» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska neotáčí světem."

F. Jones

počet přístupů: 2141369

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303508 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Nancynino Tajemství-1. část Šlo by to? ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Nancynino tajemství

Skullka	publikováno: 10.07.2009, 6:30

Příběh dvanáctileté dívky, která se snaží skrývat že je na invalidním vozíku..


	Nový dům. Nový začátek nového života?... možná. Možná, že díky té nové škole už konečně budu mít alespoň trochu normální život, ale je to u mě vůbec možné? Jsem od devíti let na vozíku, takže je jasné, že o narmálním životě nebo nějákých kamarádech se vůbec nedá mluvit. Možná jenom tak o posmívání a mlácení. To je to, co si pamatuju z minulé školy. Nemám na ni žádné pěkné vzpomínky. Ani jednu. Jsem ráda, že jsem odtamtud pryč, ale mrzí mě, že se kvůli tomu naši museli rozvést. Ale už je to pryč. Teď už jsme dva dny s mamkou v našem novém domě. A zítra mám jít na pohovor do té nové školy! Achjo. Mamka mě uklidňuje, že TAHLE škola už bude v pohodě. Ale moc jí nevěřím. Prý se to dozvím na tom zítřejším pohovoru. Uvidíme... Dnes už je den, kdy mám jít na ten pohovor. Mám strach, asi nejvíce z toho že mě už dnes nacpou do třídy. Když jsem vjížděla do výtahu, už ve škole, měla jsem srdce až v krku. Ten pětiminutový výjezd mi připadal jak několik hodin. Když jsme se s mamkou blížily ke dveřím ředitelny, vykoukla z nich nějáká postava. ,,Ah, vy jste jistě Crystalovi, že? Pojďte dál! Já jsem ředitelka Samuelsová." Udiveně jsem zamarkala. V mojí minulé škole byla ředitelka Samanthová staromódní ženská, která byla zlá na potkání. Tahle ředitelka mi ale spíš připomínala nějakou hipísačku - dlouhé zrzavé vlasy jí splývaly do pasu, světle hnědé triko měla přepásané koženým páskem a její hnědé oči se usmívaly. Přidržela mi dveře abych mohla vjet dovnitř a vrhla se na mamku. Pořádně jsem ani neposlouchala, dokud se mě mamka nezeptala ,,Tak co tomu říkáš, Nancy?" ,,Cože?" vyhrkla jsem vytržená ze svých myšlenek. Vzdychla. ,,Promiňte paní ředitelko, ona bývá často duchem nepítomná..." ,,Nic se neděje!" odvětila ředitelka s úsměvem. ,,Takže ti to, Nancy, vysvětlím ještě jednou. Maminka mi říkala jaké jsi měla problémy na minulé škole a jak se bojíš, že tady to bude stejné. A mám návrh-myslím, že by se nikdo nemusel dozvědět o tvé handicapu." Zůstala jsem jako přimražená. Copak šlo, aby se utajilo že jsem na vozíku? ,,Šlo by to zakamuflovat." řekla ředitelka, jako by mi četla myšlenky. ,,Mám pár návrhů. Mohla bys do třídy přijít vždycky brzo ráno, odejít pozdějic než ostatní. V tvé třídě je i zkratka téměř do všech učeben, děti chodí na každou hodinu jinam a učebny jsou daleko od sebe. Navíc v každé třídě jsou skříňky, takže by sis tam mohla schovat vozík. Myslíš, že by to mohlo fungovat?" Otevřela jsem pusu, ale nevyšel z ní ani hlásek. Nezmohla jsem se na jakýkoliv pohyb, jen tupě zírala. Tohle byla opravdu úžasná představa-úžasná možnost, jak se vyhnout peklu. Věděla jsem, že to bude mít své meze. Že si asi nikoho ze třídy nebudu moct pozvat domů, že si nebudu moct s nikým někam zajít, tedy v mém případě zajet...ale na tom mi nezáleželo. Byla jsem skoro celý život sama, tak proč by mi to teď mělo vadit? Hlavní bude, že by mě alespoň mohli ignorovat a neposmívat se mi...ano, to je hlavní. ,,Myslím že by to bylo super!" vykřikla jsem na konec. Ředitelka se usmála ,,Tak jsme domluvené. Příští pondělí tedy přijdeš, ano?" přikývla jsem. ,,Tak nashledanou. Moc mě tešilo paní Crystalová." obrátila se na mamku a já jsem rychle vyjela ze dveří. Cestou domů jsem toho moc nenamluvila, ale teď možná život bude jednoduší. Doufám. Doma jsem taky byla zamlklá. Pošťourala jsem se v talíři bramborové kaše a popřála mamce dobrou noc. Když už jsem byla v posteli, uslyšela jsem mamčin hlas. ,,Nancy?" špitla ,,Hmm." zamumlala jsem. Po špičkách přišla ke mě a sedla si na postel ,,Zlato, já jen...myslíš že si se rozhodla správně?" ,,Nevím." šeptla jsem. ,,Víš...budeš to mít hodně těžké." ,,Jo." vzdychla jsem. ,,Budeš se muset celkem skrývat, dávat si velký pozor...opravdu to chceš?" ,,Asi jo. Mami já..." vzdychla jsem ,,Já nikdy neměla kamrádky. Jenom Elisu...ale já o ně ani nestojím. Jenom nechci zase posměch." ,,Já vím zlatíčko, já vím." špitla mamka a obejmula mě. Potom tiše odešla. Já jsem ale dlouho nemohla spát. Pořád jsem si v hlavě promýšlela, jestli je moje rozhodnutí opravdu správné...


celkové hodnocení autora: 85.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 23		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Miss Rebeka	12.07.2009, 21:11:04

Jsem zvědavá, jak bude příběh pokračovat, i když jsem skeptická. Asi je to pitomost, ale napadlo mě to při čtení - když si schová vozík a nebude se moct pohybovat, jak bude chodit na záchod? Ne, to neber vážně ;-) Jinak k textu: rozkouskuj ho do víc odstavců, přímou řeč vždy na nový řádek. Tím získá na přehlednosti. Celkově se mi začátek knihy líbí a věřím, že i pokračování bude stejně dobré.

V45	12.07.2009, 10:56:16

Já ve všem souhlasím také s Am. Jediné, co mě opravdu ruší příběh je to, jak chcou situaci vyřešit. Opravdu mi nepřijde moc pravděpodobné, že by to vyšlo, ale uvidím, jak se příběh bude dál vyvíjet ;) Jak už tu bylo řečeno, je dobré, že píšeš za svou věkovou kategorii. :)

Kaileen	11.07.2009, 15:48:48

Zdravím, Am už napsala většinu z toho, co mě během čtení Tvého textu napadlo, tak jenom dodám, že mně by přišla vhod přehlednější přímá řeč. Pomnožení čárek by taky nebylo od věci, ale to je spíš o nepozornosti. Je z toho cítit Tvůj věk, asi se budeš moci do hrdinky dobře vžít, to možná naznačuje i ten nápad se skrýváním vozíku. Dospělý by to zřejmě nenavrhl, ale určitě to má význam pro další vývoj příběhu, takže Ti do toho nebudu kecat :-)

amazonit	10.07.2009, 6:30:05

Takže tu máme příběh o dívce, která to nemá a nebude mít v životě jednoduché. Myslím, že je moc dobře, že jsi zvolila hrdinku, která je stejně stará jako ty. Nepůsobí to potom ,,divně", ale spíš přirozeněji. Dá se říci, že se to čte poměrně dobře, není tam nic, co by vyloženě rušilo, ani nějaké výrazné chyby, což je velké plus. Je tu sice znát nevypsanost, ale té se dá zbavit psaním... Něco k obsahu. Jeden by si pomyslel, přece se rodiče nerozvedli jen kvůli tomu, že ji šikanovali ve škole, ale na druhé straně, pokud si vezmeme, že dívence je poměrně málo let a má své problémy, může se jí to tak skutečně jevit. Nedovedu si představit, že by se plán, který navrhla paní ředitelka, mohl podařit, to si děti nevšimnou, že sedí na něčem jiném než oni, to si nevšimnou, že nevstane, když zazvoní? Nemyslím si, že jsou děti takové hloupoučké, aby jim to nedošlo... Zkus si to představit, to, že máš ve třídě podobnou spolužačku... - Mám strach, asi nejvíce z toho že mě už dnes nacpou do třídy. Když jsem vjížděla do výtahu, už ve škole, měla jsem srdce až v krku - myslím, že na této části je vidět, jak jsi změnila slovesný čas - z přítomného do minulého, to není moc dobré, je lépe držet se jednoho... -mamka nezeptala ,,Tak co tomu říkáš, Nancy?" - nezeptala:,,Tak -Po špičkách přišla ke mě a sedla si na postel - mně -chybí nějaká ta čárka ve větě


ze dne 10.07.2009, 16:32:06
amazonit: Víš, oni mnozí čtenáři bývají trochu ,,rýpalové", ale jiní to vezmou tak, jak jsi to napsala a nepozastaví se nad tím. Jinak pozor v odpovědi na komentář jsi udělala chybky v příčestí minulém - děti - bylY, nevšimlY. Neber to špatně, že ti opravuju i odpověď, je to spíš proto, aby sis to mohla uvědomit to, kde je chybka a příště se jí třeba vyvarovat:-)


ze dne 10.07.2009, 15:24:06
Skullka: Ony né že ty děti by byli tak hloupé, ale prostě ji budou mít trošku za podivínku že snima nikam nechodí atd... ale jako v normálním životě by to asi nešlo, ale já myslím že znám děti v mém věku které by si toho nevšimli...