» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141364

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303508 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Srdce vytržené z kontextu ::

Elleanor	publikováno: 23.06.2009, 18:39

Jenom bych ráda dodala pár slov k tomuto textu - nejde o žádné veledílo, toho jsem si vědoma, ale budu moc ráda, když mi napíšete pár slov o tom, jak vy sami tuto situaci interpretujete. Jde o rozhovor, pouze slova, aniž bych přidávala jakýkoliv popis gest, pocitů, výrazů, tónu hlasu, atd...Úmyslně nevyprávím ani příběh, co se událo, jak se věci ve skutečnosti mají, ani to, jak to všechno bude dál...Takže pokud dílko neurazí, budu se těšit na vaše myšlenky a představy, které u vás vyvolalo. Věřím, že interpretací se nalezne více, protože v tom případě dílko splnilo svůj účel a záměr.

Je to jen takový pokus na momentální popud...moc mě nekamenujte:)


	„Nechci, abys tam jela.“ „Prosím tě, nedělej mi to ještě horší. Já musím…“ „Ne, to nemusíš. Máš jen strach rozhodnout se a učinit ten zásadní krok. Nejezdi za ním. Dopadne to špatně.“ „Je to přeci Sebastianův otec…“ „Nikdy se ale nijak zvlášť nezajímal. Celou tu dobu ses o něj starala sama.“ „Já vím, jenomže…“ „Jenomže co? Není to tak jednoduché? Myslíš, že tě nechápu? Ale já ti chci pomoct! Co od něj vlastně ještě čekáš? Myslíš, že se najednou ze dne na den změnil k nepoznání? Víš sama nejlíp, že to tak není. Chceš ze sebe dělat mučedníka? Zahodíš vlastní štěstí a budeš sama sebe přesvědčovat, že je to pro dobro tvého dítěte. Ale vždyť on vám nic dobrého dát nedokáže. A co my dva? To pro tebe nic neznamená?“ „To není pravda. Je to nejhezčí pocit, jaký jsem kdy zažila a nechci tě ztratit, to vím i po těch pár dnech. Ale s ním mám syna a nemůžu prostě zničehonic dělat, že neexistuje.“ „Víš, pro tebe to možná je pár hezkých dní, jenom chvíle, co nedokáže vše obrátit vzhůru nohama, ale já tě miluju celý svůj život. Pro mě byly ty poslední dny jako deset let. Jako deset dokonalých šťastných let s tebou. Čekal jsem tak dlouho, až za mnou příjdeš, vysvobodíš mé srdce z těch mučivých pout a vezmeš jej do svých dlaní. A ty ho vzápětí chceš zahodit a zašlapat do země.“ „Tohle neříkej! Tak to není!“ „Tak za ním nejezdi!“ „Já musím…“ „A já tu mezitím zešílím žárlivostí…“ „Nemusíš přece žárlit, rozešla jsem se s ním. Důvěřuj mi…“ „Důvěřovat ti? Já nevěřím jemu! A tebe on pořád ovládá…“ „Nic mu nedovolím…“ „Ale ty sama jsi přece říkala, že váš rozchod vůbec nebere vážně. On tě nenechá jen tak jít. I když se mu postavíš, tak co? Uhodí tě.Vezme si tě násilím. Tak jako už tolikrát…Nemůžu tady jen sedět a přemýšlet o tom, co se tam děje. A představa, že se tě to zvíře znovu dotýká…Bože! Zbláznil bych se z toho. Prosím, zůstaň…“ „Tak pojeď se mnou …“ „To je šílenost! Co bych tam dělal? Mám se usmívat a podat si ruku s tím, kdo tě celá léta trýznil a ubližoval ti? Ne, tohle po mně nechtěj. To nedokážu. Já…nejraději bych ho…zabil…“ „Ale já musím…Nějak to zvládneme…“ „Ne, já ne. Mám tě příliš rád. Nevydržím to vědomí, že je ti na blízku. Ale víš co, máš pravdu. My dva – to byl jen okamžik, snad ani nebyl skutečný. Jen sen, ze kterého se teď musím probudit. Já nemám právo říkat ti, co máš dělat. Jsem nikdo…“ „Nejsi nikdo!“ „Asi jsem ještě mnohem míň…pro tebe. Vybrala sis toho hajzla, co tě bil. Ale už to nechme být. A jeď. Vždycky tě budu milovat, ale teď musím odejít z tvého života dřív, než se stane něco zlého. Už mě, prosím, nehledej, až se vrátíš…jestli se vrátíš. Nebudu tu. „To ne...já…… …prosím… [left]…odpusť mi.“[/left]


celkové hodnocení autora: 93.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 25		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Petr.6.Suchy	13.11.2009, 9:57:04

Pokusím se tě moc nekamenovat. Přesto mi tu chybí nějaký popis. Dobře, je to tvůj experiment, ale tohle téma vyzní dost klišoidně a navíc když si to zkusíš říct nahlas, je to jak z nějaké telenovely. Ať už je myšlenka ukrytá v posledních řádcích, nebo ne. Pro mě je to takový průměr.. Čistě můj názor.

DaNdÝ	25.06.2009, 16:18:19

skorem težko k tomu něco říct.Všechno je vysvětleno buď na začátku nebo v komentu níž. Ano ta věta se srdcem tam vyčuhuje, můj názor mělo by to mít třeba hlubší význa, nebo něco zdůraznit než jen jakoby osobní podpis. Ten text v podstatě funguje, na začátku je trochu zmatek o koho se jedná, o co jde. Jasně že byl záměr určitá volnost interpretace, ale raděj zas nemást čtenáře si myslím. Dyby tam místo toho sebastiána bylo můj syn, hned by bylo trochu jasnjší o co v textík jde. Hned od začátku - pozdějc se to samosebou vyjasní. A taky můj názor na onu situaci i to jak je to psaný - přijde mi že je to i jednizančně napsaný tak, že má pravdu on. Možná až moc jednoznačně, její obrana je chabá, já musím, ne - ono to nebylo jak ty říkáš. Ale takhlens no - beru to tak jak to asi bylo psáno - jako experiment, a j áexperimenty rád páč myslím že autory docela někam posunujou. Tak jo, jedna.


ze dne 25.06.2009, 20:06:48
Elleanor: Moc ti děkuju, za čtení, komentování a velice milé oznámkování:) K tomu zmatku na začátku - jen jsem chtěla, aby nebylo hnedv úvodu řečeno vše a textík gradoval a postupně odhaloval...ale neml to tedy být zmatek, asi se mi to úplně nezdařilo.. Jinak Sebastian jsem použila zámerně, jednak proto, jak už jsem psala, aby nebylo hned všechno jasné na začátku (pak by asi byla docela nuda to číst, nemyslíš?), ale taky je v tom jiná symbolika - tím, že jsem ho jmenovala, jsem chtěla poukázat na to, že je to konkrétní osoba, což na druhé strně ten muž není nebo nemusí být...ale to už bych se pouštěla do rozboru jiné interpretace a to bych zatím nechala...:) A naposled - neodporuju, když píšeš, že je jednoznačný, že má žena chabé argumenty a pravdu ten muž...jenomže mít pravdu taky může být relativní pojem - on pro ni jednoznačně chce, aby byla šťastná a netrápila...ona ví, že má pravdu, ale tříští se v ní eště další pocity a myšlenky, které nedokáže ignorovat, ona mu neodporuje, ale nedokáže se přenést přes to ostatní, proto je to tak jednoznačné a úmyslně - ve snaze ukázat na to, že věci nejsou jenom černé a bílé a člověk se často nerozhodne pro to, co je viditelně pro něj lepší, protože zde hrají roli i jiné pohnutky a přesvědčení...

Adrastea	23.06.2009, 18:39:25

Myslím, že pes je zakopaný na předposledním řádku. Podle mě zachycuje okamžik, kdy se v ní něco zlomilo. Došlo jí/přiznala si, že její přítel má v lecčems pravdu. Obvykle se mi podobné kejkle s uspořádáním textu moc nelíbí, většinou je považuju jen jako hru na efekt, ale tady je to jiné. Vyvolává to ve mně představu řezu skalpelem, vytržené stránky, možná i toho srdce. Zkrátka to plní jistou funkci. Ale taky to může být jinak. Prostor pro fantazii je tu opravdu veliký. Malý dloubanec: "Čekal jsem tak dlouho, až za mnou příjdeš, vysvobodíš mé srdce z těch mučivých pout a vezmeš jej do svých dlaní." - tahle pasáž je tam jako pěst na oko, moc knižní. Navrhuji ji trochu "zcivilnit"... Ale opravdu to je jen nesmělý návrh, pípnutí v davu. Myslím, že svůj záměr jsi uskutečnila, že jsi dosáhla toho, čeho jsi dosáhnout chtěla, a jak se s tím poperou ostatní, je jen otázka vkusu a dalších zvířátek. Proto se teď peru se zdejším známkovacím systémem. Ber tu známku jen orientačně, je to nepříjemná a omezující nutnost.


ze dne 23.06.2009, 23:40:27
Elleanor: Děkuji za publikaci i komentář, moc mě potěšil! Abych pravdu řekla, je to poprvé, co jsem něcopsala v takovéhle formě a sama ji právě zrovna nemusím, ale tady to byl záměr, který si celkem přesně vystihla. Jak jsem psala v úvodu, je to takový nápad a pokus. Text jsem záměrně omezila pouze na přímou řeč a tak, aby obsahoval co nejméně faktů, kvůli tomu, aby si každý čtenář mohl interpretovat danou situaci po svém...Mám ráda taková dílka, která jsou natolik konkrétní, aby dávala smysl a vyzařovala z nich nějaká atmosféra a zároveň mi nechávají prostor k tomu, abych si je mohla tak nějak aplikovat na sebe...jestli rozumíš, co tím chci říct. No a tak jsem něco podobného chtěla zkusit napsat. Četla jsem mnoho kritik, kde čtenáři vyčítali autorovi, že jejich dílka jsou příliš osobní a že jejich pocity nikoho nezajímají (když to řeknu ošklivě). Ale já při psaní většinou píšu o sobě, není to samozřejmě přímo autobiografie, jenom má myšlenka a pocity integrované do smyšleného příběhu či situace, takže teď jsem zkusila trochu kombinovat. A místo velmi konkrétní povídky (kterou jsem zamýšlela původně), vzniklo toto... Samozřejmě mám svoji interpretaci a představu, podle které jsem to psala, ale nechci ji nikomu vnucovat a jsem zvědavá, estli se najde někdo, kdo si to třeba vyloží stejně. Jinak k té výtce - vím, že tato část tam vyčuhuje, ale je tam tak záměrně. A je to hodně osobní - já totiž tohle občas doopravdy dělám - prostě se vyjadřuju jako normální člověk a najednou to proložím nějakým takovým skoro poetickým vyjádřením nebo v běžné řeči přehnaným přirovnáním...Původně jsem to tam naprosto spontánně tahle napsala, pak při čtení mě to samozřejmě taky hned praštilo do očí...až jsem se vážně musela smát, tak jsem si řekla: No to jsem celá já a nechala jsem to tam...Takže takový můj skrytý podpis:D