obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."
Francis Bacon
obr
obr počet přístupů: 2915544 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39810 příspěvků, 5772 autorů a 391771 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Kniha mého světa 5 ::

 autor Elly publikováno: 13.08.2009, 19:22  
Už po páté pokračuje dobrodružství naší známé party.
 

Měli na ni hodně otázek a na všechny jim ráda odpověděla. Všichni si o ní také udělali velice dobrý obrázek. Byla to vlastně dívka se stejnými zájmy a hodně si s nimi rozuměla.
Víkend strávili tím, že v Killsácké klubovně vymýšleli plán, jak zachránit Davida. V pondělí s nimi šla Niky do školy. Když vešli do třídy, Niky se náhle zarazila. Cítila totiž ve vzduchu posledního chybějícího strážce, o němž ostatním neřekla. Teď ale musela, protože ten jediný ji taky viděl a museli přijít na to, kdo to je. Proto vešla do třídy a všichni, jako by věděli, že to mají udělat, šli za ní.
Vysvětlila jim, o co jde a pak se to stalo. Ze dveří třídy vyšel on! Měl nakrátko ostříhané blonďaté vlasy, krásné rysy obličeje, nenapodobitelný úsměv, naprosto nádherné modré očia když ho něco zaujalo, tak pokrčil obočí. Když procházel kolem Niky, úplně se jí podlomila kolena. Zasáhlo jí něco, což jako strážkyně toho něčeho měla být schopná ovládat .Byl to ale naprosto nezvladatelný blesk z čistého nebe. Byla to láska! Ten naprosto božský kluk se u nich zastavil podal Niky ruku a řekl:
„Ahoj, já sem Roman.“
„Čau, já Niky.“
„Moc mě těší, že tě poznávám. Ty seš tady nová?“
„Hm…Jo.“
Jako první se vzpamatoval Libor:
„Romane, ty ji vidíš?“
„A proč bych ji neměl vidět?“
„V klidu Libore! Zdá se mi, že jsme našli posledního strážce.“
Když Niky dořekla tuhle větu, Roman se zatvářil nechápavě a Iveta, protože uměla posouvat čas, aby šel rychleji nebo pomaleji zařídila, aby byl konec školy. U oběda Romanovi vysvětlili, co je Niky zač a taky všechno o jeho schopnostech.
Byl to strážce tajemství přátelství a jeho patronem byl taky skřítek. Skřítek hlídající knihu, která obsahovala například příběh Tří mušketýrů. Ze začátku tomu Roman nemohl uvěřit, pak ho ale na konec přesvědčili.Co jemu se ale honilo v hlavě, to kdyby věděli. Bylo mu ale jedno, že umí kouzlit, že dokáže rozdávat štěstí. Věděl jen, že se dostal do velkého průšvihu. Zamiloval se do Niky a vůbec nechápal, jak se to mohlo stát a vůbec nevěděl, co s tím bude dělat. Přeci jen byla to skoro bohyně a navíc tu s nimi nemohla zůstat na věky. Bylo mu to ale jedno, a když se díval do jejích blankytně modrých očí, viděl tam něco, pro co stálo žít jen přítomností.
Když přijel domů, lehl si na postel a přemýšlel, co tak zvláštního v těch očích může být. Pomalu mu také začalo docházet, jaká zodpovědnost na něm leží. Přemýšlel nad svými schopnostmi tak dlouho, dokud neusnul. A že se mu zdál krásný sen! Byla v něm Niky a louka plná kopretin.


Katka se po těchto větách koukla na hodinky a s hrůzou zjistila, že už jde zase pozdě na večeři. Jen tak tak s Benym doběhla domů před tím, než padla tma. Navečeřela se. Měli její oblíbené jídlo - palačinky s tvarohem a horkými borůvkami. Večer, když ležela v posteli a koukala z okna do noci, si vzpomněla na Bětku a na Libora:
„To by se to Liborovi dobře věštilo.“ řekla si.
Těsně před tím, než usnula, přemýšlela taky o tom, kdo knihu napsal. Už věděla, že tenhle člověk je jako její princ z pohádky. Že by si s ním rozuměla a že by se s ním nikdy nenudila. Její sen se rázem změnil. Teď toužila poznat toho tajemného spisovatele.
Ráno, když se probudila, do sebe rychle hodila snídani. Vzala Benyho, knížku vytáhla zpod podlahy a už si to utíkala ke svému oblíbenému stromu. Hned jak tam přiběhla, Beny začal hlasitě štěkat. Byl ale ještě na vodítku a tak Katka znala jenom směr, kterým se koukal. Když se tam podívala, viděla přesně to křoví, ve kterém našla teď již svoji nejoblíbenější knihu.


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 46 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 amazonit 13.08.2009, 19:22:04 Odpovědět 
   Milá Elly, střídáme se ti na hodnocení jako na běžícím pásu, promiň, ale zkrátka někdy je redaktor, který si ,,kus" vezme nedostupný, vytížený atd.

Tento díl, nevím, jak ostatní, působí dojmem nevypsanosti, jakési plochosti vyjadřování.
Je tu znát také ,,zbrklost", zkratkovitost. Příběh má na to, aby zaujal, ale musela bys s ním více pracovat, oživit děj i postavy, vykreslit i nějaké ty detaily, nespěchat, dát všemu dost prostoru, ale potom zase pozor na to, aby se to nestalo ,,roztahaným".
Každopádně by bylo dobré více se psaní otevřít a tím otevřít cestu čtenáři do příběhu...


-Teď ale musela, protože ten jediný ji taky viděl a museli přijít na to - opakuješ slova
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
CESTA DO YORKU
Danny Jé
Dokonalý zvuk
asi
INVAZE aneb Den...
Jessi.L
obr
obr obr obr
obr

Štěstíčko v pyžamu
Radher
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr