|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303508 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Za sklem ::
Anna |
publikováno: 28.06.2009, 11:19
|
|
| |
|
|
… je tam. Vidím ho: v pokoji plném světla kymácivě kličkuje mezi hranatými věcmi. Jako by do té malé koule pod stropem napěchoval kdoví kolik sluncí. Možná, že vážně krade světlo z nebe a proto všude venku znovu a znovu nastává tma… A kočky a kuny slídí v okapech a za úsvitu je dole na asfaltu jen o pár zkrvavených peříček víc.
Sleduju ho, jak škube hlavou, usazuje ji mezi ramena. Stín podobný potrhanému motýlu jej následuje. Stejně jako po většinu jiných dní je sám. Plný podivného neklidu kulhá z jednoho kouta do druhého. Z každého póru jeho těla prýští stesk a tíha – jako by v pěsti svíral světlušku.
Ani se nemusím dívat. Cítím ho. I přes to sklo. Jak může dýchat v té ze všech stran uzavřené kleci?
Tak rád bych mu pomohl, vždyť stačí tak málo. Prohnout krční páteř, napnout hrudník. Zamávat křídly… a on se zatím ztěžka plazí sem a tam opřený o hubený a lesklý kus dřeva.
Možná, že nějak patří do rodiny. Na stěnách visí plno obrázků mých bratranců a sestřenic, a všechny v takových pěkných, bytelných rámech. Připomínají římsy starých paláců. Jéje, na těch by se sedělo. Snad je jeho tíha trestem za jakýsi dávný zločin, rostl a bobtnal a těžkl, až se nemusel bát koček… a ve své pýše, v tom strašném pohrdání zapomněl létat? Jeho kosti napuštěné vinou mne bezhlasně lákají.
Kéž by mě pustil dovnitř, aspoň jednou…! Jsem si jist, že i když každý hovoříme zcela jinou řečí a z jeho vrkání nechápu ani tisícinu, dovedl bych mu pomoct. Jediným úklonem hlavy, několika pohyby… bych mu předvedl, jak se postavit a co dělat, … aby se konečně mohl zbavit té příšerné třínohé chůze a letět…..
Asi to nemá cenu zkoušet znova, ale přece… Naposled ťukám zobákem na sklo.
Noční vzduch je chladný a vlhce voní, čechrám si peří, do rána je stále ještě dost času, abych mu mohl vše pěkně krok za krokem ukázat….
…. Povedlo se! Otočil se mým směrem, dokonce otvírá okno.
- Bratře, tady jse… .
Jen tak tak jsem se vzpamatoval z tupého úderu, křídla nabrala vzduch a vynesla mne zpět.
Okno už se zas zavírá a do tmy zavlaje podivně bezbarvý útržek jeho hlasu:
- … zasraný holubi!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 13 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.1 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 37 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 130 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|