obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915009 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38920 příspěvků, 5681 autorů a 386594 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Tepání duše - Pohasínající mysl; 1. kapitola ::

 autor Element publikováno: 25.07.2009, 12:47  
Tohle je začátek mého "díla", mám - li to tak nazývat. Jeho psaní je pro mě radostí a doufám, že pro vás bude radostí jeho čtení.
Nemám v hororu rád krev, takže ji zde ani příliš neočekávejte.
 

Milan Eisner, spisovatel a majitel firmy Eisner´s Caffé, ujížděl z Nejdku směrem k Chodovu. Jeho ospalé oči musely v půl jedenácté večer rozeznávat, co byla skutečnost a co už holá fikce. Občas ho minul nějaký řidič, který se vracel z odpolední šichty, ale celkově zůstávala silnice klidná a opuštěná. Zahalená ve své černé róbě jako kat s nabroušenou sekerou a stejně tak kluzká po odpoledním dešti, který se rozběsnil přesně ve tři hodiny odpoledne. Spuštěnými okýnky auta proudil dovnitř teplý srpnový vánek. Osvěžující jako letní ovoce. Nebe zatažené. Bez měsíčního svitu. Vzduch vonící po dešti. Takový byl ten den.
Čas od času si vždycky takhle čistil hlavu. Pokaždé když ho nenapadalo žádné téma na román, vyjel si autem na nějaké místo, kde je ticho a klid, mimo civilizaci. Ani nevěděl, co ho to najednou popadlo. Seděl doma sám, ruce položené na papíře a do toho mu znějící „Mothersong“ od Europe. Stejný posed měl už téměř dva týdny. Ale dneska to již nevydržel, popadl klíčky od auta a unikal s ním do tmavnoucí noci. A aniž by jakkoli přemýšlel, kam vlastně žene, zamířil směrem na Chodov. V půli cesty ho popadlo silné nutkání vrátit se, ale cosi ho zadrželo. Možná to byl instinkt, snad jen bláhový pocit, ale pokračoval dál.
Když přijížděl k Chodovu, za tepelnou elektrárnou Vřesová zajel se svým vozem nalevo, kudy se klikatila úzká cesta. Začínal se ho zmocňovat spánek, ale ještě to nebylo tak hrozné, aby musel zastavit. Měl v plánu dojet až za Kaolínku, tady někde zaparkovat a opřít se o auto nebo se jenom projít v houstnoucí tmě, která zrazovala vaše sebevědomé kroky. Dále by se stejně nedostal, jedině po svých. Na konci cesty jste se dostali k vysoké hoře písku, a pakliže jste ji obešli do půlkruhu, ocitli jste se u domku s vybledlou červenou střechou a kolem parkujícími traktory a náklaďáky. Nehodlal ale dojít tak daleko.
Vřesová za jeho zády začínala mizet a před ním se zračila pouze silnice. Uviděl slabou siluetu pískové hory, k níž se přibližoval. Zabočil vlevo na příjezdovou cestu.

