|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303506 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Neocortext9 ::
| Trochu humosního humoru: |
| |
|
|
Slete si, že se bude vývoj ubírat zaběhlým směrem. To byste mě museli nevidět v ulicích, co znamenají svět, nechtět nahlédnout za roh, přes sklo opuštěných aut. Tudy se začíná, ale nekončí. Jsem rozhodčím – tak hrajte. Pravidla jsou jasná: ještě jste si je nepřečetli? Vím to. Dosud jste pohledem nepřelétli ani řádku. Koušete si hrany prstů nudou z nečtení, číst je spása – začněte od tohoto odstavce, zde je několik řádek první stránky. Zapomeňte na toho starého psa: už neumí psát. Vytratil se. Talent. Třímám ho nyní já: otěž, nebo snad zátěž? Rozhodně to bolí. Ovládnu sám sebe, nebo jenom vás? Jste tu se mnou? Dotýkáte se mé tváře, je-li chladná, bezduchá? Prohledáváte mi kapsy, jestli tam někdo nezapomněl něco z minulých vyprávění? Nebo se mi snažíte dostat za tělo, prohlodat se k morku a vítězně plát nad popelem? Ne. Žádnou odpověď nebudu hledat, tak se přestaňte ptát. Vy marní. Vím, že to chcete: vidět mě ve světlech. Dobře, mám ješitnou náturu, jsem napěchovaný testosteronem k prasknutí (počíná mi vytékat slznými kanálky ven, a poznávám tak křeč smíchu z toho, že hormonálně pláču), pln radostí nyní popíši svůj stav a rozpoložení.
Nepřátelsky postávám na kraji chodníku, jsem unaven dnem, který ne a ne se uložit. V chodidlech pučí puchýře, asi beton a pár šlahounů trav, snad si vzpomenu na ty úchvatné brousky, co se vždy krčí v dlaždicově žluklé koupelně, těší se na zrohovatělou kůži, stejně jako teď já na stopu mého nepřítele. Ale moment: kdo z nás se píše s velkým písmenem? Vím o něm, znám ho, mám se na pozoru? Nikolivěk. Kdybych o něm věděl, musel bych se alespoň trochu bát. Ano. Jde o to, zda vím. Nevím – tak proč o těchto věcech hovořím? Zkrátka, jsem spíše přítel, ten, kdo se nebojí pomáhat druhým. Supernaturální filantrop, řečeno značně exoticky. Přítel všech a nikoho, jak pravil jiný přítel, totiž nikdo. Nebo taky: všude jindy docela jiný nabob, třeba důstojný pán Anděl odešel: tam v dálce se blýskla jeho pleška, pečlivě vyleštěná knihoklihem, poznám ho, ať je kdekoliv. Není čas tlachat: je třeba jednat. Jednomyslná charitativní akce bez možnosti reakce. Vymykání se metafyzikálním zákonům. Asi budu žebrat za jiné, sedat si ke stěnám a suplovat všechny ty, co nemají síly se zapojovat do systému úkonů a odměn. Jsem jednolitá pracovní jednotka, dělám vše pro celé Město, jsem ústředním orgánem, jedno velké srdce, mozek, lalok jater, plíce, střevní mikrofauna. Znásobuji ve velkém i malém stylu všechny tělesné pochody, jsem jinotajný komunista kosící celé plochy lesů, jenom aby se lokomotiva pohnula. Jsem děsivě neúnavná pracovní síla. Vagón plný postupně rozvitých přívlastků, káď metafor, rybník anakolutů, propast příslovečných určení místa, času a účelu. Hraji tu hru, aniž bych házel kostkami.
Doma je tam, kde můžeme být sami se sebou. Ví to Oba. V bezpečí došlo na důvěrnosti: na místě, kde se mohou Ti dva pokojně prolínat, dochází k bolestem: zblízka se dvě oči vlévají do jednoho, kyklópsky se sdružují zorničky, je škoda to nevidět. V těch mámeních se jamky loučí s hlavicemi, přesně tak, v objímání je snadné vykloubit si ramena. V lásce bolí i to, co není, co může být, ale zůstává zaklíněné do pole představ. Je tam i místo pro jatka: kam nakonec přijdou všechny bytosti, kam se podějí, až nastane čas? Až maso uzraje, je pomyšlení jedině na hostinu. Nikdo se s tím nebude mazat, vše bude svěřeno strojům: ty se nebudou upejpat, brát ohledy na bolístky, opary, plíseň na nohou. Hák v letu zachytí bezvládlou končetinu, a sval bude směřovat k naporcování. List pily se zahryzne, přepůlí na milikilodekametron přesným překusem nemohoucí tělo. Na řetěz s tebou, amen. Pojedeš pěkně v řadě s ostatními. Výkrmna dalších generací, jen počkej, až se probudíš v útrobách svého syna vnuka, budeš chtít křičet na celou výstelku, ale synáček vnouček si jen slastně upšoukne, až se ti udělá větrno. Na lásku budeš vzpomínat jen ve zlém, že k ničemu nevedla, že se budeš pořád jenom vracet k nekonečným hodinám strávených na rozvrzalých postelích, a nebudeš přitom myslet na láskyplné srůstání těch Dvou, které se dělo tu hodinu v místě zvaném Domov.
Ach, ach, Dvojče a Madonna jsou v této chvíli jediní obyvatelé Města, kdož jsou zmítáni láskou: radujme se, veselme se, koledníci moji. (Teď, když spím, mohu si dovolit několik podařených čísel a taškařic, aby čtenář neměl nepříjemný pocit, že je knihou ošizen.) Madonna: jizvy na vnějších stranách stehen, neboli touhy po neposkvrněných porodech, kdy je zdrávo počít a donosit? Taky by chtěla, už z vědomosti či odhodlání, že pro nový život v novém těle se musí něco vytrpět. Den počítaný od nuly. Rád bych ve sladkém snění odstartoval tombolu – anebo ne, to by bylo složité a mnozí by protestovali, že je to pro ty, kdo nemají ani špetku štěstí, nespravedlivé – lepší bude zorganizovat nevinnou anketu: Myslíte, že bude Madonna rodit? A pokud ano, tak a) Jak?, a b) Co? Odpovíte-li záporkou, je třeba mít se na pozoru před odpověďmi na tyto otázky: Tak proč zde užíváš takových laciných triků? Jak to, že se možnosti respondentů, zda odpoví kladně či záporně, tak radikálně liší? Jsem jako čtenář dostatečně obeznámen s problematikou knih o všem a o ničem? Po ulicích vašeho města se rozutíkají psychologičtí pracovníci, budou se dotazovat a pečlivě si zapisovat do dotazníků, psací potřeby se odráží od skel brýlí různorodých velikostí, tvarů a barev, protože je nutno zachovat diskrétnost. Výsledky ankety budou shrnuty do objemných košů na dopisy, podobně jako se to dělávalo v televizních pořadech pro diblíky, kdy se během živorodého vysílání losovalo z nepřeberné spousty různých postřehů a odpovědí, avšak: nám nejde o výherce. Nebude znít konec rádia, nebudu měnit svou výstupní jednotkou slova na prakód, ten, který byl, ještě než se prodrala první smysluplná hláska z chřtánu předčlověka. Ach, Madonno, brzy už propusť to stvoření ven, už to nevydržím.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 15 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 28 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
