» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."

William Shakespeare

počet přístupů: 2141338

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303505 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Snad ::

Flamy	publikováno: 09.06.2009, 20:49


	Je večer, stojím na perónu, při posledním tónu píšťalky zavíráš dveře od vagónu. Má levá ruka ti mává a druhá ruka - pravá se pevně drží zábradlí, ač mrazem prsty ochably. Drží se, prsty modré mrazem drží se, aby pádem na zem moje tělo nesletělo. V tom nelehkém okamžiku mám hlavu plnou otazníku, zda-li budu mít ještě šanci, si v ranci pár svých švestek vzít, s nimi a s tebou vykročit, jen tak se světěm plahočit. Nasávat vůni krásných květů v tom létu mladé rozmarnosti, jež naše duše hostí a v zimě stavět sněhuláka, tolik mě to, tolik láká. Drží se prsty ztuhlé mrazem, drží se jako kleštičky, dlaň druhé ruky - levičky svou sestru jemně zahřívá, i jí však tepla ubývá. Je večer, na perónu stojím, ty sedíš v pátém vagónu, za tónů praskajících kolejí mi mizíš v černých závějích a já se trochu bojím, že neuvidím dneska hvězdu padat a nebudu si moci něco přát. Můžu jenom typovat či hádat, zda uvidím tě ještě jedenkrát. Vlak naposledy zazvlyká pak s vlakem polyká tě tma a světla zhasínají zvolna. ....jsi volný.... ...jsem volná...


celkové hodnocení autora: 94.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 15		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Křupající štoudev	10.06.2009, 0:56:50

Zvláštní básnička. Tak trochu plná paradoxů - tematem je hodně dospělá, ale formou, jako by to psalo dítě (a jak jsem se díval na profil autorky, v podstatě je to pravda). Nedá se tomu upřít čtivost, nejdřív jsem protočil panenky při pohledu na to, kolik to má textu, ale pak stačily čtyři veršíky a začetl se. Místy jsou použité verše k pousmání (sněhuláka - hodně láká, kleštičky - levičky). K tomu v protikladu stojí velmi naléhavě rozestavěné sloky. Občas hodně naivní, občas až překvapivě působivé. Básnička plná paradoxů. Jako by si vytvářela své vlastní milieu. A tak ji beru. Jedničku sice nedám, ale dvojku už jo. Celkem mě to vlastně potěšilo.

endless	09.06.2009, 20:15:40

Obraz jednoho od... loučení, neobratný a klopotný, ale čímsi přece působivý. Nejlíp se Ti podařil závěr, posledních šest veršů se čte celkem plynule a zní. Text, který předchází, by potřeboval proškrtat a vybrousit - zbytečně kroužíš kolem některých detailů. V případě, že by byla báseň formálně dotažená a skutečně rytmická, bylo by to možno akceptovat jako způsob vyjádření nekonečné a zároveň již nenávratně ztracené vteřiny loučení. Tady to občas balancuje na hraně tragikomična. A to patrně nebylo autorským záměrem. Pozor na: hlavu plnou otazníku - otazníků světěm - světem typovat či hádat, - v tomto významu má být tipovat