obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915114 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39062 příspěvků, 5698 autorů a 387981 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Velký den ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Domove líbezný
 autor Apolenka publikováno: 16.06.2009, 23:22  
 

Den se probouzí do krásného víkendového rána ... nechce se mi otevřít oči.
Myslím na naše tři děti (bože, jsou ještě tak malé). Dá se ta nemoc vůbec přelstít?
Dokážu to - MUSÍM! Myslím na svého muže Bivoje, který vedle mne spokojeně oddechuje (kdy mu to řeknu?). Jen ještě chvíli neotvírat oči ...

Vedle mne to zašustí - Bivoj se vyplížil z manželské postele a cosi kutí v mé rozsáhlé knihovně (že by ho zajímala klasická literatura?). Úkaz tak neobvyklý mě vytrhne z těžkých myšlenek. Vykloním se z postele, abych na něj viděla škvírou pootevřených dveří, a nestačím se divit. Ten můj svalovec už prolistoval několik objemných svazků naučného slovníku, ale pořád nemá dost. Teprve když se probere až k písmenu "Q", jeho tvář se rozjasní. Něco z knihy vyloví, ukryje to ve své mohutné dlani a právě se chystá tiše vytratit od rozházených knih, když do pokoje vtrhne moje maličkost. Napřaženým ukazováčkem píchnu do toho nepořádku a vybafnu:
"Tak tohle si uklidíš! A jestli hledáš něco ke čtení, mám tu pro tebe Dostojevského Zločin a trest."
Bivoj leknutím nadskočí a z dlaně mu při tom vyklouzne svazek pomuchlaných bankovek. Rozlétnou se po podlaze tak rychle, že už je nestihne zašlápnout pantoflem číslo čtyřicetšest. Ohromena hledím k zemi, odkud na mě coví několik párů přísných očí Františka Palackého ... nejsem schopna slova. Před půl rokem jsem vyhlásila úsporná opatření, škudlím na opravu střechy, nic si nedopřeji (proboha, vždyť nemám ani slušný župan do špitálu) a tady se přede mnou v mých vlastních knihách schovávají nějaké ušmudlané peníze?! Chvíli bojuji s pláčem (to je nejhorší den mého života), ale pak chytnu druhý dech a se vztyčenou hlavou odkráčím do kuchyně (mám přece úroveň). Namočím chlebové kůrky na polévku zvanou žebrácká a v 9:00 hodin středoevropského času zahajuji protestního bobříka mlčení.
Bivoj se mě snaží udobřit lacinými slůvky jako "jdi si odpočinout, holčičko, já dnes uvařím," nebo "dnes je krásně, Apolenko, den jako stvořený pro společnou vycházku."
Když nedbám, spřáhne se proti mně s dětmi. Chvíli co chvíli k sobě ti čtyři přikládají hlavy a důvěrně si šeptají, ukazují si na mě prstem a poťouchle se chichotají. Už už se zdá, že ten tlak neunesu a vybuchnu, ale ještě včas se rozpomenu na svoji úroveň.

Až večer, když dům ztichne a Bivoj si mě k sobě přitáhne, začne mi ta má úroveň vyloženě vadit. Moje bedra už tu tíhu neunesou - potřebuji se podělit.
"Bivoji, ty ani nevíš ... musím ti něco říct!" šeptám plna obav (božínku, vždyť ho vyděsím).
"Ale já to přece vím, Apolenko," spustí se šibalským úsměvem, "zítra máme výročí seznámení; našetřil jsem ti pár korun, tak si kup nějaký hadřík a vyrazíme si s spolu na oběd."
Bivoj září pýchou - tolik mu to sluší. Překvapeně na něj hledím, nemocná krev mi šumí v žilách, hrne se mi do tváří ... celá hořím.

Na druhý den ráno, když naše větší děti míří k zastávce školního autobusu, nese se návsí jejich nadšený povyk: "My máme výročí seznámení."
A kamarádi našich dětí nad tím uznale pokyvují hlavami a vykřikují sborem: "Vy se teda máte."
O dvě hodiny později předávám sousedce nejmladšího synka a poté i já usedám do autobusu. Za nějakou chvíli si v butiku natahuji přiléhavé úpletové šaty - jsou úžasně sexy (jak dlouho ještě mi to může slušet?) - a v pravé poledne už spěchám k restauraci, kde jsme si dali sraz. Najednou mě přepadne zase ta slabost - v posledních dnech stále častější (zatraceně, já tam snad nedojdu.)
Bivoj už netrpělivě stepuje u dveří. Když mě spatří, ztuhnou mu lícní svaly, zorničky se mu až nebezpečně rozšíří a přejíždí si mě svým neodolatelným pohledem od hlavy až k patě. To musel odkoukat od našeho kocoura (ten když se podívá, kočky se před ním v transu válejí po zemi).
"Apolenko, ty jsi tak krásná, vůbec žádná se ti tu nevyrovná," šeptá mi roztouženě do ucha, když si mě jako pravou perlu odvádí ke stolu. Zvědavě se rozhlédnu okolo sebe, ale žádnou jinou ženu tu nevidím.
Čekání na polévku si krátíme zamilovanými pohledy z očí do očí ... mám vůbec právo pokazit tu chvíli povídáním o nemocnici? Musím (už zítra nastupuji)!
"Bivoji, něco bys měl vědět ..."
V tom se rozlétnou dveře a do lokálu se vřítí naše děti. Vrhnou se na nás s prudkostí malých šelmiček a do ruky nám vtlačí dvě užmoulaná srdíčka a trochu pocuchanou kytici (nejkrásnější na světě).
"Propánakrále, kde jste se tady vzaly?" ptáme se dojatě a nevěřícně kroutíme hlavami.
"Paní učitelky nás pustily dříve ze školy a dokonce nám přidaly na kytku. Ty jsou hodné, že jo? Vono to ale nestačilo, tak nám pani květinářka ještě šedesát korun odpustila."
Přitisknu ta dětská tělíčka pevně k sobě, náruč mi přetéká láskou a z očí se mi vykutálejí slzy.
Pak se rozevře ještě jedna velká náruč, všechny nás u sebe schová a moje ústa dopoví:

"Bivoji, lásko moje, to je nejkrásnější den mého života ..."


 celkové hodnocení autora: 99.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 35 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 103 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 236 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Cyrano 16.11.2018, 3:59:16 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 27.09.2017, 8:10:00

   I mně velkým štěstím zdá se,
že Tě hezkých pár let znám,
vzdám hold písmenkové kráse,
navždy již Tě v 💟 mám!
👻🙋🙌💑
 Cyrano 27.09.2017, 8:10:00 Odpovědět 
   Čím to, že když je mi nejhůř, vyhledám si právě tuhle povídku, která mne stále dojímá a čerpám z ní sílu a víru, že třeba zas bude líp? Ze všech Tvých povídek na mne tahle působí nejsilněji. A protože už vím, že všechno nakonec dobře dopadlo a taky se mí moc líbí ty šelmičky, odcházím nakonec s lehkým úsměvem...:-)
 ze dne 15.11.2018, 22:24:50  
   Apolenka: Tvůj úsměv, milý Cyrano, je pro mě výhra v loterii. Potkávat se s dobrotivými lidmi, je velké životní štěstí.
 Cyrano 26.08.2016, 23:39:48 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 06.10.2015, 21:05:26

   Díky! Jak by taky ne, když mám tak skvělou a krásnou inspiraci! :-p
 Cyrano 06.10.2015, 21:05:26 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 06.09.2015, 19:33:27

   Apolenka básní krásně
a mně u srdce je milo,
na chvíli se cítím šťastně,
budiž za to dík, má vílo!

Veršuji jak před pár lety,
tehdy rozpustile mlád,
kdy jsem opěval ty rety,
co bych s chutí zlíbal snad.

Veršuji jak pár let zpátky,
kdy jsem dovedl si hrát,
a mé něžné veršohrátky
lepší dílek byly snad...

A když parťák zas se najde,
či parťačka, jasná věc,
že chuť pěstit si splín zajde,
smutkům prostě spadne klec...
:-)))
 ze dne 26.08.2016, 22:20:18  
   Apolenka: Veršuje ti to čím dál tím líp.
 Cyrano 06.09.2015, 19:33:27 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 05.09.2015, 19:59:27

   A Cyrano smeká obloukem svůj širák a hluboce se uklání Apolénce! Toho si važ, tam se neskláním ani před králem...:-)
 ze dne 06.10.2015, 4:47:02  
   Apolenka: Za poklonu Cyrána,
vinu se jak liána.
 Cyrano 05.09.2015, 19:59:27 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 25.08.2015, 16:55:08

   Jj, tak jsme si oba dokázali, že naše srdce ani v těchto časech ještě neokorala a dovedou prožívat naplno různé pocity. :-)
A po vzájemné výměně komplimentů Ti i já popřeji štěstí, které nezklame, protože z Tvých milých písmenek i ze samotného Tvého nicku jsem taky tak nějak naměkko... :-)))
 ze dne 06.09.2015, 19:16:16  
   Apolenka: Apolenka děkuje, otáčí se na špičce a dělá pukrlátko. :o)))
 Cyrano 25.08.2015, 16:55:08 Odpovědět 
   Tak jsem zase tady. Potřeboval jsem si zabrečet, abych uvolnil to vnitřní napětí, kterého se nemohu zbavit, možná abych se ještě ujistil, že mé srdce dosud neokoralo. Zřejmě ještě ne, protože se mi zase nějak potí oči...Je mi sice dál smutno, ale tak nějak hezky smutno, protože už vím, že tenhle příběh měl krásné, skoro pohádkové pokračování... :-)))
Tak trochu i závidím...
 ze dne 05.09.2015, 14:55:04  
   Apolenka: Převelice si tvého zájmu vážím, milý Cyrano, a věř, že i já jsem z tvého komentíku naměkko. Moc si přeji, aby tě našlo štěstí, chytlo se tě drápky a nepustilo. Jestli se mi ukáže, dám mu tip.
 florian 25.11.2014, 16:05:15 Odpovědět 
   Právě jsem byl usvědčen sám sebou, že jsem starý, i když si to nechci připustit; začaly mě pálit oči...
 ze dne 25.11.2014, 18:10:10  
   Apolenka: Milý floriane, ty rozmilý sympaťáku, že tys ta dvě čísla omylem prohodil? Já jsem si až doteď myslela, že jsi mladší. Ale stejně ti to sluší (i s těma červenýma očima)! Děkuji ti, dobrý člověče, za tvá hezká slova... a taky za to, že tu na saspi jsi.
 maja52 25.11.2014, 14:37:49 Odpovědět 
   To teda nechápu, jak jsem mohla přehlédnout toto krásné, smuténkové a dojemné dílko. Budu muset tvoji tvorbu projít celou ( když bude čas ) a zjistit co mi uniklo. Píšeš poutavě a lehounce, nenašla jsem tu podobného psavce k porovnání. Hluboce smekám před tvým umem. Měj se moc hezky, ahojky.
 ze dne 25.11.2014, 18:00:45  
   Apolenka: Majenko zlatá, já zas nechápu, jak dokážeš do tři vět vtěsnat tolik dobrotivé chvály. Tvoje slova mě nesmírně těší, ale popravdě, já přece nepíšu nic neobyčejného.
 Svetla 25.11.2014, 12:46:50 Odpovědět 
   Toto me rozbrecelo.

Ale libila se mi vsuvka s Bivojovou velikosti bot. Netusila jsem, co takovy maly detail dokaze v textu udelat.

Pises hodne dobre, ale to uz jsem psala.
 ze dne 25.11.2014, 17:54:06  
   Apolenka: Jsem ti, milá Světluško (Světluško se smí?), moc vděčná za tak velký zájem. Nezůstanu dlužná.
Když jsem dnes v komentu uviděla název této povídky, domnívala jsem se, že je to ta jarynova. On má totiž v právě vyšlých povídku stejného jména, na kterou jsem se chtěla podívat. Ale když jsem na ni v novinkách klikla, vyskočila mi ta moje. Mám velikou radost, že to ještě někdo čte. Děkuji.
 cojsemtochtělříct 18.02.2011, 23:23:37 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: cojsemtochtělříct ze dne 18.02.2011, 14:47:03

   Aleno, vidím, že jsi veselá kopa a pro každou le...srandu. Nemít už třicet let harmonické manželství, asi bych Bivojovi těžce záviděl... Ahóój! :O))))
 ze dne 03.04.2012, 13:36:00  
   Apolenka: :-)))
 cojsemtochtělříct 18.02.2011, 14:47:03 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: cojsemtochtělříct ze dne 14.02.2011, 7:42:29

   Kafe s mlíkem bych zmáknul, ale závin leda z listového těsta :))
 ze dne 18.02.2011, 23:11:19  
   Apolenka: I listový mám ráda... jdu k tobě.
 cojsemtochtělříct 14.02.2011, 7:42:29 Odpovědět 
   Hned první povídka, kterou od Tebe čtu je přímo nádherná. Musím si na Tvou tvorbu udělat čas. A sbal se, půjdeš mezi oblíbené autory! Tonda :O))) 1***
 ze dne 18.02.2011, 14:12:56  
   Apolenka: Ty umíš potěšit, Toníku.
Sbaleno mám... vyrážím.
P.S. Postav na kafe (s mlékem) + jablečný závin (tažený).
 Šimon Pecháček 24.01.2010, 17:31:31 Odpovědět 
   Apolenko, tvé texty jsou dokonalé v jakékoliv podobě... opravdu jako moji předchůdci nenacházím pozitivní slova, které jsem ještě nepoužil :)

ovšem nasadila jsi mi brouka do hlavy s tou nemocnicí... doufám, že se mi vysvětlení dostane, jakmile se pustím do dalšího dílu...
a udělám to hned teď :D
 ze dne 26.01.2010, 7:49:20  
   Apolenka: Dokonalý je prý jenom ten jeden nahoře... já to určitě nejsem. Ale moc ti, milý Šimone, děkuji za každé vlídné slovo, kterým mi umíš udělat radost.
 Cyrano 05.10.2009, 16:28:07 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 17.08.2009, 16:21:23

   Apolenka:
Pokud hřejí, pak jsem rád,
další příště zkusím psát.
Svými dílky, jak již víš,
vždy mne jaksi rozzáříš...
 ze dne 06.10.2009, 23:57:17  
   Apolenka: Hřejí jako kamínka... přikládej dál.
 Latent_Fay 01.10.2009, 20:05:40 Odpovědět 
   Krásné a já brečím. A připojuji se k ostatním s přáním přečíst si, že už je zase dobře!
 ze dne 04.10.2009, 11:48:52  
   Apolenka: Je zase dobře, milá Jani. Děkuji za tvoje upřímná slova - moc si jich vážím. Těším se z každé tvé návštěvy.
 Alasea 01.10.2009, 19:29:39 Odpovědět 
   Tvoje rodina ale drží při sobě:-) Jako vždy nádherné (nepsala jsem to už?). :-D
 ze dne 04.10.2009, 11:44:49  
   Apolenka: Vidí to tak i další čtenáři, Barborko, a cítím to takhle i já. Mít rodinu, na kterou je spolehnutí, je největší životní výhra.
Mám radost, když moje povídky čtou mladí... mé psaní tím plní svůj účel. Děkuji.
 Dawnie 23.08.2009, 13:29:51 Odpovědět 
   Krásné, krásné a stokrát krásné. Neznám upřimnější příběhy než ty tvoje. Na konci se vloudila nějaká ta slzička dojetí. Umíš žít, umíš psát... Jednička:)
 ze dne 23.08.2009, 23:40:55  
   Apolenka: Kristýnko, ty jsi mě vzala přímo útokem. Všechny moje textíky... to je času, cos mi věnovala... a ten krásný komentík. Mnohokrát ti za vše děkuji, neumíš si představit, jak mě to těší. Ale až se na saspi pořádně rozhlédneš, uvidíš, co je tu úžasných dílek - daleko lepších než jsem napsala já.
 Cyrano 17.08.2009, 16:21:23 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 17.08.2009, 16:06:54

   Apolenka: Nakousla, to je fakt! / Omluva za překlepy v předchozí reakci!/ Nemáš zač děkovat! To spíše já! Jsi jednou z mých skutečně živých múz...Měj se fajn! ;o)))
 ze dne 04.10.2009, 12:28:00  
   Apolenka: Promiň mi, Míro, že jsem přehlédla tenhle komentík... ke své vlastní škodě! Tisíceré díky za tvá hřejivá slůvka.
 Cyrano 17.08.2009, 16:06:54 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 17.08.2009, 15:41:10

   Apolenak: Už mlčím! Jenže Ty sama jsi to nakousla ve druhé řádce! A v tom třetím odstavci taky! Nu, jsem v duchu s Tebou!;o)))
 ze dne 17.08.2009, 16:17:47  
   Apolenka: Nakousla, pravda, ale v dalším textíku to dokousnu a tím to bude vyřešené. Ale děkuji ti za všechno, Míro, moc a moc.
 Cyrano 17.08.2009, 15:41:10 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 13.08.2009, 16:03:40

   Apolenka: To je dobře! Pozitivní přístup je první podmínkou vyléčení...;o)))
 ze dne 17.08.2009, 16:03:25  
   Apolenka: Myslíš to dobře, milý Cyrano, ale tohle téma je zakázané... dej si bobříka mlčení!
 Cyrano 13.08.2009, 16:03:40 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 13.08.2009, 15:21:45

   Tohle je odpověď pro Apolenku! Myslel jsem, že se to přiřadí do stejného okna. Někdy to tak bývý, tady ne!
 ze dne 15.08.2009, 18:58:08  
   Apolenka: Ať se to přiřadí kam se to přiřadí, vždy z to přijmu s radostí.
 Cyrano 13.08.2009, 15:21:45 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 04.07.2009, 16:08:55

   Jsem moc rád, že jsi zase tady! Když jsem si to opětovně pročítal, měl jsem o Tebe vážně strach...Budu na Tebe myslet a zkoušet posílat další reiky! M.;o)))
 ze dne 15.08.2009, 18:55:46  
   Apolenka: Žádné strachy, milý Cyrano, už si brousím tužku. Ale reiky posílej dál. Vděčná Apolenka
 ciko 25.07.2009, 17:43:45 Odpovědět 
   Čtu to poněkolikáté a opět musím chválit...a hledám slova, která nebyla ještě použita...nenalézám..snad jen ... těším se na Tvá příští slovíčka pro NÁS.
 ze dne 13.08.2009, 4:56:46  
   Apolenka: Ach, Františku milý, už se mi po tobě stýskalo. Děkuji.
 nejsembásník 05.07.2009, 13:55:23 Odpovědět 
   připojuji se ke komentům, ať Ti v příštích dnech prší jen samé štěstí....
 ze dne 13.08.2009, 4:53:12  
   Apolenka: Děkuji mnohokrát, Maruško, za ten šťastný mráček, cos za mnou poslala. Celou mě smáčel.
 Cyrano 04.07.2009, 16:08:55 Odpovědět 
   Umíš, Apíčku, moc krásně a s citem psát! Bylo by zajímavé poznat, zda i v mluveném projevu dokážeš tak mistrně vládnout slovy i svým hlasem...Určitě Ano! Je mi smutno z toho, co tu jen naznačuješ, ale líbí se mi, jak to zvládáš! Zkouším Ti poslat trochu té životní síly, ale nejsem mistr Reiki, bohužel...Takže alespoň držím palce...;o)))
 ze dne 13.08.2009, 4:46:22  
   Apolenka: Poslušně hlásím, že životní síla doletěla na určené místo. Příjemce děkuje, děkuje, děkuje.....
 marianka 30.06.2009, 10:07:20 Odpovědět 
   Smutný příběh, ať je přístě veselejší, ale i tahle povídečka je hezká. 1.

marianka
 ze dne 13.08.2009, 4:43:23  
   Apolenka: Vynasnažím se, marianko, a děkuji.
 Sapfó 23.06.2009, 16:10:54 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Sapfó ze dne 22.06.2009, 15:13:55

   jupí! tak ať se usmívají nejen čtenáři, ale taky ty ;)
 ze dne 13.08.2009, 4:42:06  
   Apolenka: Tak už se usmívám, milá Kačenko.
 Sapfó 22.06.2009, 15:13:55 Odpovědět 
   smutné...
 ze dne 23.06.2009, 9:23:09  
   Apolenka: Už nikdy nebudu psát smutně - poručila jsem si to a budu poslušná. A tobě, Kačenko, moc děkuji.
 Miss Rebeka 22.06.2009, 14:12:51 Odpovědět 
   Rozesmutnila jsi mě, ale zároveň z celého textu dýchá naděje, že bude zase dobře, že když má člověk rodinu a lidi, které miluje a kteří milují jeho, nemůže to být tak zlé, protože oni tě podrží.
Držím palce
 ze dne 23.06.2009, 9:18:43  
   Apolenka: Moc děkuji, milá Jani, za návštěvu, za přečtení, za ten krásný komentář, za všechno.
 Ina 22.06.2009, 14:08:19 Odpovědět 
   Apolenko, ve svém věku už nejsem nejzdravější, ale nepřipouštím si to. Jsi statečná, dobře to dopadne, ať je to cokoliv. Píšu teď dva scénáře, takže sem jen nakukuju...
Pozdravuj Bivoje - mám doma podobného!
 ze dne 23.06.2009, 9:14:08  
   Apolenka: Děkuji, Jiřinko, za každé tvé vlídné slovo.
Jak se zdá, Bivojů běhá po světě hodně. Pozdrav vyřídím a tobě přeji vše nej nej, hlavně to zdravíčko.
 paryba 22.06.2009, 12:02:21 Odpovědět 
   Týden či dva jsem neměla pořádně čas na saspi a za tu krátkou dobu se tu semlelo věcí... když čtu komentáře pod sebou, už snad ani nevím, jestli říkat, kdybys někdy něco potřebovala, stačí napsat... Jsem ráda, že máš rodinu, která Tě podrží. To nejdůležitější v našich životech je vždy na dosah... a uvnitř nás. Drž se. J.
 ze dne 23.06.2009, 9:00:28  
   Apolenka: Děkuji ti, zlatá parybko. Jsem šťastná, že mám na saspi tak dobré přátele.
 Ina 19.06.2009, 9:29:33 Odpovědět 
   Umíš rozdávat i smích mezi slzy. Díky, že jseš!
 ze dne 19.06.2009, 20:02:26  
   Apolenka: Jiřinko zlatá, já jsem naopak zase ráda, že jsi tu ty. A nikam se ze saspi nevytrácej, prosím, vždyť všude je chleba jen o dvou kůrkách.
 Vanessa Kuzníková 18.06.2009, 22:38:49 Odpovědět 
   Proč jsi mi to udělala? Já tu řvu jako kráva.

Moc a moc dojemné a miloučké. Netrap se holka moje, tam někde uvnitř vím, že ti není hej. Tak ti držím pěstičky.
 ze dne 19.06.2009, 19:50:40  
   Apolenka: Vanessko, nech toho bulení a radši popřemýšlej, co veselého zase napíšeš!!! Jdu na to taky.
Nikdy tvoje upřímná slova nezapomenu.
 dascha 18.06.2009, 20:25:27 Odpovědět 
   Alenko, Apolenko, píšeš srdíčkem, které je silně vnímavé a cítí, takže víš, že vše dobře dopadne. To Tvé srdce také cítí, no a já zase moc přeji. :-)
Vůle je mocná čarodějka a Ty dobrá spisovatelka. Díky a spěchám přidat jednotku.
 ze dne 19.06.2009, 19:59:06  
   Apolenka: Milá dascho, ani netušíš, jak ráda tě vidím. Tak dlouho ses na saspi neukázala a najednou jsi tu, jako dobrá víla z pohádky. Moc ti děkuji. Opravdu moc.
 Lyrie 18.06.2009, 14:17:43 Odpovědět 
   Umíš nejen rozesmát, pohladit duši a přenést na nás pohodu Tvého domova, ale umíš i donutit k zamyšlení a stáhnout hrdlo až k slzám... Přeji Ti všechno dobré, Apolenko.
 ze dne 18.06.2009, 15:27:01  
   Apolenka: Vážím si tvých slov a děkuji za ně.
 Kaileen 18.06.2009, 13:59:36 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen ze dne 17.06.2009, 13:25:37

   Přece se nemusíš omlouvat :-) do tohoto tématu se moc humoru nacpat nedá, jen jsem tím chtěla říct, že jsem u tebe zvyklá na rozesmáté oddechovky, určitě nejde o to, že by se mi text nelíbil - naopak. Stejně ale doufám, že příště se potkáme u veselejšího tématu.
 ze dne 18.06.2009, 15:13:07  
   Apolenka: Potkat se u veselejších témat je i mým přáním.
 Kitty 18.06.2009, 9:09:22 Odpovědět 
   Povídka se mně moc líbí, je to pěkně napsané. Já myslím, že hlavní myšlenka povídky je v tom, že láska a porozumnění v rodině je víc než rány osudu, které nás v životě můžou potkat.
 ze dne 18.06.2009, 9:33:05  
   Apolenka: Milá Kitty, mluvíš mi přímo z duše a jsem ti za to pochopení moc a moc vděčná.
 Tavode 18.06.2009, 3:41:07 Odpovědět 
   Líbííí...:-)))
Ale hlavně přeju hodně zdraví....
 ze dne 18.06.2009, 8:39:41  
   Apolenka: I tobě, Tavode, hodně hodně zdraví. Děkuji za návštěvu, za přečtení, za jedničku a těším se na tvé další dílko.
 Danuše 17.06.2009, 19:52:34 Odpovědět 
   Apolenko ty píšeš nádherně, já nevím co říct, je mi smutno a bojím se o tebe. Ten text mě vtáhnul, umíš to skvěle. Nepředčím ty krásné komenty pode mnou, nenajdu teď ta nejvíc vystihující slova, co by vystihla mé pocity po přečtení.
Apolenko, přeju hodně hodně štěstí a zdraví. Máš můj velký obdiv.
 ze dne 18.06.2009, 1:20:14  
   Apolenka: Danuško, z těch tvých řádků čiší tolik dobroty ... jsem z toho úplně naměkko. Já nedokáži napsat nic lepšího, než že ti nastokrát děkuji a přeji ti nejméně tolik štěstí a zdraví, jako jsi popřála ty mně. Moc mě těší, že jsem tě na saspi poznala.
 mistrovamarketka 17.06.2009, 16:03:05 Odpovědět 
   Tak jsem pořád čekala, kdy se tvůj text překlopí v povedenou taškařici a já si budu moci oddechnout a ono až do konce (a ani dál) nic takového... Smutné to bylo, každodenní (bohužel) a já dávám jedna... no a napiš, jak to dopadlo... totiž, chci říct - NAPIŠ, ŽE TO DOBŘE DOPADLO...
 ze dne 18.06.2009, 0:59:28  
   Apolenka: Ach, marketko, ani si neumíš představit, jak moc mě teď mrzí, že jsem to nedokázala překlopit do veselé taškařice, kterou jste asi všichni čekali. Příště se budu snažit, abych místo chmurných myšlenek šířila dobrou náladu (věřím, že to půjde). Moc ti, marketko, děkuji - úplně za všechno.
 Agibail 17.06.2009, 15:17:02 Odpovědět 
   Ahoj Alenko,
nevědomky jsi nás svými veselými příhodami rozmazlila a my zcela automaticky čekáme jejich další pokračování... :-))Myslím si, že je moc dobře, že jsi ukázala Bivojovic rodinku poněkud jinak ... že všechno není tak ideální, jak by se mohlo na první pohled zdát...
Z tohoto příběhu jsem rozněžněná a zároveň poněkud vystrašená ... doufám, že se toho nemocničního strašáka Apolenka brzy zbaví a vše dobře dopadne ....( držím pěsti) ...
... už se těším až se budu moci opět kochat jejím humorným nadhledem na život s Bivojem ...:-))
měj se hezky I. :-))
 ze dne 18.06.2009, 0:40:21  
   Apolenka: Milá Ivanko, já sama od sebe očekávám něco veselejšího, to mi věř. Vynasnažím se, aby to tak příště bylo. Moc ti děkuji za tvoje upřímná slova - pořád dokola si ty řádky čtu.
 Altro 17.06.2009, 14:23:25 Odpovědět 
   Zdravím,
Jako by to nějak poznamenala ta moje "Hořká hostie". Ale i tak má to pořád tvoji "first class" úroveň.

1

Altro
 ze dne 18.06.2009, 0:25:58  
   Apolenka: Nepopírám, určitě jsem poznamenaná - tvůj vliv je silný.
Těším se z tvojí návštěvy a moc ti děkuji, Martine.
 Kaileen 17.06.2009, 13:25:37 Odpovědět 
   Ahoj, jak už bylo řečeno, zaujmeš, to každopádně, ale chybí mi tam tvůj humor, dneska ho bylo maličko. Nejsem u tebe zvyklá na vážné texty, ale i s tím ses dobře "popasovala".
 ze dne 18.06.2009, 0:20:03  
   Apolenka: I tentokrát jsem se snažila o humor ... omlouvám se, že ho bylo málo. Nějak mi to nešlo. Děkuji za milou návštěvu a hezké hodnocení.
 ciko 17.06.2009, 12:16:51 Odpovědět 
   Jak je Tvým zvykem zaujmeš a zajmeš čtenáře a pustíš až pár minut po dočtení...
 ze dne 18.06.2009, 0:09:17  
   Apolenka: Moc mě těší, milý ciko, že jsem tě zaujala a nepustila. Tebe já totiž moc nerada pouštím.
 salvator 17.06.2009, 10:56:45 Odpovědět 
   Ahojky Apolenko, ty jsi opravdový spisovatel, tedy, spisovatelka, vtáhlo mne to tak, až jsem viděl i cítil celý ten tvůj den se všemi ostatními vjemy, co k němu patří, jako je sálající sluneční paprsky, náměstí s restaurací, děti i ty tvoje šaty s právě rozkvetlými fialovými kvítky. Má to opravdovou atmosféru a na nic si nehraješ, připomíná mi to příběhy z mého dětství, které jsem dílem prožíval a dílem pročetl. Tak, hlavně zdravíčko, aby bylo, přeju. Bez něho se jednomu žije přece jen hůř. Měj se moc hezky.
 ze dne 18.06.2009, 0:02:42  
   Apolenka: Ani nevím, jak ti mám za tvoje krásná slova poděkovat. I tobě přeji vše hezké a hlavně to ZDRAVÍ.
Ale ke spisovatelce mám, milý Dalimile, hodně daleko - já jsem jen obyčejná Apolenka.
 Romana Tamová 17.06.2009, 8:02:20 Odpovědět 
   Krááááásné.
 ze dne 17.06.2009, 23:51:59  
   Apolenka: Krásné je, Tami, že jsi přišla a přečetla. Děkuji mnohokrát.
 Divoká Orlice 17.06.2009, 7:25:57 Odpovědět 
   jedním dechem...

krásné
 ze dne 17.06.2009, 23:49:22  
   Apolenka: Moc jsi mě potěšila, Kamilko. Děkuji
 Charlotte Cole 17.06.2009, 0:34:30 Odpovědět 
   Aááách... 1.
 ze dne 17.06.2009, 23:45:28  
   Apolenka: Tvoje návštěva mi udělala velkou radost, milá Terko.
 Šíma 17.06.2009, 0:08:46 Odpovědět 
   Pěkné! ;-)

Trochu jsem se však začal o naši hrdinku bát! Do nemocnice? A co musela svému Bivojovi říci? A ta slabost?

"Nepříliš jasné tušení já mám! Temnou sílu za vším cítím..." :-DDD

Jednička! Jo, nejsem mistr Joda, já vím... :-(
 ze dne 17.06.2009, 23:39:41  
   Apolenka: Moc moc ti děkuji, milý Šímo, ale temné síly na Apolenku radši nepřivolávej!
 Rút 16.06.2009, 23:48:05 Odpovědět 
   Tak tohle mě dostalo do kolen.. Ach jo, ach jo.. :-( Vím, i tohle je tvrdá realita, ale pro mě, prosím, příště něco veselejšího. :-)
Každopádně napsáno je to skvěle, člověk jako by to zrovna prožíval..
 ze dne 17.06.2009, 23:34:17  
   Apolenka: Děkuji ti, milá Rút, a slibuji, že příště to bude veselejší.
 Ekyelka 16.06.2009, 23:19:48 Odpovědět 
   Zdravím.

Já sice moc na ty slaďáky nejsem, ale... málem brečím jak želva. Tyhle drobné denní a životní okamžiky dovedeš podat tak, že vtáhnou do příběhu a nepustí, dokud není poslední tečka domalovaná.
A abych nebyla jen lidská - oceňuji práci s vnitřním hlasem. Ty černočerné myšlenky jsou podané trefně, cíleně. Blízce čtenáři. (To aby to znělo aspoń trochu redaktorsky) ;)
 ze dne 18.06.2009, 18:25:32  
   Ekyelka: Já vím, že to zní krutě, ale ode mne je známka za text. Tak nějak jsem dostatečně okoralá, abych dokázala odhlédnout od skutečnosti a pozadí, byť to zavání až necitelností...
Ovšem myslím, že ty se známek ze soucitu nemusíš bát - píšeš příliš dobře na to, aby to někoho normáního byť jen napadlo. ;)
 ze dne 17.06.2009, 23:27:32  
   Apolenka: Milá Eky, mnohokrát děkuji. Opakovaně si čtu tvůj přívětivý komentík i všechny další krásné komentíky ve sloupci nad tebou. Úplně mě to rozhodilo a mám trému odpovídat.
Dost jsem váhala, zda mám tuto povídku uveřejnit, ale už se stalo ... on život není jenom samá radost. A teď bych si ještě přála, aby jedničky, které jsem od svých milých a dobrotivých čtenářů dostala, tu nebyly ze soucitu - z jakési etické povinnosti.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Johannes Faustus
(24.3.2019, 20:03)
Maura.A
(20.3.2019, 22:36)
Danny Rain
(13.3.2019, 14:09)
Moni mini
(10.3.2019, 15:31)
obr
obr obr obr
obr
Vyznání
Danny Alonso
Kiku
Sověnka
Nezvratný osud
lotty
obr
obr obr obr
obr

Arn Dresko VI. Rozhovor
jindra
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr