude a on se směje smíchy, až skoro brečí. Bryan pustí nohu a přitočí další horkou vodu.
„Víš Bryane, už nikdy se nebudu koupat sám.“
„Děkuji ti!“ řekne Bryan a nakloní se k němu.
Měl pravdu, stačilo se zahřát a už se mu chce milovat.
Venku se zatím vítr uklidňuje a červená linka na teploměru statečně šplhá vzhůru.
Konec
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 9 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 27 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
