| Poetický pokus o snech, co netrvají věčně. |
| |
|
|
Nechat se nést na vlnách oceánu...
slyšet křik racků, když se blížíš k pobřeží...
vidět, jak vítr plachty nadouvá...
nevěřit cizím slovům, co říkají v závisti,
nepřejíc ti ten sen, co máš tak rád,
slova, jež bodají do srdce a křičí
ve snaze probudit tě ze snění...
Cítit vůni moře a vítr též ve vlasech mít...
toužíš se vznést a zažít volnost ptáků,
aspoň dnes, než tě probudí ten zlomyslný hlas...
Chceš ještě snít, ještě není čas to vzdát,
už jen chvíli máš, tak poslouchej,
jak v dálce šumí moře...
tak hluboko pod tebou slyšíš zvony
a víš, že je po všem,
že nehezky si počíná ten čas,
co ti pomohl až sem
a teď tě tahá zpět,
závidíc ti tu volnost,
co sám nikdy neokusí.
Je konec, tak rozluč se a běž,
snad jednou vrátíš se...
jednou... a snad...
...snad...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 35 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
