» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."

Henri Fréderic Amiel

počet přístupů: 2141444

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303513 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Svět bohémům ::

Tereza Nováková	publikováno: 19.07.2009, 5:59

O dvou lidech, kteří se nazývají bohémy.


	V lednici něco smrdí. Smrdíš i ty, ale stejně tě miluju. Smrdím i já, ale já smrdět můžu. Smrdíme kromě všeho intelektem. Duševním vyvrcholením. Poezií. Sladké noci plné kouře a vína. Dopíjím poslední doušek kyselého žlutého hltu na dně sklenice. Ohmatané ošklivé sklenice. Tady jsme bozi! Na špinavé zemi, kde najdete všechno, se povalují Swiftovy Gulliverovy cesty. Velké umění dostalo včera devátý rozměr. Dolej mi. Zapal mi. Přečti to! Skrz tahle hluchá rána jsme šťastní. Žít takhle navždy? Rád. Hnědé třešně na stole prolézají červi. Probouzíš se z polospánku, a já nevím, zda tě miluju nebo nenávidím. Jsme oblečení, ale před sebou jsme nazí. A máme, co chceme, žijeme. Spánky mi pulsují slova. Věty. Jsem nadán, jsem proklet, jsem nepochopen. Snad ty? Ani ty. A včera tvůj otec. Má matka. Tví přátelé. Moji přátelé. Chceme pryč. Jsme tady. Jsme spolu. Opilí neznali jsme sebe. Neznali jsme je a četli si. Neznali jsme víno, znali jsme svůj stav. Neznali jsme Bondyho, znali jsme Swifta. Co to mám za nehty? Skrz tahle hluchá rána jsme šťastní. Jsi šťastná taky? Jsi, to vidím. Žít takhle navždy? Rádi. „Co to je? Popel?“ koukám na stůl. „Skořice?“ Ty jenom kývneš. V polospánku. „Pekli jsme štrůdl?“ A je mi zle. „Ne… to ta… tequila.“ Francie. Mexiko. A trochu Ruska. Sedíme na jednom místě a známe celej svět. „Libore?“ „Petro?“ „Mně je špatně.“ Skrz tahle hluchá rána jsme šťastní. Až nadoraz. Žít takhle navždy? Ano, ne jinak. A hlava? Bolí. To ta hudba. Ta hlasitá hudba plná kytar. Pro lásku se musí trpět, až pak je to láska. Láska bez bolesti není. Nebo je? Já ji neznám. „Libore?“ „Ježiši, Petro! Já nevím. Můžeš zvracet?“ „Ne. Ne, už ne.“ „Tak si dej víno.“ Dolej mi. Zapal mi. Přečti to! „A já ti něco přečtu…“ Beru ze země knihu, listuju, nehledám. A čtu. A ona pije. A ona zvrací. A oba jsme cítit svými neřestmi. Hlavně, že je co kouřit. Tohle je óda na život, nezdá se to tak? A svět se probouzí. Každý do toho svého. Někdo jde pracovat. Někdo jde milovat. Někdo jde pít. A ulice jsou zase plné slunce. Plné hluku. Plné lidí. A já tě miluju. A nenávidím. Máma vždycky říkala: hlavně, že ti chutná. Slyšíš mě? Čtu ti toho Swifta. A je to nádhera. Poslouchejte, všichni! Skrz tahle hluchá rána jsme šťastní. Žít takhle navždy? Šťastní?


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 9		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 13		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 64		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Engelsflesh	22.08.2010, 0:00:34

Zatím druhá věc, co jsem si přečetla po "Duše Umělce", a je to zábavný, máš talent;) Taky je to dost trefné, líbí se mi víc, protože se v tom docela vidím. Angie

Šíma	19.07.2009, 22:43:53

Je to... Zajímavé! A není to pro "fajnovky". ;-))) Líbilo, přestože se mi z toho bince a určitého přehlížení Tvých "bohémských hrdinů" kde a jak žijí, dělalo trochu mdlo! Tedy, možná jsem více pořádkumilovný, ale třeba jde i určitým způsobem o jistou alegorii, jinak musím říci, že pokud nejde o obrazy duševního žití v tomto světě, pak jsou oba pěknými "prasaty"!!! Jednička. ;-)

OH	19.07.2009, 13:33:55

Ahojky, když teď ve 30 tohle čtu a vzpomínám na svý paroplavební časy, si řikám, že je móc důležitý umět z takovejchhle dnů taky vstát a jít jako ostatní, páč se raz dva stane, že s ním/ní takhle budeš pohodičkovat ještě den ale za oknem uběhne 15 let a pak ti fakt zbyde jen ta kocovina a pár posledních cigaret moc líbilo

Rút	19.07.2009, 10:20:49

Odpověď na příspěvek od uživatele: Rút* ze dne 19.07.2009, 9:49:09* :-)

Rút	19.07.2009, 9:53:49

Tenhle svět asi chápu, ale neznám.. jj, každý máme ten svůj.. Každý tak nějak po svém..:-)

Rút	19.07.2009, 9:49:09

Odpověď na příspěvek od uživatele: Weichtier* ze dne 19.07.2009, 8:50:07* A předpokládám, že ty jsi jedním z nich.. :-)


ze dne 19.07.2009, 9:49:53
Weichtier: Bohu(ne)žel nikoliv.:-)

Captain George Zappy	19.07.2009, 9:22:35

Na první přečtení je povídka dost zmatečná, ale lze z ní pochopit, jak se ti dva cítí. Velmi zajímavé :).

Dawnie	19.07.2009, 9:02:12

Každý žije ve svém světě... Tenhle se ti povedl velice hezky vylíčit:)

Weichtier	19.07.2009, 8:50:07

SASPI je totiž svého druhu také takovým světem bohémů. Jenže tady smrdí jen někteří. W.

Anna	19.07.2009, 8:47:31

K tomuhle text lze jen velmi málo dodat - dobře se čte, víc než dobře. A zanechává víc než jen "pocit"....

Ina	19.07.2009, 8:42:25

Souhlasím s amazonit. Záměrně "odsekávané" věty, pospojované opakováním frazí, dobře vygradované! Měj se hezky a piš!

amazonit	19.07.2009, 5:59:24

Musím říct, že tohle dílko má v sobě opravdu hodně. Myslím, že je věrno svému názvu, dobře ho reprezentuje. Je psáno s určitou kusostí, přesto je vše velmi dobře pospojované, propojené, jednolité. Mnohdy jsi použila spíše jen náznaky, které ale dokázaly vytvořit celý obraz. Je v tom barevnost, ale i černobílost, radost, život, znuděnost, stereotypnost, tak trochu samota i společnost.