obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915324 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39440 příspěvků, 5735 autorů a 390002 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Půjčené auto - cestovní příběh č.9 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Cestovní povídky.
 autor Vanessa Kuzníková publikováno: 05.07.2009, 7:36  
Ženský a auta se prý nepůjčují. Fakt si to dobře rozmyslete, než to uděláte.
Pokud najdete chyby podejte mi to citlivě, prosím, mám plnou hlavu Červené karkulky.
 

Milenu probudilo šílené tůrování vozidla jejího syna, který ho měl parádně natuningované, protože musel být cool, protože s ním jezdil tam, kde bylo přebuchtíno (synkova slova). Otočila se na druhý bok a věděla, že během chvilky vůz i s majitelem odduní, sice ne za buchtami, ale jen do práce.
Někdy měla co dělat aby mu porozuměla, ale už mu bylo skoro devatenáct a nikdy s ním nebyly velké výchovné problémy. Kolikrát raději mávla rukou, než aby se s ním dohadovala. Její muž s ním problémy neměl vůbec. Ti dva si rozuměli až dost. Synovo vysněné auto mu koupil k osmnáctinám a neviděl v tom problém, ale Milena v tom viděla dost značný – problém. Jenže byla umlčena argumenty.
„Milenko, prosím tě, na řidičák i auto pro kluka máme, tak to neřeš,“ argumentoval manžel Honza.
„Ale mámo, já to žihadlo nutně potřebuju na balení ketinek*, bez něj jsem béčko,“ argumentoval synek Matěj a mohutně zahýbal sanicí, protože se mu v ústech nacházelo množství žvýkací gumy.
„Ale budeš jezdit opatrně,“ zaprosila Milena.
„Oukyš!“ zažvýkal Matěj a šli s otcem koupit to auto.

Byl krásný den, ale Mileně to bylo jedno, protože si ho užívat nemohla. Měla moc práce, ale náladu měla dobrou, ovšem jen do chvíle, než vstoupila do garáže, kde zjistila, že její modrý vůz Suzuki Swift 1.3 16V z roku 2005 není ve stavu odjet za nákupy. Ať se snažila, jak chtěla, nastartovat nešel. Zvedla kapotu a podívala se na motor, pak na baterii, začichala, vzdychla a zase kapotu zavřela. Napadlo jí podívat se kolik má benzinu a zjistila, že v tom je příčina nefunkčnosti vozu – absolutní nedostatek benzinu – ručička ukazatele stavu pohonné hmoty byla totiž na nule.
Co dělat? Nákupu bylo třeba, neboť manžel Honza měl narozeniny a hodlal si to parádně užít a pozval spoustu kamarádů a ti hodlali spořádat spoustu jídla a pití. Mileně nevadilo postarat se Honzovi o pamlsky, ale jak je dostat do domu, když je vozidlo nepojízdné a k pumpě daleko. A tu její periferní pohled zavadil o cosi červeného na příjezdové cestě – synkův Ford Eskort V sedan 1.6 G. Chvilku váhala, protože tohle vozítko ještě neřídila. Ale strach z toho neměla. Honza jí vždy přesvědčoval, že má na řízení buňky a zvládne v pohodě odřídit cokoliv. I zavřela garáž a odklapala do synova doupěte, kde její synek chrupkal po noční a měl krásné sny o báječné buchtičce se šodó*.
Zatřásla s ním: „Matýsku, půjč mi klíče od tvého auta, v mém došel benzín a já musím nutně nakoupit.“
Matýsek se zavrtěl, otevřel svá modrá kukadla, podepřel se na loktech a ospale zabrumlal: „Mámo, umíš to s mou károu? To není žádná brnkačka, to je pořádnej bourák a ne ořezávátko.“
„Ale auto to je, ne?“ rýpla si Milena a spěšně řekla, „tak davaj klíčky nemám čas.“
„Ještě tě varuju. Už dlouho jsem nedělal debordelizaci, takže se tam moc nerozhlížej,“ vylovil Matěj zpoza polštáře klíčky.
Milena je popadla, rozhlédla se po synkově neuklizeném pokoji a prohlásila laškovně: „Tak jestli je to v autě tak jako tady, nemám se čeho bát,“ pohladila svého jedináčka po rozježených vláscích a on pomalu upadl zpět do svých snů o báječných buchtičkách se šodó**.

Milena odklapala k synovu vozidlu, zastrčila klíček do zámku a otevřela dveře. Ovanul ji podivný zápach, který jí připomněl, že zítra se vyváží popelnice a je třeba Honzovi připomenout, aby tu jejich dal před branku. Pak se trošku sklonila, aby mohla nasednout a zarazila se při pohledu na sedadlo spolujezdce plné podivných skvrn a tak její pohled ihned sklouzl na sedadlo řidiče, které bylo bez poskvrnky (skoro) – potah totiž hlásil – vyměňte mě, rozpadám se.
Milena nasedla a jen tak letmo pohlédla pod sedadlo spolujezdce a vyjekla: „Do prdele!“ pak se prudce otočila a podívala se dozadu a vytřeštila oči. V obou případech byla místa pod sedadly (vzadu i na sedačce) plná skleněných i plastových lahví, sáčků od čipsů a obalů ze známých i méně známých fast foodových občerstvoven. Dále pak nějaké potrhané hadry, ve kterých rozeznala své staré potahy na gauč. Kde se tam vzaly, nechápala. Nedalo jí to a kus látky vzala do štipců prstů a přičichla si, aby její receptory čichu rozeznali olej a benzin a ještě nějaké jiné chemické látky, které její bipolární neurony již nepochopily.
Vzdychla. Co dělat, nákup se musí uskutečnit i za těchto bojových podmínek. Nastartovala a vyrazila. Vůz řval jako v posledním tažení a Milena celou cestu vzbuzovala zájem kolegů motoristů a kolemjdoucích. Několikrát na ní zamávala vnadná dívka, která pak zůstala stát u silnice a přemýšlela (možná do teď) jak to, že Matýsek nezatroubil a nebo dokonce, proč nezastavil a nedal jí najevo svou přízeň.
Milena se celou cestou snažila nedívat na ten binec kolem ní a k blízkému, pět kilometrů vzdálenému supermarketu, dorazila v rekordním čase.
V pohodě nakoupila, co potřebovala a plný vozík bakchanálních pochutin přistavila ke kufru synkova Fordíka. Marně však zápasila s otevřením kufru, a tak se sebezapřením naložila nákup na zadní sedadlo. Ale před tím ještě shodila ze sedadel ty smradlavé kusy jejích starých potahů a další odpadky. Samozřejmě, že si ruce nejprve obalila mikrotenovými sáčky na pečivo.
Nasedla, nastartoval a opět vzbudila nebývalý zájem o Matýskovo vozidlo. Jenže cesta zpět nebyla již tak plynulá a rychlá a Milena se ocitla v zácpě. Nudila se a to se jí stalo osudným, protože se začala ve voze rozhlížet. A zjistila, že:
- okna jsou polepena tmavou folií sem tam se již odchlipující, ale že je šikovně přilepena Matýskovou věčnou žvýkací gumou;
- palubní deska je plná podivných škrábanců a to u řidiče vlevo a vpravo od volantu a u spolujezdce po celé šířce;
- na ve vyklápěcích dvířkách do úložného prostru jsou dva podivné nepravidelné otvory (že by vstřely ze zbraně – napadlo Milenu);
- spolujezdcovo sedadlo je mírně nakloněno směrem k ní a opěrka hlavy je přilepena lepicí páskou na koberce.
Také jí zarazila ozdoba klinkající se na zpětném zrcátku – byl to malý červený penis. Milena do něj s rozpačitým úsměvem pinkla a penis se rozvibroval: „Fuj,“ vyjekla a snažila se tu věc zastavit. Podařilo se jí to až po chvíli, protože musela také popojíždět, když do té vibrující věci vztekle klapla a penis přestal hlučet.
„No počkej hajzlíku, to ti nedaruju, to si uklidíš,“ tato věta byla adresována Matýskovi, který ještě stále spokojeně hajal, ale dlouho neměl. Milena vzala mobil a vytočila jeho číslo. Po dost dlouhé chvíli se na druhém konci ozval rozespalý hlas, který pronesl: „Ty ses nabourala, mamčo co?“
„Co bych se nabourala, ty mizero. Víš ty vůbec, v čem já sedím?“
„Ty sis nepůjčila moje auto?“ zeptal se udiveně synek.
„Ale jó půjčila, ale tomu ty říkáš auto? Já tomu říkám popelnice.“
„No moh sem vědět, že si mou káru půjčíš. Sem neuklízel, no. Asi týden,“ dodal rozpačitě Matěj a podrbal se v rozježených vláscích.
„Týden?!“ vykřikla vztekle Milena, „ahá, tak za týden jsi schopnej mít tu asi deset lahví od nějakého alkoholu, petky od koly, spoustu pytlíků od jídla, nějaké hadry, smradu jako v Cařihradu a…“ Milena ztichla, protože objevila něco, co jí vyrazilo dech… Prudce dupla na brzdu, což řidič za ní nečekal a zlehka do ní najel. Ten za ním to čekal o něco méně a tak si také zkusil, co to obnáší nabourat se. Řetězová bouračka zde byla jako vyšitá.
Milena sebou sice po nárazu cukla, ale měla bezpečnostní pásy, které blesku rychle odepnula, vyskočila z vozu jako srnka a řvala na Matýska do telefonu jako zběsilá: „Použitý prezervativ, máš tam použitý prezervativ!“

* ketinka – v hantýrce teenagerů mladá příjemná slečna
** buchtička se šodó – v hantýrce teenagerů prý holka co má šťávu


 celkové hodnocení autora: 97.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 17 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 24 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apolenka 24.08.2009, 17:16:43 Odpovědět 
   Oznámkovala jsem už před týdnem, dlužím ti ale komentík. Nenapíšu ovšem nic nového... pobavila jsi mě, jako obvykle. To u tebe, Vendulko, vždy hledám a moc se k tobě těším.
 ze dne 24.08.2009, 22:31:38  
   Vanessa Kuzníková: Víš, co? Děkuji.
 Charlotte Cole 08.07.2009, 21:58:13 Odpovědět 
   No. Prózu moc nečtu ani nekomentuji. Dnes mám ale nějaký lepší den, takže jsem se zvědavě podívala po jedničkových dílkách. Takže jsem tu. A vzhledem k tomu, že próze (na rozdíl od poezie O=) ) i trochu rozumím, malinko se rozepíšu.

Téma mně osobně přišlo sice nepříliš okoukané (nevím, jestli je to tím, jak moc zdejší prózu nečtu, nebo je téma skutečně originální), zato uchopené poněkud nešikovně. Celé mi to přijde jako rozpracovaný text, který jsi nenechala dostatečně dlouho uležet, nebo jsi jej po sobě jen nečetla pozorně. Vysvětlím...

Vzhledem k tomu, že určitým lidem opravuji jejich dílka a přidávám k nim svoje komenty, chybky v textu na mě doslova křičí. Alespoň tedy ty, které dokáži rozeznat.

I když nejsem velká kamarádka s čárkami, našla jsem tři místa, kde Ti chybějící.

Opravdu VELKÝ problém mi činily opakující se slova. Zejména "protože", "že", "ale, "bylo/byla/nebyly", "mu" a "to". Nicméně jsou další a je jich tam dost.

/vyjekla: „Do prdele!“ pak/ - podle mě je po dvojtečce sice velké písmeno, ale po uvozovkách se píše velké (...prdele!" Pak...)

/rozvibroval: „Fuj,“ vyjekla/ - tady to vidím na ten samý případ

/Napadlo jí podívat se kolik/ - napadlo TU - JI

/Honza jí vždy přesvědčoval/ - přesvědčoval TU - JI

/dokonce, proč nezastavil/ - myslím si, že tu čárka být nemá, ale ruku do ohně bych za to nedala. Prst možná ano.

/Nasedla, nastartoval a opět / - předpokládám "nastartovalA"

/na ve vyklápěcích dvířkách/ - buď "na vyklápěcích dvířkách" nebo "ve vyklápěcích dvířkách" spíš ale ta první možnost, ta druhá se mi nelíbí

To by mohlo být tak vše. Pokud budeš chtít vidět i další chybky, text tu mám u sebe zabarvičkovaný, takže můžu v případě zájmu poslat.

Ještě musím podotknout - líbilo se mi použití oněch hovorových výrazů; text příjemně osvěžily.

Dílko mě moc nepobavilo. Sice jsem se občas pousmála a ke konci jsem se pochechtávala nad šokem hlavní hrdinky, ale to spíš jen proto, že si danou situaci dokáži až příliš barvitě představit. Pro naši věkovou skupinu je to myslím normální. O=)

Vzhledem k výše zmiňovanému to na jedničku nevidím. Možná tak na 2.5... ale nesmutni, jen se dívám pozorněji. Každopádně obdivuji lidi, kteří dokáží napsat krátkou povídku tak, aby se většině líbila.

Dovolím si nehodnotit.

Ch.
 ze dne 09.07.2009, 22:20:01  
   Vanessa Kuzníková: Supr, moc dík za upozornění na chyby. Já se ráda poučím ze svých chyb.
Nemáš pravdu v tom, že to nebylo dostatečně uleželé. Já nejsem až tak velký kaskadér. No stalo se.
Děkuji za komentář.
Není člověk ten aby se zavděčil všem. Každý máme jiné chuťě.
 Šíma 07.07.2009, 17:29:36 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 05.07.2009, 13:59:08

   Nemocen? Jsem z toho začínajícího léta nějak unavený... Proto tak málo slov! Drž se. ;-)))
 MythiQ 05.07.2009, 18:40:31 Odpovědět 
   :-D :-D :-D Výborné !!!
 ze dne 07.07.2009, 17:11:01  
   Vanessa Kuzníková: O, o, o, o, děkuji a za jedničku ještě jednou.
 Šíma 05.07.2009, 13:59:08 Odpovědět 
   Pěkné! ;-)))))
 ze dne 07.07.2009, 17:10:08  
   Vanessa Kuzníková: Děkuji, ty jsi nemocen?
 Ina 05.07.2009, 13:01:32 Odpovědět 
   Díky, zase jsi mě pobavila!
 ze dne 07.07.2009, 17:09:51  
   Vanessa Kuzníková: Děkuji od toho tu pro vás jsem.
 OH 05.07.2009, 11:03:58 Odpovědět 
   čus Vendo, čekal jsem tam ten prezerv. celou dobu, zato tu řetězovou bouračku ne-e, to už je skoro dost, ale líbilo jako vždy
pěkný dny přeji
 ze dne 07.07.2009, 17:09:20  
   Vanessa Kuzníková: Hmmm, si mě pokazil náladu... já se tak těšila, že to nikdo neprokoukne. On to asocioval už ten nepořádek a ty ketinky viď. :-))
Ale jinak dík.
 skraloup 05.07.2009, 8:43:06 Odpovědět 
   nemám k tomu nic...bavil jsem se...dík..:-))
 ze dne 07.07.2009, 17:08:02  
   Vanessa Kuzníková: To jsem ráda... vždyť to moje psaní má pobavit, ale umím to i na vážno, ale je léto... no ne?
Děkuji za zastavení a komentář a jedničku.
 čuk 05.07.2009, 7:35:26 Odpovědět 
   Zábavné, nešťastná matko.J o, synáčkové. Maminka vždycky tak pozdě prozří z vlásků a kukadýlek. Drsná pointa, já jsem ji tak trochu předvídal. Nález prezervativu určité starosti odebírá. Ještě tam chybí červená čepička. A červená lucernička na červeném voze. Pár kostiček z babičky.
Škoda, že jsi neotevřela kufr. Po kom to dítě vlastně je? Ono se to usadí!
 ze dne 07.07.2009, 17:06:28  
   Vanessa Kuzníková: A chyba žádná? No hurá. Děkuji za komentík a pochvalu. A já se tak těžila, že tu pointu nikdo neprokoukne... sakra :-(
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
HRDINOVÉ
Janir Killman
*****
Lord Mordvig
4-5-6
JFTWTJTIJUMFSMPM
obr
obr obr obr
obr

Ve službách inkvizitora (2/4)
Apinby
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr