» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kdo žije z naděje, zemře hlady."

Walter Benjamin

počet přístupů: 2141364

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303508 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Cesta která nikam nevede - 1.kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: CESTA, KTERÁ NIKAM NEVEDE

Larkin	publikováno: 10.07.2009, 14:57

Ochutnávka z mé povídky, se kterou zápasím už poměrně dlouho a ne a ne ji dokončit. Toto je zhruba polovina první kapitoly. Sám nevím co si mám o tom myslet, budu rád za každou kritiku / chválu, aby mě to nutilo k intensivnějšímu pokračování / vylepšování. Enjoy.


	Z-Lines. Proč zrovna Z-Lines? Proč si pro boha všechny agentury s autobusovou dopravou dávají do názvu slovo „lines“? To je stejně hloupé jako kdyby se tak pojmenovávala každá druhá rocková kapela. The Clash Rock. Hawkwind Rock. MC5 Rock. The Skids Rock. Koho by to bavilo? To si zakladatelé cestovních agentur neuvědomují jak je to nesympatické? Nebo za to nemůžou? Má snad každá schopnost a pocit v mozku přesné souřadnice kde mají tyto věci být? Potom by bylo možné, že v mozku takového trasového projektanta se na souřadnicích kde měly být styl, jedinečnost a originalita místo toho vyskytl pojem kombinovaná doprava. Protože smysl pro styl je čistě přírodního původu, kdežto motory, autobusy a super silné klaksony, které slyšíme v každém větším městě několiksetkrát za den, ty už s přírodou a organickými procesy nemají nic společného. Je tedy možné, že se k této pohnuté a perverzní zálibě k dopravě člověk může dostat a ani o tom neví. Například mozek právě toho trasového projektanta mohl v ranném mládí prodělat nějaký šok, při kterém se na souřadnice nastávajícího smyslu pro styl dostal umělý smysl pro řízení dopravy. Takovou situaci si není těžké představit, řidič autobusu zatroubil dva metry od kočárku budoucího trasového projektanta a decibelový útok srovnatelný s nárazem cisterny do obchodu s ručním nářadím způsobil právě onu tragickou záměnu souřadnic. Od té doby jeho mozek sám na pozadí mysli pracuje a zkoumá, jak by se další chybné záměně souřadnic a dalšího šoku vyvaroval, což způsobí, že se sám nevědomky odsoudí k doživotním úchylkám k dopravě. No ale sedačky si chlapci ze Z-Lines vybrali pěkně, opravdu radost posedět. Černé kožené čalounění krásně pohlcovalo teplo, které moje tělo nabylo během náročného a vyčerpávajícího hlavolamu, který spočíval ve vtěsnání mé nikterak veliké tašky do bohužel také nikterak veliké úložní schránky nad sedadlem. Podíval jsem se oknem ven, abych zjistil, jestli už to dvaceti minutové nabírání pasažérů nestačilo, ale pak mou pozornost zaujalo něco jiného. Něco mnohem horšího. Něco, co mohlo mít tak kolem stočtyřiceti kilo a co se chystalo si přisednout vedle mě. „Zdravíčko“, řekla s naprosto chladným výrazem jako kdyby jsme se každé ráno viděli v práci. Poslal jsem k ní milý úsměv a jemně pokynul hlavou na pozdrav. Celkem se mi ulevilo když jsem zjistil že ta paní nemá u sebe žádná zavazadla a ani žádné oblečení, které by si musela dát do schránky nad námi a že si rychle sedla, protože jsem opravdu netoužil po představení tančící duchny ve formě lidské kůže, která by blokovala výhled do uličky. Mírně jsem se nadzvedl a rozhlédl dozadu abych se přesvědčil, že až na jeden pár a dva muže v autobuse kromě nás nikdo nesedí a že je k mání spousta volných míst k sezení. Když jsem se vracel do původní polohy, obdařil jsem tu paní, které mohlo být něco přes čtyřicet, dalším úsměvem který už ale nebyl tak milý a laskavý jako ten první. Vlastně vypadal jako úsměv kterým obdaříte člověka který Vám právě odjedl kus svačiny. Snažil jsem se tím úsměvem zasáhnout její svědomí, chtěl jsem v ní vydolovat každý mililitr empatie v jejím těle o poměru 4:3. Chtěl jsem, aby si uvědomila, že existují sobečtí lidé jako já a že by rádi trochu pohodlí a kdyby přešla k jinému