|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303508 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Tak už mě konečně smažte! ::
 Šíma |
publikováno: 23.06.2009, 8:12
|
O čem že to je? Uvidíte sami! Že to mohlo být více hutnější, propracovanější a údernější? Mohlo, ale říkejte to ukecanému šímovi! Čili, nic intelektuálního (nebo akademického) nečekejte, snad jen nějakou tu "šímovinu" (narychlo spíchnutou a na nic si nehrající). ;-)))
P.S. Nějak se mi tam rozrostly vykřičníky... Co naplat! Zdravím tímto i své šotky! Hezký den... |
| |
|
|
„Je to k nevíře, ale opravdu se to stalo. Kde? Kdy? To by bylo na dlouhé vyprávění, milí přátelé, ale když už jsem to načal, měl bych to také dopovědět, že ano? Tak tedy... Že kecám? Opravdu ne! Tak chcete to slyšet, nebo ne? Tak už konečně držte hubu a poslouchejte! Bylo, nebylo...“
*****
„Tak už mě konečně smažte!“ křičel kdosi v šeru kanceláře jednoho novinového vydavatelství. Jeho hlas se ozýval stále častěji a s rostoucí intenzitou. Kdopak to tak hystericky křičel?
„Zavři zobák!“ odpověděl mu po chvíli čísi hlas, na první pohled (vlastně poslech) zněl dosti rozčíleně a podrážděně. „Kdo to má furt poslouchat, takové kecy!“
„Jaké kecy?“ špitl kdosi nesměle. „Copak tu nejde o svobodu slova? Kam bychom se dostali?“
„Má pravdu!“ ozvalo se odněkud z povzdálí s razancí pouťového prodejce. „Má pravdu!“
„Hovno má a ne pravdu,“ přerušil všechny skoro ženský hlas. „Je to vůl a celé je to demagogie!“
„Co je demagogie?“ ptal se velmi slabý hlásek, takřka jej nebylo slyšet. „Co je vůl? Co je Zobák? A co je hovno?“
„Hovno!“ odbyl jej ještě někdo a řekl: „O čem se to tu pořád bavíte! Když chce, ať ho smažou a basta! Bude alespoň klid...“
„Ale bez něj to nebude ono!“ řekl docela anonymní hlas.
Na chvíli zavládlo v celé místnosti tíživé a takřka trapné ticho. Pomalu svítalo a noční nebe protkané perletí hvězd se chystal vystřídat úsvit s blednoucím nebem. Skrze špinavá okna se s postupem času do velké místnosti odvažovaly stále sílící paprsky světla. Nastal nový den a za chvíli se v tomto prostoru opět rozjedou tiskařské stroje, okolo kterých budou poskakovat takoví ti srandovní paňáci s kšiltovkami na hlavě a ochranou rukávů na loktech.
„Jen ho nechte, ať jej smažou!“ proťal ticho energický hlas zastánce cenzury. „Když chce, ať si jde a uvidíte, jak se tu pročistí vzduch! Stejně byl k ničemu a o ničem... Co jsme z něj měli?“
„Ale byl tolik oblíbený a čtený!“ řekl tentýž ženský hlásek. „Byl na popředí, takřka na hlavní straně!“
„Ale hovno, byl na předposledním listu a ještě úplně vespod!“ řekl kdosi. „Vím to, byl jsem vždy nad ním...“
„Tak co bude?“ zeptal se dotyčný. „Smažete mě, nebo ne?“
„Když to je těžké...“ řekl mu kdosi. „Kdyby to záleželo jen na nás...“
„Já ho smažu!“ řekla guma, která už měla dost těch písmenkovských řečí a keců. „Smažu jej a bude to! Už mě to nebaví ho pořád poslouchat...“
„A může se to vůbec?“ zeptala se gumy tužka bez gumy na vršku. Připadala si jako skin, ale to bylo nyní vedlejší, protože pocity obyčejné tužky nikoho nezajímaly.
„Může,“ souhlasila guma a vydala se k návrhu dnešního čísla. „Ba co může, přímo musí!“
„A nebude to bolet?“ zeptal se znenadání onen sloupek, který si připadal tak nicotný a zbytečný.
„Uvidíme!“ řekla guma a tvářila se jako chirurg před vážnou operací.
„Přežiju to?“ pokračoval sloupek v otázkách.
„Hned se uvidí...“ zabručela guma a zakopla o víčko od kalamáře. „Který idiot tu nechal takový bordel! Teď jsem ještě od inkoustu, zatraceně! Na svou práci potřebuju sterilní prostředí, jinak mi to negumuje!“
„Já jsem si to rozmyslel!“ křičel sloupek. „Já chci žít!“
„Vyloučeno, už jsem se rozhodla!“ řekla guma. „A šmitec!“
„Já už budu hodný...“ selhal dotyčnému sloupku hlas. „Prosííím...“
„Tak co?“ zeptala se ho guma, když umazala několik spodních řádků. „Jaké to je?“
„No nevím, nic necítím!“ řekl sloupek a kdyby mohl, pokrčil by rameny.
„A teď?“ vyzvídala guma. „Teď to bolí?“
„Teď?“ zamyslel se sloupek. „Ne, pořád nic necítím, jen mám pocit, jako by mi něco chybělo!“
„A teď, už to cítíš?“
„Ne, pořád nic, ale zdám se sám sobě stále menší a menší!“ řekl jí sloupek.
„Tak vidíš, ani to nebolelo!“ usmála se guma a s hrdostí odkráčela na své místo, nedbaje, že za sebou zanechává sotva znatelnou stopu po inkoustu. Ani se neohlédla, jakou práci to vlastně odvedla.
Namísto pondělního sloupku o kdo ví čem byla jen velká modrá skvrna. Guma možná věděla, proč odešla, aniž by hnula brvou. V kanceláři vítr z pootevřeného okna trochu nadzvedl několik listů papíru, než znovu zmizel za oknem. Ráno bylo na spadnutí a co nevidět sem přijdou lidé. Možná se budou ptát, kdo to udělal a proč, ale to nebylo důležité. Co guma netušila, bylo, že už mají lidé přichystané matrice pro tisk a smazáním na zkušebním výtisku se nic nezmění. Co byste čekali od gumy? Kdo ví, co v té hlavě vlastně nosí...
„Tak a bude klid!“ řekl článek vedle smazaného sloupku. „Konečně!“
„To bylo křiku!“ řekl další hlas. „Ještě si zdřímnem, než se to znovu rozjede!“
„Není tu nějak prázdno?“ řekla tužka. „Nezdá se mi to? Nechybí tu něco, nebo někdo?“
„Drž už konečně hubu!“ okřikl ji arch papíru. „Stačí, že se tu hádají písmenka, slova, odstavce, ba i celé články textu, kdo to má pořád poslouchat!“
„Co bude s tím volným místem?“ zeptal se válec novinového papíru. „Co když na to přijdou?“
„Tak to odnese naše guma a co?“ uchechtl se kalamář. „Sakra, neviděli jste někde mé víčko, nějak mi táhne na hlavu! Fakt ne? Je takové malé a placaté... Ne? Škoda, ještě mi vyschne mozek!“
*****
„A to je vše, přátelé. Jaké z toho plyne poučení? Tak dlouho jeden křičí, že se cítí zbytečný a ztracený, až to bude pravda a ztratí se docela! Není lepší držet hubu a šoupat nohama? Nějak bylo a nějak bude! A teď už buďte hodní a počkejte, až na vás přijde čas... Hej ty! Co to děláš? Proč? Co jsem ti udělal! Ne... Sakra!“
„To je klid, co? Pohodička! Parádička! A jestli se vám to nelíbilo! Jestli budete remcat a tak, tak se těšte! Na to vemte jed, vážení... Nechci nic slyšet, ani slovo!“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 17 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 47 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 82 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
