» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."

Erich Fromm

počet přístupů: 2141367

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303508 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Tepání duše - prolog ::

Element	publikováno: 04.07.2009, 22:03

Na názvu "románu" pracuji. Není jednoduché vymyslet název, který by vystihl celý text. Možná jste tohle už někdy četli, ano, možné to je. Nejspíš u uživatele Johny Y...Jsme jeden a ten samý :-)
Jednalo se o experiment, klidně se o zeptejte.

Nebudu vám nic nalhávat. Někdo u toho možná usne, někdo se bude dobřebavit a jiný zase bát. Pravou podstatu však nechám jen a jen na tobě, můj milý čtenáři. Tak tedy - přeji příjemnou četbu...pro začátek jen taková zahřívací ukázka


	Vždycky věřil v určitou sílu mysli. Dokonce, i když se mu stala ona nehoda, věřil, že ho z toho Bůh nebo on sám vyseká. Ale nevysekal. Ne, nikdo mu nepomohl. A on se potápěl. Padal stále hlouběji, až myslel, že utone v temném zákoutí svých myšlenek. Těch, které se objevují v noci a sžírají vás a vy, přestože se tak moc snažíte, nedokážete zabránit tomu, aby vás napadaly. Byly pro něj jako červi, jako dotěrné pijavice prahnoucí po krvi, která mu ještě kolovala v tom starém těle. A ať se snažil sebevíc, ať se pokoušel všemi možnými způsoby, nepodařilo se mu to. Vždy, když si myslel, že už se z toho srabu konečně dostává, objevilo se něco, co ho znovu srazilo na kolena až na samotné dno. Ale na druhou stranu je také dost dobře možné, že kdyby nebojoval, zůstal by na tom dně doteď. Možná, že by se v tom sajrajtu topil, dokud by ho nezavalila tíha vlastních negativních myšlenek. Snažil by se plavat po proudu, ale ta krvavá řeka zapomnění by ho táhla dál. Nesčetněkrát se ptal sám sebe, proč se to stalo právě jemu. Nač se právě on stal terčem pro smrtelný šíp, ale odpovědi se nikdy nedočkal. A ty hrůzy tu byly dál. Hlodaly ho a hlodaly, dokud necítil jejich přítomnost až v samotném morku kosti, až v samotné vibrující bránici a zmítajících se střevech a tepajícím mozku, který promlouval: „Klepy klep, klepy klep,“ bez sebemenšího zaváhání, bez sebemenší cudnosti. Lhal sám sobě, když si říkal, že tohle všechno možná přejde. Už od samého začátku moc dobře věděl, že to nepřejde. Že to nebude dobré a že místo toho, aby se z toho všeho nějak vylízal, zapadne v těch sračkách až po pás. A nikdo ho neuslyší, nikdo mu pak už nebude schopen pomoci. A tohle věděl, ale bál se si to připustit. A každou noc, když šel spát, věděl, že zapomene. Zapomene na své sny i skutečnost – na veškerou existenci…


celkové hodnocení autora: 89.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 3.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 17		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	05.07.2009, 16:03:25

Ahoj. ;-) Je to takové "nemastné a neslané", trochu neurčité a zavádějící, takřka bych napsal: O všem a o ničem. Mé druhé já se mne zeptalo: "O čem to, sakra je?" Hm... Těžko hodnotit, je to je útržek textu a možná ještě k tomu nešťastně volený kousek dílka, které může být lepší, než se na první pohled zdá... Když to vezmu kolem a kolem a poradím se se svým Já, čertíkem i andělíčkem a hluboce se zadumám, tak to vidím na takový čistý průměr, čili dobrou Trojku, přestože tento kratičký výsek může mít i něco do sebe, jen to dá práci se trochu zamyslet a pokusit se číst mezi řádky... Snad to bude příště lepší! ;-)

agelast	04.07.2009, 22:03:16

Asi je ti jasné, že ze dvou odstavců se toho moc vykoumat nedá, zvlášť když jsou takhle nekonkrétní a mlhavé. Což je taky důvod, proč se při psaní svých dojmů budu cítit jako solidní idiot a proč bys je měl brát raději jen jako námět k úvaze. Začnu otázkou: nešlo by to zestručnit? Většina informací je v textu alespoň jednou opakována, vesměs bez výraznější významové modifikace. „A ať se snažil sebevíc, ať se pokoušel všemi možnými způsoby…“ – není zbytečné říkat dvakrát v podstatě totéž? Tohle opakování ve spojení s jistou klišovitostí (neustálé klesání do hlubin, utápění se…) ve mně utváří podezření z prázdnosti, plácání, že všechno to rozepisování neslouží ani tak k lepšímu postihnutí popisovaného, ale jen k nakupení slov. Další díly určitě ukáží, že se mýlím, ale zatím tu ten pocit je – a to je to hlavní, na co jsem chtěl upozornit. Dál alespoň trochu objektivně: „Nesčetněkrát se ptal sám sebe, proč se to stalo právě jemu. Nač se právě on stal terčem pro smrtelný šíp, ale odpovědi se nikdy nedočkal.“ -> spojit v jednu větu, jinak nebude dávat smysl „…samotném morku kostí (…) samotné bránici…“ -> nač to „samotný“, musí tam být? „Lhal sám sobě, když si říkal, že tohle všechno možná přejde. Už od samého začátku moc dobře věděl, že to nepřejde. Že to nebude dobré a že místo toho, aby se z toho všeho nějak vylízal, zapadne v těch sračkách až po pás.“ -> tohle, to, to, toho, toho, těch – jsou všechna ta zájmena nutná? Každopádně se na první regulérní díl těším, protože atmosféra, kterou se snažíš budovat, a směr, kterým by se snad příběh mohl vydat, slibují docela zajímavé počtení…