dvousedadlu, tak by to neslo jisté výhody i pro ni a to nemyslím jen že by se tam akorát vešla. Opravdu jsem jí pomocí obličeje prosil, aby mě pochopila, prosil jsem jí ať v sobě najde ty dobré skutky které konávala za holčičích let a aby vyhověla mé žádosti. Můj plán uzavřít telepatickou dohodu ale nevyšel. „Já jsem Marie“, prohodila stejně chladným stylem jako předtím. Něco jsem čekal ale tohle? Člověk by čekal že se zeptá byť jen ze zdvořilosti jestli si může přisednout, mohla se mě zeptat kam mám namířeno, mohla pochválit perfektní kožené křeslo. Ale ne, jmenuje se Marie. To je to hlavní oč celou cestu půjde. „Martin“ řekl jsem a čekal. Hm, člověk by očekával, že když se jeden představí hned v úvodu tak bude chtít nějakým stylem pokračovat v konverzaci. Ale Marie teď měla důležitější schůzku. Díval jsem se jak její baculaté a kulaté prsty rychle kmitají po klávesnici mobilu a přemýšlel, komu je zpráva adresována že má přednost přede mnou, živou bytostí sedící půl centimetru od osoby, které jsem se právě představil. „Dobrý den, vítám Vás v autobuse Z-Lines. Mé jméno je Bára a budu se během cesty starat o Vaše pohodlí. Do Bratislavy se dostaneme zhruba za čtyři hodiny a cestou zastavíme v Brně, kde nabereme další cestující. V každé přihrádce sedadla se nacházejí sluchátka, sluchátka zapojíte do panelu mezi sedadly a šipkami si můžete přepínat programy. Na prvním je rádiová stanice, na číslech dva až osm jednotlivé žánry aby si každý posluchač přišel na své a nebo na kanálu devět můžete poslouchat filmy které Vám během cesty budeme pouštět. Na závěr bych Vás ráda požádala, abyste nevypínali klimatizaci nad Vaší hlavou, slouží pro lepší cirkulaci vzduchu v autobuse, děkujeme. Přeji Vám příjemnou a ničím nerušenou cestu“. Stejně sladkým hláskem to pak průvodkyně Bára zopakovala v angličtině, přičemž vynechala pár vět, které by jí zřejmě činily problémy. Promnul jsem si oko, opřel se a zavřel oči. Když jsem se probudil, zjistil jsem, že jsem spal asi jen čtvrt hodinky. Zkontroloval jsem sousedkyni, ale ta byla právě teď v opojení jakési hry na jejím telefonu. Najednou se nad sedadlem přede mnou objevila malá obrazovka. Nabíhalo DVD. Řekl jsem si proč ne a nasadil si sluchátka. Když jsem zvedl hlavu opět k obrazovce tak už tam nebyla. Byly tam dvě plešaté hlavy, které si obrazovku pixel po pixelu důkladně prohlížely. Těm mužům mohlo být každému asi 33 let, měli brýle a neuvěřitelně vykulené obličeje když spolu mluvili s profily natočenými ke mě. Myslel jsem, že vyholené hlavy mají dnes jen skinheadi, fotbalisti a prodavači střelných zbraní. Mýlil jsem se, teď do seznamu přidávám ještě lehce homosexuální cyklisty s brýlemi, kteří si vždy, než nasednou na kolo, na sebe vezmou čerstvě vypranou žluto-černou cyklistickou soupravu. V údolí, které bylo vytvořeno mezerou mezi hlavami obou cyklistů, jsem přece jen mohl vidět, o čem asi film bude. Hned jak jsem ale uviděl obličej Sandry Bullock, jak si povídá s černým náčelníkem policie tak jsem to vzdal. Začal jsem si procházet hudební programy.


celkové hodnocení autora: 94.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 15		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 52		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Miss Rebeka	25.08.2009, 18:27:17

Na začátku jsem se zděsila, že celý text bude o tom, jak tě naštvala cesta autobusem a jen budeš vše kritizovat. Ale mile jsi mě překvapil. Když jsem se prokousala nepřehledným prvním odstavcem, který by nutně potřeboval rozsekat na menší části, zjistila jsem, že máš nejen postřeh na lidi a detaily, ale umíš je i vtipně interpretovat. Takže když pominu interpunkce, nepřehlednost a pár drobných chybek jako např. dvaceti minutové (správně je dvacetiminutové), tak ti dám zaslouženou dvojku.


ze dne 25.08.2009, 18:48:09
Larkin: Díky za přečtení a chválu ;-) Jj, u druhé kapitoly jsem se snažil tyhle estetický věci napravit.

Fenixp	16.08.2009, 15:17:54

Když jsem slíbil, tak plním a čtu tvůj příspěvek! (konečně :D ) Upřímně nevím, jak bych zkritizoval, ale vím, že se mi docela líbil a další díl si přečtu :-) No, všichni dávaj za dva, tak se asi přidám - +/- by to odpovídalo tomu, co si myslím :D


ze dne 16.08.2009, 15:29:15
Larkin: Díky za přečtení :-)

Karel Čížek	08.08.2009, 23:35:30

Odpověď na příspěvek od uživatele: Karel Čížek* ze dne 08.08.2009, 23:23:47* No to víš, málo redaktorů, moc grafomanů. Známá jména půjdou na odbyt asi rychleji. Jinak FAV jsem dal proto, že tady není jiná možnost, jak se dozvědět, co nového vyšlo v nějaké sérii a když už se mi líbí začátek, tak chci vědět i jak to bude pokračovat (viz. ta nekonečná diskuze "Proč nečtete díla?").

Karel Čížek	08.08.2009, 23:23:47

Vypadá to bezproblémově. Pomalý start, kde se skoro nic nestane, ale text plyne přirozeně. Pokračování to rozsekne. Takže sypej další díly, budu čekat.


ze dne 09.08.2009, 19:31:17
m2m: Bohužel, redaktoři neradi přebírají díla na pokračování od jiných redaktorů. A agelast není momentálně k dispozici... Čili asi tak... Jedině slušně poprosit např. ve foru v kontaktech s redy, jestli by si to někdo nevzal (já toho času taky moc nemám, takže se automaticky škrtám ·.) ).


ze dne 08.08.2009, 23:26:20
Larkin: Děkuju za komentář a za favourite xD Máš pravdu že rozsekne, ale to bych tady na druhou kapitolu nesměl čekat už měsíc xD

SharonCM	24.07.2009, 21:13:11

Rozhodně bych pochválila popisy osob i situace a první odstaveček. Dobře se to četlo a určitě si počkám na další pokračování :-). Jen trochu zapracovat na té grafické a pravopisné stránce, jak už bylo ostatně řečeno. Dávám krásnou dvoječku. :-)

Amater	22.07.2009, 21:25:04

Libily se mi detaily, méně už jednolitost textu. Docela bych byla zvědava co se vyklube z jízdy.

DaNdÝ	13.07.2009, 1:14:30

sic dám týž dvojku, ale ledacos bych asi i pochválil. Ten střízlivej pohled obyčejnoosti je v lecčems hodně plodnej a tady se s pár detaily ztotožňuju. Sám hodlám napsat povídku založenou na pozorování lidí - na jejich detailech nebo na vlastních představách, copak by asi ty lidi mohli bejt zač. Je to přirozený - já osobně to dělám vždycky dyž někde mezi lidma stojím. A ta přirozenost je sem zdárně zasenesena i s těmi pěknými detaily Marie, supr zvolený jméno, plšeatý cyklisti, ani na jejich oblečky si mylsím nezapomněl, ztotožńuju se - i zmínění tý ztupidity, co nebohé a většinou krásné stevardky musí tak nepřirozeně ale zato nadšeně huhlat do mikrofónů. 33 let zas takovej drobnej pěknej detail - právě příklad toho promítnutí vlastní fantazie do lidí kolem. líbí. Formální stránkka, docela hnus. Ne sory. Přiznám se že se mi dost blbě chápal, rozumněl ten první dostavec to vysvětlení charakterů těch co vymýšlí ty názvy, koumal jsem v tom ten vtip, ale strašně blbě se aspoň mně osobně tomu rozumnělo. A pak si říkám proč, a ono odstavce přece. On oto čtenáři neulehčíš, nerozkouskuješ významově nebo aspoń pro odpočinutí očí. myslet na čtenáře doporučuji. čárky už byly zmíněny, je jich tam požehnaně, na základě toho bych i si dovolil říct, příští díl si po sobě snad raděj ještě dvakrát přečíst.


ze dne 13.07.2009, 8:49:36
Larkin: Moc děkuju za chválu a i za kickass :) Rozhodně jsem to těma odstavcema podělal a příště se určo polepšim!

Kaileen	11.07.2009, 15:24:08

Silně mi to připomnělo dílo Účastníci zájezdu. Knížku jsem nedočetla, ale tady si ještě počkám.

agelast	10.07.2009, 14:56:19

Předně velká omluva za to, že jsi musel čekat tak dlouho. Bohužel, sotva jsem si tvůj příspěvek ve frontě zamluvil, pověsil se na mě jakýsi bacilus, se kterým jsem na publikování neměl zrovna pomyšlení… Samozřejmě těžko nějak posuzovat na základě podobného zlomku, kdy není jasné, jakým směrem se nakonec text vrtne. Zatím je vyprávění založené na komentování okolního dění – komentování nijak zvlášť vtipného či duchaplného, ale prostého, jednoduchého, spravedlivě rozhořčeného. Jsou to zkrátka posudky a odsudky normálního člověka a jako takové působí věrně a výstižně. Díky téhle „obyčejnosti“ vypravěčovy promluvy jako by i některé stylistické nešvary (ukecanost, jistá chaotičnost) získaly v textu svoje místo jako prostředek charakterizace postavy. I tak by ale nebylo špatné do budoucna sem tam nějaká nadbytečná slova či věty vypustit a sem tam zase přidat odstavec (například tady mohl být druhý odstavec docela dobře rozdělený ve dva – ideálně tam, kde se vypravěč zaměřuje na kožená sedadla). Pochválit musím úplný začátek se jménem agentury, kde se ti poměrně rychle a elegantně povedlo dostat čtenáře do obrazu a naznačit, v jakém duchu se asi následující řádky ponesou. Hezký nápad. Hubovat naopak budu za interpunkci – chybějící čárky text zcela ovládly, přičemž často jde evidentně o chyby z nepozornosti, protože jinde v textu řešíš ty samé situace často správně. Takže hlídat, hlídat, hlídat! pár poznámek na okraj: „ranném mládí“ -> raném „stočtyřiceti“ -> sto čtyřiceti „jako kdyby jsme se každé ráno viděli“ -> jako bychom se… „chtěl jsem v ní vydolovat každý mililitr empatie v jejím těle“ –> „v ní“ a „v jejím těle“ se tu takhle vedle sebe poněkud bije, jedno bude muset pryč… „Opravdu jsem jí pomocí obličeje prosil“ -> prosil jsem ji „v opojení jakési hry na jejím telefonu“ -> v opojení jakousi hrou Přímá řeč. Interpunkční znaménko se píše před uvozovkami nahoře, správně tedy: „Zdravíčko,“ řekla… Pokud se správně orientuji, bude ta paní spíše stewardka než průvodkyně. V jejím hlášení je pak ještě jeden zádrhel – ta velká V u tvarů zájmena „vy“. Podobně používáme velká písmena ke zdůraznění úcty, v dopisech nebo jiné osobní komunikaci, sem ale rozhodně nepatří. Což je asi poslední věc, kterou jsem měl na srdci. Snad ti můj komentář alespoň trochu pomohl a brzy se tu objeví pokračování – osobně jsem dost zvědavý, co se nakonec z Cesty vyvrbí. A přeji hodně zdaru na saspi.


ze dne 10.07.2009, 19:48:47
Larkin: Děkuji především za upozornění na chyby! Jinak myslím, že to bylo pochopeno správně. Toto vyprávění má poukazovat na obyčejnost člověka, na kolikrát směšné chování okolního světa a na jakousi absurditu. Výsměch. Výsměch ale ne jen světu a lidem, ale také výsměch hlavnímu hrdinovi. Je to neprocítěné, bez klasických knižních uměleckých prvků..... až syrové. Ale to je záměr. Podle mě je každý člověk jednodušší než si myslí že je... a přesně tak to bych to chtěl i nadále psát. Takže děkuji za hodnocení a za tipy! Naprosto souhlasím s veškerou kritikou.