obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915225 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39275 příspěvků, 5722 autorů a 389225 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Bývala jsem člověkem ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Doteky
 autor Charlotte Cole publikováno: 08.07.2009, 6:07  
Protože se nejedná o báseň, dovolím si po dlouhé době trochu rozevřít polámaná křídla.
 

Bývala jsem člověkem.

Pak přišlo léto a zima. A ty.




Přezdívali mi Svobodomyslný monzun. Neexistovalo nic než já. Já a moje svoboda – volný pád bez možnosti jištění. S duhou na rtech jsem vládla nebesům; byly to šťastné časy přeslazených iluzí. Pravda, občas se mi pod nehty zarýval maličko nakrojený plátek zašifrované samoty.

Připadala jsem si prázdná. Ten pocit drásal bříška dětinských vzpomínek.


Posedlí neznámem jsme se z nudy pokoušeli odhadovat naše oční tepoty. Každé tři vteřiny na délku prolhané věčnosti zamrzl čas a my s ním. Hráli jsme hru na pravdu a lež; oba přemoženi tím druhým. Každý pohyb byl unikátní souhrou všech nevyslovených tužeb. Jeden dlouhý stah znamenal akutní přesycení okamžikem.

Jak málo pravdivé! Bývalo mi na omdlení…


Nikdy se neunavím, uznávám. Co se divíš? Jsem nenapravitelně zamilovaná do dlouhých pochodů skrz zaprášená slova na objednávku. Vždycky tajně doufám, že některé nebude zapadat do všeobecně zavedených představ o počtu úsměvů za den, a moje prsty ho jako správní lovci okamžiků zachytí dřív, než se ti znovu schová pod vylhanou vrásku.

Sny jsou o tolik jiné než realita.


Často jsi mě věznil v polibcích za zavřenými dveřmi a do tmy mezi námi maloval skryté obrazce. Měla jsem hádat, jaký jim přikládáš opravdový význam. Když na to přijdu, prý budu volná.

Doteky bolí. Hlavně ty smyšlené…


Málokdy doopravdy dýchám. Žilami mi místo kyslíku proudí dokonale nedokonalé propastné souznění. Co chvíli nedoslýchám; dunění vodních příbojů mi neúnavně protrhává ušní bubínky. A přece jasně vnímám vřískot svých opilých krevních destiček. Hádají se o přední místa v hrudních záhybech, aby pak mohly směle vykládat své polopravdy o našich pololžích.

Vždy jsem zavírala oči, aby nic neviděly.


Andělé prý nepláčí. Raději mlčky klopí hlavu a vetkávají si do tváří naději. V těch prchavých věčnostech, kdy nás ubíjí touha, vysílají zoufalé prosby o zchátralé naděje vstříc lepším zítřkům. Těm, co teď nedokážeme vidět; jednou se s trochou štěstí opatrně poskládají na správná místa v mozaice života.

Asi se nikdy nestanu andělem. Kolena mi občas podlamují pochybnosti.


Mezi mým jménem a tím tvým zákeřně zvyšuji teplotní výkyvy a do vzniklého prostoru stavím pyramidy. Takové, co nezdoláš za pouhý den; a přece nejsou nijak strmé. Matu tě, vím. Možná bych ti do každého schodu vytesala jednotlivé znaky smyšlené abecedy, kdybys mě včas požádal.

Jenže ani věčný kámen občas nevydrží nápor přírodních vlivů…


Přisuzují mi podobu dešťové kapky, ale já s houževnatostí sobě vlastní imituji živoucí kámen. Měnit barevnou paletu vypadá mnohem jednodušeji, než v pravidelných intervalech zdvihat hruď. Beztak ráda hraji na schovávanou. Jen občas není výhra na doslech.

A přece se do tvé kůže vsakuji s lehkostí motýlích křídel.


Od úsvitů věku svádím zuřivý boj s otevřeným mořem. Kloužu se po smyslných křivkách půlnočních bouří, závodím s delfíny a překonávám úskalí mých věčností. Do podpalubí mi zatéká; pozvolna se potápím. Dávno ulomený stožár vzdává hold vodním bohům, zatímco kormidlo není k nalezení. Rozvášněná posádka se bouří mým rozkazům a, když se zrovna nedívám, přebírá velení.

Až příliš dlouho vyhlížím bezpečné přístaviště; bezesné noci prosycené strachem mě unavují.



Bývala jsem člověkem.


Pak tvoje mrazivé dotyky pookřály

a já našla duši.



 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 12 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 28 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 89 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 merit.t 12.10.2009, 9:10:51 Odpovědět 
   kdyby bylo možno dát víc než bod
tvá tvorba si to zaslouží
neortřelé obraty a přeci tak živé
jakobys to psala o mě
děkuji za požitek ze čtení
 ze dne 12.10.2009, 17:28:13  
   Charlotte Cole: Jé... to je krásný komentář... děkuji moc!
 Nancy Lottinger 30.07.2009, 15:12:45 Odpovědět 
   Než jsem tě poznala, nevěděla jsem, co si mám představit pod pojmem poetická, lyrická pröza. A jak jsem začala číst tvou tvorbu, pomalu jsem to poznala. Tohle - a to všechna čest - je zatím podle mě nejlepší prózička, cos napsala, samozřejmě kromě lovu... Je to tak melancholické a pravdivé, až mě z toho mrazí v zátylku...
 ze dne 30.07.2009, 22:08:07  
   Charlotte Cole: Děkuju moc, Nancy. =) Od tebe mě ta pochvala těší dvojnásob. Jj... ano, pravdivé. Taky že je v tom docela velký kus mýho života. Možná tuhle celou sbírku dám přečíst tomu jednomu konkrétnímu člověku, o kterym vypráví. Možná jednou. Nebo taky možná ne. =/
 Amater 11.07.2009, 19:11:54 Odpovědět 
   Místy tomu trochu nerozumím, ale je to nejlyričtější nejpoetičtější co jsem poslední dobou četla. Poklona. Krásný článek.
 ze dne 11.07.2009, 20:12:52  
   Charlotte Cole: Děkuji... O=)
 dascha 11.07.2009, 16:17:26 Odpovědět 
   Ahoj; díky moc za předložení "koncertu" slovních obratů. Nádherný text - "...vetkávají si do tváří naději."
Toho bych se držela i do budoucna. Hodně štěstí a krásné odpoledne přeji.
 ze dne 11.07.2009, 18:31:49  
   Charlotte Cole: To já děkuji. =) Jsem ráda, že se Ti dílko líbilo. =)
 kulkul 09.07.2009, 8:22:14 Odpovědět 
   "taková jsem - dílko doslova tepá životem" páni, přitom jsi byla taková skromná autorka. Jestli to všechno způsobila ta Mab... nevim. Haha však já si na ni posvítim!
Pohádku "Sůl nad zlato" znáš? Poznáte ji tu? Co je ta "sůl" a co je to neužitečné, nepotřebné "zlato" - které často povrchně obdivujeme (líbí, líbí jednička!!), zatímco pravda a hodnota musí odejít z domu do vyhnanství?
Sory za vlezlost, se neovládam. Zdravim.
 ze dne 09.07.2009, 14:29:54  
   Charlotte Cole: Pohádku znám, vyrostla jsem na ní. Tou pravdou a hodnotou nevím, co máš přesně na mysli. Pravdu jsem se do dílka snažila dát. Myslím, že se mi to podařilo. Nebo alespoň doufám. Své hodnoty mám.

Ale ne… já jsem pořád stejná. A vždycky jsem si cenila nejvíc těch komentářů, kde se nenapíše jen „líbí, jednička“, ale něco víc. Obzvlášť Ty a estel takové komentáře dáváte. Z nich si beru nejvíc, ačkoli jsou mnohdy velice rýpavé.

