obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915230 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39283 příspěvků, 5723 autorů a 389267 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Tiar'lator – Velký lov (Kapitola 16) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Tiar'lator – Velký lov
 autor Charlotte Cole publikováno: 17.06.2009, 22:46  
V minulé, patnácté, kapitole Karthí Salině vysvětlovala, jak funguje životní energie. Zaznamenaly rovněž přítomnost dvou narušitelů jejího světa, přičemž jednoho z nich zajaly. Rovněž si Salina s pomocí svého Bílého plamene začíná uvědomovat, že se musí vydat po cestě za Poznáním dál.

V této kapitole se dozvíme důvod, proč druhý narušitel Salinina světa vlastně přišel a riskoval tím mnohem víc, než jen svůj život.

Mé obrovské díky patří opět Nancy. Děkuji!

Přeji příjemné čtení.
 

Kapitola šestnáctá


„V mém světě vládnou moje pravidla.“






      Muž stojící přímo naproti ní byl v naprosto zřejmé nevýhodě. Většina jeho schopností zde nefungovala, jak se dozvěděla od Karthí. Byl v podstatě zcela bezmocný. A přesto se sem odvážil.
      Proč jste přišel? zopakovala otázku, kterou před několika vteřinami vyslovila Karthí, a přísně se na Seleie podívala.
      Potřebuji pomoc, Salino, zašeptal a sklonil oči, vědom si poněkud znepokojivého faktu, že Vědoucí žádá Zasvěcovanou, aby mu pomohla.
      Netrpělivě nadzvedla i druhé obočí a nepatrně se zamračila.
      Zhluboka se nadechl a pohledem zabloudil k okolním stromům. Víš co to je? zeptal se.
      Sad jabloní? protáhla Salina naprosto zřejmou odpověď do otázky.
      Ano, přikývl Selei, ale víš o nich něco bližšího?
      Samozřejmě o nich nic dalšího nevěděla. Alespoň ne Salina. Vyslala tázavou myšlenku ke Karthí, ta ale mlčela. Pokud něco věděla, nemínila své znalosti dát najevo.
      Ne, odpověděla Salina mírně podrážděně.
      Strom nesoucí Elainská jablka, odpověděl pouze, jako by to vysvětlovalo celou situaci.
      No a?
      Je to jeden ze Sedmi divů Vesmíru
, pokračoval Selei ve vysvětlování, mnoho kultur s nimi pracuje ve svých bájích a pověstech, ale ve skutečnosti se takové stromy vyskytují značně ojediněle. Vlastně je to víc než tři sta padesát tisíc let, co uschl poslední z nich.
      Pořád nechápu, kam tím míříte.
      Vědoucí propátrali téměř celý Vesmír a nikde neobjevili ani semínko tohoto stromu
, při tom pomyšlení se zamračil. Pak se znovu podíval na stromy okolo a k jednomu z nich váhavě natáhl ruku. Ale tady jich je nespočet a každý z nich nese desítky zázračných plodů.
      Salina se ušklíbla. Takže jste nepřišel kvůli mně, ale těmto stromům?
      Přesně tak.
      Proč?
      Chci, abys mi dala jedno jablko, jen jedno.
      Proč bych měla vyhovět vaší prosbě, Vědoucí? Bez dovolení jste vnikl do míst, kam mám přístup jen já a můj Bílý plamen. Nemám důvod pomáhat Tiar’latorům. Celý život jste mi lhali a ani můj nejniternější svět pro vás není svatý.
      Ukaž jí to
, zašeptala Karthí vyrovnaným hlasem směrem k Seleiovi. Její hněv se konečně utišil, takže byla schopna se zapojit do diskuze.
      Salina zmlkla a zkřivila tvář do podrážděného úšklebku. Co mi má ukázat, Karthí? Co mi tajíš?
      Ukaž jí to
, zopakovala, a pak možná Salina přehodnotí svůj názor.
      Karthí!
vykřikla Salina.
      Asi nemám na výběr, zamumlal Selei a znovu přejel okolní stromy pochmurným pohledem.
      Ne, nemáš, přisvědčil Bílý plamen tichým, plačtivým hlasem.
      Co se děje, Karthí? vyděsila se Salina, když ucítila bolest vyzařující ze svého druhého já.
      Ale promluvil Selei. Smím ti něco ukázat, Salino? Po několika dlouhých minutách přemýšlení přikývla a on pokračoval. Důvod, proč jsem přišel, je Ona, prohlásil zmučeným hlasem, ve kterém byla zakořeněná hluboká bolest a beznaděj. Najednou se zdál být tak starý, vyčerpaný životem. Rukou jemně proťal vzduch před nimi, i přesto se však pod jeho dotykem zavlnil a pokryl mlhavou šedí.
      Když se znovu barvy zaostřily a vyjasnily, uviděla Salina výjev tak podobný okamžikům, které strávila v naprosté temnotě, když ještě postrádala přítomnost svého Bílého plamene. Přímo před sebou spatřila šílenství v lidské podobě.
      Proboha… vydechla s hrůzou rozšířenýma očima.
      Žena ležící na kamenné podlaze se zmítala v silných křečích. Rukama bezmocně pohazovala kolem svého těla a častokrát se uhodila o nejbližší ze čtyř stěn malé cely ponořené do téměř naprosté temnoty. Jakmile se dotkla dokonale opracovaného kamene pamatující snad i samotné stvoření světa, zoufale do něj zaryla nehty. Zdálo se ale, že bolest vůbec nevnímá.
      V jejím těle není ani památka po Bílém plameni, tiše vzlykla Karthí. Celou její bytost sevřela bolest tak silná, až i Salina sebou poplašeně škubla. Smrt příslušníka její vlastní rasy byla příliš krutá, obzvlášť když Bílý plamen odešel do jiných realit sám.
      Bílý plamen by měl jít vstříc smrti po boku Thorata, ne sám, prohlásila Karthí a zachvěla se.
      Uši trhající křik promísený šíleným smíchem je zmrazil na několik dlouhých minut, takže mohli jen bezmocně sledovat, jak se mysl ženy před nimi pomalu, ale jistě rozkládá na už nesložitelné střípečky, z nichž nejméně polovina dávno neexistovala.
      Selei padl na kolena, sklonil hlavu a zamumlal: To je moje sestra.
      Jak se jmenuje?
      Nemá jméno, Salino.
      Jak je to možné?
      Byla Zasvěcovanou, ale selhala. I přestože přežila, její Bílý plamen zanikl a ona propadla šílenství. Tím se zařadila mezi nespočet Bezejmenných. Vědoucí jim říkají Prázdné duše ztracené mezi dvěma realitami. Je jim odepřeno žít, ale nemohou ani zemřít a ukončit tak svoje hrozné trápení.

      To, co Salina viděla, ji hluboce zasáhlo. Mohu jí nějak pomoci? zeptala se bez přemýšlení.
      Ano, přikývl a pohlédl na jeden ze stromů. Od věčného šílenství by ji zachránilo i jen jediné sousto Elainského jablka.
      Pak ti jedno daruji.
      Není to tak jednoduché. Moje znalosti a schopnosti jej umožní přenést do skutečného světa, ale jakmile okusí chuť reality, rozpadne se v prach
, zaúpěl zoufale.
      Je to přirozená obranná reakce tvého světa, Salino, vysvětlila Karthí a Tiar’lator Selei přikývl.
      Co mám tedy udělat?
      Divoce zavrtěl hlavou. Nevím, nevím… kéž bych to věděl.
      Karthí?
      Řiď se svými instinkty
, odpověděl Salinin Bílý plamen.
      Pevně zavřela oči a do plic nasála čerstvý, jablky provoněný vzduch. Divoce potřásla hlavou, aby se zbavila těch nejotravnějších a nejvíce hlasitých myšlenek. Zaklonila hlavu, a aniž by si to uvědomila, chvíli s ní kroužila na jednu i druhou stranu, čímž uvolnila svoji krční páteř a tím i sebe. Vlasy Salině přitom létaly do obličeje a po většinu doby zakrývaly její naprosto uvolněný obličej.
      Ucítila v sobě energii, tentokrát ji ale vnímala jako příjemné chvění protékající jejím tělem. Zaměřila se na jeho zdroj a začala se propadat sama do sebe. Všude kolem vznikal a zase zanikal tlumený šepot – miliardy hlasů křičících jeden přes druhý, které se jí snažily vemluvit svoji pravdu. Nepříjemně tlačily na Salinino vědomí, proto se raději stáhla a pokračovala jiným směrem.
      V dálce uslyšela tichou hudbu. Vydala se za ní a nechala se zcela pohltit jejími tajemnými tóny, naplňující každičkou buňku Salinina těla nejrůznější škálou příjemných pocitů. Mimoděk se usmála a nepatrný úsek živoucí melodie zachytila do nepropustných sítí svého vědomí. Pak z ní zformovala cosi, co se nápadně podobalo jablku, které následně spoutala svojí vůli, aby se znovu nerozplynulo v dokonalé tóny.
      Když otevřela oči, spatřila Seleiův zaujatý, ale přesto nechápavý pohled. To, co právě viděl, bylo nad jeho chápání. I Salina byla svými dosud nepoznanými schopnostmi ohromena.
      Na okamžik zaváhala, protože neměla ani nejmenší ponětí, co by měla udělat dál, ale potom se znovu poddala svým instinktům, které byly nezávislé na vůli jejího Bílého plamene i jí samotné. Okamžitě ovládly Salinino tělo a usměrnily její činy.
      Rozvážně pozvedla ruce dlaněmi vzhůru a znovu zavřela oči. Zhluboka se nadechla, vydechla a nadzvedla neviditelné zábrany bránící energii uniknout pryč z jejího těla. Okamžitě ucítila úbytek sil, až se nepatrně zachvěla.
      Zatoužila přesunout spoutanou energii v podobě fascinujících tónů zformovaných do tvaru jablka ze své mysli do zlatavého světa. Takřka cítila, jak se její přání mění ve skutečnost. Teď už konečně mohla otevřít oči.
      Nad její levou zdviženou dlaní se vznášelo nepravé jablko, které vypudila ze své mysli, přesně jak si přála. Pohledem zabloudila k jednomu ze stromů a pouhou myšlenkou přivolala červený plod na svoji druhou dlaň; jablka vypadala téměř identicky.
      Teď už zbývalo jen tyto dvě jablka spojit dohromady, aby vzniklo jedno, které snad přežije i v reálném světě a pomůže sestře Tiar’latora Seleie.
      Naslouchej svým instinktům, zamumlala si pro sebe, ruce natočila dlaněmi k sobě a pouhou myšlenkou oba plody spojila v jeden jediný. Vzniklo Elainské jablko mající ještě více nadpřirozenou mimořádnou moc.
      Salina poslala svůj výtvor k Seleiovi a řekla: Tady. Použij jej moudře, další už můj svět neopustí.
      Děkuji
, zašeptal a tvář se mu rozzářila radostí, přesto v jeho tvrdých rysech rozpoznala jasně patrné stopy po hluboké bolesti. Salina se tomu podivila, ale nezeptala se.
      Pevně sevřel Salinin dar a zlehka se jí uklonil.
      Už brzy se setkáš se svým bratrem, řekl a Salina překvapeně vydechla. Přeji mu jiný osud, než k jakému byla odsouzena moje sestra, pousmál se a pevně zavřel oči.
      Jeho vědomí se vzápětí rozplynulo a opustilo Salinin svět dřív, než se jej stačila zeptat, co tím vlastně myslel.
      Dlouho se dívala na místo, kde ještě před několika vteřinami stál, než se znovu otočila na Karthí.
      Tak kde jsme to skončili? zeptala se netrpělivě.


      Když znovu otevřel oči, první, co si uvědomil, byl příjemně teplý předmět, který svíral v ruce. Nemusel se na něj podívat, aby věděl, jak mu nepatrně pulzuje v ruce. Cítil to celou svojí bytostí. V jablku ležícím na jeho dlani byl život. Život.
      Vnímal rovněž jasnou a velice blízkou přítomnost zbývajících dvou Tiar’latorů. Ohromeně na něj zírali neschopni jediného slova. V podstatě byl rád. Teď s nimi netoužil mluvit a ani se nechtěl nechat zahrnout výčitkami nebo pochvalami, což by ale bylo méně pravděpodobné. Potřeboval několik málo okamžiků na to, aby si utřídil myšlenky a znovu se ujistil v tom, co hodlal udělat. Protože tím jediným rozhodnutím si současně ze srdce vytáhne dýku a jinou si tam dobrovolně vrazí. Přesto to byla lepší volba, jednoznačně ta správná. A jak už to bývá, všechna správná rozhodnutí bolí až příliš.
      Rychle se zvednul a spěchal do podzemí Chrámu do míst, která už dávno znal nazpaměť. Cestu téměř nevnímal. V rukách pevně svíral jablko, které ve zdraví přežilo přechod do reality, celou duší byl upnutý k cíli cesty a před očima měl svoje rozhodnutí. Zkoumal ho ze všech stran, všechny jeho pro i proti, všechny skryté dopady na budoucnost. Možná doufal, že si to ještě na poslední chvíli rozmyslí.
      Ale volba už byla dávno učiněna a všechny kroky pro to, aby se povedlo to, co zamýšlel, také. A ačkoli byla ještě cesta zpět, pro Seleie tato možnost neexistovala.
      Netušil, jak se dostal do cely svojí sestry, ani jak dlouho mu to trvalo. Najednou stál, ztěžka oddychujíc, před masivními dveřmi jejího vězení. Pozvedl volnou ruku a jemně se jich dotkl. Jako na povel se samy otevřely dokořán a on bez zaváhání vešel.
      Pohledem zavadil o nepřátelsky působící stěny a jen letmo si uvědomil bezútěšnou atmosféru, která vládla tomuto místu. Oči měl jen pro svoji bezejmennou sestru zhroucenou u stěny, do níž bylo zasazeno maličkaté okénko – jediný zdroj světla a naděje v místnosti.
      Pochyboval, že zaznamenala jeho přítomnost, a pokud ano, vůbec ji to nezajímalo. Bylo přece spousta jiných věcí, které musela vnímat celým svým zbylým zlomeným bytím, jako třeba šílenství tepající v jejím těle v nezvladatelných vlnách. Svého bratra vnímala pravděpodobně jako mravence požadujícího trochu pozornosti.
      Opatrně k ní přešel a klesl na zem.
      „Sestřičko,“ zašeptal bolestivě. Hruď se mu sevřela a srdce vynechalo několik úderů. „Přišel jsem ti pomoci. Už nebudeš trpět.“
      Jeho slova v ní vyvolala záchvat nekontrolovatelných křečí. Třásla se po celém těle neschopna se byť trochu ovládnout.
      Posledními zbytky svojí vůle pozvedl jablko do vzduchu a jedinou šikovně formulovanou myšlenkou vymačkal z plodu veškerou šťávu, ta se začala vznášet v prostoru, jako by neviditelná síla bránila působit gravitaci. Pak ji přesměroval ke své sestře a do jejích úst, takže proti své vůli a s jistými obtížemi šťávu spolykala.
      Chvíli bylo ticho. Selei skoro nedýchal, zatímco záchvat jeho sestry pomalu odezněl. Pak divoce zamrkala a rozkašlala se.
      „Sestřičko?“ vydechl a natáhl k ní ruku.
      Zalapala po dechu. Otočila hlavu, aby na něj viděla, a Selei v rysech jejího obličeje poznal, že je znovu po dlouhé době při smyslech.
      „Selei?“ zeptala se. Opatrně se napřímila v loktech a upřela na něj pronikavý pohled svých až příliš vědoucích očí.
      „Ano, jsem to já,“ přikývl.
      „Jak…?“
      „Zázrak,“ řekl. „Elainské jablko.“
      Na okamžik vzhlédla v očích zmatek, ale pak se v nich mihlo poznání. Tak hluboké, až i on sám byl překvapený. Musela ve svém stavu šílenství vidět nepopsatelné věci.
      „Ta dívka,“ vydechla. „Skutečná sestra zimy…“ Překvapeně zamrkala. „Nevěřila jsem, že je skutečná.“
      Její slova Seleiovi nedávala smysl, přesto přikývl, aby ji zbytečně nerozrušil.
      „Děkuju,“ zašeptala a po tváři se jí rozlil úsměv a tiché slzy. Bylo po všem. Už nebude muset trpět, nikdy znovu neuslyší ten hrozný šepot miliard zlomených hlasů ve svojí hlavě a cítit, jak se v ní rozrůstá prázdnota, která postupně požírala každičkou buňku jejího těla.
      I on se usmál a jemně si ji k sobě přitáhl, aby ji mohl obejmout.
      „Všechno bude jako dřív,“ mumlal si pro sebe. „Budeme zase rodina a prožijeme několik dalších tisíciletí v klidu a pokoji.“
      „Děkuju,“ zopakovala klidným, vyrovnaným hlasem a tím svého bratra přerušila. „Tenhle svět už ale není pro mě. Chci jít za svým Bílým plamenem.“
      „Ne, ty tu musíš zůstat,“ zavrtěl nesouhlasně hlavou.
      „Ale vždyť jsi to věděl,“ namítla s letmým úsměvem. „Věděl jsi, jak se rozhodnu, ještě předtím, než jsi mi pomohl najít cestu zpátky a znovu získat kontrolu nad svojí myslí.“
      Pln zoufalství sklonil hlavu a ucítil v hrudi tepavou bolest.
      Jednou rukou Seleie pohladila po tváři. „Mám tě ráda. Vždycky jsem měla.“
      „I já tebe,“ odvětil a podíval se jí do očí. Měla v nich radost, ale i odhodlání.
      „A teď mě nech jít,“ přikázala a s námahou se zvedla do sedu.
      Pozvedl ruce a zkroutil je v uctivém pozdravu. Chvíli bojoval sám se sebou, než zavřel oči. Vzdáleně slyšel, jak jeho Bílý plamen zaskučel.
      Věděl, k čemu se jeho sestra chystá, a neměl sílu a ani vůli ji zastavit. Byla to její volba, její rozhodnutí a on věděl, že je to tak správné. Chtěla být konečně volná.
      Tiše zamumlala několik posvátných slov a překvapeně vzdychla, když slova začala účinkovat. Její tělo se bez života svezlo k zemi, zatímco ženina mysl nezvratně překročila hranici dvou světů a vydala se vstříc jiným realitám.
      A pak byla pryč.


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nancy Lottinger 21.08.2009, 22:46:50 Odpovědět 
   Napadlo mě jedno - pro dobrotu, na žebrotu. A platí to hned u dvou lidí. Ah, nechápu, jak mi to mohlo ujít. No. Nevadí, příště. Říkám, co není napsané, jako by vůbec neexistovalo :-)
 ze dne 21.08.2009, 22:54:03  
   Charlotte Cole: Díky, Nancy. Za všechno. =)
 MC_Kejml 19.06.2009, 23:58:52 Odpovědět 
   Když jsem tak četl další kapitolu, blesklo mi hlavou - při Seleiově vysvětlování - jestli když máme v Bibli JABLKO POZNÁNÍ a s Elainskými jablky pracuje MNOHO KULTUR, tak jestli... no? ;)

Samozřejmě Seleiova zmínka o Salinině bratrovi navnadila a mě hnedle zajímalo, jak moc brzo se s ním tedy setká. Otázka je, jestli bude Selei za svůj čin nějak potrestán od ostatních dvou Tiar'latorů, přestože to myslel dobře.

Mimochodem Skutečná sestra zimy ?

Napadá mě také, jestli ty miliony hlasů nejsou takový nepříjemný přechod mezi realitami, ve kterém, když se jeden zasekne, tak to pro něj neskončí dobře. Něco jako mezera mezi nádražím a vagonem metra, když nastupuješ.
To bylo přirovnání.

Konec byl velmi tragický, ale být na místě Seleie a vybíral si ze dvou zel, jistě bych se rozhodl jako on...

K tipům:
Také jsem si všiml, žes uvozovky v myslící části uvedla na pravou míru, jak vidíme v
"Ukaž jí to, zopakovala, a pak možná Salina přehodnotí svůj názor."
Ještě jsem si všiml tří teček s uvozovací větou bez čárky, která by je oddělovala.

1
 ze dne 20.06.2009, 1:03:02  
   Charlotte Cole: No ano... mnoho kultur... už jsem ti říkala, jak si občas představuju svět Tiar'latorů, viď? Vzhledem k tomu našemu? Tak tohle je jeden z nepatrných důkazů dokazující to, co jsem říkala...

Děkuju =)
 Šíma 18.06.2009, 11:12:56 Odpovědět 
   Ahoj! ;-)

Jo, všiml jsem si už včera před půlnocí, že Tvé dílko vyšlo, ale už jsem měl dost komentářů, proto jsem si jej nechal na dnešek! Pěkné, děj je stále plný tajemství a je svým způsobem i napínavý a plný zvratů. Když jsem pročítal text tohoto dílu, napadlo mě, že dřív než se něco stane (nějaká událost, nebo se něco "vyrobí"), za vším je nějaká myšlenka, která je naší myslí převedena do reality prostřednictvím našich rozhodnutí, nebo skutků...

Tvá hrdinka udělala "malý zázrak" a stvořila prostřednictvím své mysli a sil ducha dva jablka, která vzápětí spojila v jedno, aby tento zázračný plod dávající život snesl cestu mezi světy, či snad realitami. Nevím proč, ale napadl mě příběh o Adamovi a Evě a stromu Vědění, na kterém rostla také jablka. Tehdy bylo utrhnutí tohoto plodu hříchem a zapovězením z Ráje, ve Tvém případě dalo toto jablko život, avšak obdarovaný člověk (žena, která žila na hranici života a smrti) si nakonec sama život vzala, aby se vydala kamsi do jiných dimenzí existence a to mě dost překvapilo! ;-)))

Takže když to vezmu kolem a kolem, i tento díl se mi líbil, jako všechny předešlé. Textu snad není ani co vytknout, stejně jako minule. Chybek ani překlepů jsem si nevšiml, text je úhledně "uhlazený" a dobře se čte, co si může čtenář přát více? A kdybych si (nedej Bože) něčeho náhodou nevšiml, pak jen proto, že jsem se začetl!

Jednička. ;-)
 ze dne 18.06.2009, 16:09:07  
   Charlotte Cole: Ahoj, Šímo, a děkuji za návštěvu, momentík i známku. Jsem ráda, že se Ti kapitola líbila a hlavně že se četla dobře, to mě jako autorku nesmírně těší. =)

Vlastně můžu říct, že to překvapilo víc lidí včetně mě. Na druhou stranu je logické, jak se rozhodla. Možná jednou pochopíš, proč tomu tak bylo. =) Já už pochopila. Ale nebudu předbíhat…

S motivem Rajské zahrady jsem opravdu pracovala a pracovalo se mi velice dobře. Bylo pro mě zajímavé vidět ji z trochu jiného úhlu pohledu. Každopádně je Salinin svět jedna z věcí, která mě v celém příběhu těší nejvíc… =)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
KARNEGOVÉ
Danny Jé
Trpké odloučení...
Leedram
Čas není III
Centurio
obr
obr obr obr
obr

VajeČína
Suneatress
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr