» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."

Francis Bacon

počet přístupů: 2141372

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303508 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Blues změny ::

Alan de la Pont	publikováno: 10.07.2009, 6:08


	Flekatej strop krouží mi nad hlavou jako páv, nebo tučňák, kterej mi padá na povrchovou slupku mého těla chabého a slabého. Láska i nenávist spojuje se v jedno. Nic necítím, jsem jako vyždímaná žínka pověšená na kanapi. Myslím stále na tebe. Na tvoje oči, líce i ústa, která zdráhají se líbat mě o něco déle. Chci příliš málo odpovědí na příliš hodně otázek, které ještě nestačil jsem vyřknout, ale nemám chuť se něco dozvídat… Co kdyby to byla náhodou ona ukrutně krutá pravda. Na tu se můžu… Vymluvit, zamluvit, omluvit jí něčím. Čím já nevím… Tak mi něco povídej, chlapče. Chci tě na sto tisíc let (pro sebe). Nic nikomu nedaruju a starou za novou gumu vyměňuju. Jako blázen, co nezná svůj životní rytmus. Jako člověk bez rozmyslu trvající na svém. Chci mít klidný spánek. Po ničem jiném netoužím. Snad jenom možná trochu po tobě, tvé přítomnosti, tvém dotyku na mé šíji, to po čem bych mohl zase šílit a mít touhu žít. Něco mi vytrysklo do očí…, asi velká voda. Krvavá skvrna káravě se ksichtí na můj ksicht, nechtě mě, nechte mě být… Tak jo, asi dělám chybu, ale věřím ve svou životní cestu, která nespojuje se s něčím, co odporuje mému principu nesmyslů a smyslů. Mám to tady stále svým způsobem rád a snad bych mohl uchopit alespoň kousíček štěstí. Někdy v budoucnu, někdy příště… Nechci se už hádat, nechci na nikoho slepě svou pravdu řvát. Pofoukej mi bolístky a řekni mi, že život je jen pár dávek z kulometu a je prázdnej zásobník… Šetři si munici na ostrý testy, na všechny svoje resty a stesky. A pak zasuň svou dlaň do mé. Já ti za to budu něco kecat do ouška, všechno pro pár chvil. Pro kolouška. Potřebuju změny stejně jako dikobraz dýku a kuřák svojí dýmku. Chci se občas jako čichavec juknout nad hladinu a nadechnout se vnějšího vzduchu. Nemám rád plné láhve, já je radši dopíjím do dna a poslouchám do toho blues a svého života rád ukrajuji kus…


celkové hodnocení autora: 95.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 29		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Rikitan	14.11.2009, 16:02:56

Tohhle je hodně smutné. Cítím v tom kus autobiografie. Jsi dobrý básník v próze.

Vanessa Kuzníková	15.07.2009, 16:33:43

Já bych řekla, že je to taková nedokončená. Moc smutné a asi autobiografické pocity. To rýmování mi tam moc neštymuje, protože není všude, ale nešť. Jo a je tam pár chybiček - asi přehlédnutí.

Dawnie	14.07.2009, 9:26:57

Mi se to líbí, asi že se v tom dokážu najít... Dneska to je jednuška.

Larkin	12.07.2009, 18:58:05

Nemůžu si pomoct ale zhruba od poloviny se mé čtení mění v nějaké nechtěné rapování. A samotné rýmování se mi taky moc nezamlouvalo - "Šetři si munici na ostrý testy, na všechny svoje resty a stesky" - to je pro mě zbytečně zkažená (jinak předtím moc pěkně použitá) metafora se zásobníkem. Nápad a atmosféra se mi hodně líbí a je mi dost blízká ale ta forma... celé mi to přijde trošku odbyté.

DaNdÝ	10.07.2009, 23:39:02

takhlens - skorem bych řek že by se to lípějc vyjímalo v poezii a tu já moc posuzovat neumím, ale dobře - dám jedna, pro vyjádření těch už hodně asi okecanejch pocitů si zvolil takový obrazy a metafory že mě zaujaly svojí osobitostí. Jen ten druhej odstavec mi oproti prvnímu v tomhle váznul ale pak už asi ne-e. Významy se mi sem tam mlží, ale to asi můj problém. Nechci se už hádat, nechci na nikoho slepě svou pravdu řvát. - tadlens věta, nebylo by přec lepší dyby měla přirozenou stylistiku - nechci na někoho slepě řvát svou pravdu? už aby dyž je to v próze tak se to víc tý próze blížilo přirozeností řeči? přec jen těch poetickejch vyjádření je tam dost na to, aby byly důrazný. ten závěrečnej rým - blues -kus, mi přišel lehoučce trapnej ale jak říkám nejsem na poezii ale vlastně ej dobře že je tov próze, aspoń sem si to přečet a sem za to celkem rád.

amazonit	10.07.2009, 6:08:16

U tebe jsou to většinu dílka emotivní, bezdějová, založená spíše na poetickém vyjádření. Tady mi něco chybí, jako by to dílko něco ztrácelo, tedy oproti jiným tvým. Ztrácí onu nevšednost a stává se ,,obyčejným" a trochu vzdychace unylým, i když je jasné, že si svá určitá specifika zachovává. Možná budou čtenáři zcela jiného názoru. -na příliš hodně otázek - možná by bylo lepší na příliš mnoho -po čem bych mohl zase šílit a mít touhu žít - možná má být sílit nebo šílet -Něco mi vytrysklo do očí - když vytryskává tak většinou ,,z" ne ,,do"