obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915696 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39811 příspěvků, 5810 autorů a 392503 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Spravedlnost (3. díl) ::

 autor Petr Seth publikováno: 04.07.2009, 20:29  
Zajíc a Smith jedou k domu Schuberta, tuší že právě tam na něj zaútočí tajemný vrah.
 

Schubert jel svým luxusním vozem černé barvy. Seděl na zadním sedadle a v ruce svíral beretu. Vepředu seděl řidič a jeden z členů ochranky. Přemýšlel zda dnes svou beretu použije.
„Pokud měl ten fízl pravdu, a nechtěl mi jen nahnat strach, tak ji budu potřebovat.“ říkal si v duchu.
Auto jelo bez zastavení. V noci už nebával moc velký provoz a tak netrvalo dlouho a auto zastavilo na místě určení. Před menší vilou. Člen ochranky vylezl z auta jako první a otevřel dveře svému šéfovi, Schubertovi. Ten vylezl pomalu z auta. Beretu si schoval za záda, pod sako. Schubert i se svou ochrankou vyšel k baráku. Celou cestu se Schubert díval neklidně kolem sebe. Měl pocit e ho někdo sleduje. Snažil se však nedát to najevo a zanedlouho již šel po schodech do domu. Došel ke dveřím a ty se otevřeli, stál v nich vyhublí mladík, s černými, nakrátko ostříhanými vlasy. Ihned beze slova uhnul šéfovi z cesty. Ten kolem něj prošel též beze slova. Pak si od mladíka nechal vysvléct sako, které ihned pověsil na věšák u vchodových. Schubert se podíval na mladíka a hned na něj spustil:
„Vše nachystáno?“
Mladík přikývnul. Nemohl mluvit, kdysi mu vyřízli jazyk. Schubert si ho oblíbil, protože nemohl nic říct policii, a i kdyby mohl, stejně by to neudělal. Byl mu oddán až za hrob. Všichni mu říkali Mlčenlivý Bob. Podle některých ani nebyl schopen citu.
Schubertova gorila, ta co s ním přijela, zmizela v kuchyni. Schubert chtěl být sám. Byla to již tradice v tomto domě.

Schubert došel do obývacího pokoje, vybaveného velkou knihovnou, kanapem. stolkem a velkým televizorem s úhlopříčkou sto deset centimetrů. Sednul si na kanape, nalil si whisky, jenž stála na stolku. Whisky pomalu stékala do sklenky, nalil si jen trochu, a opět ji položil. Sklenku si vzal do ruky. Byl za dnešní den dost unaven a tak si ji chtěl vychutnat. S požitkem si natáhnul nosem vůni whisky a trochu se napil. Usmál se a chtěl se napít znovu, ale vyrušil ho divný zvuk. Jakoby něco spadlo.
„Bobe?“ Nikdo se neozval.
Po čele mu stékal pot. Začínal něco tušit. A hlavně cítil to, co už dlouho necítil. Strach! Ovšem sám by si to nikdy nepřiznal. Položil sklenku na stůl a vydal se do kuchyně. Šlo se tam malou chodbičku, ale v kuchyni nikdo nebyl.
„Kde jsou ti dva pitomci?“ tato a jiné otázky mu kolovali hlavou.
„Bobe? Johny? Kde jste?“ volal je Schubert, ale marně. Nikdo se neozýval. Vydal se do další místnosti, když v tom místnosti potemněli. Vypnula se elektřina.
„Kurva kde jste?“
Strach nabíral na intenzitě. Každé cinknutí, bouchnutí i bzučení komára mu nahánělo obavy a strach. Bez svých goril byl jen uzlíčkem nervů.
Z kuchyně vedly ještě jedny dveře. Těmi by se dostal do své pracovny. Ihned vytáhnul beretu. Hned se cítil o něco málo lépe, ale i tak měl neblahé tušení. Pomalu natáhnul levou ruku a chytil kliku. Pomaličku ji dával dolů, až se ozvala to známé cvaknutí a pracovna se otevírala. Na jeho vkus pomalu tak kopl do dveří. Dveře se rázem rychle rozletěli, až se ozvala rána od toho, jak narazily do zdi. Beretu měl nachystanou před sebou v natažené ruce, avšak neviděl vůbec nic. V místnosti byla tma. Pokusil se nahmatat vypínač, ale světlo ani zde nefungovalo. Uslyšel zvuk. Hned se otočil tím směrem a vystřelil. Ozvala se rána, a následně tupý dopad na zem.
„Mám tě hajzle!“ řekl spěšením v hlase.
Elektřina hned naskočila a osvětlila místnost. Na zemi, u psacího stolu, ležel mrtvý Bob.
„Ne! To není možné!“ Zařval a šel k němu. Byl však příliš nedočkavý a o něco na zemi zakopnul. Spadnul na zem a pistole mu vypadla z ruky. Nemohl si pomoci a sprostě zaklel. Pomalu se s hekáním zvedal na nohy, a když už byl na kolenou, podíval se o co zakopnul. Byla to jeho gorila. Jeho bodyguard ležel bez hnutí na zemi a z hlavy mu tekla krev.
Opět sprostě zaklel a podíval se po pistoli. To jediné ho teď zajímalo. Ležela asi 2 metry od něj. Pomalu se s hekáním postavil a šel vrávoravým krokem k ní. Po třech krocích byl u ní a pomalu se pro ni zohýbal, ale těsně před tím, než se jí dotknul mu uskočila. Vypadalo to, že do ní někdo kopnul, ale přitom se jí nikdo nedotknul.
„Co to sakra...“ Nestačil doříct větu.
Ve dveřích někdo stál. V černé kápi. Nebylo mu vidět do tváře….

Vůz se Smithem a Zajícem dojel chvíli po Schubertovi. Zastavily na druhé ulice v uličce, aby nebyly moc nápadní. Zajíc seděl u volantu, Smith vedle něj.
„Víš určitě, že jsme na správném místě?“ zeptal se John trochu pochybovačně s vážným výrazem ve tváři.
„Jistě, že jo.“ řekl Jan. Z jeho tónu bylo jasné, že je skálopevně přesvědčen.
V hloubi své duše tajně doufal, že přijdou až bude Schubert po smrti a vraha chytnou na místě činu. Ale věděl,že takovou radost mu vrah neudělá. Takové štěstí neměl.
Ticho noci přerušil výstřel v domě.
„To bylo z domu!“ řekl Zajíc.
Oba dva nelenily a ihned vyskočily z auta běžíc k domu. Běželi co jim síly stačily. Zajíc doběhnul první a postavil se na stranu dveří s nachystanou zbraní. Smith doběhnul a dveře vykopnul. Oba vtrhli dovnitř jako uragán a namířenými zbraněmi kontrolovali situaci.
Ozval se další výstřel.
„To bylo nejspíš odtamtud!“ řekl Smith a ukázal na dveře od obývacího pokoje.
Zajíc přiskočil ke dveřím.
A pomalu otevíral…
Když se dveře otevřeli oba skočily dovnitř s namířenými zbraněmi. Naskytl se jim opravdu zajímavý pohled.
Přímo před nimi stála postava v černé kápi a před tou postavou Schubert. Byl ještě živý, ale rukou se držel za zakrvácený rozkrok a druhou rukou za pravé krvavé koleno. Naříkal bolestí. Postava v černé kápi se podívala na dva policisty.
Zajíc i Smith automaticky zamířily a Zajíc vykřikl: „Ani hnout! Odhoďte své zbraně.“
Postava v kápi jen stála a pak řekla temným hlasem: „Johny, si tu dříve než jsem tě čekal.“
Zajíc se na Smitha podíval zvědavým pohledem a opět se podíval na něj: „Řekl jsem odhoďte zbraň!“
Postava v kápi zahodila beretu Schuberta a opět se podívala na Johna Smitha: „Johny, mě nezastavíš!“
Smith byl nervózní. Šlo to vidět na tom jak se mu trochu třepala ruka. Smith tze sebe akorát dostal větu: „Už to musí skončit!“
Postava v kápi mu na to odpověděla pro Smitha v neznámém jazyce:
„Kachen mekt urich sakt.“
Jen to dořekl, rychle jako blesk, aniž by oba policisté stačily zareagovat, proskočila postava oknem. Jen Smith ještě stačil vystřelit, ale minul. Zajíc doběhl k Schubertovi, zatím co Smith běžel k oknu. Vyskočil z něj a díval se kolem. Nikde nikdo. Vrah zmizel.


 celkové hodnocení autora: 82.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 44 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Ekyelka 04.07.2009, 20:24:08 Odpovědět 
   Zdravím.

Petře, Petře, asi víš, co tě čeká, že? Chyby, za které by se styděl i žák nižšího stupně ZŠ, opět nezvládnutá přímá řeč, čárky někde na procházce... Občas si říkám, jestli tyhle komentáře vůbec má vůbec smysl psát.
Když se podívám na příběh, je zabržděný. Spousty slov se mohly vyházet, nahradit, vůbec nepoužít. Když se Schubert vracel do vily, všechny ty tanečky kolem svlékání saka bych vůbec neuváděla, spíš bych zpracovala třeba zabezpečení domu, zajištění dveří a oken alarmem, nastavení kamer atd. Tohle je totiž mnohem důležitější než to, kdo mu svlékl sako v předsíni - a navíc to je signál, že i přes všechno to technické haraburdí kolem se vrah stejně dostane ke své kořisti. A to je podle mne mnohem důležitější: tímhle vedlejším znakem popisuješ i samotnou postavu vraha jako bytosti, která se dostane i cíli, ať jsou překážky jakékoliv. Navíc čtení to přidá pořádnou porci napětí navíc.
Je toho mnohem víc, s čím by se dalo pracovat. Od první věty - čtenáře nezajímá barva vozu, spíš jeho opancéřování a značka (podvědomě, ne vědomě, to jen některé). Opakování slov ve větách hned za sebou je taky fuj, rys nepozornosti a překotného psaní, shoda podmětu s přísudkem taktéž - pokud není Zajíc nebo Smith skrytá ženská, pak vždy stříleli, vrhali se, kecali, stáli a vůbec všechno prováděli s I na konci. Jednoduché jako facka. Tohle zvládají i děti ve čtvrté třídě.
Tenhle díl, byť příběh posunul zase dál, všechno ostatní totálně zabrzdil. Je to škoda, stačilo trochu víc zapracovat.
 ze dne 04.07.2009, 21:22:41  
   Petr Seth: no jo já na gramatiku nikdy moc nebyl .... na ostatním zkusím zapracovat .. čekal jsem kritiku na gramatiku, ale ten alarm atd to mě fakt nenapadlo .. příště víc promyslím
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
BOX
Tilda
První případ Da...
Bob Cileček
Nedostižná - 23...
Anne Leyyd
obr
obr obr obr
obr

Zapomenutí
Therion
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr