» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."

Joseph Addison

počet přístupů: 2141369

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303508 komentářů :: on-line: 11 ::

:: A jak se žije potom? ::

Mab	publikováno: 02.07.2009, 23:26

Mé poděkování patří mámě, babičce, Jirkovi D. a Charlotte Cole – lidem, kteří mi v období dešťů nedovolili usnout na baobabu.


	Rozkládám se na jednotlivé díly. Ty postupně umisťuji na široké police ve skříni a do oddělení s ramínky uklízím svlečené oblečení. Jsem unavená, beznadějně. Chci se rozptýlit na malé částečky, které by poletovaly pokojem (předtím hlavně nesmím zapomenout zavřít dveře), ale nejde to. Dnes se nedokážu soustředit. Odevzdaně si lehám do postele, jenže kýžená úleva nepřichází. Co chvíli o sebe šoupu koleny. V tom jednoduchém pohybu ukrývám bezmoc. Zavírají se. Nejprve pravé oko, pak to druhé. Zdá se mi sen. Naštěstí není z těch, které ctí tradici návratu. Je zbrusu nový a jen pro dnešní noc. Připomíná mi dávno prošlou pohádku. Je v něm čarodějnice; jmenuje se stejně jako já. Já to ale nejsem, to dobře vím, proto ji rozčileným hlasem upozorňuji, že nehodlám mít stejné jméno jako ona. Směje se. Chytí mě až za žaludek a společně proletíme kulisami mojí vlastnoručně vyrobené reality. Vůbec se nechová přátelsky. Sleduji, jak do své široké postele skládá všechny mé blízké a zasypává je sladkými ořechy. Zase se směje. Má čiré potěšení z toho, jak moc mě překvapila. Sen pokračuje a dává mi příležitost. Nadchází závěrečná bitva. Já křičím, ona se šklebí, osoby v posteli zůstávají nehybné. Vzduchem proletí dlažební kostka a naruší celistvost její suverenity. Dům se na protější straně ulice nebezpečně naklopí a povážlivě zavrávorá. Čarodějnice zuří, vlasy jí černají vzteky. Naposledy zlostně zasyčí a odnese ji vítr. Nad ránem je po všem. Krátce před šestou z knihovny skáče na podlahu štos nezařazených knih. Vím, upozorňoval mě na sebe už dávno. Prý si něco udělá, bědoval i několikrát za den. Dosáhl svého. Vstávám z postele. Včerejší únava je pryč, stejně jako snová únoskyně s ořechy. Jsem schovaná pod ochrannými křídly ranního znovuzrození a toho musím náležitě využít. Luxuju zbytky černých chmur. S odhodláním utírám prach, který se vrství na mých opravdových přáních, ale není to tak snadné. Ve vzduchu je cítit úzkost. Otevírám okno. To osloví květinu na skříni; i s květináčem se chvíli otáčí kolem své osy. Celá spokojená potom zaujímá klasickou polohu s náklonem ke světlu. Vypadá tak zdravě, silně a zeleně. Zatoužím po barvách, radosti ze světla a stínů v papírovém světě. Po jeho jednoduchosti. Předvídatelně neodolám a začnu si promítat své oblíbené výjevy. Povzdech sem. Povzdech tam. Lidé se mění ze dne na den. Život sám je jiný. Jen v prostoru přede mnou je všechno tak, jak to chci vidět já. Milosrdné chvíle minulého života. Spousta žádoucích detailů. Opíjím se jimi a v duchu si za nedostatek vůle spílám. Měla bych přestat, jinak budu nepříčetná a s kocovinou. Ještě trochu, přemlouvám se. Vůně bílé kávy nedělního rána. Dopolední jasné světlo a hudba, co se hodí k mytí nádobí. Růžové brčko ve sklenici oranžové fanty. Z nebezpečného snění mě vytrhne až rozezlené fňukání kocoura. Nedosáhne na mouchu uvězněnou za oknem a bezmocně tlapká po zácloně. Ujišťuji ho, že je nedostižným lovcem a může klidně slézt dolů. Chvíli to trvá, ale nakonec mi uvěří. Pomáhám mouše najít cestu ven, zatímco v duchu popoháním denní dobu. Venku se stále líně rozprostírá dopoledne. Bohudík je přece jen vystřídáno časem oběda, později nadchází chvíle pro čajový dýchánek. Ubíhající hodiny jsou nekonečné, ale večera se dočkám. Konečně uháním do peřin uspíšit průběh noci. Noční slunce na obloze mou pozornost dneska nezláká, zato dobře poslouží. Proužky světla a stínu, které nenuceně plují po koberci díky žaluziím v okně, používám jako struhadla. Rychle se na nich naplátkuji, a tím ukončím tím svůj dnešní život. Vzkřísí mě ťuknutí železa o železo. Zámek se otevře a částečné ztělesnění mého klidu vpadne dovnitř. Sláva! Rychle se zbavuji rozespalosti, abych mohla uvítat důležitou součást svého života. Vypadá momentálně trochu znepokojivě; to dělá ta vnější stránka věci. Nevadí mi to. Zašmátrám rukou mezi kuchyňskými rekvizitami. V chodbě mezitím známé kroky poskytují domovu první pomoc. Silné srdce nešetří. Dovolím si roztáhnout mezižeberní svalstvo nadoraz. Po dlouhé době je to možné. Získaný vzduch mi umožňuje zahájit rituál. Šťastně zamávám lžičkou. „Dáš si kafe?“ „Dvě lžíce cukru a mlíko!“ vpadne do kuchyně a zaujme obvyklé místo. Voda v konvici zabublá, ale ví, že nemá smysl protestovat. Tiše jí pochválím za spolupráci. Brambořík na okně zatřepotá okvětní sukénkou. Kývnu a s úlevou si loknu života.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 10		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 29		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 118		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Charlotte Cole	04.04.2011, 19:16:46

Znovu jsem doputovala k tvému příspěvku a jsem za to moc a moc ráda. Jak dlouho už je to? Rok a půl? Ale když čtu tyhle slova, věty, odstavce, pořád mám ten pocit, jako kdybych se vyhřívala na sluníčku. Kéž bych ti tu tak mohla nechat další Jedničku...

salvator	17.08.2010, 22:45:54

Nechával jsem se unášet na tónech tvých myšlenek. A s dovolením, také jsem si trošku loknul. Moc příjemné. Hezké ráno. S.

Aini	14.02.2010, 21:31:59

Samotné přirovnání povídky k období dešťů je hezké. Loknutí si života, to tedy je. Tleskám 1


ze dne 15.02.2010, 18:08:11
Mab: Aini, děkuju za milý komentář, udělal mi radost =)

Nancy Lottinger	08.08.2009, 18:07:45

Odpověď na příspěvek od uživatele: Nancy Lottinger* ze dne 06.08.2009, 21:49:18* Já ti dám kuňkla, náhodou jsem napsala docela dost dlouhej koment :-)

Charlotte Cole	06.08.2009, 22:37:55

Odpověď na příspěvek od uživatele: Nancy Lottinger* ze dne 06.08.2009, 21:49:18* A snad ne poslední. Mab píše krásně... =)

Nancy Lottinger	06.08.2009, 21:49:18

Chtěla jsem napsat jen pár slov - naprosto jednoduché, přitom si krásně hraješ se slovy, navozuješ atmosféru a opravdu se vnoříš do toho, co píšeš. První příspěvek, co jsem od tebe četla :-)


ze dne 07.08.2009, 12:05:38
Mab: Nancy, dík, že ses stavila, přečetla a kuňkla ;)

Kaunaz Isa	18.07.2009, 18:28:11

<K> Próza v zajetí emocí… Při opětovném čtení jsem měl pocit, že jsi něco rozbila a pak to poskládala, ovšem s využitím jen těch nejdůležitějších a nejzajímavějších kousků. A ono to funguje.

estel	14.07.2009, 16:40:19

Ahoj, Mab. Koukám… a včera to byl rok a čtvrt, co si Tě plánuji uložit do oblíbených, jen se přestat vymlouvat na nedostatek času a přečíst si ke Společnici ještě něco dalšího. Čtu až dneska (jsem zoufalec) a čtu ráda… a budu číst ráda. Takže tak :-)


ze dne 07.08.2009, 12:07:52
Mab: Estel, moc si vážím toho, že se mi tě podařilo zaujmout =) S tím časem, to máš jedno... Prostě jsem ráda, že ses tu vůbec stavila ;)

Matylda Kratinová	11.07.2009, 13:23:46

(K) Silna atmosfera je tu hlavnim plus, je tak nakazliva, az si ten u obrazovky povzdechne, proc je dnes tak divne (vcelku vtipna medardova paralela, kdyz pred chvili prselo). Je tu naznak jakehosi ocekavani, co prijde, co bude. A ocekavane prichazi skrz ranni kavu do noveho dne.

paryba	09.07.2009, 9:25:39

Odpověď na příspěvek od uživatele: paryba* ze dne 03.07.2009, 9:05:12* Díky, Mab, ale "zavedená parybí značka" není vůbec zárukou konstruktivních připomínek. Musela bych procházet Tvým textem řádek po řádku a věř mi, nakonec by z něj vznikl úplně jiný text. Nejsem schopna mít připomínky, které by byly objektivní a věcné, proto také nemůžu být redaktor a kritik. Můj názor je subjektivní, zaujatý a jednostranný. A takových můžeš dostat dalších sto od sta čtenářů, a který z nich je potom ten "správný"? Například tahle pasáž: Ubíhající hodiny jsou nekonečné, ale večera se dočkám. Konečně uháním do peřin uspíšit průběh noci. Jsou zde, na tak malém prostoru, hned tři podobně znějící slova: nekonečné, dočkám, konečně. Nešla by použít nějaká synonyma? Alespoň pro dvojici nekonečné vs. konečně - jedno z nich bych určitě nahradila. Ale to, že některé obrazy cítím jinak, neznamená, že je cítím lépe. Prostě jinak. Co je to měřítkem kvality? Více spokojených čtenářů? Sama si nejsem jistá... Měj se hezky a hlavně piš. O tom to celé je. Psát, psát a psát. j. :-)


ze dne 09.07.2009, 19:43:51
Mab: Máš pravdu... Ta objektivita je ošemetná věc, nechtěla jsem z tebe něco páčit. Děkuju ti za takový komentář, udělala jsi mi radost ;) Ta věta, kterou jsi mi tu vytkla... Ano, ano, šoupu nohama. Samozřejmě, že by to šlo napsat lépe a s jinými slovy. Děkuju ještě jednou. Budu psát a prostě se uvidí... Nechť požehnání provází tvá písmenka! J.

Dawnie	07.07.2009, 14:15:59

Velice těžko se hodnotí, jestli je dílko dobré nebo ne. Ať si tady hledá každý chyby jak chce, já je z nikama šťourat nebudu, protože tohle má své kouzlo, které umí dostat a to je myslím to nejdůležitější:) Máš ode mne jednušku a dílko v oblíbených:)


ze dne 08.07.2009, 16:12:16
Mab: Dawnie, jsem moc ráda, že se ti to líbilo. Dík ;)

Rút	03.07.2009, 9:26:33

Prostě nádhera a nejde jinak než dát do oblíbených. Občas na mě některé texty působí až magicky. Tento je jedním z nich. Po dlouhodobě zadrženém dechu se konečně pomalu, pozvolna nadechuji a tohle mi prostě sedlo. :-) Takže díky..


ze dne 08.07.2009, 16:11:09
Mab: Rút, páni, děkuju! Moc mě potěšilo, že se mi podařilo napsat něco, co zapůsobí. Ta obyčejná magie... tu já ráda ;)

paryba	03.07.2009, 9:05:12

Člověk vždycky najde místa, která by změnil, proškrtal, vybrousil, vymazal. Ale nakonec myslím, že tyhle texty žijí právě tím, jak jsou napěchované... a současně jsou ve své magičnosti lidsky prosté: nádech, výdech; rituál; voda v konvici. Štěstí všednosti. A přitom necháváš to otevřené ve vzduchu... "a jak se žije potom?"...


ze dne 08.07.2009, 16:07:50
Mab: Děkuju, Rybičko. Jestli máš pocit, že by něco chtělo vybrousit a proškrtat, prostor pod mými díly uvítá tvůj názor, jestli se ti ho chce ovšem sdělovat a zybývat se jím=) S tímhle textem jsem si hrála docela dlouho, v těžkých chvílích asistovala mi Charlotte a tak chci říct, že uvítám připomínky od zavedené parybí značky, co má cit pro věc =) Vážně by mě zajímalo, co by se dalo změnit k lepšímu, oceňuji podmětnou kritiku a jsem ochotna na tom zapracovat. Jsem ráda za tvůj komentář. Lidsky prosté a přesto magické chvíle mají obrovskou sílu a ta otevřenost - váhala jsem s názvem. Och, možná melu z cesty, tak se radši klidim. Prostě dík ;)

MC_Kejml	03.07.2009, 0:04:21

Odpověď na příspěvek od uživatele: MC_Kejml* ze dne 03.07.2009, 0:03:59* Nic nového ve smyslu nic nového ses nedozvěděla! :D

MC_Kejml	03.07.2009, 0:03:59

Tak tedy další kus prózy. Těch jsem od tebe moc neviděl. Celé mi to připadá jako velká vzpomínka na minulost a "časy pohody", spojené někdy i s naivností, kterou se tak hrozně rychle musíme a někdy i nevědomky chceme zbavit. Tajemný sen na mě působí jako střet s vlastní fantazií, sladké ořechy zase jako metafora - nebo až ztělesnění jistého "dobra", které je později narušeno dlažební kostkou. Ona nostalgie navozená otevřením okna a proniknutím jarních paprsků mi není nic cizího a rozumím tomu, co jsi zde chtěla vyjádřit. Stejně tak jako ten "filtr", který popisuješ o něco později, který hrozí kocovinou. Všechno mi to je povědomé. Závěr působí jako takové nechtěné, ale nutné, probuzení se do reality. Někdy je to i velká škoda. 1 PS: Čili v podstatě nic nového, ale ať máš radost z komentíků... ;)


ze dne 03.07.2009, 0:15:46
Mab: Děkuju za jedničku a vyčerpávající komentář. Pravda je, že ty ořechy by neměly znamenat nic moc pěkného a už vůbec ne dobrého. Kdoví, i výklad negací má prý něco do sebe. Probuzení do reality nikdy nesmíme brát jako "škodu". Je to jen jiný úhel pohledu a když se nám ho dostalo, neměli bychom před ním zavírat oči. Takže, bóbika =)

Anna	03.07.2009, 0:02:54

Malinké detaily by se snad našly k vylepšení, ano. Jako celek je to ale skvostné.


ze dne 03.07.2009, 0:12:24
Mab: Ahoj Andulíno, děkuji ti za přečtení a chválu =) Ty detaily k vylepšení...? Prosím jaké? Potřebuju zapracovat...

Charlotte Cole	02.07.2009, 23:49:51

Nebudu se zbytečně rozepisovat. O tomhle jsme spolu už mluvily jindy a jinde. Příspěvek si hnedka ukládám mezi Oblíbené, protože tam patří. MTMR, Mab. Hlavně neusni. Když to uděláš, znovu se probudit je obtížné.


ze dne 03.07.2009, 0:09:47
Mab: Děkuju, Koulí =) Máš mé díky a obdiv za trpělivost a zápal. Nikdy jsem neviděla pracovat člověka na jakémkoliv textu s takovou vervou! Kéž Bůh žehná tvým písmenkům, protože to stonásobně zúročíš ;)

Ekyelka	02.07.2009, 18:53:56

Zdravím. Někdo jiný určitě najde v textu chybky, nicméně... Obraz a pocit mezidobí, jak jsi ho nastínila, je dokonalý, živoucí a jasně daný. Krásně si hraješ se slovy, pracuješ s atmosférou i emocemi. Takže ode mne omluva za tenhle suchopárný komentář. :)


ze dne 03.07.2009, 0:07:50
Mab: Děkuju za publikaci, Eky... Za označení chyb bych byla vděčná, ale chápu, že toho máš hodně. Každopádně, kritice se nebráním a přijmu výtky =)