| Maličké zamyšlení k veršování s veršováním |
| |
|
|
Jak se bloudí krajinou slov?
To se člověk zasní, vypustí tělo
a otevře duši dveře dokořán,
ta se rozhlédne do všech stran
a co vidí, o tom básní;
třeba o obloze, že je jí blaze,
když se obloha tváří přívětivě, mile;
či , že je jí dlouhá chvíle, protože čas nějak ustrnul
v rozpacích; že smích se lepí na paty;
nebo o stromech, že pláče nebe, když jdou spát...
A autor sedí zahleděný do té krajiny,
kam duše jeho že se zatoulala
a jakou že mu zazpívala píseň.
Tíseň ze samoty opadá,
zvedá se nálada vzbuzeného poetika:
Ach, jaká že je to pýcha
být vysloveno co bylo před chvílí jen sněno!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 38 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
