|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303508 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Společenstvo Elementálů:Poslední tažení 59-60 ::
Boj na Pražském hradě se blíží ke svému vrcholu. Společenstvo je vybité, zbývá pouze Kamil, Marek a Mr. Kdosi.
Markovi se podařil zvláštní kousek a to, že zabránil vzniku Terora. V minulosti zabil Davida Rotera, když se dostal k "meči" Hyperionu. Jaké to bude mít následky na pro Společenstvo beznadějnou současnost? |
| |
|
|
LIX
„Fakt, kámo!“ pokoušel se Marek vzpamatovat sebe i mě, „možná to eště vyhrajem! Zabil sem Terora!“
Nerozuměl jsem tomu, co Marek říkal. Teď už na ničem nezáleželo. Když jsem spatřil útočícího Hyperiona a svého dědu – Mr. Kdosi, jak se proti němu naposledy střemhlav vrhá v pokusu nás ubránit, ztratil jsem i ten zbytek sebedůvěry, co mi zbyl.
Proč jsme vůbec museli bojovat s Hyperionem? Nebyla jiná cesta?
Ne. Společenstvo bylo stvořeno pro boj s ním – nebylo to o přátelství, o tom, aby se stará parta dala zase dohromady, ale o tom, abychom Hyperiona porazili.
Nebo jo? Dohromady jsme se dali a šlo nám to, ale co teď?
Před sebou jsem viděl, jak Marek odtrhl pohled od černého démona a zděšeně přiskočil ke svému kamarádovi z volejbalu, Alešovi. Jeho brnění a tělo se pomalu měnilo v levitující esenci rudého živlu.
Všichni členové Společenstva byli mrtví.
Aleš, Jakub, Tomáš, Jirka, Pepa i Michal. Lukáš, Martin.
Kromě mě. Zbyl jsem sám. A snad i Marek. Takhle to nemělo být. Takhle jsem si nepředstavoval finále.
„Kámo! Masna je mrtvej!“
Pro nás už neexistovala žádná budoucnost. Mr. Kdosi si mě zvolil s dobrým úmyslem, vždyť jako děda věděl, že jsem měl tak rád své kamarády...
Ale byli jsme jen prostředek. Prostředek, jak zastavit Hyperiona, a to bylo vše.
Věděl i on sám, jak to dopadne? Poslal by mě a mé kamarády na smrt?
„Ty svině!“ zaslechl jsem Marka.
Mohl jsem tu ještě něco udělat? A jestli ano, tak co?
Já sám, jako elementalista, bych byl Hyperionovi malým protivníkem. Určitě, kdybych se vydal za Mr. Kdosi a Markem, tak bychom Hyperiona snad nějak ještě zdrželi – byli jsme sice schopní elementalisté, ale dal se Hyperion ještě nějak zastavit?
A co se stalo s armádou? Byla vybita? Zmizela z reality? Kam se poděli všichni naši spolubojovníci?
Vedle mě právě dopadl na dlaždice pobitý Mr. Kdosi, až se zvedla oblaka prachu.
Bylo to vlastně poprvé, kdy jsem viděl patrona Společenstva v tak bídném stavu. Celou tu dobu jsme věřili, že je něco víc, že je to nějaký borec, co má vlastní dimenzi, když nám dal síly, a vůbec neporazitelná bytost...
Ne. Každý jednou potká svého přemožitele.
Okamžitě jsem přiskočil k bílému bojovníkovi a pomohl mu zvednout se na nohy. Ohlédl jsem se na Hyperiona a zahlédl Marka, jak naposledy vzdoruje nepříteli dobrých dvacet metrů od nás.
Mr. Kdosi mě náhle chytil za rameno. Skoro jsem se polekal a podíval se svému dědovi do tváře.
„Pamatuješ, co jsem ti řekl?“ prohlásil. „Jak Hyperiona porazit?“
Jak to bylo...
„Je nemožné ho porazit něčím z tohoto světa – ale třeba ze světa jiného...“
„Elementem. Živlem.“
„Přesně tak. Věřím v to.“
Přikývl jsem. „Jo.“
Mr. Kdosi kývl na esence mých čtyř mrtvých přátel. Tušil jsem, co má v plánu.
„Ale jak...?“
„Pojď za mnou.“
Mr. Kdosi, znovu na nohou, mě chytil za ruku, jako by se nic nedělo a kývl, ať ho následuji k Alešově živlu.
Šli jsme pomalou chůzí a já zpovzdálí slyšel Marka, jak se bije s Hyperionem.
„Vzpomínáš si na Aleše Masáka, a čeho jste spolu dosáhli?“
„No – co přesně?“
„Vybav si to nejhezčí, co jsi s ním zažil. Nech ho, aby ti pomohl.“
Sféra ohnivého živlu se leskla oranžovou a žlutou barvou, procházející jejím rudým, nehmotným krunýřem. Spolu s Mr. Kdosi jsme se k ní naklonili.
Aleš, osvobozený od toho, co udělal ve třídě... Porazil Firaerose... Zůstal až do konce...
A věděl jsem, že Aleš je se mnou.
„A co Jakub Podlesný? Jaké máš vzpomínky na něj?“
Žlutá hmota, kolující vzduchem, náhodně se rozpínající, se blýskala přímo naproti nám.
„Snad jen ty dobrý...“
Vždycky oddaný parťák... Inteligent... Drogy, kouření –
Do zad jako by se mi zabodl nůž. Oči mi zrudly.
„Sakra,“ zachroptěl jsem.
„To není to podstatné... Je tu ještě něco jiného...“
Jak se z toho Jakub dostal... Nějak... Mohl jsem si být jistý, že... Jakub byl zas starý Jakub...
„Ano,“ slyšel jsem dědův hlas. „Je to tak.“
„Jirka a Pepa byli výborní kámoši...,“
„Co jsi s nimi zažil?“
Černá, bahnitá sféra klokotala a bublala ve vzduchu, připomínající černé lidské srdce, játra, nebo plíci. Naproti tomu nedaleké bílé světlo jako by osvěcovalo celý Hrad svým prazvláštním obsahem.
Pamatuju, že... Pepa osvobodil Markétu a Marka... S Jirkou byla legrace, měl vždycky okolo svoji partu, ze které se pak stalo Společenstvo... Jirka a Pepa do toho se mnou šli, oba mě podporovali a určitě i hodně pomohli...
„Pomůžou ti ještě jednou,“ prohlásil Mr. Kdosi. „Naposledy.“
„Kurva! Kámo!“ zaslechl jsem supícího a vyčerpaného Marka, jak už jen bezvládně máchal katanami před dorážejícím Hyperionem.
„Jsi připravený to uskutečnit?“ zeptal se mě tvůrce Společenstva.
„Řek bych, že jo... Jen nevím, jak bych to měl nazvat...“
„Určitě víš – tví přátelé, které teď v sobě neseš, byli spojeni za jedním cílem...“
Vzpomněl jsem si. „Jasně,“ usmál jsem se. „Jdeme na to.“
Spolu s dědou jsme se otočili na Hyperiona. Okolím zazněla jediná věta.
„SPOLEČENSTVO ELEMENTÁLŮ!“
LX
Hyperion se odtrhl od Marka a ohlédl se na své dva přicházející protivníky. Jakmile Marek spatřil, co se na černého démona řítí, sám se zděsil a ustupoval dozadu.
Nikdy neviděl svého kamaráda ze základní školy v takovém stavu. A když k tomu ještě přidal tvůrce Společenstva, který se nakonec ukázal být Kamilovým dědou, věděl, že Markova úloha v tomto boji byla u konce.
Doklopýtal ke zdi hradu a sledoval, co se stane. V ruce držel Hyperion, který si přinesl z jiné dimenze.
Čtyři barevné sféry, rozeseté po nádvoří Hradu, jako by zesílily a vyrazily přímo proti černému monstru, formující ve vzduchu mocné vlny živlů. Zleva se po démonovi vrhl ohnivý proud a řada blesků, zprava dvě velké záře – jedna krabatá, špičatá a neuspořádaná, z jakési tyrkysové hmoty, druhá blýskavá, prosvěcující a oslepující nepřítele.
Do toho vběhl Kamil, s azurovou aurou svítící všude kolem sebe, zanechávající za sebou ve vzduchu zvláštní modrou stopu. Vypadal jako ledová koule, letící prostorem ke svému cíli.
A hned za ním Mr. Kdosi. Řítící se vpřed se svým plamenným bílým mečem vyvolal v Markovi dojem, že tohle je už doopravdy jeho poslední útok.
Pamatuješ si...?
Ano, na všechno...
Čtyři živly jako by ožily a zaujaly průsvitné podoby svých nositelů. Z rudého živlu vystoupila průhledná postava v brnění, z elementu vzduchu se stal světlý mladík a černá s bílou náhle připomínala dva bratry – malého a velkého. Společně s Kamilem a Mr. Kdosi všechny čtyři postavy vyskočily do vzduchu a udeřily na náhle bezmocného Hyperiona.
Okolím se ozvala obrovská exploze.
A pak – pak nebylo nic.
Ani Hyperion, ani Mr. Kdosi, ani Společenstvo. Jen prázdný Pražský hrad.
„KÁMO!“ vykřikl Marek a rozeběhl se k místu, kde ještě před chvíli viděl černého démona a své dva spolubojovníky.
Elementalista ale už svého přítele nenašel. Na místě bylo dokonalé prázdno a nic nenasvědčovalo tomu, že by se tu kdy nějaká bitva odehrála.
Že by kdy existoval nějaký černý démon Hyperion. Nebo Společenstvo Elementálů.
Marek stál sám na prázdném nádvoří Pražského hradu. Válka byla u konce.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 13 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 15 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