Jen mi přijde škoda, že podle jednoho, dvou komentářů přehodnotíš svůj názor na druhé a svým způsobem je začneš soudit.

Ráda Tě u mých dílek znovu uvidím.
 Danuše 08.07.2009, 23:49:27 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Danuše ze dne 08.07.2009, 23:00:18

   Potěšení je na mé straně :-)
A nech těch pochyb a vzdávání se... píšeš krásně a obohacuješ druhé.
Takové okamžiky, kdy člověk tak nějak sám sebe nemusí a má pocit, že je k ničemu, takové okamžiky má každý, možná až na pár namyšlených jedinců :-))
Život je zebra a ty černé pruhy musíme nějak ustát.
Měj se krásně a piš!!!!
 Danuše 08.07.2009, 23:00:18 Odpovědět 
   Já v tom báseň vidím... i když se to asi jako báseň netváří. Tohle téma nebude nikdy dost popsané a vyčerpané. Lásku a její ostny a pohlazení jsi tak krásně zabalila do poetického pro nás dárkového obalu, že si raději dílko uložím a budu ho po částech rozbalovat.
Moc se ti to povedlo. Jsi talent. A velký.
 ze dne 08.07.2009, 23:42:31  
   Charlotte Cole: Ahojky, Danuško. =) Jsem ráda, že jsi sem zavítala. Udělala jsi mi ohromnou radost svým opravdu nádherným komentářem. Krásně mě pohladil po duši a poslední dobou přesně tohle nutně potřebuji – povzbuzení. Občas už mám tendence pochybovat a vzdávat se; v psaní i v dalších věcech. A přesně takovéto komentáře mě zase navedou zpátky na cestu, kterou jsem se rozhodla jít, když jsem začala psát. Patří ti můj upřímný dík… =)
 Adam Javorka 08.07.2009, 17:04:57 Odpovědět 
   Ježišku, mne sa to páči, jednoducho nádherné zlyrizované slová, špica, bez slova zbytočného reptania okolo toho ti dávam 1!
 ze dne 08.07.2009, 20:09:28  
   Charlotte Cole: Tédy... tolik lidí mi dneska dělá radost... =))) I tobě děkuji... =)
 Mab 08.07.2009, 16:29:47 Odpovědět 
   Vždycky, když vidím kombinaci kurzívy a obyč písma, vzpomenu si na tebe a musim se usmát =) Tohle k tobě prostě patří. Ať si kulkul hudrá jak chce, já myslim, že se ti podařilo dílu vdechnout život a seš jeho právoplatná svořitelka a ono prostě JE tvoje. Citlivé, něžné a zamilované až na půdu. Snad si vzpomeneš na to, jak přesně jsem ti to řikala a tak tu už jen taktně podotýkám: Už s tim něco dělej! ;) Teď nemám na mysli styl psaní. Ten je, co se týče tohoto "žánru", vybroušený. Jen tak dál, piš, piš a neztrácej svou zarputilost. Řeči s křídly a bez křídel, co já vim... tomu nerozumím. Jsem si ale jistá, že ty slova neurážíš, ba naopak. Ve chvíli, kdy píšeš, se jim dostává nadstandartní péče! Svět a čeština by si zasloužil víc takových lidí...
 ze dne 08.07.2009, 20:06:57  
   Charlotte Cole: Jo, jo… já a kurzíva patříme neodmyslitelně k sobě. =D *povzdychnutí* Já vím, už by to chtělo… =)

Tedy… tvůj komentář, Mab, mě hrozně moc potěšil. Udělal mi takovou radost, až se tu do obrazovky přiblble usmívám. =D Za chvilku mi potečou slzy. =D Děkuju! Moc, moc, moc, moc, moc děkuju. =)
 Šíma 08.07.2009, 16:21:09 Odpovědět 
   Mi se to líbilo a myslím, že to má svou sílu! Myslím? Ne, cítím a v tom je rozdíl! Jednička je tam... ;-)
 ze dne 08.07.2009, 19:59:35  
   Charlotte Cole: Cítíš? Pak jsem spokojená... děkuji. =)
 MC_Kejml 08.07.2009, 13:38:44 Odpovědět 
   Já ti myslím že už koment dal, a...

Tak, no. Každý v tom vidí své.
1
 ze dne 08.07.2009, 15:02:51  
   Charlotte Cole: Ano, dal. A opravdu moc ti za něj děkuju.
 kulkul 08.07.2009, 13:27:42 Odpovědět 
   "Přisuzují mi podobu dešťové kapky, ale já s houževnatostí sobě vlastní imituji živoucí kámen." - co slovo to povinná obsahově nestřídmá zákruta. A další a další, odshora dolů. Aby to bylo "lepší", ale vůbec není. Vy si dívky pořád myslíte, že tam ty úchvatné obrazy lze prostě cpát a že tam tím pádem budou. A místo kýženého efektu akorát urážíte slova. Obraz musí prací autora teprve ožít, (jako momovolna) sám vzniknout, nejde vyrobit. Úmysl této práce je chályhodný, upřímný, byť vyjádření nemohlo vyjít. Složit křídla, tj.nechrlit obrazné zvláštnosti, stát se "člověkem" tj.normálně mluvit, pak můžou křídla narůst dílku.
 ze dne 08.07.2009, 15:01:52  
   Charlotte Cole: Možná. Ono je poměrně těžké vystihnout to, co chceš říci, a když to vystihneš, možná vzniklé dílko pro někoho vypadá uměle. Úchvatné obrazy? Pokud v dílku jsou, jsem spokojená. A věř mi, konkrétně tohle dílko doslova tepá životem. Křídla možná nemá, ale život v něm je. Tohle mně jako autorovi stačí. Normálně mluvit… O=) mno… tak to nevím… takhle já píšu, vždycky jsem psala a věřím, že psát i budu. Nemyslíš, že zapírat to, co jsem, jak píšu, jak potřebuju psát, by bylo lhaní nejen čtenářům ale i sobě? Hi, nicméně se pokusím nad tím, cos mi řekl, zamyslet… Děkuji za návštěvu.
 Dawnie 08.07.2009, 11:41:53 Odpovědět 
   Tady nemám slov a vlastně je ani nepotřebuji. Určitě bude stačit, když povím, že tohle dílko má ode mě velkou jedničku a místo v oblíbených... Je krásné:)
 ze dne 08.07.2009, 14:51:19  
   Charlotte Cole: Moc děkuji...
 amazonit 08.07.2009, 6:06:52 Odpovědět 
   Je to dílko velmi poetické, lyrické s absencí děje, což by při jedho délce mohlo být na škodu, ale není.
Dokáže čtenáře ,,zabavit" i bez dějovosti.
Poskytuje mu ,,vyžití" v mnoha použitých metaforách, nezvyklých slovních spojeních, což vše vytváří ucelený a velmi barevný obraz, i když obsah sám o sobě se tak barevným nezdá být.

- jaký jim přikládáš opravdový význam - tady tak trochu nesedí ,,opravdový" ve spojení s jaký
 ze dne 09.07.2009, 6:10:26  
   amazonit: možná by stačilo - jaký význam jim opravdu přikládáš...
 ze dne 08.07.2009, 14:51:06  
   Charlotte Cole: Děkuji, am., za publikaci, red. známku i krásný koment.

Děj tam je. Možná zašifrovaný tou spoustou slov, ale je. Přeci jen jsem do těch devíti částí shrnula přibližně rok a půl života.

Ano, když nad tím tak koumám, tak mi to taky trochu nesedí. Máš nějaký nápad, jak bych to mohla předělat? =)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
Danny J
(4.7.2019, 16:39)
obr
obr obr obr
obr
...
VK
XXVII. Záhadná ...
Quenťoš
Kočky
Tess.n
obr
obr obr obr
obr

Odcházeti s podzimem...
amoska
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr