» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."

Gandalf

počet přístupů: 2141353

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303508 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Na mořských útesech ::

Arvinej	publikováno: 14.09.2006, 18:49

Povídka vznikla už před nějakým časem na dovolené v chorvatsku za doprovodu šumění moře a paprsků zapadajícího slunce...


	Do šumění vody na mořských útesech se mísilo prudké oddechování. Slaná voda pomalu probíhala labyrintem ohlazených skal, neustále rušila malé kraby a snažila se dotknout dvou vychládajících těl. Vlnka za vlnkou pomalu ohlodávala kdysi jednolitý, teď už zvrásněný, bíločerný povrch a jako špeh sledovala dění na kamenech. Tiše naplňovala tůňky uprostřed prohlubní, kde se odrážel uhasínající svit slunce. Na jeho posledních hřejivých paprscích přilétal slabý slaný nádech z volné vodní plochy. Pomalu – pokud vůbec – se vůně vsakovala a stékala ke kořenům jehličnanů na konci úzkého pruhu mořského pobřeží. Kdesi daleko začal houkat sýček a těla se začala opět pomalu probouzet. Ruce a ústa znovu hledaly sladká místečka. Na jasném nebi se zčistajasna objevil racek a prořízl ticho svým chechtáním, které proniklo snad všude. A dole v mořských hlubinách se jako v odpověď něco pomalu pohnulo. Milenci vychutnávali krásu pozdního dne a mysleli jeden na druhého. Jak se tu tenkrát poprvé potkali – ona na procházce, on sedíce s pohledem upřeným do modré vody. Tehdy se to zdálo jako sen a dnes to nebylo jiné. Slunce vstoupilo na obzoru do mořských vod a vytvořilo zlatou cestičku vstříc dvěma nahým tělům. Na pozdrav svému avataru vystřelil z vody nádherný šupinatý tvor. Opsal křivku a ladným pohybem zajel znovu do vody. Jeho lesklé tělo se zalesklo v barvách smaragdů, stříbra a tyrkysů. Když se z vody vynořil podruhé, bylo vidět že má lidskou hlavu a hruď. Pevná opálená pleť, dlouhé světlé vlasy a plná vyzývavá ňadra. Krátký hluboký pohled modrých očí. Mořské pany. A voda se znovu rozevřela a ukázala druhou, třetí, čtvrtou… Přicházely další a usedaly svými spanilými těly na útesy vyhlížejíc své milence. A ti přijeli na mořských ořích sluneční cestou. S dokonalými lidským těly budící jaksi vzdáleně dojem šupin a odlesku svých družek. V ústrety jim vystoupil opar a zahalil každého na útesech i ve vodě. V té krásné magické chvíli projasněné zapadajícím sluncem se všechno zdálo jako nadpřirozený sen. Mořští muži a ženy se začali milovat nedbajíce přítomnosti dvou do sebe zapletených těl… Pobřežím se znovu nesl křik racka. Slunce už před hodnou chvílí zapadlo. Na jednom z kamenů se objímala dvojice. Vychládali. Měli by jít domů ale jim se nechtělo. „Přijdeme znovu?“ zašeptala ona. Pohladil ji po vlasech a vtiskl jí dlouhý polibek. Věděla, že to znamená ano. A mezitím o kousek dál, nad otvorem, který kdysi býval vstupem do obydlené jeskyně, se do stínů halil nečitelný nápis. Nešel už přečíst, ale dalo se vycítit, že má působit jako varování. Neuposlechnuté varování. Voda šuměla v labyrintu ohlazených skal a tiše nahlodávala všeobjímající ticho. Z břehu vybíhal výběžek ve kterém zel očouzený otvor. Nad ním zlatovlasý hoch obtahoval staré sdělení na vyběleném povrchu. Kdo spatří jednou, podlehne navždy. Nad pobřežím prolétl racek a slunce se spojilo s obzorem. Vlnky prořízly siluety pružných Bohem – či snad Bohy – obdařených těl. Mladík vyhledal tváře svých rodičů, kteří mu pohled opětovali. Jako na povel těch zdánlivě veselých modrých očí se vrhl ze skály dolů do spleti skalek, slané vody a těl mořských tvorů. Přijali ho a on našel svou. A spolu se milovali. Nestydatě, prostopášně se pářili. A pak měli děti. A mezitím mizela barva a s ní význam varování. Neuposlechnutého varování.


celkové hodnocení autora: 88.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 13		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Adrastea	14.09.2006, 18:48:59

Takto to vypadá, když na Arvineje vleze léto :)) Celková atmosféra dílka je moc pěkná a čarovná, navíc některé slovní obraty jsou vážně povedené. Máš tam ale pár mušek: gramatika (pany/panny), časté opakování slov (hlavně ta "těla") a pak mi taky přijdou zbytečné ty pomlčky, které tam jaksi ruší ("Vlnky prořízly siluety pružných Bohem – či snad Bohy – obdařených těl." - to hlavně). Také si nejsem jistá hlavní myšlenkou příběhu... Zkrátka máš už na svědomí lepší věci ;)


ze dne 14.09.2006, 20:56:36
Arvinej: no popravdě řečeno o všech těch chybách jsem věděl když jsem to překlepával z papíru do počítače ale když jsem si to pak po sobě četl tak mě to chytilo že ačkoliv jsem to četl dvakrát nebyl jsem schopen znovu najít ta špatná místa. myslím že to bylo hlavně o tom "Takto to vypadá, když na Arvineje vleze léto". a co se týče pravé myšlenky příběhu myslím že ze začátku tam vůbec žádná být neměla a ke konci se tam prostě vloudilo to "Kdo spatří jednou, podlehne navždy." což vlastně naráží nepřímo na hodně závislostí...