| Samotu si člověk umí zavinit i sám ... |
| |
|
|
Tak jako voda potácí se splínem duší
proplouvám vlastní identitou
ni kotvit nehodlám
a přístav?
daleké město žhnoucí před mýma očima lesklýma
a padám
déšť líže moje rány
a hlava ztrácí se v závoji vlahých závodníků
Kdo dopluje dřív a spatří ten přístav
tak jak jej stvořil pán Bůh
v očích železných
dřív než spálím jej na popel
proplouvám vlastním strachem
tonu? snažím se udržet nad hladinou
doufám
snad jednou
zastaví ta má loď u břehu
ukáže směr a tím se vydám.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
83.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 15 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
