obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915442 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39644 příspěvků, 5754 autorů a 391003 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Štěstí, hloupá naivní holka v pestrých šatech ::

 autor Rony Lacrumae publikováno: 16.09.2006, 13:12  
Vysvětlení, proč se něco v životě tak krásně daří a nejdnou se to všechno po....
 

Seděla u vchodu do kavárny na třetím schodě a rukama si objímala kolena. Vypadala tak osamoceně, až se mi z toho svíraly vnitřnosti. Takový ten zvláštní pocit, když vidím něco, co bych radši neviděl. Pestrobarevné minišaty jí vůbec neslušely a moc zvýrazňovaly kostnatou postavu, která odvracela pohledy všech kolemjdoucích. Každému věnovala kratičký pohled, i přes významné ticho či hanlivé šuškání, když dotyčný procházel kolem ní. Na mne se nepodívala. Nechtěla mě vidět. Snad na kratičký okamžik jsem měl dojem,…ale ne, to se mi jen něco zdálo. Dívala se sice mým směrem, ale její malá jiskřící očka se upírala na toho za mnou. Mladý a pohledný muž, soudě podle partičky přátel i velmi oblíbený.
Usmála se na něj a sklopila oči, ale on jen prošel za živého hovoru s rudovlasým mladíkem kolem ní do kavárny. Minul ji bez povšimnutí, jako by byla smítko prachu, které se vznáší nad schody. Sledovala ho pokradmu až k dřevěným dveřím do kavárny. Když je otevřel, aby vešel, ucítila vůni kapucina a sladkých mandlí, která se zevnitř linula na ulici. Pak mladý muž v elegantním černém saku rozepnutým tak, aby si každý mohl prohlédnout modrou košili s knoflíčkem povoleným u krku, zmizel a ona se dívala jen na vývěsní štít s konvičkou a šálkem, na němž velkým ozdobným písmem stál nápis: Mandlová fantazie.
Obrátila se zpět do ulice, ale já už jsem tam nestál.
Večer byl na spadnutí, ale ta hubená dívka pořád vysedávala na třetím schodě. Mladý muž s rozepnutým sakem už dávno odešel. Ona neměla kam jít. Nebydlela v žádném z rodinných domků na okraji města, ale ani v bytě 2+1 blíž k centru. V žádném hotelovém seznamu návštěvníku nebylo její jméno. Sedávala u kavárny, ale nikdy dovnitř nevešla a nenavštívila ani jeden hostinec, restauraci nebo hospodu.
„Sluníčko, už zavíráme a ty tu pořád sedíš jako hromádka neštěstí,“ řekla přívětivá paní z kavárny při zametání schodů a pohladila dívku po světlounkých vlasech s nádechem medu. Koště jí přitom spadlo. Sehnula se pro něj. Dívka se na ni usmála.
„Měla bys jít domů…,“ začala, ale pak si uvědomila, že už tu mluví jenom sama pro sebe. Dívka s medovými vlasy v pestrobarevných šatech těsně nad kolena na třetím schodě neseděla. Paní z kavárny se rozhlížela po celém náměstí, ale nikde ani živáčka. Když nesla smetí do popelnice, o něco cestou zakopla.

Řeka v létě, to bylo něco tak krásného. Tisíce třpytivých vlnek se převalovaly líně sem a tam, aby je vánek zanesl k nábřeží a roztříštil o stěny říčního koryta. na hladině se zrcadlil obraz dívky v pestrobarevných šatech, sedící na zábradlí na mostě. Houpala nohama nad vodou dopředu, dozadu, dopředu, dozadu.
„Dobrý podvečer, slečno!“ pozdravil ji kdosi. Ohlédla se, ale nevěnovala mu příliš pozornosti.
„Mohl bych si vás namalovat? Víte, sem tak trochu umělec na volné noze a hledám tu svou múzu,“ vyhrkl rozcuchaný muž s modrými deskami v ruce. Na první pohled poznala, že je na rozpacích, tak se ještě tajemně usmála: „Snad ve mně najdete svou múzu.“
„Máte tedy čas pro ubohého ztroskotance?“
„Já mám tolik času…,“ řekla s tím svým tajemným úsměvem a sedla si na druhou stranu zábradlí. Rozcuchaný umělec vzal tužku, kterou vyštrachal někde v kapse, položil si čistý arch na desky a dal se do malování. Trpělivě mu byla modelem až do konce. Sfoukl drobný prach z pastelů. Bohužel našel po kapsách jen žlutý, černý a bílý a jeho dílo se tedy barevně velmi lišilo od předlohy. Podívala se na svou podobiznu.
„Tenhle obrázek ti přinese štěstí, o jakém se ti ani nesnilo,“ pronesla a šla pryč přes most.
„Počkejte, smím vědět, kde žijete? Někam vás pozvu a namaluju vám tolik obrázků…,“ začal se rozcuchaný malíř vychloubat, přičemž gestikuloval rukama, kolik těch obrázků namaluje.
„Já? Žiju venku,“ odpověděla, aniž by se vůbec zastavila nebo otočila.
„A jak se jmenujete? Přijďte sem zase zítra, prosím! Já tu na vás budu čekat!“ zavolal za ní.

U trafiky mě zaujal článek na přední straně místního plátku. Zastavil jsem se a četl velké tiskací písmo:

Zlatá soška za 4 900 000 kč opět nalezena.

Uklízečka a servírka z nejmenované kavárny nalezla ukradenou sošku z místního muzea egyptské civilizace. Cennost se za podivných okolností ztratila během slavnostního otevření expozice: Chrámy a hrobky starověkého Egypta. Po více než 48 hodinách se artefakt vrací na své místo v muzeu, kde budou přijata nová bezpečnostní opatření proti podobným krádežím. Nálezkyně už byla odměněna sumou 140 000 kč, což je jedna pětatřicetina ceny vzácné zlaté sošky. Po pachateli a jeho motivu, proč svůj lup opustil, pátrá městská policie.
Šťastná nálezkyně, která se vyslovila velmi stručně a s ryzí radostí: „Usmálo se na mě štěstí.“
To je další důkaz toho, že i v dnešní době existují poctiví lidé.
Zodpovědný redaktor Denních novin: Radim Mukařovský

„Holka jedna bláznivá,“ povzdechl jsem si a nezbylo mi, než nad tím vším zavrtět hlavou.
„Tak budete si ty noviny kupovat, nebo si je přečtete v tom stojanu?!“ vyjela na mě mladá prodavačka s čokoládou v ruce.
„Děkuji za optaní! Velmi krásný den, že? Mimochodem, slečno, radil bych vám, abyste si otřela levý koutek, máte tam drobek čokolády. Támhle na autobusové zastávce právě vystupuje váš přítel v té bundě, co jste mu dala k minulým Vánocům, nese vám květiny a v kapse má snubní prsten,“ odvětil jsem. Prodavačka rychle čapla zrcátko a začala se prohlížet. Otřela si drobek čokolády, učísla vlasy a narychlo přemalovala oční stíny. Až pak si uvědomila, že si z ní neznámý člověk nejspíš vystřelil. Zvedla oči od zrcátka, ale u trafiky nikdo nestál. Na rohu se objevil muž v džínové bundě s pugetem v ruce a druhou rukou v kapse bundy. Předstírala, že si ho ještě nevšimla.
„Ahoj, Míšo, musím ti něco důležitého říct,“ odmlčel se, „Můžeš na chvilku?“
„Jasně! Třeba na dvě chvilky.“

Malíř s vrabčím hnízdem na hlavě vysedával už dvě hodiny na zábradlí nad řekou a čekal na ni, na dívku s medovými vlasy v pestrých šatech.
„Co sem zase zbabral? Nebyl sem moc dotěrnej? Nebo třeba moc ulízanej účes?“ ptal se pořád dokola sám sebe.
„Ahoj,“ promluvil mu někdo za zády. Nadskočil leknutím. Byla to ona.
„Už sem ani nedoufal, že přijdete,“ vydechl nadšením a málem upustil desky s výkresy.
„Ale stejně jsi čekal,“ přešla na tykání.
„Klidně až do konce života. Nebudeš mi ani věřit, ale vzali mě na tu uměleckou školu. Pětkrát mě vyrazili a pošestý vzali. Ukázal sem děkanovi ten obrázek, co sem včera večer namaloval a byl nadšenej. Přimluvil se za mě ve sboru a teď už stačí jen vyplnit ten bílej papírek. Sem tam!!“ sděloval jí.
„Tak to gratuluju!“
„Ty! Vědělas to! Ty si věděla, že mě vezmou, že jo? Seš ta nejlepší holka, jakou sem kdy poznal!“ radoval se a ze samé roztržitosti jí vlepil pusu na tvář.
Chytla se za tvář. Oči se jí zužovaly děsem. Pak se náhle otočila a zmizela. Neodešla, neodběhla, prostě se vypařila.
Stál jako v mrákotách a zíral na místo, kde před pouhým okamžikem byla ony. Chtěl na ni zavolat, ale uvědomil si, že nezná její jméno. Vlastně nebyla nikdo. Jen jediný obrázek v jeho modrých deskách.

„Proč pláčeš?“ zeptal jsem se jí. Popotáhla a sedla si až na okraj lavičky. Zase na mě byla naštvaná.
„Neřekls mi to!! Věděls, že to udělá, ještě než to udělal a nechals ho!! Ten polibek nebyl pro něj!! Měl být pro toho, koho budu milovat a komu daruji věčné štěstí!! Teď je pryč!! Proč jsi tomu nezabránil?!“
„Osud, sestřičko, osud!! Staleté cesty tu nejsou od toho, aby se přestavovaly. Mezníky osudu…“
„…se nepřenáší, jak se komu zlíbí, neboť jsou dílem našich předků…a tak dále…a tak dále. To už sem někde slyšela. Sem přece tvoje sestra!!“
„Ale zákony Harmonie pro tebe platí stejně jako pro všechny ostatní tvory!“
„Ponížil jsi mě a zostudil, ale já si to nenechám líbit!! Chceš válku?! Máš ji mít!!!“ zakřičela na mě. Potom se vypařila, jako to udělala před chvílí na mostě. Hrozně prchlivá Štěstěna, tahle moje sestra. Co nadělá kvůli jedné puse, i když kouzelné…

Válka mezi Štěstěnou a jejím bratrem Osudem, to je jedna velká katastrofa.
Z přísně střeženého vězeňského bloku C utekl několikanásobný vrah, Marius Faun. Měl obrovské ŠTĚSTÍ, že vypadla elektrika zrovna ve chvíli, když šel se svým vězeňským dozorcem po nejnehlídanější chodbě a navíc dozorce neměl ani vysílačku. Cestou ven nepotkal Marius Faun jediného člověka, ale našel basebalovou pálku, kterou kdosi zapomněl u hřiště. Jenže OSUD ho stejně dostihl. Když se pokusil opustit město, zastavila ho silniční policie a při pokusu o útěk byl zastřelen.

Adriana Spálenková se léta nemohla dostat na vyšší odbornou školu zemědělskou, ale pak jednoho dne si k ní ŠTĚSTÍ našlo cestu a ona se objevila na seznamu přijatých, aniž by se o to sama příliš zasloužila. Vystudovala jeden semestr, ale potom ji potkala OSUDOVÁ událost. Její sestra se zabila při leteckém havárii. Sestry se měly velmi rády…Tři týdny nato spáchala Adriana sebevraždu.

Další a další OSUDY plné zvratů a náhlého ŠTĚSTÍ se odehrávají stále všude, kam osobní válka dvou sourozenců zavítá. Člověka může potkat Štěstí, ale Osud si ho stejně vždycky najde. Dřív nebo později.


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.4 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 12 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 15.10.2007, 21:29:43 Odpovědět 
   Začátek vypadal tak hezky, mile a nadějně! A konec se zvrhl v hotové drama! Přesněji souboj Štěstěny a Osudu...

Dílko je to povedené a líbilo se mi! Našel jsem tam sice jeden překlep (no, našel, on mi prostě spadnul do oka: namísto ona, tuším tam máš ony, nebo tak nějak)! A naše milá kavárnice (nebo cukrářka), tu sošku nenašla, ale zakopla o ní! Hm, zajímavé štěstí, až je do očí bijící, že? :-D

Štěstí je vrtkavé (sic má podobu hezké mladé dívčiny) a Osud, s ním není žádná sranda! Jak se to říká? "Boží mlýny melou pomalu, ale semelou každého!" No, jo, no! Za Jedna! ;-)
 čuk 01.07.2007, 19:03:50 Odpovědět 
   Líbí se mi to tvé kouzlení a fantazii s níž zobrazuješ detaily. Ovšem zavedení bratra Osud se mi nelíbí, dost to strhává atmosféru a zbytečně odkrývá identitu vypravěče. Ano osud je dílem náhody, zato štěstí si můžeme tvořit. A poslední odstavec filozofování je zbytečný. Přimlouvám se, aby brácha Osud byl pohřben a osud zahalen tajemstvím
 Mija.cz 08.10.2006, 22:45:26 Odpovědět 
   Je to nádherně napsané, krásná forma a užasný nápad, ale zkazil mi to konec. Ten se mi tam vůbec nehodil a ani ty novinové výstřižky mi tam moc nepasovaly...proto dvojka:-))
 W.Potter 24.09.2006, 13:11:30 Odpovědět 
   Velmi dobrá myšlenka. Napsané to je taky pěkně. Sem tam se tam sice najdou nějaké (již zmíněné) chybičky, ale celkový dojem je víc než dobrý. Taková trošku horší jednička.
 Františka 24.09.2006, 10:56:48 Odpovědět 
   Uchvancancující. Jsem ráda, že v dnešním světě lačnícím po materiálních věcech ještě zbylo pár lidiček s fantazií. jen tak dál.
 ze dne 24.09.2006, 12:30:18  
   Rony Lacrumae: Taky děkuju!
 Kaunaz Isa 23.09.2006, 20:19:34 Odpovědět 
   Velmi, ale velmi zajímavá myšlenka, kterou sráží těch pár chybek, o nichž psala Ekyelka. Dneska za dva, zítra...kdoví (-:
 ze dne 24.09.2006, 7:07:09  
   Rony Lacrumae: Díky!
 Ekyelka 17.09.2006, 21:38:42 Odpovědět 
   ps: uznávám, těch drobných výtek je víc :) jsou ale malé! Příště to bude určitě lepší
 Ekyelka 17.09.2006, 21:37:22 Odpovědět 
   jediné, co bych vytkla, jsou jména obou sourozenců napsaná verzálami. Proč? Stačí velké písmeno, jak jsme zvyklí u ostatních vlastních jmen, ale v případě většiny takto nešťastně řešených označení by stačilo i malé. Vyznělo by tozajímavěji a rozhodně by to čtenáře donutilo víc přemýšlet, a tedy se víc zaobírat i samotným textem...

Možná snad ještě ten okamžik s drahocennou soškou za horentní sumu. Pokud se vyplácí nálezné, činí to zpravidla 10% z ceny nalezeného předmětu (pozn. na okraj) a ono řešení "nalezeno na náměstí" působí lacině. Spíš nalezeno někde v koutě, u popelnic, v zastrčené uličce - prostě někde, kudyma mohli prchat zloději, by bylo mnohem lepší. Totéž platí pro předposlední dva odstavce - kupříkladu dostat se po letech na VOŠ... kdyby ještě na VŠ, tak to pochopím. Takhle to nezní jako velká výhra... :)

Také bych mohla hrabat v tom novinovém článku, ale žurnalistický styl je natolik specifický, že ho zde nebudeme rozebírat, když tvoří necelou...doplňte si zlomek sami ;) ... část příběhu. Jen pro příště: zlomky, pokud jsou tak šílené, jaký byl použit tady, se do článku radši nepíšou, a také obsahově se začíná kde, kdy, co se stalo a pak se teprve přidává omáčka. Mrkni do novin (ne do bulváru).

Jinak dobře napsaný příběh, nezvyklý námět a pěkné zakončení.
 ze dne 18.09.2006, 19:16:42  
   Rony Lacrumae: Občanská výchova (viz. nálezné) není moje parketa, protože ji učí na naší škole moje máma :-) Abych pravdu řekla, neznám rozdíly mezi VOŠ a VŠ, protože teprve tenhle rok končím tu základní :-) Ohledně novinového článku mistra Mukařovského jsem se snažila, aby působil co nejvíc amatérsky (zřejmě se mi to až příliš povedlo :-) Uznávám, že to odškodné jsem tak decentně přehnala, ale potřebovala jsem opravdu šťastnou nálezkyni :-) Děkuji za upřímný názor. Opravdu se zlepším.
 Adrastea 16.09.2006, 13:12:16 Odpovědět 
   Po... Pokazí :))

Toto má hodně co do sebe. :) Myslím, že Štěstěna je tu zachycena velmi dobře a trefně.

Ty tři poslední odstavce tomu hodně přidávají, jen nevím, jestli tu to bylo míněno tak, že ta sourozenecká válka je zapříčiněna tou záležitostí s kouzelným polibkem... Protože kdyby tomu tak bylo, pak by mi jisté věci trochu nedávaly smysl.

Každopádně je to ale velmi zajímavé zpestření :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
20:05 – 23:05
asi
V pohári s vodo...
Idea
Krysa
Veo Ochmanek
obr
obr obr obr
obr

Za zavřeným oknem
sperglovka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr