obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2916013 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39822 příspěvků, 5843 autorů a 393393 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Z Afriky? (část třetí) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Pelion a Šíma, narovinu, zpříma!
 autor Pelion publikováno: 09.07.2009, 10:29  
Africká divočina je krásná, ale skrývá mnohá nebezpečí. O některých se již, Šíma s Pelionem, přesvědčili, další je čekají. Milion se z Pelionových účtů přestěhoval na konto pana Šímy. Avšak tam se dlouho neohřál a putoval na úplatky. Nebo je to všechno jinak? Uvidíme…
Naši „hrdinové“ se vydali hledat bájnou říši. Tedy… hlavně její pokladnici. Cesta je však dlouhá…
 

      Vybrat místo k táboření v divočině snadné není. Štěstěna těm chlapům přála. Chránila jim záda skála. Akácie stará vedle. Vysoká jak naše jedle. Velký oheň rozdělali, najedli se jako králi. Pštrosí stehna opečená. Šíma jenom blahem sténá. Třtinový rum na zapití. Panečku, tak to je žití!
      Oči pana Peliona, jenž dnes prvně zřely slona, leknutím se rozšířily. Copak spatřil živé víly? Či z pohádky hastrmana? Či tu byla Pekla brána? Od kamení hrozí zával? Vyskočil a rukou mával. Jak bodnutý třemi šídly:

„Visí tady lišky s křídly! Seslaly je temné síly, aby se nám, Šímo, mstily?“ Pelion se strachy chvěje.

      Pan Šíma se tomu směje: „Co ty jsi to za Matěje. Snad nevěříš v čaroděje?“

„Přečetl jsem spoustu bájí. Šímo, teď nás roztrhají!“

„Býložraví kaloni nejsou žádní démoni. Být tebou, bych klidný byl. Požírají nektar, pyl. Savci nejsou z říše ptačí. Vysvětlení mé ti stačí?“

      Peliona uklidnilo, že se ještě trochu pilo. Dobrodruzi modroocí usnuli až před půlnocí.

      Východ slunce, Šíma chrápe. Po nohách mu přítel šlape. Šíma zrovna ve snu honí, coby kovboj, stádo koní. Vyrušený u ohrady, myšlenky dal dohromady:

„Co se děje? Proč mě budíš? Po ránu se, vole, nudíš?“

„Proč do tebe, Šímo, kopu? Gepard zabil antilopu!“

„Dobrou chuť mu tedy přeji. Mám půl sedmé na displeji.“

„Já jen… že se na nás dívá. Tahle šelma bývá lstivá.

      Vše sbalili hoši rychle, z batohů jsou zase krychle. Ve své pouti pokračují na území skal a slují. Vidí velká stáda zeber, ohlodaná torza žeber, také stopy antilopí. Kdo nevidí, nepochopí. Řídké je tu stromoví. Chlapi jsou už hladoví. Zastavili, něco snědli, v tom žáru už pěkně hnědli. Odpočinek ten je třeba. Správně strávit se má chleba. Pan Šíma se tedy sluní, do ucha mu kdosi funí. Překvapen je velice. Toť žirafí samice.

„Cožpak nemám žádná práva? Olizuje mě tu kráva!“ ošívá se Šíma hnusem, utéct jí chce mírným klusem. „To křoví mě sakra píchá. Zmiz potvoro žlutobřichá!“

„Asi se jí, Šímo, líbíš. Jsem zvědavý, co jí slíbíš,“ řek Pelion pobaveně. „Chovej se k ní jako k ženě!“

      Rýsují se v dálce hory, Šíma tančí mezi tvory: „Tu je druhá. A tu taky! Mají nás za opičáky?“

      Pelion se řehtá, směje, moudře si čte ze šlépěje: „Prošlo tady stádo sloní. Přestaň, Šímo, čas nás honí.“

      Dobrodruzi zase mizí v nebezpečné zemi cizí. Čápi, hroši, buvoli. Setkat se lze s čímkoli. Pakoňů jsou tady stáda, jejich počet hlídá vláda. Podle známých údajů toť území Masajů. A příslušník toho kmene svůj dobytek kamsi žene. Kolem ramen přehoz rudý. Ten nebude zrovna chudý. Štíhlý jako proutek vrby. Jeho kozy mají hrby. Savana je tady širá. Muž palici v rukou svírá.

„Ten vypadá jako kníže. Či chovanec z Kroměříže. Šímo, on to dřevo líže. Hej, fešáku! Pojď sem. Blíže!“

„Tohle si nech do grotesky. Myslíš si, že umí česky? Pelione, ty jsi debil. Tou palicí by nás přebil. Keňský šilink tady platí. Dej mu prachy. Budem svatí.“

      Mistr Šíma pravdu říká. Moc peněz je převeliká. Když Pelion prachy dává, muž se trochu zajíkává.

„Supai? Supai?“ nahlas křičí, Šímovi to uši ničí. (Jak se máš? – to znamená.) Jak opička cvičená. Skáče metr vysoko. Raduje se na oko?

      Překvapením konec není, jiní muži vyšňoření. Náušnice velké v uších. Ti umějí žíti v buších. Mladý Masaj táhne pštrosa, nad hlavou mu létá vosa. Objevil se další chlapík. Všichni tady tančí kvapík. To je radost převeliká. Pastevec jim něco říká. Radují se chlapi tmaví, šilink opět úspěch slaví. Spokojený Masaj nyní vede muže kol jeskyní. Přes savanu kozy žene k dalším členům svého kmene. Dobrodruzi, zlata chtiví, klušou s nimi jako diví.

      Keňa, země na rovníku, líbila by se ptáčníku. Spatřil by tu zoborožce, jak si smlsne na stonožce. Pozoroval by tu taky růžovoučké plameňáky. Černé kachny, čápy, rajky. O všech si lze přečíst bajky. Sledoval by ibisy, ověřoval popisy. Natáčel by to a fotil, určitě by se i zpotil. Bradavičnaté to prase na pláních se pěkně pase. Prapodivně přitom klečí. Když vycítí nebezpečí, ocas má jak anténu, prchá v širém terénu.

      Copak naši uprchlíci? Nechtěli se cesty zříci? Udrží krok s domorodci, jenž jsou zdatní běžci, chodci? Sunou se jak hlemýždi? Šíma otisk na hýždi. Jak ho pastýř popohání tvrdou holí bez přestání. Pelion je před Masaji, což je výkon v tomhle kraji. Vytrvalý jako bígl. Jak to dělá, v čem je fígl? Měl by dostat medaili? Na pět minut zastavili. Andělíčky Šíma vidí, po příčině se už pídí.

„Pelione, sakra, chlape. Jak to že ti to tak šlape? Vždyť já sotva nohy cítím, k infarktu se jistě řítím. Povzbuzují mě sic bitím, to však smrdí zneužitím. Blízko nulté rovnoběžky mám na zádech batoh těžký. Na vaření táhnu hrnec a ty běháš jako srnec. To mi nejde do palice. Ať se snažím sebevíce.“

„Pokud něco říci mohu, přidal jsem ti do batohu pár drobností z toho svého. Nehledej za tím nic zlého. Využil jsem, že sis zdříml.“

      Teď si toho, Šíma, všiml. Jako by ho bodla včela: „Vždyť máš batoh prázdný zcela!“

„V batohu se mapa nese a brožůrka o pralese.“

„Ty hovado! Haldo hnoje! Tak já táhnu věci tvoje?“

      Šíma prskal jako kočka a zamhouřil svoje očka. O zem praštil věcmi všemi, Peliona srazil k zemi. Jedna facka, druhá, třetí. Také rána pěstí letí. Mlátili se jak primáti. Co se všechno mohlo státi? To nám nikdo nezodpoví. Masajové pohotoví oba rváče oddělili. Trvalo to jenom chvíli. Peliona od blamáže zachránily silné paže. Neboť Šíma rozzuřený cítil se být poškozený. V té hodině odpolední měl páru jak medvěd lední.

„Zlostí ještě celý hořím. Sám však pasti nepokořím. Potřebuji tvoji hlavu, v hádankách já totiž plavu. Kebuli ti příště urvu. Nepotkal jsem větší kurvu.“

„Omlouvám se, Šímo, stačí? Chci jít s tebou k sluji Dračí.“

„Porušil jsi příměří. Šíma ti už nevěří.“

„Zeptám se tě tedy přímo. Co mám dělat, milý Šímo? Odčiním to. Na mou duši. Nepodrazím tě už v buši. Na moři ni na pevnině. Nebudu už nikdy svině.“

„Na záda ti teďka vlezu, ve vesnici z nich až slezu. Vydržíš-li, vše se změní a přijde mé odpuštění.“

      Někde v dáli troubí sloni. Jako jezdec na svém koni Šíma chlapa popohání, vyžaduje po něm ržání. Masajové svými gesty ukazují k cíli cesty. Nová ves tu stojí zbrusu. Chatrče jsou z proutí, trusu. Postavené v kruhu velkém. Nevím, kolik je jich celkem. Jak pak tady asi žijí ženy, muži, vedle zmijí? Přes den pěkně odděleně. Věnují se hygieně? Když tu není, což je škoda, elektřina ani voda? Nepečou tu vůbec chleba, vydlabují dýně třeba. Jejich pokrm – kaše s masem. Neomrzí se to časem? Nejeden z těch jelimánků splétá vlasy do copánků. Vyrábějí různé šperky pro turisty, pro své dcerky. Dívky tady osly pasou, vynikají zvláštní krásou. A zdobí se dokonce korálky až z Jablonce. Pestré šátky kolem těla. Každá spoustu cetek měla. Některé jsou pod zákonem.

      Co je s Šímou? S Pelionem? Co jim mysl pustoší? Stojí tu jak sousoší. Z Peliona Šíma slezl. Ten po čtyřech, chudák, lezl.

„Odpouštím ti, chlape, tedy. Nejsme mezi lidojedy? Neuvaří si nás v kotli tihle divní tmaví trotli?“

„Masajové, hrdý národ? Doprdele! Budu marod! Páteř mám jak úhel pravý, nebudu už nikdy zdravý.“

„Rozchodíš to, přítelíčku, přec neskončíš na vozíčku.“

      Pár dřepů a protáhnutí, zaklení a odplivnutí. Páteř se zas v tyčku mění. Ani stopy po zranění. Pelion se diví. Čemu? Shrnu-li to, vlastně všemu.

„Smrdí tady kravská lejna a much je tu, Šímo, hejna. Mé oko už leze z důlku. Každý tu má svoji hůlku. Snad nás s nimi neumlátí tihle lidé rozesmátí.“

„Pelione, sleduj mistra. Nemají tu žádná bistra, restaurace, bufety. Jsou to jenom trumpety. A ty tvoje šilinky otevřou jim pusinky. Až zjistíme, kde je sluj Dračí, vypadneme, vole, stačí?“

      Před chýší se kdosi válí, rudá deka tělo halí. Domorodých lidí vůdce ukazuje na ně prudce. Gesty je zve k sobě blíže. Co nastanou za potíže? Domorodec je však vítá, jeho pusa je dost hbitá. Mluví, mluví, pantem mele, netváří se zatvrzele. Nepochtívá, nenabízí, jen zavelí řečí cizí. Do tance se muži dají. Bujarý ryk. Dech se tají. Zpívá se a také skáče. Krásný pohled na naháče. To je jiný život věru. Však se platí za důvěru. Zábava to není drahá? Pelion už šilink tahá. Další, další, je jich více. Zvolna blednou jeho líce.

      Když skončilo představení, posedali na kamení. Stíny stromů je teď chrání, příležitost pro zasmání. Zvuky koz jsou přehlušeny. Blíží se k nim různé ženy. Šíma hledí na příchozí. Najednou se trochu zhrozí:

„Co jsou to tam za obludy? Podívej se na ty dudy!“

„Vidím, chlape, nejsou malé. To jsou, Šímo, dýně zralé.“

„To jsou baby se vším všudy.“

„Vypadají jako sudy.“

      Jako „sumo“ zápasnice. Jsou to vůbec příslušnice kmene útlých Masajů? Podle známých údajů dívky i dospělé ženy mají tuze zvláštní geny. Většina jsou štíhlé proutky, jenž probouzí chlípné choutky. Další žena kost a kůže. Každou chvílí umřít může. Nese velkou otep dříví, záda se jí pěkně křiví. Náčelníku kručí v břiše. O čem mluví s Šímou tiše? O čem asi spekulují? Zabývají se snad slují? Šíma, hlava tvrdohlavá, tomu muži cosi dává. Rýsuje se pravda holá. Náčelník si k sobě volá jednu dívku z toho hloučku. Ta k nim kráčí pomaloučku. Pelion ji zrakem svléká, po bradě mu slina stéká. Náčelník mu tváře hladí a nabízí k hrátkám mládí.

      Krasavice přišla bosa.V pase štíhlá jako vosa, nožky hebké, útlé svíčky, ňadra malá jako míčky. Zadek krásná broskvička. Exkluzivní samička.

      Pelion je v jednom ohni: „Půjč mi hřeben, Šímo, pohni. Nabízí mi k sexu dceru. Promiň, chlape, já to beru. Klidně si klej. Třeba sprostě. Holt, z nás dvou, jsem hezčí prostě. Je to pro mě velká šance. Předvedu jí extra kance.“

      To je keců, to je vzruchu. Šíma se jen chechtá v duchu: „Pelione, držím palce! Jenom potvrď pověst znalce.“

      Fešanda si prsa hladí a pohyby dělá hadí. Kroutí zadkem tam a zpátky, vyhrnuje pestré šátky. Opravdu je až tak hloupá? Pelionův tep jen stoupá. Sametový hlásek slyší, než mu mizí v jedné z chýší. Pelion jde za tou ženou jak námořník za Sirénou.

      Chatrč z trusu, hlíny, proutí. Vypadá to, že se zhroutí. Rozprostřená kravská kůže fantazii vzbudit může. Pelion jak kovboj vešel, však vzápětí ho chtíč přešel. A zůstal stát jako socha. Místo srnky tu má hrocha. Metrák a půl živé váhy donaha se svlékl záhy. Hora tuku dělá divy, jsou to tvrdé ofenzívy. Pelion byl na omdlení, na sex s tlustou zvyklý není. Prsa jako velbloud hrby, nohy jako kmeny vrby, břicho první, druhé, třetí. Té žádný pták neuletí. Natož pak pan Pelion. Je to žena nebo slon? Co se poté uvnitř dělo? Stavení se celé chvělo, jako by už spadnout chtělo. Až to hrůzu nahánělo. Pak, od šminek upatlaný, jako citrón vycucaný, v roztrhaném bílém triku, za neustálého křiku, vyšel chlap a padl k zemi. Zvednutý byl muži třemi. Srdíčko mu sotva tluče. Šímovi spad do náruče.

„Náčelník mě asi šidil. Ten kombajn mě pěkně zřídil. Z klobásy mám tenký párek.“

„Pelione, to byl dárek. Za ty tvoje šilinky a za moje hodinky koupil jsem ti tuhle ženu. Snad to stálo za tu cenu.“

„Vždyť mě tahle tlustá víla málem, Šímo, udusila!“

„Nic už zpátky vzíti nejde. To máš za ten batoh, šmejde!“

      Šíma se jak vítěz tváří. Jeho oči jenom září. Pomsta bývá někdy skvělá, charakter však nepředělá. Pelion tu smutně sedí a před sebe tupě hledí. Vnitřní zrak mu kreslí živě jeho ruku na tětivě. Jak se Šíma děsí právě, když mu ten šíp skončil v hlavě. Pelion své oči klopí. Také vidí ostré kopí, jak Šímovi trčí z břicha. Hezky dlouho je pak zticha.

      Překousnou to, půjdou dále? Neutopí se v močále? Budou dávat pozor více? Neroztrhají je lvice? Jak se zhostí dál úkolu? Udobří se zase spolu?

      (Konec třetí části.)


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 12 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kondrakar 31.01.2010, 20:23:57 Odpovědět 
   Pelione Pelione, tak tenhle díl byl noblesní. Sem se málem potrhal smíchy, zvláště ke konci.

Vidim exklusivní samičku atd. Ten kombajn mi řádně zřídil,...
 ze dne 31.01.2010, 22:11:08  
   Pelion: Díky - ale zajíci se počítají vždy až po honu... :-)
 dascha 09.07.2009, 18:33:59 Odpovědět 
   Pěkný večer Pelionku přeji s díky za další díl príma četby. Něco na tom rčení bude, že v nouzi poznáš přítele. A já poznala kus Afriky, no bézva. Další pokračování už teď zase vyhlížím.
:-) 1*
 ze dne 10.07.2009, 11:11:03  
   Pelion: Hezký den přeji :-)
Tiše a zdravě závidím. Já v Africe nikdy nebyl. Pročítal jsem "chytré" knížky, abych nevařil z vody. Aby mně někdo, kdo tento kontinent navštívil, nenapsal, že píši hlouposti. Zatím nic... :-)
Věrné čtenářce prozradím, že v další části už oba hrdinové konečně dorazí k Dračí sluji. Poklad je nadosah... Teď to teprve začne :-))
Díky za přízeň.
 OH 09.07.2009, 14:36:31 Odpovědět 
   Zdar, te´d to mezi hlavníma hrdinama trochu zhoustlo, ale je to furt stejně supr a zábavný, nezkoušel si to nějak někede ofišl publovat např na pokračování jak tady? si to uplně představuju nějakej nerudovsko-pelionovskej sloupek o neohrožené výpravě, to vidim vedle super vážnejch politickejch keců jako odlehčení a pobavení, no nic, jen tak dál
 ze dne 09.07.2009, 16:29:23  
   Pelion: Pravda, zhoustlo to. Jak jde o možnost být bohatý, nestydatě bohatý, jak je vidina zlata silnější než-li zdravý rozum, pak je možné všechno. Přeci jenom jsou daleko od civilizace, odkázáni jeden na druhého. Příběh jde, příštím dílem, do druhé poloviny a já doufám, že vyzní příznivě i jako celek. Snažil jsem se, no... :-)
Představa jakéhosi sloupku je lákává, ale nepřemýšlel jsem o tom. Píši pouze do "šuplíku".
Díky za přízeň. Hezký den přeji.
 Šíma 09.07.2009, 11:07:11 Odpovědět 
   Se vším souhlasím s čukem! Bylo to výborné, pane! Jen pokračuj dál, protože má zvědavost nezná mezí! Tu dívku jsem také viděl, skoro jako v cestopise! Kdyby bylo Tvé dílo kořalkou, řekl bych: "To to píše, to to píše!" :-DDD
 ze dne 09.07.2009, 16:20:14  
   Pelion: Příběh je dávno hotový a blíží se do své poloviny, pane! :-)
Vydrž a Tvá zvědavost bude ukojena.
Díky za návštěvu a měj se :-)
 čuk 09.07.2009, 10:29:00 Odpovědět 
   Cestopisbé napínavé i erotické. Oba jsou holt pěkní kumpáni. Byl by z textu i dobrý komiks. Verš pořád dobrý a vynalézavý, Zábavné, pokračujte dál. Ale ta štíhlá krasavice by z obrazu neměla zmizet, mňam.
 ze dne 10.07.2009, 11:34:13  
   Pelion: :-))
Když tak pročítám zbývající části... Ono, milý čuku, ... hrdinové ani nebudou mít čas na krásné ženy, ztepilé tanečníky ani na povolná zvířata... fuj... co redaktora ještě nenapadne... :-)
Blíží se k pokladnici a to, jak uznáš, jde do tuhého. Vůně peněz je zrádná...
 ze dne 09.07.2009, 22:03:09  
   čuk: Vono víš, aby potom...jako někdo...Pelion a Šíma.. voni se tý krasavice stranili, a tak, aby voni... že vy plánujete ztepilý tanečníky... no i zvířata...raděj s vám do oddělených klecí...:-)
A ne bys napsal, že jsem tě k něčemu navedl:-)
 ze dne 09.07.2009, 16:16:58  
   Pelion: Chlípný čuku (s prominutím). :-)
Krasavici onu již Tvé oči v mém textu nespatří.
I samo erotično bylo stvořeno na Tvůj popud.
A je to.
Děkuji za publikaci. Hezký den přeji :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ammes
(10.5.2022, 19:50)
Míra Zdanovec
(26.4.2022, 15:45)
Novalie
(12.12.2021, 23:06)
stromeček
(7.12.2021, 21:05)
obr
obr obr obr
obr
Kapitán Smrt - ...
Siggi
Úryvek ze Seraf...
Joanne
Nepříjemná udál...
kyubnot
obr
obr obr obr
obr

Dotek...
Eva Glgan
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr