obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915198 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39221 příspěvků, 5717 autorů a 388914 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Šetřme svého anděla! ::

 autor Danuše publikováno: 21.06.2009, 20:47  
Jednou se mi fakt něco podobného zdálo, ale na rozdíl od hrdinky z příběhu si dávám raději bacha. Tak hodně štěstí vašim andělům a nezhuntujte je!!!

Budu moc ráda, jestli alespoň trochu pobavím a zlepším náladu a pak zas tiše odejdu do p... teda do poezie :-)
 

V noci se mi náhle zjevil.
Náhle, je vlastně možná nepřesné. Otáčela jsem se asi nějak nešikovně na pravý bok a praštila se do ruky o noční stolek. Ještě se zavřenýma očima jsem si pěkně zaklela a rozhodla se to jít zapít trochou vody.
Sedla jsem si a rozhodla se moc neobtěžovat zrak rozkoukáváním, protože by si mohl myslet, že už vstáváme a odehnal by spánek, jako už tolikrát. Tak jsem mu povolila jen škvírky, abych se nepřerazila.
Ale škvírky se zvětšily. Já je zvětšila. A hodně doširoka.
Stál totiž hned u mé postele a bylo mi jasné, že to musí být on.
Tak tohle bude ten můj chudák strážný anděl... z popelavé tváře na mne smutně hledí pár pohaslých očí, obě bosé nohy se třou o sebe jak opuštěná mláďata a nad prošedivělou hlavou problikává něco... něco... prostě něco.
"Zítra odcházím do andělského starobního důchodu," řekl tichým hlasem.
"Jsem unavený a sedřený. Ani nevíš, no, nemůžeš vědět, že mi už před rokem museli dát protézu – umělé křídlo. Když při letu prudce zahnu, uvolní se a musím ho znovu připevnit. A to tě docela ohrožuje, chápeš?! A svatozář? Svítí tak chabě, že do mne včera tři kolegové andělé za letu vrazili, protože mě neviděli!!!" Povzdechl si, a tiše pokračoval:
"Co já se kvůli tobě už nalítal... Já vím, je to teď normální, spěchat a moc nemyslet, ale děvče, já jsem ještě ze staré školy!! Představ si, že včera na mne dokonce přišli s rekvalifikací na motoanděla! Na mně! Já už se nic učit nechci a nebudu, to je pro mladší anděly, mají už jinak střižený křídla a solární svatozář."
"Chci ti vlastně jen říct, že ten, co nastupuje po mně, je dost mladý a nezkušený.
A ty... jezdíš jako blázen, hulíš jak fabrika... dávej na sebe už konečně pozor!"

Myslím, že jsem jen dál pořád bez hnutí seděla, zírala na tu politovánihodnou bytost a snažila se vstřebat vše, co na mne vychrlil. Chtěla jsem rychle poděkovat, snad i poprosit za odpuštění... a ono ze mne jen vylezlo: "Co je to proboha – motoanděl?"
A tak nějak jen z dálky jsem ještě zaslechla: "Specialista na některý ty kretény motorkáře, co si nevážej života! Jenže já bych tak akorát ještě možná stačil na Babetisty, ale to néé, to by se prý nevyplatilo.
Tak končím.
Dobrou noc a neblbni..."

Ani nevím, jak jsem pak usnula, ale tenhle praštěný sen se už nevrátil.

Ráno jsem spěchala na úřad práce. Chodím tam už přes půl roku a pořád nic. Naše firma prostě skončila a já tím pádem také. Nejdřív to bylo fajn, ale ono všeho moc škodí a zase bych docela chtěla někam patřit. No a finance... vyskakovat si teda moc nemůžu.

Auto v servisu a mrcha autobus mi ujel přímo před nosem. Pršelo, deštník mi bral vítr a ještě k tomu zazvonil mobil. Nějak jsem si nevšimla, že je pro mne na semaforu červená.

Pohřeb mám pozítří.

Stojím v narůžovělém oparu někde mezi dvěma světy a vrchní anděl jen smutně pokyvuje ustaranou hlavou. "Proč si vy, lidé, neberete dobré rady k srdci? Ten nový byl ve zkušební době a prostě neobstál. Takže... na jeho místo... nastoupíš ty."

Tak budu mít konečně zaměstnání! Snad tu zkušebku ustojím. Zatím se jen učím lítat. Já nevím, ale nějak mi to nejde. Pořád prostě natahuju tu pitomou pravou ruku při letu před sebe.

Musím prý teď 100krát napsat brkem z vlastního křídla - nejsem Superman.... nejsem Superman...


 celkové hodnocení autora: 99.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 25 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 54 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 112 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apolenka 10.03.2013, 13:41:12 Odpovědět 
   Ač jsem už kdysi hodnotila, ráda se k tvým dobrosrdečným textíkům a krásným básním vracím. Tvoje povídka o pejskovi a novinách byla dokonce úplně první věc, kterou jsem si na saspi přečetla. Kdyby to šlo, nasázela bych ti jedničky znovu... přijmi tedy ode mne, Danuško, aspoň přání dobrého zdraví a více času pro další skvělou tvorbu.
 ze dne 10.03.2013, 16:06:36  
   Danuše: Apolenko... nevím co říct... ty jsi mne tak moc potěšila... díky za Tvá krásná slova. Snad mne ještě někdy múza alespoň lehce líbne, i kdyby třeba jen kvůli jednomu mému čtenáři... díky :-)
 Disorder 11.11.2012, 1:22:05 Odpovědět 
   Je to krásně napsaný, vtipný, milý příběh... a já si nemůžu pomoct, ale je mi tak nějak smutno. Ani nevím proč, možná je to jenom mým rozpoložením... Rozhovor - nebo vlastně spíš monolog anděla se mi moc líbil, konec překvapil, pohřeb mám pozítří... 1
 ze dne 14.11.2012, 20:26:39  
   Danuše: Míšo moc děkuju a moc mě Tvé hodnocení potěšilo :-)
Máš pravdu v tom, že až tak veselé téma to není, jen snad vtipně psané. Škoda, že hodně lidí na svého anděla nemyslí. Já mu děkuju za každý den.
Ahojky a ještě jednou dík. Dana
 Raba 03.05.2010, 10:38:34 Odpovědět 
   Vtipné a zároveň k zamyšlení...moc pěkné.
 ze dne 08.05.2010, 23:02:51  
   Danuše: Děkuji moc :-)
 Hordek 29.12.2009, 23:30:53 Odpovědět 
   Velmi pobavilo.
 ze dne 29.12.2009, 23:49:25  
   Danuše: Děkuji moc a přeji vše nej a hodně inspirace v nastávajícím roce :-)
 faust 14.10.2009, 9:20:00 Odpovědět 
   pravdu říct, zezačátku jsem tomu nevěřil, nicméně za polovinou nabral příběh spád, a potom to vyvrcholilo výborně...
 ze dne 14.10.2009, 12:23:35  
   Danuše: Jejej díky Jaroslave!!!
Moc mě to potěšilo :-))
 Ariadne 19.08.2009, 15:11:13 Odpovědět 
   no připomnělo mně to Cimrmany, jak četli výjevy z pece a bylo to v roce 1914 a ta smrtka říkala "po mně přijde nová, ta už se nezakecá"
 ze dne 19.08.2009, 15:18:03  
   Danuše: No jo, to je fakt :-))
Cimrmany miluju... tak to přirovnání je pro mne pocta.
Děkuji!!!
 VanillaSky 26.06.2009, 19:42:09 Odpovědět 
   A to som si myslela, že anjela máme po celý život jedného a že jemu sa nič nemôže stať :) ... ale som nečakala, ža príbeh takto skončí. Pekne napísané, pôjde do oblúbených a za 1
 ze dne 27.06.2009, 15:58:40  
   Danuše: Děkuji Viv za krásný koment :-)
Kdo ví, jak to s těmi strážnými anděly je, hlavně aby byli a třeba nestávkovali :-) Jenom je opravdu nesmíme moc unavit, aby nedopadli jako ten o kterém píšu :-))
Maj sa krásne
D.
 Miss Rebeka 26.06.2009, 14:06:46 Odpovědět 
   Je poznat, že píšeš poezii, protože text je svěží a používáš hezká přirovnání. Navíc je lehký a čte se dobře. Ač je téma anděl, děj je originální. Líbí se mi závěr a poslední věta mě rozesmála.
Dávám 1
 ze dne 27.06.2009, 15:53:47  
   Danuše: To mě moc těší Janičko, děkuji moc :-))
 Charlotte Cole 25.06.2009, 17:09:56 Odpovědět 
   Ale jo... za to neokoukané, milé, optimistické zpracování si zasloužíš Jedničku...
 ze dne 27.06.2009, 15:51:37  
   Danuše: Díky Charlottko a já slibuji, že se budu snažit se polepšit, pokud si těch chyb všimnu :-)))
poslední dobou se nějak už víc musím kontrolovat, některé věci prostě nevidím, i když se snažím.
Ještě jednou díky, vážím si toho.
Měj se moc hezky
D.
 Agibail 25.06.2009, 15:57:18 Odpovědět 
   moc moc líbilo :-)) ... vůbec jsme netušila, že kromě krásných veršů píšeš i tak miloučké a úsměvné povídky ...:-))
Do těchto vod zabruslím jen občas, což je velká chyba a moje dlouhatánské mínus ... :-)) ... budu to muset napravit!
Brzy se uvidíme u některé tvé další ( již psané) povídky ... :-))
měj se moc hezky, Danuško :-))
I.
 ze dne 27.06.2009, 15:47:43  
   Danuše: Děkuji moc Ivanko :-))
no, občas něco vyplodím, ale ještě to musím víc vychytat. Jestli tedy ještě něco napíšu. Tohle byl archív a teď už delší čas jsem bez nápadů :-)
Jestli si přečteš moje ostatní povídečky, tak mě to moc potěší.
Ahojky a měj se krásně.
 Apolenka 23.06.2009, 8:28:01 Odpovědět 
   Přečíst si v dnešním zamračeném ránu tvoji povídku je víc než vypít dobrý šálek kávy. A tím je zároveň řěčeno, že tenhle textík je skvělý - můj šálek dobré kávy. Těch drobnůstek, o kterých píše Charlottka, jsem si všimla, ale to se vychytá, až toho napíšeš více. A měla bys!!!
Horší by bylo, kdybych já si umanula psát básně ... katastrofa. Psát poezii je rozhodně těžší.
Tak se tuž, Danuško, budu se těšit na další povedená dílka.
 ze dne 24.06.2009, 19:58:42  
   Danuše: Díky moc, to mám radost, že jsem Ti vylepšila ráno :-)
Jinak si myslím, že psát prózu bez jediné chybičky a se skvělým obsahem je hodně těžké. Tak já se asi k tomu uchýlím jen svátečně, když budu mít nějaký dobrý námět. Takže se těch chyb asi nezbavím:-))
Já se těším na tvá !!!
 Charlotte Cole 23.06.2009, 0:59:00 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Charlotte Cole ze dne 22.06.2009, 23:29:00

   Ano, jedinou možností, jak se účinně zbavit „už“, „že“ a podobných slov, která se opakují v textu až moc, je psát, psát a zase psát. Vypsat se z toho. Je pravda, že ty píšeš hlavně poezii (tak krásnou poezii) a tedy v próze nejsi tak vypsaná (ale zase ti nechci křivdit… =) ). Já jsem na tohle opakování hodně citlivá (ale také ve svých textech mám opakující se slova… =/ potvůrky jedny… ), takže taková slova vidím a vadí mi. Takže piš a bude to dobré. =) Hodně štěstí. =)

Ch.
 ze dne 24.06.2009, 19:53:59  
   Danuše: Máš pravdu, chce to víc psát, ale zatím je to o čase a nápadech :-)
 Charlotte Cole 22.06.2009, 23:29:00 Odpovědět 
   Ahojky, Danuško!

Na tohle dílko jsem koukala už včera a tuším, že i den předtím. Nejprve jsem jen zvědavě nakoukla, pak se podívala na konec (tento nešvar se snažím eliminovat, ale moc mi to nejde…) a pomyslela jsem si, že příspěvek na první pohled vypadá docela dobře. První dojem – ten je důležitý. Prózu poslední dobou nečtu. Dlouhé příspěvky vůbec a ty kratší… jen někdy. Přijde mi to škoda, ale snažím se se znovu „rozkoukat“ a „rozečíst“… Prostě mám takové špatné období. Takže jsi zaujala a to je, jak už jsem řekla, velice důležité.

Text jsem si tedy přečetla a byla jsem poměrně překvapená. Téma andělé je hodně rozebírané, takže je těžké poprat se s ním tak, aby vzniklý text čtenářům nepřipadal… řekněme známý, nudný, okoukaný. Jistě víš, o čem mluvím. Ty jsi se ale tohoto obtížného úkolu zhostila víc než dobře. Andělův monolog mi přišel velice pěkný, zajímavý, neunavoval a já se musela celou dobu usmívat (a litovat toho svého strážného anděla…). Oceňuji konec, který nebyl nijak násilný, ani pesimistický. Naopak se mi zdál milý. Zejména úplně poslední věta se Supermanem se mi hodně líbila. Taková výborná tečka.


Každopádně chválou můj komentář nekončí. Jistě se na mě nebudeš zlobit, když přidám i nějaké výtky. Pár bych jich měla.

1) Už na začátku mě do očí uhodilo 2x použité slovo „rozhodla“ na tak malém prostoru.

2) Nějak se mi nepozdával počet „že“. Barevně jsem si je označila a vykouklo na mě číslo 7. Možná jsem se někde přepočítala, ale i tak mi to přijde moc na tak krátký text. Rozhodně by se mnohé věty daly přeformulovat, abys omezila drzé roztahování podle mě jedné z nejzákeřnějších potvůrek, které existují, po textu.

3) To samé jsem zkusila se slovem „už“. Je jich tam dohromady 9. To také není zrovna málo…

4) „politovánihodnou“ – politováníhodnou

5) „Na mně!“ – předpokládám, že jde o čtvrtý pád. Na koho, co – na mě/mne

6) Pak jsem tu narazila na nějaké nadbytečné čárky. Ale tady se rovnou přiznám, že já s čárkami nejsem zrovna kamarádka. Tedy se v případě potřeby ještě někoho přeptej.

„…odehnal by spánek, jako už tolikrát.“ – tady by čárka podle mě být neměla

„Povzdechl si, a tiše…“ – v tomto případě myslím není potřeba


Tak. Toť k výtkám. Určitě bych nějaké ještě vymyslela, kdybych se do textu více ponořila, ale už takhle rýpám hodně a nechtěla bych, aby z mého komentu zářily více výtky než chvála. Ne, tady je rozhodně víc ke chvále.


Celkově se mi text líbil. Co se týče chybek – jsou v každém textu a dá hodně práce je donutit, aby se přestaly chovat jako mrtví brouci a ukázaly se. Navíc mám zkušenost, že čím více opravuješ, tím víc zákeřných chybek přibývá. Mám to ozkoušené.
Téma skvěle zpracované, bavila jsem se a na konci i zamyslela nad těžkým osudem mého anděla strážného. Ke zpracování bych – krom výše zmíněných případů – neměla další výtky. Text vypadá hezky už na první pohled, působí hezky uhlazeně, jen bych trochu upravila některé věty hlavně na začátku. Někdy si zkus text přečíst nahlas. Mnohokrát se mi stává, že už mám text hotový, jsem s ním spokojená a tak si ho jen pro zpestření dlouhé chvíle přečtu nahlas. A jéje! Těch výrazů, které mi pak nesedí, je tolik, až valím oči. =D

Co se týče známky… zapřemýšlím nad ní. Zatím bych to viděla tak na 1.5, možná lepší Dvojku… Ale nesmutni! Dnes jsem moc náročná. Rozhodně se sem ale ještě vrátím a dám o sobě vědět.

Stvořila jsem už dost dlouhý komentík, takže se loučím, přeji hodně nápadů a plodné múzy. =)

Ch.
 ze dne 23.06.2009, 0:19:11  
   Danuše: Charlottko :-)
Děkuji moc za tvůj komentář a obsáhlý rozbor a určitě se na tebe nezlobím, vždyť máš pravdu! Já prostě ty chyby neviděla, i když jsem to četla mockrát a i nahlas, i členům rodiny, tak jsme si prostě nevšimli. Asi jsme se soustředili víc na děj.
Až teď vidím to 2x "rozhodla" - to jsem vždy synům vtloukala do hlavy, když jsem s nimi psala slohy, že nemají používat stejná slova ve větách za sebou. A mně/mě to mi teda ujelo, fuj :-)
"už" a "že" no to už bych asi nic nenapsala anebo bych to musela psát hodně dlouho, ale to se asi má, když zas člověk není moc zvyklý psát prózu. Ale tím opravováním by tam mohly vzniknout jiné chyby, jak říkáš. Já tam právě některé věty vkládala a některé mazala, a tím jsem si možná naběhla. Čímž se nechci omlouvat a vymlouvat.

Jsem moc ráda, že se ti líbí děj a že tě pobavil.
Ještě jednou moc děkuji, žes mi věnovala tolik času a známku dej jak myslíš, já jsem vždy hlavně vděčná za komentáře, i když pěkná známka jistě potěší :-) jsem ráda, že to pár lidiček pobavilo, a že tam nemám nějaké víc ostudné hrubky:-))
Ahojky a dobrou noc
 Kaileen 22.06.2009, 19:41:49 Odpovědět 
   Paráda! Taky mi říkal, že moc hulím, ale snad ještě nějaký rok vydrží, ale hodil by se mi nějaký nový, vyškolený, hodlám si koupit motorku, ale tak... Snad ještě počkám, jestli se nepřijde anděl "důchodce" rozloučit :-D
 ze dne 22.06.2009, 21:08:22  
   Danuše: Možná budou muset být časem dva, doba a lidi jsou čím dál náročnější. Hlavně aby nezačali naplňovat své stavy tím, že se občas otočí zády!!! Tak na to mysli, až budeš sedat na motorku :-))
Tak držím palce a oc děkuji :-)
 Ina 22.06.2009, 14:04:18 Odpovědět 
   Taky mám svého anděla!
 ze dne 22.06.2009, 21:03:02  
   Danuše: Jiřinko, tak ho pozdravuj a ať se snaží, aby se ti nic nestalo!!!
Ahojky a moc děkuji
 Sakora 22.06.2009, 12:27:35 Odpovědět 
   Měla jsem dnes takový blbý ráno ... a tohle mi ho okamžitě vylepšilo. Poetické přirovnání těch bosých nohou anděla, to se mi líbilo. A pak ta poslední věta! Prostě skvělý.
 ze dne 22.06.2009, 21:00:46  
   Danuše: Tak to si víc nemůžu přát!!!
Jsem poctěna a moc děkuji :-)
 paryba 22.06.2009, 11:02:10 Odpovědět 
   ten můj chudák strážný anděl... taky toho svýho někdy polituju, nemaj to s náma jednoduchý...
 ze dne 22.06.2009, 20:56:33  
   Danuše: No, to máš pravdu :-)
Děkuji Jani, moc děkuji.
 maja52 21.06.2009, 23:47:07 Odpovědět 
   Plaveš v jiných vodách, ale dobře.Rozhodně se neutopíš.To se ti povedlo, ráda jsem si početla.Ahoj 1.
 ze dne 22.06.2009, 20:55:08  
   Danuše: Jestli jsem tě alespoň trochu pobavila, tak to je pro mne největší odměna Majko.
Děkuji moc :-)
 First Girl 21.06.2009, 22:53:39 Odpovědět 
   Jééééé :) tak podobny sen by me asi hodne dostal :) krasne napsane a superman hodne pobavil :)
 ze dne 22.06.2009, 20:53:41  
   Danuše: Ten superman byl vlastně námětem k celému příběhu, představila jsem si anděla v bílém hábitu, jak letí s nataženou paží a zatnutou pěstí :-))
Díky za návštěvu a hodnocení, moc mě to potěšilo!!
 dascha 21.06.2009, 22:33:43 Odpovědět 
   Příjemně se to čte. Není nad to vědět, že i andělský důchodce má své starosti... :-)
Jasná jednička
 ze dne 22.06.2009, 20:50:41  
   Danuše: Jo, kdybychom tak věděli... :-)
Doufám, že jsem toho svého tímto popisem neurazila, třeba to je ještě zatím frajer :-))
Díky moc za známku a milý komentář.
 Mab 21.06.2009, 21:36:35 Odpovědět 
   Tak to bylo dobrý! :) Zaujalo mě to. Líbí se mi přirovnání bosých nohou k mláďatům...
 ze dne 22.06.2009, 20:47:00  
   Danuše: Tak to mě těší:-)
To o těch mláďatech mě napadlo na poslední chvíli, protože se mi zdálo, že jsem toho anděla čtenáři málo přiblížila. Jsem ráda, že se to líbí. Moc děkuji :-)
 Janette 21.06.2009, 21:32:13 Odpovědět 
   Wow, musim tě pochválit. Text mě od začátku chytil. Po celou dobu jsem se lehce pousmívala a zaujatě četla. Dávám ti 1, živá dílka mám ráda.
 ze dne 22.06.2009, 20:18:42  
   Danuše: Jééé tak to moc děkuju. To mě moc těší!!!
 Petr Kraus 21.06.2009, 21:18:33 Odpovědět 
   No já zírám :o)). Poetickou duši nezapřeš, to je pravda.
Tohle mě přinutilo se zamyslet, působilo to na mě, jakoby jemné pohlazení, které vyústilo do dobře myšlené facky (jak jsem kdysi dostával ty výchovné od taťky).
Napsáno velice svěžím jazykem, moc se mi to líbilo (až na tu číslovku v poslední větě :o)) ).
Piš dál, prosím, ...taky prózu...
 ze dne 22.06.2009, 20:17:18  
   Danuše: Petře :-)) já jsem tak slepá, s tou číslovkou máš pravdu, já nevím, proč jsem to nenapsala slovy... a to jsem to tolikrát po sobě četla. Jeden už je slepý... jako já :-)
Jestli jsem Tě jemně pohladila a osvěžila, mě strašně těší. To já ráda :-) a jestli si tedy mohu ještě ohřát svoji polívčičku, tak bych tě ráda pozvala k přečtení ostatních podobných příběhů a blbinek, které jsem v rámci prózy zatím publikovala. Než mě napadne něco nového. Což asi tak hned nebude :-)
Moc jsi mne potěšil a já moc děkuji.
 Rút 21.06.2009, 21:17:58 Odpovědět 
   Tak tohle se fakt povedlo, tleskám.. :-)
 ze dne 22.06.2009, 20:07:12  
   Danuše: A já se jen ukláním a pokorně děkuji...
 Lyrie 21.06.2009, 21:12:30 Odpovědět 
   No tak tohle je naprosto povedené dílko. Motoanděl, chichi :-D Nemá chybu.
 ze dne 22.06.2009, 20:05:54  
   Danuše: Děkuji Petruško :-)
 Fenixp 21.06.2009, 21:03:21 Odpovědět 
   Goodie!
Za jedna :D
 ze dne 22.06.2009, 20:04:37  
   Danuše: Děkuji !!!
 Ekyelka 21.06.2009, 20:46:27 Odpovědět 
   Zdravím.

Pobavilo, to ano a královsky. Trochu zatahalo za to malé černé cosi... eee... svědomí se tomu říká. Můj strážný má asi superpružné kosti, ráda padám na palety z velkých výšek... ;)
Ale abych se nevykecávala: skvělé!
 ze dne 22.06.2009, 20:03:45  
   Danuše: Děkuji za publikaci, za krásné hodnocení a moc milý komentář :-))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Bob bobb
(12.6.2019, 12:18)
Jakub Žák
(11.6.2019, 15:22)
Tatyana
(6.6.2019, 22:39)
Tvořitelka
(4.6.2019, 10:28)
obr
obr obr obr
obr
10. Nemocnice
pilot Dodo
Prvni doteky
Markolsen
Ledové peklo - ...
MKN
obr
obr obr obr
obr

62 kilo oceánů
kafetka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr