» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."

Ludovico Ariosto

počet přístupů: 2141442

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303513 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Zlomky v bouři – vytunelovaný sen ::

Aldehyde	publikováno: 12.07.2009, 7:42

Hodný pan redaktor požádal pár dobrovolníků napsat něco na téma bouře.
A já se toho ujal.


	Eš u Pelhřimova. Pláče nebe a pláče i básník. Básník sedící na lavičce. Tiše oddechuje. Jeho nástroj, ten se hýbe na papíře. Píše si zvonkohru smrti. Jeho poslední requiem v lese. I strom se bouři třese. Píše svojí přítelkyni? Co jí píše? Ach, tak moc hřmí. Pláče nebe, ale nepláče básník. Jeho rodina za něj pláče na poslední rozloučení. Tepny zkrvavené v rakvi. Všichni se s ním loučí. To vše je v letní bouři. Říčany u Prahy. Děšť dolehl do ústavu pro výzkum fyziky plazmatu. Sedí zde dva muži. Oděv bílí mají. Brýle ještě bělejší. Ach, tak moc hřmí. Doc. RNDr. Pavel Matulo Csc: R.U.R ? RnDr. Marek Otruba Csc: R.U.M? Jen tři písmenka šéfe. Doc. RNDr. Pavel Matulo Csc: Nech těch pitomin. Máme práci. Rada čeká, výzkum čeká. (Blýsklo se na nebi) RnDr. Marek Otruba Csc: Blesk! Doc. RNDr. Pavel Matulo Csc: Bystrý chlapec. RnDr. Marek Otruba Csc: Generátor zapnut. Doc. RNDr. Pavel Matulo Csc:Newton by tě plesk! RnDr. Marek Otruba Csc: Proč? Doc. RNDr. Pavel Matulo Csc: Špatně nastavený elektronový válec. RnDr. Marek Otruba Csc:Ach já blbec. Doc. RNDr. Pavel Matulo Csc: Již? RnDr. Marek Otruba Csc: Cítím se trochu energii blíž. Doc. RNDr. Pavel Matulo Csc: Nastal čas, učinit technokratický převrat. RnDr. Marek Otruba Csc: Šéfe, máme zkrat. Doc. RNDr. Pavel Matulo Csc: Takže znova zas. Doc. RNDr. Pavel Matulo Csc: R.U.R ? RnDr. Marek Otruba Csc: R.U.M? Jen tři písmenka šéfe. Doc. RNDr. Pavel Matulo Csc: Nech těch pitomin. Máme práci. Rada čeká, výzkum čeká. (Blýsklo se na nebi) RnDr. Marek Otruba Csc: Blesk! Doc. RNDr. Pavel Matulo Csc: Bystrý chlapec. A bylo světlo. Uničov Čumím, jak kape voda na zem. Kape. Kape. A zase kape. Nepřestává kapat. Má mysl v halucinaci tápe. Tápe. Tápe. A zase tápe. Nepřestává tápat. Já: Absolutní. Zvlášť ve stereotypu ponořen. Můj život – zbytečný. Jsem jako strom, co nemá kořen. Má existence – ke smrti žití. Ahoj. Já jsem jirka. Kousl bys ruce, které tě živí? Občas je mi fajn. Začíná to být legrační. Dívám se sám na sebe. Povídám, vše co mohlo být. Vše to krásné, co mohlo být. Já… (Blesk v okně) …. Jsem se posral. Stále totéž dokola. Vidím budoucnost, protože dělám každý den tu rutinu.. A usnul. Olomouc Tma. Je u mě. Leží celá nahá v mém chrámu neřesti. Jsem klíč k její bráně do extáze. Odemknu. Ona nechce zamčít. (Že by to bylo tím alkoholem?) Mám na ni chuť. Vlasy jsou už na noze. Šeptám… Chci tě mrdat jako zvíře. Chci tě cítít zevnitř. Moje entita, patří tobě. Budeme blíže Bohu. Amen. Honza: Kláro.. Klára: Honzo? Honza: Pššt, až si zacpou uši brouci. Klára: Na hotelu v Olomouci. Honza: Také znáš tu píseň? Úsměv . Honza: Aj vant jů Klára: Aj vant ju tú Další vyprávění je přejato cenzurou, poněvadž by autora nejspíš ubil sám šéfredaktor propiskou. Orgasmus noci, Genius loci. Orgasmus noci, V necudnosti, nahotě a lži. To vše krásné.. Od bondáže krůček k vášni. Odi et amo. Dva motýli. Různé barvy. Toulají se po světě. Jak milostnou hru si hrají. Daimonion Honzův: Jsem v ní. Růžová barva prosvítá před jeho očima. Daimonion Honzův: Žádné poluce, žádné sny. Realita.. (Blesk v bouři) Klára: Někdo jde. Snad to… (Odemčení dveří) Klára: Manžel! Rychle se obleč. Honza: Zrovna teď? Klára: Ježiš dělej, nebo nás zabije. Jedno jádro. Jedinečná podstata bytí. Bohnice Já: Mám to Ty: Co? Já: Proč máš všechnu lásku světa? Ty: Koušu ji. Já: Kdysi jsem taky míval hlas. Ty: Před převratem? Já: Ne, sametovou revolucí, bylo to obratem. Ty: Musíš rozlišovat stále konzumismus a pozitivismus? Já: V materiálním světě platí pouze materiální pravidla. Negližé? Ty: Chtěls říct, né-li že? Já: Exactly. Ty: Jo Já: Tak co tu dělám? Ty: To ostatní. Já: Patříš mezi ně i ty? Ty: Občas, dle nálady. Já: Další řadový? Ty: Tendence podléhat obecnému tvrzení jsou silnější, jedndušší a lepší. Já: Jedno – duchý. Ty: Moc mluvíš. Já: Pozůstatek normy, Ty:Konzervativismus vede, liberalismus ne. Já: Libertinismus Ty: Může být. Já: Svoboda nese zodpovědnost. Né kažý ji unese. Ty:Proto si zde. Já: Občas mívam sny. Vidiny. Vidím životy druhých lidí. Ty:Zavolám pana doktora kamaráde, zase tě to chytá. Já: Není v tom i trocha tvého života? Ty. Ty pasivní čtenáři. Ty Honzo, Kláro, Pavle, Marku, Jirko a básníku smutný. Podřimuje básník. A blýsklo se na nebi.


celkové hodnocení autora: 88.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 15		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	12.07.2009, 7:41:40

Tunely snů je mnoho, často o nich ani nevíme. Některé vedou do oprázdna, málokterý do opětované lásky v souladu, některé jdnuduché, jiné s krytím. Bouře tvoří atmosféru, ale s člověkem necití, ne ne vždy mu něco předává.. Text není jednoduše vysvětlitelný, jsou to záblesky, řekl bych pravdivé na pozadí bouře. Dobře komponováno. Působí smutně, vlastně každá z epizod. Složitá struktura nevadí náladě.


ze dne 12.07.2009, 11:34:33
Aldehyde: Děkuji za vyádření Čuku.