Protáhl si ztuhlé prsty, které svíraly volant. Kosti uvnitř ruky slyšitelně zapraskaly. Na okamžik přivřel oči, začínal ho přemáhat spánek.
A tehdy v té tmě zahlédl jasnou přibližující se zář. Milan přes zavřené oči viděl jen jasné bělmo. Odkryl tedy víčka. Proti němu přímo letělo jiné auto. A jak se blížilo stále víc, Milan rozeznával pouze čitelný název: Nissan, třpytící se v té mračné tmě. Nemilosrdně a se vší urputností se Nissan ocitl pouhých deset metrů od Milanova Volswagena. Teprve nyní si uvědomil, že druhé auto jede v protisměru. Milanovy oči provrtávaly kabinu protijedoucího vozu. Řidič v jeho útrobách ležel opřený o volant, zřejmě mikrospánek.
Jakoby se najednou cosi změnilo. Stále okolo vládla tma, ale Milan nyní viděl jen ta světla, nebezpečná jako blesky. Za ospalým autem jelo další, takže nemohl přejet do protisměru. Stočil tedy volant doprava, kde se v bezbřehé temnotě kdesi v dáli rozléhala přehradní nádrž. Nissan kolem Milana těsně projel, škrtl se však o blatník vozu. Při srážce s kamenem volswagen nadskočil a Milan se udeřil do spánku. Než stačil zdvihnout hlavu, nebe ještě více ztemnělo a zem zanikla. Vnímal, jak ho něco táhne směrem dolů. Jakási tajemná síla, která ho dočista obklopila. A ten pocit trval dál a tehdy si nějak uvědomil, že už není na pevné zemi. Skrze přední okno viděl bublinky putující nahoru. Dotkl se svého pravého oka. Pálilo ho. Promnul si prsty a ucítil na nich cosi lepkavého. Olízl si jeden prst a v ústech poznal pachuť krve.
Snažil se otevřít dveře - nešly. Tlak vody mu nedovoloval vyjít ven. Loktem zkusil udeřit do bočního skla, zda se nerozbije - nikoli. Snažil se křičet, ale jeho hlas zůstal přidušen v útrobách volswagenu.
Zakřičel: „Pomoc!“, ale odezvou mu byl pouze jeho vlastní hlas a vše prostupující chladná temnota. Kdesi v hlavě mu něco nahlodávalo vědomí a přesvědčovalo ho o opaku možnosti záchrany.
Milan zkoumavým pohledem pátral do všech stran, ale nikde nezahlédl žádné světlo. Nic, co by mohl považovat za záchytný bod v téhle zatracené situaci.
„Kurva,“ pronesl, ale v hloubi srdce se ho zmocňovala panika. Co když se odtud skutečně nedostane? Co když tohle byla jeho poslední projížďka v životě? Ale jízda to byla, co? To bezpochyby. Jízda k popukání. Ale alespoň, že tu má teplo. Díky bohu, že nerozbil sklo a neutopil se tu.
Do vozu začala odkudsi téct voda. Nejprve slabými potůčky, ale postupně přidávala na intenzitě. A když se Milan znovu pokusil rozbít sklo, už měl vodu po kotníky. Ani tentokrát okno nepovolilo. Teď už Míla hulákal ze všech sil, ale i tak věděl, že ho nikdo neslyší. A ten zkurvenec, který jel v protisměru, určitě zmizel.
Pociťoval malátnost, snažil se zůstat bdělý. Uslyšel zabušení. Pohlédl doleva. Za oknem byl čísi obličej. Osoba za sklem lomcovala s dveřmi. Opět nadzvedávala a zase pokládala kliku, dokud se jí nepodařilo dveře otevřít. Do vnitřku volswagenu ihned vplul silný proud vody, který Milana strhl na pravou stranu vozu. Osoba venku se po Mílovi natáhla, podařilo se jí rozepnout mu pás a táhla ho ven. Pryč z toho chladného inferna bez jediného bodu světla. Unikal z temných vod, z černého snu, kde ani černá kočka není zcela černá.
A ruka ho táhla výš…a on upadal do bezvědomí a do úst mu vnikala sladká voda. Tonul ve vlastní zhasínající mysli opouštějící svit. A stále stoupal…


 celkové hodnocení autora: 89.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 44 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 janie 25.07.2009, 12:46:09 Odpovědět 
   Zdravím Romane,
tak tu máme začátek nového příběhu :)Snad ti nebude vadit, když se tě ujmu a projdu to s tebou až do konce :)
Na první počtení to hezky plyne, sem tam bych změnila slůvko (např.: již za už) nebo dala dvě věty do jedné (např.:Nebe zatažené. Bez měsíčního svitu.). Trošku bych rozvedla to váhání, jak cítil, že by se měl vrátit, ale neudělal to. Je to celkem důležitý bod v kapitole (aspoň podle mně), takže by měl být víc vidět. :).
Jak text pokračuje, chtělo by to sem tam něco popravit, jako třeba to dále mi přijde trochu nevím, divné? (zase subjektivní pocit).
-země zanikla - to jde? zvláštní spojení :) neříkám že špatné
-později popisuješ, jak se pokoušel křičet, ale slyšel jen sebe, a hned vzápětí řekneš prakticky totéž, jen trochu jinak, zbytečně. Čtenář to pochopí, i když mu to řekneš jen jednou. Možná jsi gradovat vyprávění. To by taky šlo, ale takhle to zní (aspoň pro mě) tak nějak zbytečně, jako by navíc.
-jeho jméno - zase, zbytečně často ho opakuješ. Když mluvíš jen o něm, co se s ním děje a tak, nemusíš dokola říkat jeho jméno. Čtenáři dojde, že tam nebyl Karel nebo Richard :)
-- Konec by mnozí očekávali, ale to se dá říct u mnohých příběhů, takže to vůbec nevadí. Co říct víc? Učesání by prospělo, sem tam by vyprávění sneslo víc rozvést, jinak máš našlápnuto dobře. :)
(čistě subjektivní názor, jiní to uvidí určitě jinak ;))
jane
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
memeks
(11.12.2018, 05:24)
světýlko života
(8.12.2018, 20:27)
Klara Marta
(6.12.2018, 19:05)
Visla
(24.11.2018, 17:12)
obr
obr obr obr
obr
Panenky - 3.
Amater
Zvláštní dívka ...
Petra Karasová
ETAPA ŽIVOTA
KlaraViznerova
obr
obr obr obr
obr

Abraxas
Nikopol
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr